reklama

Na indickém Enfieldu divočinou chorvatských hor aneb Odreagovat se lze i zimou

Když venku zuří covid, zima a člověku se nechce podstupovat všechny ty otravné prověřovací procedury při cestě letadlem, nemá zrovna moc možností, jak překročit hranice zimního všedního dne. Přesto jsme se o něco takového pokusili.

reklama

Vyrazili jsme čtyři. Já, můj poťouchlý kamarád Martin a naše dvě motorky. Děvčata jsou to ztepilá – jedna italalská potvora a můj mužný Royal Enfield Himalayan. Cíl? Chorvatské hory, Bosna a Hercegovina nebo tak nějak. Povrch? Nezpevněný. Datum? Přelom listopadu a prosince. No, to bude…

Jízda na motocyklu v zimním období má své jedinečné kouzlo přesně v duchu rčení „neexistuje špatné počasí, jenom špatné oblečení“. A to samotné cestování kamsi v dokonalé klimatické i společenské nepohodě? Na to zase sedí Hillaryho „Proč jste lezl na Everest? Protože existuje.“

S Himalayanem už jsme se trochu seznámili během pár dnů zkraje podzimu. Tohle bude ale jiná zatěžkávací zkouška. Bytelná indická čtyřstovka nemá koní nazbyt a naložena vším potřebným pro pobyt v zimní přírodě nepatří zrovna mezi muší váhy. Vůbec nejdůležitější ovšem je, že má vyhřívaná řídítka, nebo lépe řečeno hefty.

Když vykládáme motorky na chorvatských hranicích z dodávky (ne, nechtělo se nám jet 700 km po dálnici) u městečka Delnice, vane svěží ledový větřík, teplota zhruba –3, ideální zalézt někam ke kamnům a do jara nevylézat. Aspoň že je sucho.

Horské silničky jsou nicméně už solidně posypané ostrými kamínky, a tak je každá zatáčka trochu loterií. Jedeme podle trasy Trans Euro Trail (TET), což jsou tisíce nadšenci projetých enduro stezek křižujících všechny evropské země. Na Balkáně je vše samozřejmě o stupeň dobrodružnější. Takto nás bude čekat zhruba 850 terénních kilometrů.

Závěr roku přináší i další nepříznivé podmínky, například brzkou tmu. Takže pokud se nechcete ráno rozmáznout na ledu, musíte vyrazit později než v 9 hodin a kolem třetí už se začíná stmívat. Pár desítek kilometrů lehkým terénem k jihu k vyhlídnutému noclehu na dosah Jaderskému moři. Ani sebelepší asfaltka by ale neuchránila před prudkými poryvy ledového větru řítícího ho se z prudkých kopců Dinárského pohoří dolů k moři.

Obávaná Bura vzniká střetem pevninského chladného vzduchu s vlahým mořským a v podzimním a zimním období nabírá rychlosti v nárazech až 200 km/h, což na motorce věru není nic moc. I při jízdě rovně musíte jet v permanentním náklonu jako do zatáčky a když se náhodou na pár vteřin octnete v závětří, musíte náklon pohotově rovnat, abyste se neoctli na zemi. My ale děláme jakoby nic, večer trochu toho piva a ražniči a ráno zase hurá do sedel.

Skálu hlavou neprorazíš

Navigace nás v –3 stupních zavádí zpět do hor, mlha je jako v závěrečných titulcích Krkonošských pohádek. V temném listnatém lese (bez listí) s mnoha odbočkami se snad ani nejde neztratit. V dobré víře sjíždíme ze zalesněné hory prudce čím dál níže a v duchu si říkám, že tudy bych se nahoru opravdu vracet nechtěl. Ale co už, jednou jsme se dali na vojnu...

Terén je však stále obtížnější a zdá se, že tudy někdo projel tak možná před občanskou válkou. Tlustá vrstva listí leží na mazlavém blátě, které je nerovnoměrně poseto balvany různých velikostí. Motorky se smýkají a člověk má co dělat, aby se s vysokým těžištěm daným upevněným nákladem udržel v sedle.

Neudržel. Lehám takřka ze stoje jednou, podruhé… Nebohému Himalayanu se nechce ani trochu vstávat. To mě doma moc nepochválí. Když asi po dvou hodinách narážíme na masivní sesuv, je jasné, že tato odbočka je definitivně slepá. Při myšlence na návrat se ale rosíme ještě víc. Do kopce se vzájemně tlačíme a zavazadla musíme poponášet, jinak by to vůbec nejelo. Tři kilometry za tři hodiny, krásná práce.

