Velkým problémem českého zemědělství je vyvážení levných surovin do zahraničí a dovoz hotových produktů. Týká se to například drůbežího masa, které ve velkém směřujeme do Polska. Zpět se nám pak vrací zpracované kuřecí maso, ovšem přidanou hodnotu má tuzemský zpracovatel nulovou. Kde všude se s tím můžeme setkat?
Vývoz drůbežího masa do Polska je způsoben hlavně nízkou výkupní cenou kuřat. V sousedním státě totiž dostanou lepší podmínky a vyšší cenu. Pokud by byla kuřata poslána na tuzemská jatka, tak se zemědělcům nevyplatí chov. Podobná situace se ale opakuje u spousty surovin. „My tady děláme surovinu, která mnohdy končí v zahraničí, zejména v Polsku a v Německu. Tam se z toho vyrobí nějaké produkty s vyšší přidanou hodnotou a pak se to sem dováží,“ uvedl dříve agrární ekonom z České zemědělské univerzity Tomáš Maier.
ČTĚTE TAKÉ: Trest za napadení Fialova účtu na X? Viníkovi hrozí až tři roky vězení, policie zahájila úkony
Aktuální výkupní polská cena je okolo 33 korun za kilogram drůbeže. V tuzemských podmínkách by ale zemědělec dosáhl jen na 25 korun. Chovatelé by tak prodávali drůbež českým závodům na své vlastní náklady.
V tuzemském zemědělství jsou přitom produkty, kde je Česká republika soběstačná a naopak musí vyvážet. To je příklad pšenice. Pětiletý průměr u této komodity je roční produkce okolo pěti milionů tun. Česká výroba je pak soběstačná ze 180 procent.
Pšenici ale vyvážíme například spolu s prasaty tam, kde mají masné chovy. „Ve Španělsku naší pšenicí vykrmí prasata a k nám se doveze vepřové maso. Kdybychom si prasata byli schopní vyrobit u nás, tak nebudeme přebytkoví v pšenici a nesoběstační v mase. Tvrzení, že vyrábíme moc pšenice, je fáma. My ji vyrábíme správné množství, ale nevyužíváme ji,“ řekl v dřívějším rozhovoru pro CNN Prima NEWS předseda představenstva JTZE Jan Šimek, jehož zemědělská skupina je na trhu dvojkou hned za Agrofertem.
Podobný případ je i u skotu. „Je to absurdní situace. Vyvážíme telata a pšenici například do Itálie. Tam si je vykrmí, porazí a zpět dovezeme hotové maso. Nemůžeme to ani vysvětlit zaměstnaností, protože tam také pracují zahraniční pracovníci. Užitek z toho má tak především italský podnikatel, který tomu dá přidanou hodnotu,“ přiblížil Šimek běžnou praxi, která trvá už několik let.
Totožné to je i u mléka. Česko je velkým vývozcem surového mléka. A to v takovém množství, že řada německých mlékáren je závislá na českém mléce. Naopak mléčné výrobky dovážíme. Nemůžeme se totiž rovnat s německými a polskými mlékárnami. Největší tuzemský podnik Madeta zpracuje denně okolo 900 tisíc litrů mléka. Polští a němečtí zpracovatelé ale spotřebují okolo šesti milionů litrů.
Vyvážíme dotace a máme deficit, varuje agrární analytik
Zemědělský analytik Petr Havel dlouhodobě poukazuje na podobné příklady. Sám uvádí, že i když vyvážíme obilí, tak si přivážíme zahraniční mouku. Asi málokdo z výletníků nepotkal při svých cestách žlutá pole plná řepky olejky. Řepkové semeno ale vyvážíme a dovážíme hotový olej.
V případě mléka se navíc do zahraničí vyvážejí i tuzemské dotace, které čerpají zemědělci a mlékárny na zvýšenou kvalitu vyprodukovaného a zpracovaného mléka. „Kromě toho vyvážíme vepřové maso, kterého máme málo,“ uvedl Havel v komentáři.
Podle něj se tím jen prohlubují deficity, které můžeme vidět zpětně v obchodní bilanci. V roce 2019 dosáhl schodek agroobchodu 47,5 miliardy korun. Na hranici 40 miliard korun se pohyboval i v následujících letech.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Ministr trošku kecá, pálí Bartoš do bývalých kolegů. Vláda v digitalizaci nic nového neudělala
