Mrazivá zpověď znásilněné: Ležela jsem tam jak kus masa. Nejhorší mě ale čekalo až potom

Probudila jsem se na zemi, na špinavé podlaze v místnosti, kde nebyla okna. Ležela jsem tam jak kus masa se staženými kalhotami. Stalo se to před necelými třemi lety. To nejhorší ale nastalo až při procesu, kterým jsem si následně musela projít. Tak začíná příběh zletilé dívky, která v rámci zachování anonymity bude v článku vystupovat pod falešným jménem Eliška. Mrazivá zpověď zazněla na semináři organizovaném Senátem, aby pomohla těm, které se stydí nebo bojí nahlásit znásilnění.

„Před necelými třemi lety jsem byla znásilněna, stalo se to pro mě velmi nečekaně – majitelem restaurace. Bylo to velmi ponižující, protože jsem se probudila na špinavé podlaze, kde nebylo ani světlo. Ležela jsem tam jak kus masa se staženými kalhotami pod zadek,“ líčila oběť, která svůj příběh odvyprávěla na semináři Senátu věnovaném dopadům sexualizovaného a domácího násilí.

ČTĚTE TAKÉ KOMENTÁŘ: Z vrcholu na nulu za pět let. Poučení z kauzy Feri? Politika není pro děcka

V tu chvíli neměla ponětí, čím si prochází. „Můj mozek vůbec nebyl schopen uvědomit si, co se děje – kde to jsem, proč koukám na špinavou podlahu, proč cítím, že mi někdo tlačí na krk, proč tady jsem. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že mě někdo právě znásilňuje,“ přiznala Eliška.

Strach ji paralyzoval, že se nedokázala ani hnout. „Neuměla jsem ani pípnout, vydat žádnou hlásku. Protože jsem ale měla zkušenost se sexuálním zneužíváním v dětství, cítila jsem, že se chci bránit, že nechci být zase oběť. Obrovskou silou jsem se přiměla začít křičet a jediné, co ze mě šlo, bylo ‚ne, ne‘ a pak jsem se začala prát,“ pokračovala s tím, že se jí nakonec podařilo utéct.

Vyslýchali ji muži – policisté

Až po pár hodinách všechno vstřebala a vyhledala policii. „Vůbec jsem se na to netěšila, ale řekla jsem si, že je to jedno, že to musím udělat, takže jsem přijela do Prahy, nahlásila to, už to bylo stresující – deset policistů se mě ptalo na intimní otázky. Nebylo snadné odpovídat na to, co se mi stalo, co do mě kdo strčil a jak moc hluboko. Bylo to hrozné, ale popravdě to byla nejlepší část toho, co mě teprve čekalo,“ přiznala zpětně.

„Paní vyšetřovatelka vedla výslech, byla jsem tam deset hodin, a když už byly dvě hodiny ráno, začalo se mi dělat na omdlení. Dávali mi čokoládu, aby mě uměle udrželi v bdělém stavu. Jenomže čin se stal kousek za Prahou a já to nahlásila v Praze. Takže se kauza musela přesunout mimo Prahu a mě to čekalo celé znovu,“ vzpomínala.

Tehdy se dozvěděla, že musí na místo činu, kde jim vše ukáže. „Nechtěla jsem tam jít. Neuměla jsem si představit, že se do té místnosti půjdu podívat a budu jim ukazovat, jak jsem tam ležela a co se dělo. Nakonec paní, která mě vyslýchala, to zařídila tak, že jsem tam nemusela jít, za což jsem jí dodnes velmi vděčná, vůbec si neumím představit, že bych se tam jen přiblížila,“ podotkla.

Policisté místo nafotili a poškozená jim vše podrobně popsala. Poté si kauzu převzalo jiné oddělení. „Když jsem si s novou paní vyšetřovatelkou volala, byla velmi milá, vyprávěla mi, že má děti, byla sympatická a já jsem se jí ptala, asi třikrát, zda bych si s sebou měla přivést svého zástupce – právničku. Ona mi řekla, že ne, že to vůbec není potřeba. Tak jsem tam naivně dorazila,“ pokračovala.

