Tchán Lukáše Krpálka Ivo Kaderka říká, že si ani pořádně neuvědomujeme, co český judista druhým zlatem z olympiády dokázal. Zdroj: Profimedia.cz
Z pozice nejvyšší s radostí i trochou nervů sledoval, jak na olympiádě v Tokiu válí české hráčky, které do domoviny vezou jednu zlatou a stříbrnou medaili. A z pozice tchána prezident českého tenisového svazu Ivo Kaderka pořádně trpěl a pak se ohromně radoval z toho, co předvedl na tatami v chrámu Budókan Lukáš Krpálek. „Přepsal dějiny světového juda,“ říká pro CNN Prima NEWS Kaderka.
Jaké pro vás byly poslední dny?
Hrozně náročné. I když to dopadlo moc hezky, pořádně jsem si to protrpěl. Zvláště u Lukáše to byly šílené nervy. Judu úplně nerozumím, takže jsem zažíval hrozná muka. Pravidla jsou celkem složitá a pořádně nemáte přehled o tom, jak si vede váš favorit. U tenisu za ty roky zhruba víte, co se může stát, máloco mě překvapí. Strašně jsem fandil, ale zároveň nevěděl, jak na tom je. Byl to neuvěřitelný boj, který přinesl úžasné vítězství.
A co se týče holek, u finálového zápasu Markéty Vondroušové s Bencicovou jsem byl také nervózní. Také bych řekl, že jsem trpěl. Když na začátku třetího setu Belindu brejkla a ve svém dalším gemu vedla, byl jsem přesvědčený, že už to dotáhne do vítězného konce. Byla tam dvouvteřinová ztráta koncentrace, malá chybička, a nakonec z toho byla prohra. Ale stejně je to něco úžasného, nadpozemský výsledek. Stříbrná medaile je něco. Každopádně nedělní finálovou čtyřhru Barbory Krejčíkové s Katkou Siniakovou jsem si užil s radostí. Přál jsem si, aby se jim to povedlo, a zvládly to suverénně.
Zlatý Krpálek: Můj prst to už nedával. Před triumfem ho správně naladila Zagorová
S bolavým prsteníčkem levé ruky dokázal Lukáš Krpálek vybojovat své druhé olympijské zlato. V Tokiu v pátek triumfoval v kategorii nad sto kilogramů a navázal tak na triumf z nižší váhové třídy z Ria de Janeira. Přiznal, že se při vyhlašování vítězů bál, že mu medaile, kterou si musel sám brát z podnosu, upadne.
Pozastavme se napřed u Lukáš Krpálka. Znáte ho víc než dobře, takže jak si tento velký triumf užíváte?
Vím, co si všechno vytrpěl. Jak strašně moc trénoval. Opravdu parádní věc. Jsem za to hrozně moc šťastný. Už třeba jen kvůli tomu, že si pamatuju, jak byl nešťastný, že mistrovství Evropy v Praze musel zvládnout bez domácích diváků. Ta akce tu byla de facto i kvůli němu. A nakonec byl v aréně vinou doby pandemické sám, octil se pod tlakem, měl nervy a fanoušci mu nemohli pomoct. Ještě si prošel covidem, nedařilo se mu. Teď se dokonale připravil. Zpětně jsem si přečetl SMS, kterou jsem mu posílal den po onom mistrovství Evropy. „Všechno zlé, je pro něco dobré. Tvoje cesta vede do Tokia a to bude tvoje.“ Potichu se raduju, snažím se si to užívat bokem.
Byly jsme celou dobu v kontaktu, volali jsme si. Posílal jsem mu třeba nějaké známé písničky. Jedna z nich – Mimořádná linka Praha-Tokio – teď asi bude hrát všude. Před jeho zápasy jsem mu už dal pokoj, protože vím, jak se poslední dny a hodiny koncentruje. Bezprostředně potom jsme spolu mluvili. Byl neskutečně šťastnej. Druhý den jsem s ním mluvil zase.
Dvě olympijská zlata po sobě v jiné váze! Přepsal dějiny světového juda. To už se nikdy nikomu nepovede. Není to možné.
A co jste řešili?
To bylo legrační. Ptal jsem se ho, jestli se opravdu kdysi pral s panem předsedou Pirátů Ivanem Bartošem. Řekl mi, že ho v životě nepotkal, takže jsem se u toho hrozně nasmál. Nechápal jsem, jak se mohl prát 41letý chlap v mladších žácích s Lukášem, kterému je teď 30. Zasmáli jsme se tomu oba. Pak Lukáš říkal, jak se těší domů, v sobotu máme společnou akci. Těším se strašně, je to úžasný kluk.
Říkal jste, že úspěch Vondroušové je něco nadpozemského. Zlato z olympiády ze dvou váhových kategoriích v podání Lukáše Krpálka je tedy něco mezigalaktického?
