Christian Vorbau ze společnosti Sentias kontroluje respirátor FFP2 při výrobě v německém Wuppertalu. Zdroj: AP
Až osm a půl milionu respirátorů FFP2 v Německu od třinácti dodavatelů nechrání proti koronaviru tak, jak by měly. Vyplývá to z testů společnosti Dekra, která se specializuje na kontrolu a certifikaci výrobků. Podle ní standardně používané testy pro respirátory nejsou vyvinuté na sledování jejich odolnosti vůči virům, ale soustředí se na to, zda splňují podmínky týkající se bezpečnosti práce.
Zpráva je podle mnichovského deníku Merkur alarmující o to víc, že respirátory FFP2 jsou povinné při nakupování a hromadné dopravě ve většině spolkových zemí sousedního Německa. Navíc se doteď mělo za to, že chrání i před částicemi koronaviru.
Německý deník Welt přinesl informaci, že 13 z 27 testovaných respirátorů FFP2 neposkytuje dostatečnou ochranu před infekcí. Přitom takových masek má být v Německu až osm a půl milionů kusů, což potvrdil tamní ministr zdravotnictví Jens Spahn.
Experti společnosti Dekra přiznávají, že pochybují o správnosti postupů při standardním testování na virové částice. Proto nyní označují zmíněné respirátory za nedostatečné, dokonce se objevila formulace, že „propouštějí nebezpečné částice koronaviru“. Přičítají to chaosu a nejednotné metodice při měření. Dekra je třetí největší evropská společnost pro kontrolu, původně vozidel, která nyní testuje i další výrobky.
Deník Welt sice uvádí, že všechny respirátory byly předem testované podle evropské normy EN-149 a úspěšně prošly kritérii standardizovaného a dvoustupňového zkušebního postupu. Upozorňuje však, že tento testovací postup nebyl vyvinutý pro virové aerosoly, ale pro bezpečnost práce, tedy například pro stavební dělníky.
Jak probíhá test respirátorů FFP2
Při testování jsou na respirátory nastříkány částice různých velikostí podle normy EN-149. „Jenže v ní schválená měřící technologie nerozpoznává testované částice různých velikostí,“ vysvětluje Maximilian Weiß, jehož společnost z Karlsruhe vyrábí přístroje, jež dokážou měřit i ty nejmenší částice.
„Spoléháme se tedy na normu, která by v tomto případě neměla platit,“ tvrdí Weiß, podle kterého nemůže měřící technologie určit odfiltrování drobných aerosolů. „Částice aerosolu, které vydechujeme, jsou mnohem menší. Spotřebitelé jsou klamáni, protože norma slibuje takové zabezpečení, které však často neexistuje,“ uzavírá Weiß.
