Slovenský expremiér Igor Matovič si chtěl dovozem Sputniku V zajistit popularitu u voličů. Nakonec Slovensko většinu dávek Rusku vrátilo. Zdroj: Profimedia.cz
Slováci prodávají nevyužitou vakcínu Sputnik V zpět do Ruska, odkud ji koupili. Končí tak „slovenská epopej“, kterou v březnu odstartoval někdejší premiér Igor Matovič. Ten s Rusy dohodl nákup až 2 milionů dávek této ruské vakcíny. Tím započal koloběh chyb, které ho nakonec stály post v čele vlády. Největší omyl přitom udělal hned na začátku, tah Sputnikem totiž nikdy neměl šanci na úspěch. Do Evropy už totiž mířily miliony certifikovaných vakcín.
Vraťme se na úplný začátek. Igor Matovič jako předseda slovenské vlády začátkem března slavnostně ukazuje novinářům první zásilku ruské vakcíny Sputnik V, čítající 200 tisíc kusů, na letišti v Košicích. Hlásí, že se mu od Ruska podařilo koupit až 2 miliony dávek. V té době celá Evropa bojuje s ohromným nárůstem nakažených, zemřelých a nemocnice jsou mnohdy na hranici kolapsu. Na první pohled je tak z Matoviče hrdina, slovenský lékový ústav se ale do kouta zatlačit nenechal.
Sputnik neměl, a dodnes nemá, oprávnění od Evropské lékové agentury (EMA). To znamená, že unijní medicinští experti nedoporučili tuto vakcínu podávat. Otázky zdravotnictví jsou nicméně v rukou jednotlivých členských států, a tak se skutečně může jednat jen o doporučení.
Maďaři se jím neřídili a očkovali ruskou vakcínou rameno, nerameno. U Slováků to bylo jinak. Matovičova vláda, kterou tvořila hned čtveřice stran, se na postupu ohledně ruské vakcíny neshodla. Premiér ji tak nakoupil i přes nesouhlas menších koaličních partnerů. Pro ne zcela harmonicky fungující koalici to byla smrtelná rána. Koalice se nakonec nevyhnutelně rozpadla.
A Slováci tak sice neměli stabilní kabinet, zato měli 200 tisíc dávek neschválené vakcíny, kterou tamní lékový ústav nechtěl nechat nikomu píchnout. Ministr zdravotnictví Krajčí nakonec úřad obešel a rozhodnutím vlastního resortu užití Sputniku na Slovensku povolil. Odpovědnost šalamounsky hodil na lékaře, když nařídil, že „za terapii neregistrovaným lékem přebírá plnou zodpovědnost ošetřující lékař“.
Zatímco se tak doba expirace dovezených lahviček z vakcínou blížila, Matovičovi se celá akce vrátila jako bumerang. „Obětoval“ Krajčího, jenže to nestačilo. Po velkém tlaku a několika ultimátech musel skončit i on. Ve vládě se nakonec zuby nehty udržel jako ministr financí.
Z Ruska do Ruska
Celá akce vycházela z Matovičova přesvědčení, se kterým se opakovaně podělil na veřejnosti, že část Slováků se jinou vakcínou než Sputnikem naočkovat nenechá. Jak se později ukázalo, šlo jen o pár tisíc lidí.
Když nový ministr zdravotnictví a bývalý velitel vojenského zdravotnictví Vladimír Lengvarský oznámil, že se Sputnikem přece jen bude očkovat, a spustil se registr pro ty, kteří měli zájem, téměř nic se nestalo. Sputnik dostane na Slovensku jen necelých 20 tisíc lidí. Jako by té ostudy nebylo dost.
Datum spotřeby už v tu chvíli klepe na dveře a Slováci se musí rychle rozhodnout, co dál. Možnosti jsou jasné – zbytek zásilky prodat do zahraničí. Některé země totiž Sputnikem bez omezení očkují, například v Asii nebo Jižní Americe.
