Kopat do Smartwings kvůli Babišovi je mimo, tvrdí Havlíčkův exporadce Roman Lesný

Několikrát jste v médiích řekl, že vás zklamalo, jaká vlna odporu se v Česku proti pomoci Smartwings zvedla. Nedalo se to ale vzhledem k okolnostem čekat? Vždyť jedním z majitelů je miliardář Jiří Šimáně, který byl na svatbě premiéru Babišovi.
Tohle by se podle mého mělo striktně odlišovat. Shoda na tom, že se nemá Smartwings pomáhat, byla tak široká, až mi to připadlo zvláštní. Nešlo jen o média a veřejnost, ale i experty, semiexperty a další. Měl jsem z toho chvílemi pocit, že víc než zabránit pomoci pro Smartwings šlo o ukázání další záležitosti, na které se lze vymezovat proti Andreji Babišovi. Jenže Smartwings je v tomto takový vedlejší produkt, který kvůli tomu dostával ze všech stran docela velké rány.

Nedalo se to ale čekat?
Na jedné straně se to čekat dalo, na straně druhé si myslím, že by se mělo kritizovat to, co za kritizování stojí. Skupina Smartwings by se podle mého měla brát jako samostatná entita, která má svůj byznys a neřešit tolik, kdo ji vlastní. Kdybychom takhle rozkrývali vlastníky u všech firem, kterým stát pomáhá, asi bychom se dost divili, a přitom proti tomu nikdo nevystupuje. Bývalé kamarádství premiéra s Jiřím Šimáněm má v tomto případě vysoce negativní vliv. Tam, kde si Babiš nechce udělat svůj problém, odsune to úplně na druhou kolej, což byl i případ Smartwings. Jinými slovy, kdyby tam nebyl ten vztah, Smartwings by na tom byly výrazně lépe. Střílení do Smartwings a pana Šimáněho kvůli Babišovi se podle mého úplně míjí účinkem.

Říkal jste „bývalé kamarádství“?
Z mého pohledu ten jejich vztah už nějakou dobu nekvetl, a že by mezi nimi bylo nějaké nadstandardní kamarádství, tak to určitě není. Spíš bych řekl, že se prostě jen znají.

Když tedy (stát) pomůže aerolinkám, může tím pomoci i spoustě drobných živnostníků, kteří provozují kavárny, bary, restaurace, hotely a podobně. Peníze, které u nás na to konto utratí cizinci, nejdou ani z mojí, ani z vaší kapsy. Když stát pomůže restauraci, která ale ty zákazníky nedostane, multiplikační efekt je výrazně menší.

Když říkáte, že Andrej Babiš odsunul Smartwings na vedlejší kolej, aby nemohl být podezírán, že někomu nadržuje, není to tedy další důkaz toho, že je špatně, když takový člověk zastává tak významnou politickou funkci? Opět jsme u toho, že tady máme premiéra, který je podle mnohých ve střetu zájmů. Ať už se Babiš ke Smartwings postaví jakkoli, vždy to schytá jak on, tak Smartwings.
V polovině z toho s vámi souhlasím. Tady ale není střet zájmů vůči Smartwings, nýbrž vůči ostatním věcem, jako že Agrofert pobírá dotace a tak podobně. Ten je obrovský a myslím si, že by rozhodně neměl být. Na druhé straně to, že někdo někoho zná, nemá být důvod k tomu, abyste o něčem nerozhodoval. Když to vztáhnu na Karla Havlíčka, kdyby on dělal premiéra, tak za celou svou éru se zná doopravdy se všemi.

Pak tu ale máme mnoho příběhů drobných podnikatelů, kteří na vládní pomoc nemají šanci dosáhnout, protože pro jejich banky je pořád velké riziko poskytnout úvěr i s osmdesátiprocentní garancí státu. Není pak tedy trochu nespravedlivé pomáhat tak velké společnosti jako je Smartwings, kterou spoluvlastní jeden z nejbohatších Čechů nebo také čínský stát?
Podívejme se na to jinak. Většina státní pomoci by měla mít nějaký multiplikační efekt, tedy aby koruna do toho vložená vygenerovala co nejvíc dalších korun. Stát stojí před volbou, jestli pomoci malému živnostníkovi, nebo aerolinkám, které k nám přivážejí zajímavé turisty nebo byznysmeny. Když tedy pomůže aerolinkám, může tím pomoci i spoustě drobných živnostníků, kteří provozují kavárny, bary, restaurace, hotely a podobně. Peníze, které u nás na to konto utratí cizinci, nejdou ani z mojí, ani z vaší kapsy. Když stát pomůže restauraci, která ale ty zákazníky nedostane, multiplikační efekt je výrazně menší. A z tohoto pohledu bych hodnotil i to, kam peníze primárně dát. Ale pojďme ještě dál. Ve chvíli, kdy se nesmělo létat, byly na tom aerolinky prakticky ještě hůře, než drobní živnostníci, protože si dovedu představit, že banky ze svých centrál dostávaly červenou na jakékoli úvěry pro letecké společnosti, a to i na těch dvacet procent, které nejsou garantovány státem. Takže tady bych se ptal spíše na to, jestli ta státní pomoc byla dobře promyšlená, jestli to má být osmdesát na dvacet nebo třeba devadesát na deset, devadesát pět na pět a podobně.