V malé místnosti, kde se konal výslech, ale nastal teror. „Z paní vyšetřující se stala strašně nepříjemná žena, v rohu jsem seděla já, skřípnutá. S námi tam byl ještě právník pana obžalovaného. Já jsem seděla mezi nimi, oni měli kafe a pití a mně nenatočili ani vodu do skleničky. Oba si mezi sebou tykali, oslovovali se zdrobnělinami a mně došlo, že je to strašná past,“ svěřila se dále Eliška.

Výslech trval prý osm hodin v kuse. Celou tu dobu musela dívka čelit otázkám, které se často opakovaly pořád dokola. „Začala jsem mít pocit, že jsem něco udělala já,“ přiznala s tím, že navíc stále musela kontrolovat zápis, který zapisovatelka překrucovala.

Pachatel jako hodný člověk

V tu chvíli přitvrdil i právní zástupce poškozeného. „Začal se mě ptát, jestli jsem si jistá, že se to stalo tak, jak říkám, že pana pachatele vůbec neznám, že je hrozně hodný člověk a že je to nešťastné nedorozumění, že bych se nad tím měla zamyslet, zda to opravdu chci táhnout tímto směrem,“ pronesla se slzami v očích. Muže prý advokát stavil do role oběti.

„Poté, co jsem tam strávila osm hodin a oni se mi vysmívali, mi sdělili, že to nemusí mít šanci na to, aby to šlo k soudu. Odešla jsem úplně zničená, vyčerpaná, bez emocí a jediné, co jsem si opakovala, bylo to, že je jedno, jak se cítím a co kdo říká, ale že to musím dotáhnout do konce a že to udělám a nezůstanu obětí, která se nebrání, protože nechci žít s pocitem, jako když jsem byla dítě,“ vzpomínala.

Celý proces trval asi dva roky, než se dostal do finále – k soudu. „Je to trochu zvláštní, ale lidi mají asi tendence popírat trestné činy, že se to děje lidem, které nikdo nikdy neviděl. Zůstala jsem pak úplně sama. Moje okolí popíralo závažnost toho, co se mi stalo, spousta lidí říkala, že jsem to určitě chtěla, ale protože mám partnera, tak mi je to blbé říct, a tak jsem si to vymyslela. Jiní tvrdili, že mi šlo o peníze,“ sdělila s tím, že se tehdy cítila velmi osaměle.

Jako herečka to jen hrála

Protože měla vystudovanou konzervatoř – herectví, podle některých si vše vymyslela. „Říkali, že jako herečka vše dramatizuji a že si nacvičuju roli, že přeháním své emoce,“ podotkla. Další lidé bagatelizovali čin a ptali se jí, zda se necítí blbě dostat onoho muže do vězení. „A že když spím s někým jiným, je to vlastně to samé, že o nic nešlo,“ líčila dále.

Elišce se kvůli enormní psychické zátěži zhoršil imunitní systém a každý další stres vedl k dalším indispozicím. Nemohla pracovat nebo najít uplatnění. Přišla o přátele a i přítele, se kterým byla osm let. Nebyla schopna sexuálních aktivit.

Pomohla až advokátka Lucie Hrdá a lidé kolem ní. „Byli se mnou, udělali si čas a dali mi naději, věřili mi. Hodně často jsem uvažovala nad sebevraždou, napsala jsem spoustu dopisů na rozloučenou mé mámě, ale nakonec jsem díky nim zvládla přežít. Míra bagatelizace toho, co se stalo, byla ale naprosto neskutečná,“ podotkla s tím, že nechápe, že se takovéto věci dějí.

Výsledkem celého martýria byla půlroční podmínka pro obžalovaného. „Z toho, čím jsem strávila dva roky, byla jen podmínka,“ sdělila zdrceně. Naději žít jí dávají její matka se sestrou. Zpětně přiznává, že neví, zda je traumatizovaná víc tím, co se stalo, nebo tím, co nastalo poté. „Byla bych ráda, kdyby se tohle změnilo a holky, kterým se toto stane, se nebály. I v mém případě to mělo smysl, jen to stálo strašně moc,“ uzavřela před experty, novináři i veřejností.

Bestiální znásilnění, neúspěšná sebevražda a amputace. Před rokem zemřela Nela Moravcová. Před dvěma lety poskytla rozhovor CNN Prima NEWS: