Kontroverzní kurzy plavání pro děti
Potopit miminko na kurzu plavání bez upozornění, a to i opakovaně navzdory pláči? Metody, které dle nespokojených klientů praktikuje plavecká škola Plaváček, jsou podle mnohých kontroverzní. Redakci CNN Prima NEWS se několik maminek, které si z kurzu odnesly špatné dojmy, ozvalo. Najde se však také řada spokojených klientů, kteří si přístup školy pochvalují. Proti nařčení se brání i zakladatelka školy Blanka Kolářová Sudíková. Podle odborníků i dalších provozovatelů plaveckých škol je vždy zásadní, aby si rodič kurzy prověřil a dopředu zjistil, zda mu přístup lektorů bude vyhovovat.
Kauza týkající se školy Plaváček na sociálních sítích rezonuje delší dobu. Téma otevřela Zdeňka Šíp Staňková, která stojí za organizací Děti jsou taky lidi. „Zprvu se mi se svými zkušenostmi z pobytu s Plaváčkem svěřili moji kamarádi. Říkala jsem si, že to byl patrně exces několika lektorek a přístup do hloubky neřešila. Poté jsem však v jednom penzionu sama náhodou viděla, co lektorky s dětmi dělaly,“ líčila pro CNN Prima NEWS.
ČTĚTE TAKÉ: Číňanka si šla zaplavat s nafukovacím kruhem. Dravý proud ji odnesl 80 kilometrů od pobřeží
Na sociální sítě umístila výzvu a dotaz, zda mají lidé s touto plaveckou školou zkušenosti. „Nechtěla jsem cíleně ty negativní, jenže se začaly nabalovat. Zkušenosti jsem začala sbírat a zveřejňovat. Nakonec jsme získali a objevili několik stovek negativních svědectví,“ pokračovala Šíp Staňková. Kurzů od Plaváčka se nikdy osobně neúčastnila, zveřejnila však video se zkušenostmi těch, kteří se jí ozvali.
Syn křičel, řval, držel se kolem krku
Ve svých svědectvích zejména maminky popisují, jak byly děti navzdory pláči bez upozornění potápěny, a to i opakovaně. To redakci CNN Prima NEWS sdělila také bývalá účastnice pobytu Kateřina Berková. „Se synem jsem dříve chodila do jiné plavecké školy, kde se mu moc líbilo. Byl nadšený, potápěl se. Hned na první lekci pobytu s Plaváčkem mě však překvapilo, jak probíhala,“ popisovala.
„Nejprve jsme se měli rozdýchat: nadechnout se a s dítětem potopit, poté znovu a nakonec se potopit s miminkem na dno bazénu, sednout si tam a nechat dítě samo vyplavat. Takové hluboké potápění pro mě bylo překvapující,“ uvedla. Po prvním potopení byl syn Berkové překvapený, protože mu maminka nedala znamení, jak byl zvyklý z předchozí školy. „Podruhé už plakal. A potřetí už skutečně křičel, řval, držel se mě kolem krku,“ podotkla.
Zdůraznila, že po celou dobu lekce děti plakaly. „Téměř v kuse. Nebylo to tak, že by zaplakalo a přestalo. Plakaly po většinu lekce – a pořád se potápělo,“ doplnila bývalá účastnice.
Zdeněk Braum z Katedry plaveckých, vodních a technických sportů Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy pro CNN Prima NEWS uvedl, že na kurzech je vždy nejdůležitější přístup lektora. „Aby byl pozitivní, uměl komunikovat, poznal, kdy se dítě cítí diskomfortně. V momentě, kdy dítě ve vodě cítí diskomfort a my ho v tom necháme, tak mu nepomůžeme. Dítě se traumatizuje,“ zdůraznil.
Patrný strach z vody si po kurzu s Plaváčkem měla odnést například dcera Renaty Vodičkové. „Ke škole jsem měla přirozenou důvěru: více než 30 let zkušeností, krásný koncept. Hned první hodinu nám však instruktorka řekla, ať se potopíme pod hladinu společně s miminky. Přišlo mi to brzy, ale měla jsem důvěru, a tak jsem se potopila. Dcera začala plakat. Instruktorka řekla, že to nic není, že si miminka zvyknou,“ popisovala pro CNN Prima NEWS.