Mezi minami

Řítíme se čím dál liduprázdnější krajinou směrem na východ. Na kraj sedá trochu romantická a trochu tísnivá tma. Jak vzdálené je tohle Chorvatsko od mondénních letovisek na pobřeží i vlídných rybářských vesniček.

Je vlhko, zima zalézá za nehty, za krk, do hlavy, všude. Noříme se do vypálených vesnic po někdejších srbských obyvatelích tohoto kraje přiléhajícího na východě k hranicím Bosny a Hercegoviny. V jediném obydleném stavení svítí odhalená žárovka. Jak tam vrkáme na křižovatce, vychází ven stařenka a táže se, zda by nám mohla s něčím pomoci. Nejraději bychom přespali, ještě ale musíme dál. Tak spánembohem.

Naštěstí už na dohled městečka Udbina, kde bývala za války velká letecká základna, začíná motor Martinovy Ducati haprovat a rychle ztrácí výkon. Dnes už to nějak dorazíme a ráno se uvidí. Bydlíme přímo nad hospodou. O nějakých anticovidových opatřeních nemůže být řeč a uvnitř se masově kouří jako u nás kdysi. Sem oko státního úředníka vskutku nedohlédne – a když, tak si dá nejspíš rádo taky.

Na vodě i ve vodě

Ráno nás kromě již obvyklé zimy lehce nad nulou budí vskutku urputný studený déšť. Nedá se nic dělat, navlékáme nepromokavé vrstvy a vzhůru do přírody. Za denního světla smáčeného vodou vypadají vypálené vesnice ještě tísnivěji než pod příkrovem tmy. Jeden takový dům, který musel být kdysi docela hezký a bohatý, nám poskytuje přístřeší pro opravu Martinovy Ducati, která na rozdíl od strojově vrnícího Enfieldu stále protestuje.

Přední válec je definitivně mimo provoz. Naštěstí na dně kufru objevujeme náhradní svíčku a po důkladném usušení kabelů můžeme pokračovat. Nebe je ale dočista protržené. Letíme po promočených loukách okolo cedulí upozorňujících na výskyt min, přes kaluže rozměrů menšího rybníku, rozvodněnými brody a blátem až po stupačky.

Ve tři odpoledne máme dost a stáčíme stroje zpět na jihozápad a k moři. Ani tady ale nenacházíme to známé letní Chorvatsko. Spíš nehostinné a neobydlené hotely, zavřené restaurace a pár bárek na rozbouřeném moři. Sušíme se u hodné paní nedaleko přístavu v Biogradu na Moru jižně od Zadaru.

Moře je moře

Poslední den měl být za odměnu a opravdu se jím stává. Po ránu déšť ustává, tu a tam vysvitne sluníčko a pro změnu zase pěkně fouká. Ale to nevadí, protože svištět zcela prázdnou klasickou jadranskou magistrálou podél pobřeží na severozápad je naprosto skvělé a po všech těch bahnech a mokrech snad i zasloužené. Himalayan sice nedosahuje závratných rychlostí, zato jede pořád, je velmi pohodlný a jízda s ním i překvapivě zábavná. Opravdu fajn motorka na cestování na konec světa, příště si jen musím obstarat zubatější pláště...

Závěrečný účet? 850 km, z toho 75 % vcelku obtížným terénem. Intenzivní, ale krásné zimní svezení v podivných časech s tísnivou myšlenkou, že ty dřívější bezstarostné se hned tak nevrátí. Pokud tedy chcete někam jen tak trochu „vypadnout“, vnitrozemí Chorvatska mohu jen doporučit. Hlavně kvůli nádherné krajině, kterou kráčely moderní dějiny, ale také kvůli milým lidem, kteří všechno neberou tak smrtelně vážně a rádi se dají do řeči.

Tagy:
válka zima motocykl Chorvatsko cestování COVID-19 cestopisná reportáž Royal Enfield Himalayan

Hlavní zprávy

Blíží se konec plastových příborů a brček. Poslanci podpořili zákon v prvním kole
Sněmovna

Blíží se konec plastových příborů a brček. Poslanci podpořili zákon v prvním kole

Sněmovna v prvním kole podpořila zákon, který zakáže jednorázové plastové příbory, talíře či brčka, jak to vyžadují předpisy Evropské unie. Rozhodla o tom ve středu téměř jednomyslně. Lhůtu na jeho další projednávání ve výboru pro životní prostředí prodloužila na 80 dní, i když se norma měla do českého právního řádu dostat už loni v červenci. Podobný návrh předložila před rokem tehdejší vláda Andreje Babiše (ANO), bývalá Sněmovna jej ale do konce volebního období nestihla projednat.

