Kvůli meningokokové infekci Tereze selhaly ledviny. Život jí zachránil tatínek

V roce 2017 Tereza onemocněla meningokokovou infekcí. Onemocnění se zpočátku jevilo jako chřipka nebo nachlazení, takže mu nepřikládala velkou pozornost. „Měla jsem tehdy chvíli před státnicemi a pár dní před propuknutím příznaků jsem absolvovala čtyřhodinový cyklistický trénink na horách. Proto jsem si myslela, že jsem se nachladila právě tam,“ vypráví mladá žena. Onemocnění se nejprve projevilo teplotou a zimnicí, ráno už ale Tereza přestávala cítit nohy, na které se nedokázala postavit.

Lékaři mi museli amputovat obě nohy pod koleny a většinu prstů na rukou. Do toho mi začaly selhávat ledviny.

„Musela jsem volat záchranku, která mě odvezla do nemocnice v Ústí nad Labem. Pamatuji si pouze to, že mě převáželi na infekční jednotku intenzivní péče, a pak až probuzení z narkózy, kdy mě čekal obrovský šok,“ vzpomíná Tereza. Lékaři jí museli amputovat obě nohy pod koleny a většinu prstů na rukou. Kromě toho jí selhaly obě ledviny, takže ji čekala dialýza. Meningokoková infekce totiž patří k bakteriálnímu onemocnění, které může skončit smrtí během několika hodin od prvních příznaků. Tereza tedy měla štěstí, že vůbec přežila, i když s těžkými následky.

Po propuštění z nemocnice musela Tereza docházet na dialýzu, protože její ledviny už nebyly schopné vykonávat svou funkci. „Zpočátku jsem na dialýzu jezdila třikrát týdně na tři a půl hodiny, postupně to byly čtyři hodiny třikrát týdně a takto to trvalo celý rok. Po dialýze mi navíc bývalo dost špatně, několikrát jsem v nemocnici zvracela a trápil mě i nízký tlak,“ popisuje Tereza, které v té době bylo 26 let.

Abych mohla žít zase aktivně, byla mi doporučena transplantace ledvin. Jako nejvhodnější dárce se ukázal být můj tatínek.

Aby mohla Tereza žít zase aktivní život, byla nutná transplantace ledviny. „Nejprve jsme kontaktovali IKEM, protože tam mají nejlepší transplantační péči u nás. Původně jsem neuvažovala o tom, že bych požádala někoho ze svých blízkých,“ pokračuje. Aniž by o tom Tereza věděla, nechaly se na vhodnost dárcovství otestovat dvě její kamarádky a také její rodiče. „Jako nejvhodnější dárce se ukázal být můj tatínek, který se rozhodl, že se jím také stane,“ dodává. Transplantace ledviny proběhla velmi dobře, nová ledvina se skvěle uchytila, a tak mohla být Tereza propuštěna už sedmý den po operaci do domácího ošetřování.

Operaci ledviny zvládl velmi dobře i Terezin otec, který mohl jít domů třetí den po výkonu a za šest týdnů už fungoval zcela normálně. Díky úspěšné transplantaci a protézám může dnes Tereza v rámci možností sportovat a žít život téměř jako její vrstevníci. „Chodím ráda do lesa, zkouším i běhat, začala jsem hrát golf, byla jsem na lezecké stěně nebo lyžovat v Itálii,“ popisuje Tereza, která se poprala s velmi těžkou životní situací, jak nejlépe dovedla.

Selhání ledvin může způsobit také těžký průběh covidu

Při takto těžkém průběhu meningokokové sepse, podobně jako u jiných těžkých infekcí včetně onemocnění COVID-19, mohou podle vedoucí Nefrologické a Transplantační ambulance IKEM Silvie Rajnochové Bloudíčkové pacientům v důsledku nedostatečného prokrvení a následného odumření buněk a tkání zůstat trvalé následky, mezi které patří například poškození ledvin. „Někteří pacienti zůstávají závislí na pravidelné dialyzační léčbě, u části však může dojít k částečnému obnovení jejich funkce, proto je důležité, aby byli pacienti sledováni i u specialisty – nefrologa,“ upřesňuje lékařka.

„Zejména v prvních stadiích bývá diagnostikováno náhodně při odběru krve nebo u lékaře v rámci preventivní prohlídky či například předoperačního vyšetření. Onemocnění ledvin mohou probíhat akutně, s rychlým nástupem klinických příznaků, mnohdy však chronicky. Příznaky jsou převážně nespecifické, provázející i jiné choroby, a proto mohou komplikovat včasné stanovení správné diagnózy,“ vysvětluje.

Proto bude veřejnosti k dispozici bezplatné testovací místo IKEM ve dnech 16. a 17. září v prostranství před obchodním centrem Arkády Pankrác v Praze.