Poslechněte si, před čím byste se při plaveckém výcviku dětí měli mít na pozoru:
Stejně jako další maminky s negativní zkušeností si i Vodičková měla vyslechnout, že dítě pravděpodobně pláčem reaguje na nervozitu maminky či vyplakává porod. „S dcerou jsem se potopila ještě dvakrát, až dostala hysterický záchvat. Kurz jsem nedochodila. A i když je to rok, je na dceři patrný strach z vody, který s kurzem získala,“ doplnila.
Předsedkyně Aliance dětského plavání Martina Hacklová vysvětlila, že při „vědomém zanoření“ by na něj mělo být dítě postupně připravováno a „souhlasit s ním“. „Pro ukončení nevhodných činností by mělo být pro instruktora i rodiče rozhodující odmítnutí dětí: pláč, křik, nespolupráce. To je zásada poskytování služeb v oblasti dětského plavání,“ líčila pro CNN Prima NEWS.
„Pokud vám bude někdo tvrdit, že se dítě po zanoření pod hladinu nemůže vody nadechnout, začít tonout, byť v řádech sekund, tak je to někdo, kdo nemá dostatečné vzdělání. Pokud je dítě psychicky rozrušené, neklidné, tak riziko tonutí, dušení se, významně roste. Přístup k těmto malým dětem s ohledem na jejich psychomotoriku je velice citlivý a musí být velmi pečlivý,“ doplnil pro CNN Prima NEWS soudní znalec v oblasti BOZP vodních sportů a vodní záchrany, zdravotnický záchranář a instruktor plavání Jan Sedláček.
Unikátní metodika a žádný nátlak
V reakci, kterou Plaváček umístil po vlně kritiky na sociální sítě, své postupy vysvětluje. „Pracujeme se strachem, s emocemi. NE, není nám lhostejný dětský pláč, nezlehčujeme dětský strach. Jen k němu přistupujeme jinak, než jsou někteří rodiče zvyklí. (...) Naše metodika je unikátní a zároveň není pro každého. To říkáme v každém úvodu našich kurzů,“ napsala zakladatelka Kolářová Sudíková.
Pro CNN Prima NEWS doplnila: „Je přirozenou reakcí některých dětí, že při jim dosud neznámé aktivitě mohou vyjádřit své překvapení pláčem. Většinou to bývá v začátcích, kdy důvodem bývá strach z nového podnětu a prostředí, a je to naprosto pochopitelné. Potápění přináší v začátcích určitý diskomfort, kterým rodiče spolu s děťátkem pomůžeme bezpečně provést.“
Dodala, že v Plaváčku nikdy rodiče do ničeho nenutí a před začátkem kurzu v úvodních hodinách je seznamují s tím, jak budou lekce probíhat, včetně toho, kdy se začne s potápěním.
„Zdůrazňuji, že se potápí připravený rodič spolu s děťátkem. Pouze rodič zná své dítě nejlépe, zná jeho současné rozpoložení a zdravotní stav. Proto je jen na jeho rozhodnutí, zda bude v danou chvíli aktivitu s dítětem provádět,“ pokračovala.
ČTĚTE TAKÉ: Tragédie v lomu u Rudníku. Tibor a Eugenie zmizeli pod vodou, matka mladé dívky promluvila
„Usilujeme o šťastné děti, které si vodu užívají beze strachu. Spokojené rodiče, kteří se budou méně bát o své děti. A snad aspoň malým dílem chceme přispět k tomu, aby se tragická roční statistika zbytečně utonulých dětí snižovala,“ vzkázala a zdůraznila, že celý tým školy „nesmírně mrzí každý nespokojený klient“.
Podotkla, že v Plaváčku dětem dovolují, aby si „vodu samy osahaly, pohybovaly se v ní svobodně a volně“. „Jsme tam pro ně, aby se nás chytily, když budou potřebovat, nikoliv abychom je zachraňovali, když my sami chceme. Učíme rodiče být bezpečným průvodcem děťátka při jeho prvním potopení,“ zmínila Kolářová Sudíková.
Braum připomněl, že dítě se v břiše matky vyvíjí ve vodním prostředí, děti jsou na něj tak dobře adaptované a je vhodné v této adaptaci – například skrze plavání s miminky – pokračovat. „Potápění je pro děti přirozené. Rodič jen nesmí udělat tu chybu, že by dítě okamžitě rychle vynořil, ptal se, co se děje, a byl z toho sám rozhozený. Je dobré zachovat chladnou hlavu, dítě v klidu vynořit a dělat, že se nic neděje. Dítě je klidné, rodiče jsou klidní, a vše se může obejít bez problémů,“ vysvětlil.
Školu řada lidí podporuje
Sandra Poláčková vede školičku plavání pro rodiče s dětmi Malí piráti. O kauze týkající se Plaváčku slyšela, kurzů se však nikdy osobně neúčastnila. Za devět let, kdy „plave ve vodě“, ani od svých klientů neslyšela, že by měli s Plaváčkem negativní zkušenost.
„Přímo do očí mi nikdo žádnou negativní reakci na tuto plaveckou školu nesdělil. U nás vše děláme respektující a pomalou metodou: nácvikem, nápodobou, podporujeme maminky v instinktech, aby s dětmi navazovaly vztah a prohlubovaly ho. Co jsem slyšela nebo četla na internetu o přístupu Plaváčku... to je hodně opačný přístup, kdy děti mají potápět hned od začátku pod hladinu,“ sdělila redakci.
Představa, že by měly děti na první lekci – jak líčila například Berková – potápět na dno, pro Poláčkovou absolutně neexistuje. „My začínáme pár kapkami na obličej, maličko ho polijeme. Na dítě reagujeme a upravujeme mu metodiku individuálně. V tom vidím diametrálně jiný přístup,“ pokračovala.
Navzdory kritice, která na adresu Plaváčka zaznívá, se najde řada spokojených klientek, které se své plavecké školy silně zastávají. A to nejen na sociálních sítích v komentářích. O svou zkušenost se podělila například Lucie Trýbová, která se svými třemi dětmi (10, 8 a 5 let) školu navštěvuje od jejich prvních týdnů či měsíců.
„Plaváček jim ukázal, jak si vodu užít. Dokážou ve vodě i pod vodou tolik věcí, které by nezvládli ani někteří dospělí. Za celou dobu, co s Plaváčkem plaveme, jsem nikdy nebyla nucena dělat se svými dětmi něco, co bych nechtěla. Naopak jsem se vždycky cítila vítaná a přijatá tak, jak jsem,“ uvedla.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Tragédie na Slovensku. V lomu se utopila mladá žena a dítě, nepomohl ani pes záchranář
„Plaváček jsou rozhodně taky lidi. A milující a milovaní. (...) Odvádíte mnohem více práce, abyste děti naučili plavat a neměly strach z vody. Je toho mnohem více, co děti, rodiče a rodina jako celek může díky Plaváčku prožít. Všem, které to oslovuje, doporučuji na pobyt jet a udělat si vlastní zkušenost. Stejně jako jsme to kdysi udělali my a už jsme Plaváčka neopustili,“ uvedla další nadšená klientka, a to na sociálních sítích.
Každoročně kurzy Plaváčka projde více než 4,5 tisíce dětí. „Jsme jedna z největších plaveckých škol u nás. Méně než dvě procenta našich klientů ukončí kurzy předčasně z různých důvodů,“ dodala zakladatelka.
Podle čeho kurz vybrat?
Poláčková zdůraznila, že lidé jsou různí a od kurzů plavání každý vyžaduje něco jiného. „I já se setkala s rodiči, kteří vyžadovali větší preciznost, nácvik, cukr a bič. Každý člověk má právo na svou výchovu a přístup ke svému dítěti. Věřím, že jsou lidé, kterým vyhovuje, co se v Plaváčku děje – mají své zastánce,“ sdělila, což potvrzuje výše zmíněná podpora řady bývalých i současných klientů Plaváčku. Všem, kteří zvažují, že se svým dítětem začnou na plavání chodit, důrazně doporučila, aby pročítali recenze a neskočili bezhlavě na reklamu či slevovou akci.
„A nejlepší je zeptat se kamarádek na hřišti či ve školce maminek, kde se jim líbí, jak funguje instruktorka, jak vypadá lekce. Poté tam zavolat, pobavit se, zda vám je vedoucí lekce sympatický, a přijít se třeba podívat. A když to člověku není instinktivně příjemné, tak zkusit něco jiného,“ dodala Poláčková.
Z odborného hlediska však podle Sedláčka nejsou recenze maminek tím nejobjektivnějším nástrojem. „Nebál bych se oslovit odborníky, například v rámci Aliance dětského plavání, která je skutečně sdružuje. Maminky a rodiče obecně by navíc měli být edukováni, ať už v první pomoci jako takové, či ve výuce neodkladné resuscitace dětí a tonoucích. Na těchto odborných kurzech první pomoci by se dozvěděli, jak fungují fyziologické mechanismy dýchacích cest – a poté budou vědět, že se děje něco špatně,“ dodal.
