Dětské mučírny, neustálé bití a šílenství. Ukrajinský starosta popsal roky v ruském zajetí
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Cherson se bránil, zapojily se i děti. Pak pro ně byly připraveny mučírny.
Bývalý starosta čelil brutálnímu bití.
Drastické metody ruských dozorců.
Nikolajenko se na svobodu dostal až v roce 2025.
Strávil celkem tři a půl roku v ruském zajetí. Zažil mučení, podstatně zhubl, musel jíst kopřivy a čelil výzvám, aby zradil svoji zemi a kolaboroval s okupanty. Bývalý starosta Chersonu Volodymyr Nikolajenko se na svobodu dostal až loni. Nyní o svém zajetí vypráví pro ruskojazyčný opoziční portál The Insider.
Přístavní město Cherson se stalo cílem Rusů v únoru 2022 hned během prvních hodin invaze na Ukrajinu. Obyvatelé se pokoušeli vzdorovat, ale marně. „Dokonce i mladiství se připojili k obraně města. To Rusům zabránilo, aby do něj okamžitě pronikli,“ vzpomíná bývalý starosta.
ČTĚTE TAKÉ: Putin přeruší vzdušné údery na ukrajinská města, oznámil Trump. Přestávka má trvat týden
Nikolajenko, který v tu dobu již nebyl starostou, protože jeho funkční období skončilo o dva roky dříve, stanul v čele demonstrací proti okupantům. „Řekli (ruští politici či důstojníci), že budou přivítáni chlebem a solí, a že dostanou květiny. My jim místo toho řekli, kam má jít jejich válečná loď,“ uvedl pro The Insider Nikolajenko.
Čtěte také
Odkazoval tím na slavnou hlášku ukrajinských obránců Hadího ostrova v Černém moři, kteří na výzvu plavidla ruského námořnictva, aby se vzdali, odpověděli: „Ruská válečná lodi, jdi do p*dele!“
Brzy se dostal do hledáčku Rusů. Jeho kolega z politiky, Volodymyr Saldo, byl Rusy zlákán pro spolupráci a stal se šéfem oblastní správy. Nabídku od Rusů i Salda dostal také Nikolajenko. „Řekl mi, že mě najdou a buď půjdu do vězení, nebo s nimi budu spolupracovat. Odpověděl jsem mu, že radši budu přebývat v podzemí jako jiní opozičníci než v jejich kancelářích,“ vypráví Nikolajenko.
Odplata na sebe nenechala dlouho čekat. V dubnu 2022 jej pod falešnou záminkou vylákali na vhodné místo a zajali jej. V kufru auta jej pak převezli do improvizované mučírny v suterénu policejního ředitelství. Coby bývalý představitel města představoval možnou hrozbu, Rusové jej měli za hlavu chersonského odboje. Nikolajenka pravidelně mlátili. Jak nyní sám říká: „Rusové žádné jiné metody neměli.“ Věznitelé, mezi které se přidali i agenti tajné služby FSB, mu měli dokonce říci, že zřídili mučírny pro děti – konkrétně pro mladé lidi, kteří Cherson v prvních dnech bojů bránili.
Ačkoliv prý Nikolajenko nikdy tak drsné mlácení nezažil, považuje se mezi vězni za jednoho z těch šťastnějších. Coby bývalý aktivní politik představoval důležitou personu a FSB o něj nechtěla přijít. Následovala samotka, do které mu postupně přidali další dva vězně. Trojice dostávala na několik dní příděl, který je určen pro jediného ruského vojáka, navíc ještě ochuzený o některé vybrané kusy.
Elektrošoky i popská propaganda
V květnu 2022 byli Nikolajenko a další vězni převezeni do ruské Voroněže. Lékaře při přijímání vězňů prý pouze zajímalo, zda může dýchat. Nikolajenko – v tu chvíli podle svých slov se zlomeným a krvácejícím nosem – mu odpověděl, že ano. To údajně doktorovi stačilo.
Čtěte také
Později se dostal do trestanecké kolonie u vesnice Pakino ve Vladimirské oblasti a stejně jako ve Voroněži začala ubíjející rutina „Vstávali jsme v šest hodin ráno a rádio okamžitě hrálo tak nahlas, že jsme spolu nemohli mluvit. Šlo o neustálé propagandistické vysílání, ve kterém (Vladimir) Putin hlásal, že jsme jeden národ, a kdokoliv je proti, ten umře. Nebo nám nějací pravoslavní popové z Moskvy říkali, jaké je to požehnání být Rusem,“ vypráví ukrajinský politik.
Bylo v tom prý hodně ruské propagandy, ale velmi málo křesťanství. „Ten samý člověk, který nám pouštěl program o Ježíši Kristu, vás téhož večera zbil, dokud jste nebyli polomrtví, za to, že jste Ukrajinec a nesouhlasíte se slovy, že jsme jeden národ,“ vzpomíná. Indoktrinace trvala každý den až do deseti hodin večer. Pak se zhaslo.
