Mám za sebou nejlepší sezonu, protože se cítím mladší, říká fotbalista Bayernu Lewandowski
Robert Lewandowski se raduje ze životního úspěchu, když 22. srpna 2020 vyhrál se svým německým klubem Bayern Mnichov fotbalovou Ligu mistrů. Zdroj: AP
Bayern Mnichov by v uplynulé sezoně těžko vyhrál tři trofeje , kdyby neměl Roberta Lewandowského. Polský fotbalový reprezentant totiž nastřílel nejvíce gólů ve všech třech soutěžích, ve kterých bavorský klub dominoval. Vstřelil 34 branek v Bundeslize, 15 v Lize mistrů a šest v Německém poháru. Také proto byl o víkendu zvolen nejlepším fotbalistou v Německu. Do této ankety se započítávají hráči působící v německých soutěžích a Němci hrající v zahraničí.
Dvaatřicetiletému útočníkovi, rodáku z Varšavy, se takového ocenění dostalo poprvé v kariéře. Do vrcholového fotbalu vstoupil v Lechu Poznaň, odkud po dvou letech přestoupil za 4,75 milionu eur do Borussie Dortmund. V ní se stal pod vedením Jürgena Kloppa uznávaným útočníkem evropského formátu. Po vypršení čtyřleté smlouvy odešel zadarmo do konkurenčního Bayernu Mnichov, který mu údajně platí ročně kolem 20 milionů eur, v přepočtu zhruba 520 milionů korun. Po zisku ocenění poskytl Lewandowski rozhovor německému fotbalovému magazínu Kicker.
Čtěte také
Poprvé ve své kariéře jste byl v Německu zvolen fotbalistou roku, navíc s obrovským náskokem 222 bodů. Je to zadostiučinění po deseti letech v Bundeslize?
Jsem na to velmi pyšný. Také proto, že očekávání jsou rok od roku vyšší. Pokouším se je tedy každou sezonu překonat. Úroveň se zvýšila, takže se v Bundeslize považuje 25 gólů za sezonu za normální. Tvrdě jsem pracoval na své výkonnosti a na celkové souhře s mužstvem. Na konci sezony jsme hráli skvěle, jak v Bundeslize, tak i na mezinárodní úrovni v Lize mistrů.
Stal jste se sportovcem roku v Polsku, osmkrát jste ve své rodné zemi vyhrál anketu o nejlepšího fotbalistu roku. Lze tato vítězství s tím v Německu srovnat?
Každé ocenění je báječné. Vždy se velmi raduji, když nějaké vyhraji. Měl jsem dobrou už předchozí sezonu 2018–2019, ale tenkrát to ještě na vítězství v Německu nestačilo.
Skončil jste sedmý…
Tu sezonu mělo výbornou výkonnost mnoho hráčů. Pak musíte předvést něco skutečně speciálního, co zvýší vaše šance na vítězství. Doufám, že jsem letos všem ukázal, co skutečně umím. Tentokrát si všechno takzvaně sedlo a jako mužstvo jsme hráli velmi dobře, bylo to senzační.
V bundeslize jste vstřelil 34 gólů, nejvíce za svou kariéru. Ciro Immobile dal v italské Serii A 36 branek, nejvíce v celé Evropě. Odehrál ale o šest zápasů více než vy. Není vám líto, že jste nezískal Zlatou kopačku pro nejlepšího střelce?
Je škoda, že v Bundeslize hrajeme o čtyři utkání méně než v některých jiných soutěžích. Bylo by férovější, kdyby se to počítalo ze stejného počtu zápasů. Kdyby v Bundeslize hrálo 20 týmů jako v Anglii, Francii, Itálii či Španělsku, bylo by to objektivnější. Odehrál jsem o šest duelů méně než Ciro, a to už je rozdíl.
Takže bude Zlatá kopačka vaším cílem pro příští sezonu?
Ohhh, to bude těžké. Při tak vysokém zatížení se nedá pokaždé odehrát 90 minut a vstřelit dvě branky. Občas je také třeba zpomalit a podívat se, kdo je příštím soupeřem, protože mužstvo stojí na prvním místě. Priorita je tým, ne já sám.
Přiznám se, že jsem na tento rekord ani nemyslel, protože důležitější je vyhrát celou Ligu mistrů. Ani ve finále proti Paris Saint-Germain jsem nemyslel na své góly, chtěl jsem co nejvíce pomoci mužstvu.