To je přesné označení. Zřejmě si málo uvědomujeme, co dokázal. Vezměte si, že judo je zvlášť v Japonsku sport číslo jedna. Možná skoro náboženství. A zrovna tam završí svoji cestu. Vyhrál mistrovství Evropy, mistrovství světa a olympiádu v kategorii do 100 kilogramů. Pak přešel do super těžké kategorie – královské disciplíny. Tam opět ovládl mistrovství Evropy, světa i olympiádu. Dvě olympijská zlata po sobě v jiné váze! Přepsal dějiny světového juda. To už se nikdy nikomu nepovede. Není to možné. Mám informace o tom, jak strašně moc tento úspěch rezonuje v Tokiu. Judistický svět je z toho v šoku. To stejné samozřejmě platí u nás. Celá republika ho miluje. Povedlo se mu něco, co si možná my ještě v tuto chvíli nedokážeme uvědomit. Těší mě to opravdu moc, protože je to tatínek mých vnoučat.
Vaše dcera Eva se zřejmě nemohla lépe provdat, že?
Ano, to už líp nešlo. (smích)
Markéta nikomu nemusí nic dokazovat
Jste za stříbrnou Markétu Vondroušovou o to víc rád, když víte, co všechno si o sobě musela na sociálních sítích před olympiádou přečíst?
Možná se někde i spekulovalo o tom, že ji někdo na olympiádu nechtěl poslat. To není vůbec pravda. Markéta – a vím to, protože nominaci podepisuje prezident svazu – se na olympiádu dostala díky speciálnímu chráněnému žebříčku ITF. A přes to nejede vlak. Že se dokázala takhle prosadit a všechny překvapila, svědčí o tom, jaká je to hráčka. Radost je o to větší, že málokdo by řekl, že zrovna Markéta dojde nejdál. A ona to dokázala.
Bencicovou jsem vám utahala, vzkázala stříbrná Vondroušová deblistkám. Medaili nesundá
Po finálové prohře na Roland Garros byla tenistka Markéta Vondroušová předloni smutná a večer se zavřela na pokoji. Teď zase skončila těsně pod vrcholem, ale stříbrná medaile z olympijských her v Tokiu žádné chmury nedopustí. Rodačka ze Sokolova prožila v Japonsku úžasné dny, které jí opět dokázaly, že může hrát s těmi vůbec nejlepšími. Dosavadní lehce rozporuplný průběh sezony je zapomenutý.
I když finále prohrála, nijak nesmutnila, hned nasadila úsměv…
Ano, ano. Jak jsem řekl, vítězství bylo po startu rozhodujícího setu blízko. Rozhodla drobnost. Ale to je pryč. K úsměvu měla opravdu důvod, protože se podílela na úžasném úspěchu pro český tenis.
A k těm sociálním sítím a „hejtrům“?
Sociální sítě vládnou světu, ale nemusíte úplně prožívat to, co se tam píše. Vypisuje tam kde kdo. A taky si tam kde kdo honí ego. Markéta nemusí nikomu nic dokazovat, je to hráčka která už byla ve finále grandslamu (Roland Garros 2019, pozn. red.) a takových také na zeměkouli tolik není. Důležité je, že se vrátila a je zdravá. A že si tenis může nyní užívat ve velké fazoně. Klobouk dolů.
Když si vezmeme letošní představení českých tenistek v singlu na největších akcích – Karolína Muchová semifinále Australian Open, Barbora Krejčíková vítězka Roland Garros, Karolína Plíšková finále Wimbledonu, Markéta…
Já vám do toho skočím a odstartoval bych to už loni na podzim. Petra Kvitová v tom postocovidovém restartu šla na Roland Garros až do semifinále. A ano, pak Kája Muchová výborný výkon v Austrálii, šlo se dál. Bára Krejčíková šokovala svět a ovládla Paříž, k tomu přidala i s Kateřinou Siniakovou titul v deblu. Kája na Wimbledonu byla výborná a teď tohle. Vůbec by nebylo špatné, kdyby na posledním grandslamu sezony – US Open – zaválela nějaká Češka. Klidně kterákoliv z těch, co se už předvedly letos, nebo zase Péťa Kvitová.
Dá se takovýto rok ještě zopakovat?
Náš ženský tenis je na tom opravdu dobře. Vévodí světu. Myslím si, že takováto úspěšnost může pokračovat. Navíc nás brzy čeká Fed Cup (nově Billie Jean Cup, pozn. red.), tedy pokud nepřijde nějaká další covidová apokalypsa. A budou přicházet další holky, podívejte se, kolik nadějných juniorek máme. Češky budou ve světovém tenisu ještě dlouho ukazovat, jak se to má dělat. Hodně, hodně, hodně nahlas a viditelně.
