Cena základních potravin poroste, a to zejména v příštím roce. S takovým varováním přichází předseda představenstva JTZE Jan Šimek, jehož zemědělská skupina je na trhu dvojkou hned za Agrofertem. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS řekl, jaké jsou důvody současného zdražování a jaký je výhled do budoucna. Češi by ale i kvůli vládním vyhláškám neměli být příliš optimističtí.
Cena másla trápí řadu lidí. Podle Českého statistického úřadu zdražuje od března. Proč tomu tak je a je vina i na zemědělcích?
Zaprvé je nutné říci, že i při odečtení inflace cena másla dlouhodobě klesá. Pořád platí, že dnes si mohou lidé koupit více másla než před 30 lety, přestože náklady zemědělcům i potravinářům rostou. Dokázali jsme odvětví zefektivnit a mléko s máslem se vyrábí levněji než v minulosti.
K TÉMATU: Důsledek prudké inflace. Češi se bojí zdražování a šetří nejvíce za poslední roky
Důvody zdražování másla v poslední době jsou vyšší vstupní náklady. Hlavním zemědělským vstupem pro máslo je cena surového mléka, která trochu roste. Na tu tlačí ceny krmiv a lidská práce. Zpracovatelům navíc rostou náklady za energie a také cena práce.
Proč se ale zdražuje teprve od března?
Cena rostla dlouhodobě a výkyv cen přichází ve skocích. Často se také psalo, že v mléce je méně tuku, a proto je výroba másla dražší. To je sice pravda, ale to je každoroční problém v létě, i když je fakt, že letos bylo horko větší a delší než minulé roky, a tudíž krávy více trpěly tepelným stresem. V případě zemědělců mohu potvrdit, že se marže na mléku prakticky nezměnila, ale nemohu to posoudit za mlékárny a obchodní řetězce, kde tomu řada věcí naznačuje.
Potravináři a zpracovatelé jsou tedy na vině a zemědělci jako jediní, ne?
My jsme takzvaní price takers. Mléko je celoevropsky obchodovaná komodita. Pokud by si česká mlékárna mohla koupit mléko levněji v Německu, tak to udělá. Ze zkušenosti je to ale naopak. Německé mlékárny nakupují v Česku, protože ho umíme levněji vyrobit. Je-li tedy základní surovina v České republice levnější, ale výsledný produkt v obchodě dražší, nemůžeme z toho zemědělce logicky vinit.
My tedy pomáháme tlačit na nižší ceny potravin v Německu?
Přesně tak. Cena surového mléka je 11 nebo 12 korun za litr. Cena másla je za kilo podle Českého statistického úřadu 275 korun. Není to tak, že by se z litru surového mléka vyrobilo kilo másla. V zásadě je z toho patrné, že na finální ceně je podíl základní suroviny velmi malý.
Při výrobě mléka si podkopáváme nohy, kritizuje Šimek
Dříve byly dražší potraviny tématem pro politiky a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže například řešil cenu cukru. Jaký je vliv státu na ceny potravin?
Vezmu to obecně. Je několik trendů, které se odehrávají v celé Evropě. Například v Nizozemsku stát vykupuje mléčné farmy a ruší je. To je tlak na nižší produkci mléka.
Další trend je v Bavorsku, kde jsou velmi malé chovy po třiceti či padesáti kravách. Ty často končí i proto, že krávy mají takzvané vazné ustájení. Krávy jsou celý život uvázány na jednom místě. Když se dojí, tak se pouze postupuje s dojicími hadicemi. V České republice je v drtivé většině volné ustájení a krávy mohou chodit do dojírny. V Německu se zakázalo vazné ustájení a malí farmáři raději končí s chovy, než aby se přizpůsobili novým podmínkám.
Může to ovlivnit i Českou republiku?