V Německu se hodně rozebíralo, zda se vám podaří vyrovnat nebo překonat rekord Gerda Müllera ze sezony 1971–1972, v níž vstřelil 40 gólů. Dá se to vůbec?
Ne. Zvlášť když v nové sezoně máme hrát každý třetí den, ne jen jednou týdně. V prvním případě se na to nedá připravit, ve druhém je týdenní přestávka ideální pro další trénink. Ale pokud chceš vstřelit 40 branek, musíš se celou sezonu soustředit jen na Bundesligu. Pokud k tomu připočítáme Ligu mistrů, národní pohár a zápasy v reprezentaci, pak už je to příliš. Bylo by možné dát 40 gólů, ale dohromady ve všech soutěžích.
Když už jsme u toho, ještě na jedno jste v Lize mistrů doplatil – že se kvůli pandemii koronaviru hrála čtvrtfinále a semifinále jen na jedno místo obvyklých dvou utkání. Mohl byste třeba překonat rekord Cristiana Ronalda se 17 góly…
Ano, ta šance tam byla, ale… Přiznám se, že jsem na tento rekord ani nemyslel, protože důležitější je vyhrát celou Ligu mistrů. Ani ve finále proti Paris Saint-Germain jsem nemyslel na své góly, chtěl jsem co nejvíce pomoci mužstvu.
Veřejnost poměřuje fotbalisty především podle gólů. Jak jsou pro vás počty a rekordy důležité?
Pro sebedůvěru jsou góly důležité, protože všichni očekávají, že je útočník střílí. Navíc brankami pomáhám mužstvu. Pokud se na mě kladou nároky, musím se tomu přizpůsobit a být týmu k dispozici.
Čtěte také
Šéf Bayernu Mnichov po sezoně prohlásil, že jsme viděli toho nejlepšího Lewandowského. Byl jste v nejlepší formě vašeho života?
Pravděpodobně ano. Nejde jen o počet nastřílených gólů, ale také o celkovou souhru a úroveň. A myslím, že i v tom jsem se dostal na optimální úroveň. Vždy je důležitější, jestli jsem přínosem pro mužstvo, než že vstřelím jeden nebo dva góly navíc.
V uplynulé sezoně jste jako útočník bránil před vlastním brankářem, bral jste si míč ve středu pole a potom ještě střílel góly soupeřům. Měníte svou hru, posouváte se, abyste byl týmu ještě více prospěšný?
Pokouším se pořád zlepšovat, i v maličkostech.
Jako například?
Zjistil jsem, že v některých zápasech jsem nedostával tolik míčů do prostoru před brankou. Tím jsem také neměl tolik šancí a příležitostí střílet góly. To jsem chtěl změnit, takže jsem začal víc pracovat a běhat pro mužstvo. Pokud na sebe navážu dva hráče soupeře, vytvořím prostor pro spoluhráče a oni mají větší možnosti útočit či skórovat. To patří k mým úkolům na hřišti. Chci se na hře podílet, ne jen čekat na míč. Čekání není můj herní styl.
Je vám 32 let, jak jste to dokázal, ještě se zlepšit?
Necítím se na 32, cítím se lépe než ve 26 letech. Nemyslím tím jen mé tělo, ale také fotbalově a technicky. Proto jsem v posledních letech zcela cíleně pracoval na tom, abych se zlepšoval ve všech oblastech a dosáhl maximální výkonnosti. Těší mě, že se mi to podařilo a mohu ještě další roky hrát fotbal na takové úrovni.
Až extrémně dohlížím na své tělo, aby v nejvyšší zátěži fungovalo co nejlépe, ať v zápase, nebo při tréninku. V posledních dvou letech jsem přidal více individuálního tréninku a na každé cvičení se maximálně koncentruji.
Co proto děláte v běžném životě?
Až extrémně dohlížím na své tělo, aby v nejvyšší zátěži fungovalo co nejlépe, ať v zápase, nebo při tréninku. V posledních dvou letech jsem přidal více individuálního tréninku a na každé cvičení se maximálně koncentruji. K tomu jsem přidal ještě více síly. A maličkosti dělají na konci ten rozdíl.
Také v posledních zápasech sezony a při play-off Ligy mistrů jste vypadal fyzicky svěže. To nebýváte unavený?
