reklama

Místo zvyku soucit: Když tradice rostou spolu s lidmi

Jehňata jsou překrásná. Raději je vidím živá a šťastná u mámy, než na talíři.
Foto:

Když jsem byla malá, Velikonoce pro nás začínaly velkým úklidem. Psi i s tátou a nejmladší sestrou byli vykázáni ven a nastalo smýčení, větrání, umývání a takové ty věci, které vás nebaví ani jako malé, ani jako odrostlé (natož dospělé). Pak se peklo a vařilo. Protože u nás doma byste jediné maso našli v granulích pro psy, je jasné, že vaření a pečení se obešlo bez něj. Máma je velká kuchařka a všechno, co vzešlo z kuchyně, bylo skvělé (občas mě mrzí, že jsem ten talent nepodědila po ní, ale co se dá dělat).

reklama

Když jsem byla malá, Velikonoce pro nás začínaly velkým úklidem. Psi i s tátou a nejmladší sestrou byli vykázáni ven a nastalo smýčení, větrání, umývání a takové ty věci, které vás nebaví ani jako malé, ani jako odrostlé (natož dospělé). Pak se peklo a vařilo. Protože u nás doma byste jediné maso našli v granulích pro psy, je jasné, že vaření a pečení se obešlo bez něj. Máma je velká kuchařka a všechno, co vzešlo z kuchyně, bylo skvělé (občas mě mrzí, že jsem ten talent nepodědila po ní, ale co se dá dělat).

Velikonoční pondělí začínalo pravidelně tak, že nás táta ještě v postelích a rozespalé „vyšlehal“ větvičkou tisu (jakože au), na kterém byla ještě ranní rosa (poeticky to jenom zní). To vás vzbudí, i když sebevíc nechcete. Pak rychlá snídaně a chystání na koledníky, které bylo s naším dospíváním čím dál smutnější. Rok od roku šlo totiž stále více o panáka slivovice a vyplácení opačnými konci pomlázky (aby to víc bolelo) nebo pomlázkou pletenou z bužírky (ty jelita na stehnech vydržely týden). Z hezké tradice se tak stala příležitost, jak se zadarmo opít a najíst a já od čtrnácti let vázala stužky na pomlázky jen členům rodiny.

Byla to pro mě jedna z prvních tradic, na kterou jsem zanevřela a začala jsem přemýšlet nad tím, že to, co se dělá už dlouho, nemusí být nutně správné. Jistě, hlavní vliv na to měla proměna koledníků a kdyby se z nich nestali neurvalí ožralové, neměla bych důvod se k velikonoční pomlázce otáčet zády. Jenže věty typu „nedávej si ty ruce přes zadek, nebo to bude ještě horší“ doprovázené alkoholovými výpary a smíchem ve vás dobrý dojem prostě nezanechají.

Začala jsem se proto zamýšlet i nad dalšími tradicemi. Konkrétně u Velikonoc se nabízí roztomilá jehňata, která si posíláme na pohlednicích a zároveň si je nakládáme na talíř. Nebo pestrobarevná vajíčka, která jsou v drtivé většině z klecových chovů (a na těch veselé skutečně nic není). Přitom to jde přece i jinak. Jediný beránek, kterého jsme u nás doma mívali na talíři, byl ten sladký od mámy. Taky upekla bochánky (malé mazance, které se rozplývaly na jazyku) a udělala nádivku bez masa, po které se jen zaprášilo. A tak jsme si doma udělali tuhle tradici coby oslavu Velikonoc a příchodu jara plného života tak, že jsme ten život nikomu nevzali.

Těší mě vidět, že se nad tím zamýšlí stále více lidí a místo bojového volání po tradicích se objevuje oslava tradic taková, která neubližuje a přesto stále těší. Díky tomu si my lidé můžeme více uvědomit svou lidskou stránku a strávit šťastné a spokojené svátky, které neslavíme na úkor někoho jiného. A já vám ze srdce přeji, abyste takové svátky měli také – klidné, šťastné a nejen ty velikonoční plné lásky a úcty k životu.

Veselé Velikonoce!

reklama
reklama

Další hlavní zprávy

reklama
Jana Husa mohl zachránit knihtisk, ten ale přišel až 40 let po jeho upálení
Slovinsko od úterý vrací ČR mezi bezpečné země. Výjimkou je Moravskoslezský kraj
Opilá a zdrogovaná řidička zabila při nehodě policistu, další dva jsou těžce zranění
reklama
reklama
Je vaše dovolená ohrožena kvůli koroně? Horníci za to nemůžou. Selhal stát

Názory

Domácí zpravodajství

Přes týden nás čeká polojasno a teploty do 25 stupňů. V pátek přijdou bouřky
Další články
reklama
reklama