Ano, protože trh je mezinárodní. Česko je velký vývozce surového mléka. Naopak dovážíme mléčné výrobky. Řada německých mlékáren je závislá na českém mléce. Odebírají až 40 procent. Například největší tamní mlékárna Müller zpracuje denně šest milionů litrů mléka, největší polské mlékárny mají také kolem pěti až šesti milionů litrů. Česká Madeta spotřebuje okolo 900 tisíc litrů. Velký podíl má přitom na německé výrobě české mléko.
A jak jsme na tom my a naše trendy?
Musím říct, že si v případě výroby mléka podkopáváme nohy. Všechny kroky, které vlády dělají, směřují spíše ke zdražování potravin. Můžeme je rozdělit na dotační a nedotační. Pokud si vezmeme nedotační krok, tak se zdražují ceny krmiv a všech plodin. A to kvůli řadě legislativních opatření, jako je například zákaz insekticidního moření. Dosud jsme pěstovali pšenici tak, že jsme zaseli osivo už namořené proti škůdcům, tím pádem se nemusí používat tolik chemie. Tento postup je běžný v Evropě i ve světě, to se však zakázalo a tím se pšenice zdražila, protože je náročnější ji vypěstovat kvůli problémům se škůdci.
To je pouze příklad. Je spousta dalších věcí, jak stát do zemědělství zasahuje. U dotací můžeme uvést příklad, že jsou v průměru vyšší dotace na plochu, která není použitá na výrobu krmiv pro mléko.
Erozní vyhláška bude mít tvrdý dopad na pěstování krmiv. Zdraží se celý proces výroby mléka.
Proč tomu tak je?
Velmi často je to tím, že se to skrývá v podpoře pro malé zemědělce. Vezměme si louku, kde se pase skot. Zemědělec ji dá do ekologického režimu, aby na ni měl ekologickou dotaci. Pokud by chtěl krávy využívat k dojení, tak ji až na výjimky v ekologii mít nebude. Dalším příkladem je známá redistributivní platba. Ta je pro mikro zemědělce do 150 hektarů. To je pro jednoho člověka. Tito nejmenší zemědělci žádné mléko nevyrábějí, přestože dostávají největší dotaci. Třetí překážkou je například výrazně větší podpora pro úhor nebo biopásy. Tedy, aby se půda dala do klidu, aby se na ní nic nepěstovalo.
Mohou zásahy vlády zdražit potraviny do budoucna?
To se týká protierozní vyhlášky, která působí velmi negativně. Označuje téměř polovinu zemědělské půdy jako erozně ohroženou. To bude mít tvrdý dopad na pěstování krmiv, protože se jejich produkce bude muset přesunout nebo je farmáři budou muset nakupovat. Když to vztáhnu znovu na mléko, tak krávy potřebují velké množství kukuřice, která se dnes pěstuje v okolí chovů mléčného skotu v drtivé většině v pahorkatinách, kde se její pěstování má omezit. To bude mít za následek zdražení celého procesu. Řeší to v podstatě všechny farmy s výrobou mléka.
Plně však souhlasím s tím, že eroze je problém a bereme ho velmi vážně. Zvolený přístup bude ale mít řadu negativních dopadů na celý sektor.
Pokud tedy uvidíme další zdražování másla, tak poroste obliba margarínu?
Omezující opatření se ale týkají také slunečnic nebo řepky. Měla by tedy růst i cena margarínu. Pokud zakážete pěstování plodin jako tomu bylo dodnes, tak se to někde bude muset projevit.
Potraviny prodražuje i nepovolování staveb
Se zemědělci se podobné kroky neprojednávají?
Jednání bylo mnoho, za zemědělce hlavně Agrární komora a Zemědělský svaz, ale výsledný dokument spíše odpovídá požadavkům z ministerstva životního prostředí než námitkám od zemědělců. Jediná výhra byla, že se provedl odklad o rok. V tomto konkrétním tématu je odlišný postoj Asociace soukromého zemědělství a bylo by dobré se jich ptát, kolik z jejich šesti tisíc členů mléko vyrábí.