Detaily děsivé nehody jachty v Karibiku: Byli na ní Češi, potvrdilo ministerstvo
Nehody

Detaily děsivé nehody jachty v Karibiku: Byli na ní Češi, potvrdilo ministerstvo

Malá jachta před týdnem v plné rychlosti narazila do skály v Karibiku. Při nehodě zemřel jeden člověk, druhý utrpěl vážná zranění. České ministerstvo zahraničí na dotaz CNN Prima NEWS potvrdilo, že se jednalo o české občany. Tamější záchranáři vyšetřují, co tragickou nehodu způsobilo. Podle francouzského webu Faxinfo.cz mohla za nehodou stát nepřiměřená rychlost či nepozornost.

Zkorumpovaná Ukrajina do NATO nepatří. Držme se od ní dál, šokoval chorvatský prezident

Chorvatský prezident Zoran Milanović v úterý prohlásil, že na Ukrajině se vláda nezměnila demokraticky, nýbrž pučem a že pro tuto zemi není v NATO místo. Podle jeho názoru Chorvatsko, které je členem aliance od roku 2009, by se v nynějším dění kolem Ukrajiny nemělo nijak angažovat, informovala chorvatská média. Ukrajinské ministerstvo zahraničí dalo v reakci najevo „hluboké zklamání“, zatímco chorvatský premiér Andrej Plenković vyjádřil údiv a Ukrajincům se omluvil.

Nic k zabíjení vám nedáme, posíláme helmy. Němci dál odmítají dodávat Ukrajině zbraně

Německo poskytne ukrajinské armádě 5 000 vojenských přileb. Oznámila to německá ministryně obrany Christine Lambrechtová. Zatímco některé členské státy Severoatlantické aliance dodávají Ukrajině kvůli vyhrocenému napětí s Ruskem zbraně, Berlín to odmítá. Kancléř Olaf Scholz nesouhlas s dodávkami zbraní vysvětluje dlouhodobým postojem německé vlády, která dává přednost diplomacii.

Sledujte speciál Co Čech, to politik! Superdebata hvězd pandemie: Co nás čeká?

Dva roky s covidem změnily svět. Kdy začneme žít normální život? Je očkování jediná cesta, nebo se covid stane normální chřipkou? Sledujte speciál pořadu Co Čech, to politik! V superdebatě o pandemii uslyšíte názory z obou stran rozděleného národa. Exkluzivní speciál můžete sledovat v neděli 30. ledna na CNN Prima NEWS i přímo zde v tomto článku. Ve 22:30 bude první hodina diskuze mimořádně odvysílána na Primě.

Pešán vybral tři „taxikáře“. Kteří hráči rozšířili hokejovou nominaci pro olympiádu?

Mezinárodní hokejová federace (IIHF) umožnila trenérům reprezentací kvůli ošemetné covidové době rozšířit nominaci pro olympiádu v Pekingu o šest hráčů, takzvané „taxikáře“. Jde o inspiraci z NHL, kde odnedávna funguje systém náhradníků pojmenovaný taxi squad. Kouč českého národního týmu Filip Pešán s manažerem Petrem Nedvědem využili jen polovinu nabízené možnosti a zvolili tříčlennou „zálohu“ – útočníky Matěje Blümela s Davidem Tomáškem a obránce Jana Ščotku.

reklama

Domácí zpravodajství

Soud odmítl stížnost PirSTAN kvůli volbám. Navrhovali jiný přepočet hlasů na mandáty

Ústavní soud (ÚS) odmítl podnět Pirátů a STAN, kteří navrhovali alternativní způsob přepočtu hlasů na mandáty podle nového volebního zákona. Jejich interpretace by vedla k výměně tří poslanců Sněmovny ustavené po loňských volbách. Neuspěli ani u Nejvyššího správního soudu (NSS), ani u ústavních soudců, kteří se však podstatou návrhu věcně nezbývali, stížnost odmítli z procesních důvodů kvůli formě podání. Usnesení zpřístupnili na webu soudu.

reklama