Motorkáři kličkující v zácpě jsou nebezpeční sobě i ostatním. Co na to zákon?

Používání motocyklu v městském provozu má řadu výhod. Motorky lze zaparkovat na místech, kde by odstavení auta nebylo možné, snáze se s nimi projíždí úzkými uličkami a umožňují také šikovnější projíždění mezi jedoucími vozy na komunikacích s více jízdními pruhy. Na druhé misce vah je nižší bezpečnost motocyklisty, který je zranitelnějším účastníkem provozu než řidič automobilu. Do úzkých však dokáže bezohledný motorkář dostat i šoféra auta. Tolerance a rozum se v tomto ohledu moc nenosí.

Jako lasičky

Dopravní zácpy nejsou bohužel nic výjimečného a zvlášť ve větších městech se jim čas od času nevyhne žádný motorista. Pokud sedíte v autě, nezbude vám než se obrnit trpělivostí a čekat, až se kolona pohne zase kousek dopředu. Jestliže jste ale vyrazili na motorce nebo na skútru, zdá se být čekání v koloně nehorázným plýtváním časem. Mezi auty se dá s trochou opatrnosti vždycky nějak prokličkovat, tak proč toho nevyužít, že?

Dnes a denně jsme v městském provozu svědky situace, kdy řidič motocyklu objíždí klidně stovky metrů dlouhou kolonu téměř stojících aut a zásadně si tak zkracuje čas dojezdu do svého cíle. Část řidičů v autech motorkáře akceptuje a dokonce se svým autem pohybuje tak, aby motorkářům umožnila bezpečný průjezd, jiní se chovají spíše opačně. Obecně se dá se říci, že řidiči aut jsou k motocyklistům tolerantnější než k cyklistům, kteří se na silnici pohybují mnohem nižší rychlostí. Na rozdíl od často tepaných „kolařů“ však legislativa na roztodivné kousky motorkářů příliš nemyslí, chce to tedy trochu detektivní práce a dohledávání.

Motorkáři, pozor! Za využívání boxu pro cyklisty na semaforech hrozí vysoké pokuty

Auto

Křižovatky se světelnou signalizací jsou mnohdy velmi komplikované a znát všechna jejich pravidla bývá pro většinu řidičů nadlidský úkol. Některé zásady jsou však zcela jednoznačné, přesto je mnozí porušují– například najíždění do prostoru pro cyklisty „na semaforech“. Častými narušiteli této zóny bývají především motorkáři.

V prvé řadě je třeba si ujasnit, co je to vlastně kolona. V zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na veřejných komunikacích, je definována jako souvislý proud více vozidel, u kterého nelze předjíždět každé vozidlo jednotlivě, protože rozestup mezi jednotlivými vozidly při předjíždění nebo objíždění neumožňuje bezpečné zařazení. Už z této věty vyplývá, že kolona a předjíždění nejdou moc dohromady.

Existuje však výjimka, jež je popsaná v paragrafu 57 téhož předpisu: „Pohybují-li se pomalu nebo stojí-li vozidla za sebou při pravém okraji vozovky, může cyklista jedoucí stejným směrem tato vozidla předjíždět nebo objíždět z pravé strany po pravém okraji vozovky nebo krajnici, pokud je vpravo od vozidel dostatek místa; přitom je povinen dbát zvýšené opatrnosti.“ Cyklistům je tedy v některých případech předjíždění v koloně povoleno – ne tak motorkářům.

Vor v zakoně?

Policisté v praxi kličkující motocyklisty nepokutují, protože výklad zákona není jednoznačný a přestupek jako takový ne vždy snadno prokazatelný. Reálně jej vlastně mohou pokutovat pouze jako „nebezpečnou jízdu“, kterou dotyčný jedinec ohrožuje ostatní účastníky silničního provozu. Za takový hřích může výše pokuty činit maximálně 2 500 Kč.

Jak se v Praze jezdilo, když žádný Barrandovský most neexistoval? Někdy dost ztuha

Auto

Částečná uzavírka nejvytíženější dopravní tepny v republice dává vzpomenout na doby, kdy žádný silniční most pod Barrandovskou skálou nestál. Hustota provozu sice bývala výrazně nižší a dopravní koncepce města diametrálně odlišná, zatížení městských komunikací ale bylo přinejmenším rovnocenné.

Neohrožený pohyb motorkáře mezi stojícími nebo pomalu popojíždějícími vozidly souvisí s další definicí, resp. typem zákazu předjíždění dle ust. §17 odst. 5, písm. b) zákona č. 361/2000 Sb.: „Řidič nesmí předjíždět, jestliže by se nemohl bezpečně zařadit před vozidlo nebo vozidla, která hodlá předjet.“ Z faktické situace v koloně plyne, že předjíždět vedlejším pruhem prakticky nebude možné, protože to je kolona a není tam místo.

Řidič motorky by naopak teoreticky v takovém případě musel neomezit a neohrozit auta ve vedlejším pruhu, na což v koloně také nebude nikdy prostor. Další „ale“ do výkladu zákona dodává také skutečnost, že v koloně na víceproudé silnici ve městě nemůže jít z dikce předpisu o klasické předjíždění, nýbrž o „souběžnou jízdu“.

Pokud by však mezi vozidly v koloně byl dostatečný prostor, dalo by se říct, že v tu chvíli by motorkář nikoho neohrožoval a nemuselo by jít o přestupek. To samé platí v případě, že se motorka s autem vměstná do jednoho pruhu vedle sebe. Motorka ovšem nesmí jet po čáře nebo střídavě přejíždět z jednoho jízdního pruhu do druhého, protože v tom případě by řidič musel dávat znamení o změně směru jízdy, jinak by se opět dopouštěl přestupku.

Škody většinou platí motorkář

Uražená zrcátka a poškrábané dveře předjížděných aut stojících v koloně jdou většinou na vrub motorkářovi. Jinak je to v situaci, kdy motorce někdo v koloně otevře dveře do cesty. Pokud osoba ve vozidle náhle otevře dveře, její povinností je v první řadě neohrožovat ostatní účastníky silničního provozu.

V takové situaci by šlo zřejmě o spoluvinu, která by částečně padla na motorkáře i na řidiče auta. Ještě je tu jedna sporná situace, při které bohužel dochází k řadě nehod, a to i těch vážných. Na motorce předjíždíte kolonu – samozřejmě tam, kde se předjíždět smí, a z boku se najednou objeví auto, které třeba někdo pustil z vedlejší silnice. Jestliže motorka předjíždí kolonu, musí mít místo, kam se může zařadit.

Pokud vozidlo přijíždějící z boku vjede motorkáři do cesty neočekávaně a náhle a vytvoří mu tak překážku, vina leží na straně řidiče vozu. Zvážíme-li tedy veškerá uvedená fakta, vyjde nám, že řidič motocyklu předjíždějící v koloně nejedná zcela v souladu se zákonem, příslušné orgány bdící nad bezpečností silničního provozu však vzhledem k nejednoznačnému výkladu předpisů motorkáře zpravidla nepostihují.