Podle Českého statistického úřadu roste výkupní cena mléka už 13 měsíců v řadě. Přesto to na pultech regálů není moc poznat. Projeví se tento jev brzy v koncových cenách?
Myslím si, že zdražování bude pozvolné bez větších skoků. Na konci dne se obrovské investice do mléčných chovů budou muset zaplatit. Kravín pro tisíc krav dnes stojí 400 a více milionů korun. To je obrovská částka. Navíc povolení stavby kravína je obrovsky složitý proces. Kdyby byl snazší povolovací proces, tak by to také pomohlo.
Je tedy jasnou cestou spíše deregulace?
Přemýšlím, jestli v některém oboru vedla ke snížení cen/nákladů a žádný případ mě nyní nenapadá. Domnívám se, že pokud chceme levnější máslo, tak musíme efektivně vyrábět mléko. Pokud ale chceme spousty malých zemědělců, kteří nechtějí chovat mléčný skot, tak budeme mít drahé máslo nebo ho budeme dovážet.
Velkým tématem je také Green Deal a jeho zavádění. Jak na něj zemědělci pohlížejí?
Nechci se prohlašovat za experta na Green Deal, ale dopady, které vidíme v zemědělství a přírodním prostředí, paradoxně globálně škodí. Evropa dováží 15 milionů tun sóji hlavně z Brazílie. Jedna loď má 70 tisíc tun. Dovážet sóju z Brazílie je selským rozumem neekologické. Další věcí je: Kde se tam sója pěstuje? Na místě vykácených deštných pralesů. Je dost zvláštní bojovat proti jejich kácení a na druhé straně vytvářet prostor pro jejich ničení. Nebo mi něco uniká?
Pokud chceme něco udělat pro přírodu, tak si potraviny vypěstujme v Evropě. To není žádný problém. Místo toho klademe překážky pro její pěstování a raději je dovážíme z místa, kde nikdo ekologické dopady neřeší. Podobně je na tom řepka. Já jsem si v minulosti nedokázal představit, že by ji Evropská unie dovážela. Letos jí dovezeme osm milionů tun. Polovina z toho dorazí z Austrálie. Pomůže planetě, že dovážíme řepku z druhé strany světa?
Jsou ale plodiny, ve kterých dokážeme být soběstační. Česká republika má třeba přebytek pšenice. Není to krok správným směrem?
Máme úrodnější půdu, takže bychom měli být přebytkoví. Jsme ale zásadně nedostatkoví v chovu prasat a ve výrobě vepřového masa. To samé je u drůbeže. To je důvod, proč jsme v přebytku u pšenice. My ji vyvážíme tam, kde mají masné chovy. Například ve Španělsku naší pšenicí vykrmí prasata a k nám se doveze vepřové maso. Kdybychom si prasata dokázali vyrobit u nás, tak nebudeme přebytkoví v pšenici a nesoběstační v mase. Tvrzení, že vyrábíme moc pšenice, je fáma. My ji vyrábíme správné množství, ale nevyužíváme ji.
Podobně je to se skotem. Je to absurdní situace. Vyvážíme telata a pšenici například do Itálie. Tam si je vykrmí, porazí a zpět dovezeme hotové maso. Nemůžeme to ani vysvětlit zaměstnaností, protože tam také pracují zahraniční pracovníci. Užitek z toho má tak především italský podnikatel, který tomu dá přidanou hodnotu.
Podobné to je u mléka?
Ano. Surové mléko vyvážíme a dovážíme mléčné výrobky. Z pohledu zemědělství je to ale ohromný úspěch, protože jsme velmi efektivní. Porážíme totiž polské nebo německé zemědělce. Bohužel, naši zpracovatelé tak efektivní nejsou.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Letošní Vánoce budou opět dražší, řekl Havel. Prouza poradil, jak o svátcích ušetřit
