Ruská federace na Balkán dlouhodobě projektuje obrovský vliv, aby zde měla moc, ale její reálnou přítomnost v podobě investic tamním státům není třeba přeceňovat. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS to řekla česká velvyslankyně v Bosně a Hercegovině Jana K. Lolić Šindelková. V souvislosti s Ruskem a jeho pozicí na Balkáně používá výrazy jako „oheň bez kouře“ či „obr na hliněných nohách“. Zároveň popsala ekonomický vliv Kremlu v regionu v porovnání s tím, co do něj investuje Evropská unie.
Bosna a Hercegovina je zemí, která je vnitřně značně národnostně rozdělená. Jsou tu Bosňáci, Srbové či Chorvati. V Sarajevu jste sice krátce, ale už jste pocítila toto specifikum?
Je to strašně zajímavé. Bosna a Hercegovina má velice komplikovanou ústavu a velice složitě vyladěné rozdělení moci, kdy rozhodující jsou ty tři národy, které jste jmenoval, plus ještě originální kategorie, nazvaná Ostatní. V politice tohle rozdělení cítíte. Ne od prvního dne, ale vlastně mnohem dřív, než sem přijedete, protože ve chvíli, kdy si dáte do mobilu jejich sociální sítě, tak se to na vás začne valit. Pozoruhodné je, že Česká republika tady dělá projekty rozvojové spolupráce v objemu asi pěti milionů eur každý rok – a já jsem jich za ty tři měsíce už několik navštívila. A na každém takovém projektu bosenští Srbové, bosenští Chorvaté a Bosňáci, jak z entitních, tak ze státních institucí, v pohodě mezi sebou spolupracují. Když tam přijedete, vidíte je mezi sebou promíchané, a ne, že sedí ve třech skupinách. Dominuje zde však nacionálně velice orientovaná politika velké části politických stran. Proti tomu stojí komunikace lidí, kteří zde žijí, mezi sebou. Připadá mi to jako dva oddělené světy.
ČTĚTE TAKÉ: Ficův europoslanec v Moskvě: Omlouvám se za rusofobii Západu, EU přijímá fašistické rezoluce
Nedávná minulost země je ale velmi krvavá. Má válka v Jugoslávii dodnes patrné dozvuky?
Naprosto. Válku v Bosně a Hercegovině ukončila Daytonsko-Pařížská mírová dohoda, ale ona byla vlastně určitou formou klidu zbraní s tím, že konflikty by se napříště měly řešit v rámci institucí. To se sice stalo, ale ono se to dá říct i jinak. Konflikty se totiž přenesly právě na půdu institucí. Ke skutečnému usmíření zatím došlo jen velice málo. Existují názory, že 29 let po válce na skutečné usmíření není dost. Zároveň se lze zamyslet nad tím, kdy skončila druhá světová válka v Evropě, jak strašná byla, kdo koho zabíjel a kdy následně vznikla Evropská unie. Z tohohle pohledu bylo 29 let až dost.
Když se přeneseme do současnosti, tak dnes na Balkánu hraje velkou roli ruský vliv. Jak je znát v Bosně a Hercegovině?
Je nesmírně viditelný zejména v jedné z místních entit.
Mluvíte o Republice srbské?
Ano. Ta představuje zhruba 49 procent území Bosny a Hercegoviny a zde je ruský vliv skutečně silný. Otázka ovšem je, co skutečně znamená ruský vliv či vliv jakékoliv jiné země.
Jak to myslíte?
Jedním z vlivů může být ekonomika. Třeba Evropská unie jen skrze své instituce, tedy když nepočítáme členské státy, investuje do Bosny a Hercegoviny asi patnáctkrát víc, než kdy investovalo Rusko. Dokonce jsem četla analýzu, že Rusko z Balkánu vyváží víc ve výrobcích, než kolik sem investuje. Takže pokud jde o jejich ekonomický vliv, ten je zanedbatelný. Je tu energetika, která nijak zvlášť pod ruskou taktovkou neprosperuje, a působila zde největší ruská banka Sberbank. Ta se ovšem musela kvůli sankcím z celého regionu stáhnout. Takže tady ekonomický vliv proti Evropské unii asi Rusko mít nebude.
Na druhou stranu, obrovský vliv má politicky a mediálně v Republice Srbské. Další spojnicí mezi Ruskem a částí Bosny a Hercegoviny je pravoslavná církev. Pak už ale v podstatě mluvíte jen o emocích, legendách, slovanské vzájemnosti a o něčem, co není založené na faktech. Místní ruský vliv bych nepodceňovala ani nepřeceňovala. Pro oportunistickou Moskvu rozhodně není maličká Bosna a Hercegovina prioritou číslo jedna a pravděpodobně ani prioritou číslo 15. Žije zde přibližně jen na 2,5 milionu lidí, což pro Moskvu opravdu není nejdůležitější část světa. Druhá věc je, že Moskva má své ekonomické síly vázané konfliktem, který rozpoutala na Ukrajině. Takže V Bosně a Hercegovině, myslím, spíš jen ochotně využívá příležitostí, které ji mnoho nestojí.
