Byl odpůrcem vlády ČSSD s Andrejem Babišem, svůj názor však bývalý ministr kultury za ČSSD Vítězslav Jandák změnil. V rozhovoru mluví také například o tom, že by soc. dem. měla oslovovat lidi práce místo menšin a vzpomíná na soupeření se svým hereckým kolegou Tomášem Töpferem, jenž hájil barvy ODS.
Představitelé české vlády jsou velmi často kritizováni za to, jak si vedou v boji proti pandemii. Nejčastěji se jim vyčítá zmatek v opatřeních, nedostatečné kompenzace podnikatelům, malý počet dostupných vakcín a chaos v očkování. Jaký názor máte vy?
Chovají se stejně jako všechny vlády na celém světě. Nikdo nám zatím neodpověděl, co to koronavirus je. Zda to vymysleli lidé, jestli to přišlo z nebe… Myslím si, že z toho nemůžeme vyčleňovat jenom českou vládu. Všechny státy jsou z toho jelen. Vždyť se podívejme okolo sebe.
Berete COVID-19 jako hrozbu pro lidstvo, nebo se kolem ní dělá zbytečný humbuk?
Domnívám se, že tento vir hrozba nepochybně je, to samozřejmě. Ale dělá se z ní velký strašák.
Vítězslav Jandák (73)
Filmový a divadelní herec, politik. V letech 1970 až 1977 působil v Divadle Na zábradlí, od roku 1977 až 1992 ve Filmovém studiu Barrandov. V letech 1986 – 1988 spolupracoval s Národním divadlem. V letech 1998 až 2005 byl prezidentem Mezinárodního festivalu filmů pro děti a mládež ve Zlíně. V politice se začal angažovat po listopadové revoluci v roce 1989. Vystřídal několik politických stran, byl členem Republikánské unie, KDU-ČSL, ODS i ČSSD, kde vydržel nejdéle. V roce 2005 se stal ministrem kultury, v listopadu téhož roku ho průzkum agentury STEM označil za nejpopulárnějšího českého politika. Dlouhá léta působil jako poslanec. Od roku 2017 je členem Rady Českého rozhlasu. Je ženatý, s manželkou Zdenou má dvě děti (dceru Kláru a syna Vítězslava), s již zesnulo herečkou Libuší Geprtovou syna Svatopluka.
Jak hodnotíte chování exprezidenta Václava Klause, který odmítá nosit roušku a porušuje i další opatření?
Jako počínání muže a politika, který má na něco jasný názor, jiný než například názor veřejnoprávních médiích.
A s jeho postoji souhlasíte?
Každý má právo na svůj názor.
Vrcholem vaší politické kariéry bylo jmenování do funkce ministra kultury. Jak k tomuto angažmá tehdy došlo?
Tuto funkci mi nabídl Jiří Paroubek, který předtím jako premiér navštívil Mezinárodní festival filmů pro děti a mládež ve Zlíně. Ten jsem dělal a podařilo se mi z něj tenkrát vytvořit největší festival na světě. Když mi zavolal, váhal jsem, ale přijal. Na tu dobu vzpomínám rád, neboť jsem v lidské hitparádě byl jedním z nejoblíbenějších politiků.
Jaký byl Jiří Paroubek šéf?
Mnohem lepší než politik a předseda strany, jak ho líčila nepřátelsky laděná média.
Jste spolu stále v kontaktu?
Nejsme. Potkáváme se spíše náhodně.
Lubomír Zaorálek je trochu zneuznaný a pořád ještě zůstal ve svém vnitřním pocitu jako ministr zahraničí. Trochu si ty funkce plete.
Jak hodnotíte současného ministra kultury za ČSSD Lubomíra Zaorálka?
Není o něm v médiích moc slyšet, takže asi dobře. Práci ministerstva kultury nesleduji, asi taky proč... Už během mého působení na tomto úřadě jsem si říkal, že ministerstvo kultury je vlastně zbytečné. Pouze 20 ze 27 zemí v Evropské unii ministerstvo kultury má a nemůžeme říci, že tam, kde neexistuje, kultura nějak strádá. Spolková republika Německo ho nemá.
Pokud byste byl dnes na místě ministra kultury, co byste dělal jinak než Lubomír Zaorálek?
Nepochybně řadu věcí. Můj pocit je, že Luboš je trochu zneuznaný a pořád ještě zůstal ve svém vnitřním pocitu jako ministr zahraničí. Trochu si ty funkce plete.
Dlouhá léta jste byl spjatý s ČSSD. Bylo podle vás chybou, že vstoupila do vlády s hnutím ANO?
Já a kolega Koskuba jsme už za Sobotkovy vlády (bývalý předseda ČSSD a premiér v letech 2014 – 2017, pozn. red.) byli jediní, kteří nepodepsali koaliční smlouvu s hnutím ANO. Tehdy jsem byl zásadně proti, kolegům jsem říkal, že je Babiš svou dynamikou, zkušeností a nepolitickou politikou zašlape do hlíny. Ale když tu situaci hodnotím dnes, tak to byla jediná možná záchrana sociální demokracie. Zpětně si myslím, že ve výsledku nešlo o chybu.
Preference ČSSD jsou ale velmi nízké, na hranici pěti procent. Čím si vysvětlujete takový propad?
ČSSD bývala vždycky stranou lidí práce... Takových voličů bylo a stále ještě nepochybně je strašně moc. Určitě víc než všech těch menšin, které chce sociální demokracie oslovit dnes.
Takže například smysl ve spojení se Stranou zelených, ke kterému se vedení ČSSD upíná, nevidíte?
Ona Strana zelených ještě existuje?
Ano…
Promiňte, já tam ten smysl nevidím. Ale můj názor pro sociální demokracii není směrodatný.
Je podle vás Jan Hamáček dobrým předsedou?
Myslím si, že ČSSD měla lepší i horší předsedy.
Můžete být konkrétnější?
Nezlobte se, ale do detailů jít nechci. Někteří ještě žijí…
Dlouhá léta jste měli společný rozhlasový pořad s Tomášem Töpferem, který byl pro změnu tváří ODS. Nepohádali jste se někdy kvůli politice, když jste byli každý z jiného tábora?
Ne. Diskutovat s politickým protivníkem, což Tomáš v té době byl, navíc s kolegou a kamarádem, pro mě bylo naopak vždycky obohacující a krásné. Pouze fanatické nuly takovou diskusi povýšily na boj na život a na smrt. Vzpomínám si na návštěvy Velké Británie. Na vlastní oči jsem tam v parlamentu zažil obrovské bitvy mezi různými politiky. Pak jsme večer zašli do hospody a viděli tam, jak se mezi sebou přátelsky baví. Panovala tam nádherná atmosféra.
Jak si užíváte důchod? Politika nebo herectví vám nechybí?
Někdy ano. A je mi líto, že obě profese trochu profesně upadají. Lidé to cítí a často si mezi sebou říkají, kdo by to dneska zahrál. Ale umělci jsou čím dál pyšnější a rozdávají si ceny. A o mediálním protežování nových tváří v politice snad ani raději mluvit nebudu.