Ale ano. Zvlášť když v zátěži hrajeme každý třetí den a nemám tolik prostoru pro odpočinek. Pak také musím bojovat, abych se dostal na svou běžnou výkonnost. Je jedno, jestli se cítím čerstvý, nebo naopak unavený, vždy chci týmu dát svůj nejlepší výkon, protože vím, že je pro něj důležitý.
Mnoho expertů tvrdí, že jste nyní nejlepším středním útočníkem na světě. Souhlasíte s nimi?
Tvrdě jsem trénoval, abych byl nejlepší. Jsem pyšný, že jsme jako tým vyhráli tři trofeje – Ligu mistrů, Bundesligu a Německý pohár. A těší mě, že jsem k tomu pomohl svými góly.
Stal jste se nejlepším fotbalistou v Německu, vzhlížíte nervózně k volbě Mezinárodní fotbalové federace?
Ne, ne, ne. Proč?
Čtěte také
Koho jiného by měli zvolit než vás?
Tento rok má ještě pár měsíců. Budeme pokračovat v naší práci a pokoušet se navázat na ty špičkové výkony. A doufám, že každý uvidí a také odmění, čeho jsme dosáhli…
Čeho jste dosáhl vy…
Čeho jsme já a můj tým dosáhli.
Cítíte se teď uznávaný?
Ano. A to mě těší.
Cítíte v Německu respekt okolí vzhledem k tomu, že jste tak výjimečný hráč a střelec?
Ano, dostává se mi mnoha pochval za to, co na hřišti dělám. Ale ne všechno, co předvádím, je vidět. Musel jsem dlouho bojovat o titul z Ligy mistrů, proto si toho uznání tak považuji.
Vaše současná smlouva v Bayernu Mnichov má být platná do léta 2023. Co se ve vaší kariéře ještě stane?
Může se toho stát skutečně hodně. Současná smlouva není tou poslední. Chci hrát ještě dlouho. A chci toho také ještě hodně dokázat, stejně jako moji kolegové v Mnichově.
Ukončit kariéru v Bayernu je jedna z možností. Věřím, že mám před sebou ještě několik let, takže na konec nyní opravdu nemyslím.
Pokud se cítíte na 26 let, to byste mohl jste deset let hrát, ne?
Deset? Spíš osm.
Ukončíte kariéru v Mnichově? Nebo byste chtěl udělat zkušenost ještě v nějakém jiném zahraničním klubu?
Ukončit kariéru v Bayernu je jedna z možností. Věřím, že mám před sebou ještě několik let, takže na konec nyní opravdu nemyslím.
Uvažoval byste, že byste se vrátil do rodného Polska a tam…
… i na to je ještě brzy. Nepřemýšlím nad tím.
A kde tedy budete po kariéře žít? V Polsku? Nebo zůstanete v Německu?
A to také rozhodneme později. Ve Varšavě se stejně jako v Mnichově cítím jako doma. Moje rodina žije ve Varšavě, já jsem toho mnoho prožil v Mnichově. Však uvidíme.
Robert Lewandowski (32 let)
Rodina: manželka Anna, jedna dcera (*2017)
Pozice: útočník
Výška: 184 centimetrů, váha: 80 kilogramů
Kluby: Varsovia Varšava (1997–2004, Polsko), Delta Varšava (2005, Polsko) 10 zápasů / 4 góly, Legia Varšava (2005–2006, Polsko) 6/2, Znicz Pruszków (2006–2008, Polsko) 59/36, Lech Poznaň (2008–2010, Polsko) 82/41, Borussia Dortmund (2010–2014, Německo) 187/103, FC Bayern Mnichov (2014–doposud, Německo) 289/228.
Celková bilance: 590 zápasů / 411 gólů
Polská reprezentace: 112 zápasů / 61 gólů, Polsko „21“ – 3/0
Zajímavosti: Pět gólů během devíti minut v bundesligovém utkání proti Wolfsburgu 22. září 2015 dostalo Lewandowského do Guinnessovy knihy rekordů.
Je autorem nejrychlejšího hattricku v kvalifikacích mistrovství Evropy, 13. června 2015 ho vstřelil během čtyř minut do sítě Gruzie.
Manželka Anna je bývalá špičková karatistka, s polským týmem získala zlatou medaili na mistrovství světa 2013 v Praze.
V roce 2017 po Robertu Lewandowském pojmenovali ulici v pětitisícovém městě Ruźnia Raciborska na jihu Polska.
Ještě před změnami v roce 1989 publikoval první texty o sportu, v roce 1990 nastoupil do týdeníku Stadion, později prošel redakcemi...