Jak se tam ale působení Rusů projevuje konkrétně?
Když například v největším městě bosenských Srbů Banja Luce ambasáda Ruské federace otevřela svoji takzvanou kancelář, tak mě zajímalo, jak moc se projevuje kulturně, politicky a jak je vůbec aktivní. Byla založena v červnu nebo červenci a dosud jsme nezaznamenali žádnou aktivitu, a to dokonce do té míry, že když člověk zavolá na pevnou linku, což někdo z kolegů udělal, tak mu to tam nikdo nevezme. Čili Rusko projektuje na Balkán a do části Bosny a Hercegoviny svůj obrovský vliv, ale v podstatě lze zatím s nadsázkou říci, že konkrétně tady je to kouř bez ohně nebo obr na hliněných nohou. Ne snad proto, abychom ten vliv podceňovali. Rusové zájem o tento prostor mají od 19. století. Ale nepřeceňujme jejich reálnou přítomnost, tedy jejich investice a pomoc při budování státu.
Rusko projektuje na Balkán a do části Bosny a Hercegoviny svůj obrovský vliv, ale v podstatě lze zatím s nadsázkou říci, že konkrétně tady je to kouř bez ohně nebo obr na hliněných nohou.
Zmínila jste i Evropskou unii a její investice. Bosna a Hercegovina by chtěla zároveň do EU – kam na této cestě dospěla a co případné přijetí do NATO?
Napřed k NATO, protože to je jednodušší. Bosna a Hercegovina má díky svému zákonu o obraně na papíře stanovený vstup do Severoatlantické aliance jako svůj strategický cíl. Samozřejmě, že část země – Republika srbská – s tím nesouhlasí, velká část Federace Bosny a Hercegoviny to ale s radostí podpořila. Armáda Bosny a Hercegoviny je jednou z institucí, které existují na státní, nikoliv entitní úrovni. Samozřejmě, že spolupracuje se Severoatlantickou aliancí a samozřejmě, že se snaží o reformu a rozvoj ozbrojených sil podle aliančních standardů. Otázka praktické přihlášky ke vstupu do Severoatlantické aliance ovšem z popsaných důvodů teď není na stole.
A co proces přijetí do EU?
To je jedno z mála spojujících témat v této zemi, všechny tři národy a obě zmíněné entity o to stojí. Důležitější otázka je, co jsou ochotni pro to udělat. Bosna a Hercegovina se nyní nachází na rozcestí – dostala od Evropské unie nabídku k podmíněnému otevření rozhovorů. Tohle bylo strategické rozhodnutí Evropské unie a ovlivnila ho bezpečnostní situace v Evropě i na mezinárodním poli. A Bosna a Hercegovina potřebuje splnit některé technické podmínky, aby mohly být rozhovory doopravdy otevřeny a aby mohlo začít otevírání jednotlivých takzvaných klastrů. Bosna a Hercegovina tak stojí kousíček od největšího kroku na svojí evropské cestě v moderní historii.
Kdybychom to trochu posunuli a Bosnu a Hercegovinu už v EU, respektive v NATO, hypoteticky měli, co bychom v nich získali?
Jde o čistý zisk pro nás. Zaprvé je to stabilita, protože nás neohrožuje nečlenství Bosny a Hercegoviny v našich organizacích. Nás ohrožuje nestabilita v tomhle regionu. Druhá věc, všimněte si, že z Bosny a Hercegoviny odchází strašně moc lidí a to převážně do naší části Evropy, případně na sever či do USA. Všude je vítáme s otevřenou náručí. Důvod? Vzdělání, jejich pracovní dovednosti či jejich schopnost uspět. Pokud Bosnu a Hercegovinu přijmeme do Evropské unie, získáme lidi, kteří jsou nám kulturně nesmírně blízcí, kteří se od nás neliší vzdělaností a pohledem na život a s nimiž integrace není vůbec problematická.
Napadá mě i jazyk, kterému lze z českého pohledu poměrně lehce porozumět.
Jazyk je další věc. U nás byla během války obrovská bosenská diaspora ze všech tří národů a v Praze jsou velice dobře integrovaní. Dnes vidíte postjugoslávská jména ve všech oblastech našeho života. Jedna věc, která je důležitá pro Evropskou unii – je nás 500 milionů a v moderním globálním světě se zdá, že na velikosti opět záleží.
PODÍVEJTE SE: Ukrajina na tom hůř nebyla. Zelenského rozhodnutí může být vnímáno jako zrada, říká Mikulecký