Dozorci používali gumové obušky, elektrošoky, ale třeba také dřevěné palice. Jistý dozorce jej prý trýznil obzvláště často, a to buď palicí, nebo mu do zad pouštěl elektrošoky. „Mám pocit, že z toho měl sexuální požitek,“ říká a vzpomíná na události loňského jara: „Bili mě do nohou tak silně, že modřiny se mi stále nezahojily.“ Nejhorší podle něj bylo neustálé očekávání, že ho čeká další trýznění.
„Mnoho lidí se zbláznilo, už to nedokázali vydržet. Z bolesti a strachu se pomočovali,“ popisuje někdejší starosta následky týrání.
Kopřivy jako jediný zdroj vitamínů
Nikolajenko vypráví, že brutální bití skončilo poté, co se odhodlal k hladovce. Dozorci mu zprvu vyhrožovali, že ho budou krmit násilně přes trubičku a „klidně i nosem“. Veliteli dozorců, který za ním přišel, aby mu jeho rozhodnutí rozmluvil, Nikolajenko podle svých slov řekl, že hladovky nenechá, protože je „lepší zemřít hladověním, než skončit s pomočenými kalhotami“.
Čtěte také
„Nejspíš mu došlo, že by pro jeho kariéru nebylo dobré, kdyby mu během hladovky v zajetí zemřel bývalý starosta, tak mi řekl, že už mě bít nebudou. Odpověděl jsem, že nejde jen o mě, ale že bijí i ostatní tak moc, až je pak musejí nosit jako kusy masa. Odvětil, že tedy vydá rozkaz, aby nás už nebili,“ vypráví Nikolajenko.
Dodává, že občasné pohlavky či kopance do zadků od Rusů i nadále přicházely, protože „to mají v normě“, ale ta nejhorší brutalita skončila. V tu dobu se už psal rok 2025. A zajetí si vybíralo svoji daň i jinde. „Se mnou byli dva muži, kteří před válkou vážili kolem 120 kilogramů, ale v zajetí nakonec jen kolem 62 nebo 64 kilogramů,“ vzpomíná Nikolajenko s tím, že oba vypadali „jako kostlivci“. Výjimkou nebylo ani přežívání v ukrutné zimě bez teplého oblečení a topení.
Aby do sebe vězni dostali aspoň nějaké vitamíny, napadlo je jíst kopřivy. „Za jedním plotem rostla tráva. Viděli jsme tam kopřivy, tak jsme je natrhali, rozdělili je všem lidem na cele a byli jsme rádi, že máme aspoň nějaké vitamíny,“ pokračuje bývalý starosta Chersonu. Na každého vězně vyšly podle něj tři až čtyři lístky kopřivy ke žvýkání.
Rusové v depresi
Naděje na návrat domů se objevila až v létě 2025, ale napřed to vypadalo jen na další rafinované trápení. Vězni včetně Nikolajenka byli převlečeni do uniforem a s příslibem, že budou vyměněni za zajaté Rusy, se chystali na cestu domů. Po krátkém čekání je však dozorci nahnali zpět do cel. Rusové jim řekli, že je „Ukrajina nechce“.
Čtěte také
Až 24. srpna byli Nikolajenko a další vězni převezeni na jisté letiště v Moskvě, kde bylo dalších asi 50 Ukrajinců ve stejné situaci jako oni. Svázaní a s páskami přes oči nastoupili do letadla, které mířilo do Běloruska a po přistání už na ně čekaly autobusy. V těch kupodivu dostali i nějaké jídlo a za několik desítek minut byli na hranici. „Stále jsme se báli, že je to celé krutý žert,“ dodává pro The Insider někdejší starosta Chersonu.
„Šli jsme podél našich autobusů, smáli jsme se a pořvávali. Proti nám šla skupina Rusů, za které jsme byli vyměněni. Mezi nimi nebyl jediný šťastný výraz. Vypadali ustrašeně a v depresi. Nikdy jsem nepochopil proč,“ říká Nikolajenko a dodává: „Pro nás to byl zázrak. Zvyknete si, že v Rusku vás nechávají hladovět, bijí vás, ponižují a mučí svojí propagandou. Pak se vrátíte domů, dojedete do Černihivu a lidé vás vítají s vlajkami, transparenty a úsměvy. Jsou rádi, že vás vidí.“
Dnes je svobodný a zase doma, ale následky ruského zajetí cítí dál. Jizev na duši i zranění na těle se 65letý Nikolajenko do konce života zjevně nezbaví.
PODÍVEJTE SE: Masakr na Ukrajině. Rusko ztratilo nejvíce vojáků od roku 1945 a nezískalo nic, uvádí analýza
Věnuje se převážně zahraniční politické scéně, konkrétně USA a válce na Ukrajině. Nenechává ho chladným ani domácí politika, akcentuje témata spojená s naším resortem zahraničí. Tomáš vystudoval Mediální studia na Metropolitní univerzitě. Téměř čtyři roky působil v redakci Echo24.cz a následně nastoupil na pozici redaktora na CNN Prima NEWS.