Diskuse kolem pomoci Smartwings se často točily kolem toho, zda jsou tyto aerolinky pro Českou republiku strategickou firmou. A vesměs zaznívaly argumenty, že nejsou. Tak jsou, nebo nejsou?
Nahraditelná je ve finále každá firma a nepochybuji o tom, že by kapacity Smartwings nahradil třeba Ryanair, o kterém jste i vy často psali. Ale za jakou cenu? Není přece problém nechat padnout i další tuzemské dopravce, ale pak jejich místa obsadí třeba polští kamioňáci, kteří budou platit daně v Polsku, stejně jako když Ryanair převezme místo od Smartwings, tak bude platit daně v Irsku a tak dále. Pak tu máme také zaměstnance Smartwings, kteří by ztratili práci. Podle mě jsou zcela mimo argumenty, že piloti přece najdou místo v jiných leteckých společnostech. Skoro nikdo nedodává, že i další letecké společnosti budou propouštět. Opravdu si někdo myslí, že když Lufthansa propustí své piloty, tak po čase dá přednost českým před těmi německými? Když se podíváte do dopravní strategie státu, tak tam najdete, že Smartwings jsou integrální součástí dopravní infrastruktury. Navíc tady máme i průmysl nebo vysoké školství, které jsou navázány na letectví.

Proč tedy stát jasně na začátku neřekl „ano, Smartwings zachráníme, protože je to pro nás strategická firma“? Namísto toho jsme slýchávali vyhýbavé odpovědi ze strany ministra Havlíčka, nebo dokonce jakýsi šprajc od ministryně financí Schillerové, která se proti selektivní pomoci Smartwings postavila. Nebyla to tedy ze strany státu chyba?
Určitě ano. Tak jak v jiných záležitostech umí být vláda jednotná, tak v tomto směru to pro mě bylo negativní překvapení. Podle mého názoru to vychází z píárového týmu Andreje Babiše. Ten si zřejmě vyhodnotil, že bude lepší, když se Smartwings nepodpoří, protože se nic moc nestane, ale bude vyslyšen hlas lidu. V tu chvíli někteří ministři pochopili, co se po nich chce. Paní Schillerová to pochopila velice dobře, co se týče pana Havlíčka, tam je to trochu složitější. On je doopravdy byznysmen a domýšlí ty věci do důsledku, takže on se snažil Smartwings velice správně nějakým způsobem podpořit.

Jedna ze zvažovaných možností byl i majetkový vstup státu do Smartwings. Ty to ale odmítly. Proč?
Ano, byla to jedna z možností, kterou dokonce umožnila i Evropská unie. Stát má dočasnou možnost převzít majetkový podíl v oblastech, které jsou pro něho strategické. Podmínkou bylo to, že takový krok nesmí narušit fungování trhu. Stát měl v takových případech vystupovat jako kterýkoli jiný akcionář s tím, že má povinnost do dvou, tří let z té společnosti vyexitovat. Problém u Smartwings byl ale v tom, že z čínské strany vzešel požadavek, aby se svých podílů ve prospěch státu vzdali všichni akcionáři, nebo nikdo. Česká strana tam chtěla ponechat stávající akcionáře, kteří by zajistili kontinuitu, a tím pádem tato možnost padla.

Nešlo tedy zvolit stejný model jako v případě Lufthansy? Tam přece stát od nikoho akcie nepřebíral, naopak do Lufthansy nalil peníze na zvýšení základního kapitálu a na oplátku tím získal dvacet procent jakoby nových akcií.
Jistě to šlo udělat, ale tou dobou už byl ten tlak lidí a médií tak velký, že už si to nikdo z politiků nedovolil navrhnout nebo prosazovat. Nikdo už ani nechtěl slyšet na ty ekonomické analýzy, které ukazovaly, že by to bylo docela dobré řešení. Stát si navíc mohl nominovat do orgánů Smartwings své lidi a mít tam určité slovo.

Pojďme obecně k vládním podpůrným programům. Když je vláda připravovala, do jaké míry dávala na doporučení ekonomických expertů? Jde mi třeba o častá volání po tom, aby stát nepřipravoval programy, v rámci kterých bude rozdávat peníze, ale aby raději odložil daňové a jiné finanční povinnosti firem směrem ke státu. To se nakonec realizovalo jen částečně. Proč?
Nemohu mluvit o vládě, mohu mluvit jen o jednom členovi vlády, se kterým jsem spolupracoval. Ministr Havlíček nasává informace ze všech možných stran a musím říci, že je opravdu vyhodnocuje, jedná s různými svazy a podobně. Ministerstvo pak připraví různé alternativy, které se pustí kolem dokola a hledá se, jestli je to průchozí po legislativní stránce. A často to narazilo na to, že by se musel složitě měnit zákon, nebo i více zákonů, což by celý ten proces podpory ještě více prodlužovalo. Nebo se zjistilo, že se na to nabalovaly další věci, takže bylo jednodušší vyhlásit konkrétní program, u kterého se mohly nastavit podmínky tak, aby byl dostupný pro firmy koronavirovou krizí postižené.

Roman Lesný (53)

Je jednatelem a majitelem společnosti Aligier, která se zaměřuje na investice, transakční poradenství, fúze a akvizice nebo mediální a komunikační činnost. Vystudoval termodynamiku na ČVUT, ale také program MBA v oboru finance na University of Pittsburgh Katz Graduate School of Business. Zastával pozice ve firmách Škoda Transportation nebo UniControls, předsedal dozorčí radě komunikační skupiny Ewing Group. Jako poradce ministra Karla Havlíčka (za ANO) působil od února do června letošního roku. Na ministerstvu dopravy vedl expertní tým pro státní podporu společnosti Smartwings.