Ještě ke konci června Matovič hlásil, že zájem má například Argentina. Podle jeho slov jej jihoamerická země chce koupit „tolik, kolik je Slovensko ochotné prodat“. K obchodu ale nedošlo a hrozilo, že látku budou muset Slováci „vylít do kanálu“.
Nakonec Matoviče zachránilo a zároveň do třetice potupilo Rusko. Země, která Sputnik s velkou pompou Slovákům prodala, jej nakonec vykoupila zpět. Prý za stejnou cenu, tedy asi za 215 Kč za dávku. Z 200 tisíc kusů očkovací látky se do země původu vrací asi 160 tisíc dávek, tedy 80 % původní zásilky.
A situace na Slovensku? Registrace na Sputnik je už definitivně uzavřená. Ruskou vakcínu si nechá dohromady dát jen asi 20 tisíc lidí. Dávek tak spotřebují Slováci zhruba 40 tisíc, které si nechaly. A to jich měly dorazit 2 miliony.
Ostuda dokonána. Matovičovi snad v tu chvíli ani nevadilo, že se jako ministr financí mohl na chvíli z dosahu médii „uklidit“.
Myšlenka dobrá, výsledek – trapas
Nabízí se otázka. Proč Igor Matovič, v březnu jako premiér rozhádané, ale stále ještě relativně funkční vlády, přistoupil ke kroku, který mu následně tak politicky ublížil, a navíc situaci s koronavirem příliš nevylepšil?
Aktuální ministr financí vsadil většinu svého politického kapitálu na kartu „slovenský mesiáš“. Chtěl ochránit své krajany během krize, která nemá za poslední desítky let ve světě obdoby. Být průkopníkem.
Na první pohled se to jeví jako promyšlený plán, který selhal ve chvíli, kdy se slovenský lékový ústav nenechal vydírat. A byl ve velmi složité situaci. Však kdo by se odvážil v době, kdy umírají stovky lidí týdně, zdržovat očkování látkou, která určitě alespoň částečně může obyvatele chránit? Slovenský ŠÚKL ale dobře věděl, jaký precedens by tím nastavil, a to nebral v potaz politickou rovinu.
Ukázalo se také, že většina Slováků není tak zoufalá, aby si nechala píchnout nevyzkoušený Sputnik. Jejich postoj byl jasný: Radši si počkáme na vakcínu ze západu. Matovič se sice oháněl průzkumy, které ukazovaly, že několik procent Slováků Sputnik chce a zároveň odmítají cokoliv jiného, ale pokud tito lidé skutečně existovali, nakonec si asi rozhodnutí rozmysleli.
Matovičův tah nedává logiku ani z politického pohledu. Před více než rokem vyhrál volby jako oponent a kritik levicových expremiérů Roberta Fica a Petera Pellegriniho. Jeho voliči byli především lidé ze středu a pravice, kteří byli s téměř dekádu dlouhou nadvládou levice krajně nespokojení. Přeneseno do současnosti, jde především o lidi, kteří straní spíše západu než Rusku s Čínou. Tím pádem je pro ně i vakcína ze západu schůdnější než ruský Sputnik. Ten by sice nemusel vadit některým voličům levice, ale ti zase sotva dají svůj hlas Matovičovi.
Situace se dá přirovnat k tomu, že by v Česku vsadila na Sputnik TOP 09 nebo hnutí STAN a čekali, že to jejich voliče oslní. To se zkrátka nestane.
Kdyby Matovič uznal chybu...
Sečteno a podtrženo, akce se Sputnikem neměla nikdy reálnou šanci na úspěch. Zájemců o jeho aplikaci nebylo na Slovensku tolik, aby jejich naočkování mělo velký význam.
Jedinou Matovičovou záchranou snad mohlo být, kdyby včas uznal svou chybu, „posypal si hlavu popelem“ a rychle našel jiné silnější téma. Matovič ale celou akci pojal po svém a i „díky“ svým gestům a machinacím se z již tak silné kauzy stala třaskavina, kterou bez pochyby využijí jeho političtí konkurenti. „Zaprodávání Rusku“, jak nakonec kauza vyznívá, je totiž na Slovensku stejně problematické jako u nás.
