Fotbal není hokej. Přesto se do něho vloudilo pravidlo, na které jsme zvyklí právě z nejrychlejší kolektivní hry. Na takzvaný zlatý gól mají chmurné vzpomínky hlavně Češi. Na fotbalovém Euru 1996 v Anglii jim sebral sen o zopakování bělehradského triumfu z roku 1976. Nebyl to však jediný případ, kdy čeští fotbalisté na experimenty s pravidly doplatili.
Je 30. června 1996. Do finálového zápasu mistrovství Evropy v kopané, které se toho roku konalo v Anglii, nastupuje Česká republika proti Německu. Přesně po dvaceti letech a deseti dnech ožívají vzpomínky na památné finále z Bělehradu. Dokonce v prakticky stejném scénáři. Také ve Wembley se Češi dostali do vedení po sporné penaltě, kterou nekompromisní ranou proměnil Patrik Berger. Míč proletěl pod tělem německého gólmana Andrease Köpkeho. Gól!
Do konce zápasu ale chybí ještě více než půlhodina. Češi se však i přes rostoucí tlak Němců statečně drží. V 69. minutě, jen deset minut po Bergerově trefě, německý kouč střídá. Ze hřiště stahuje Mehmeta Scholla a do boje posílá Olivera Bierhoffa. Nikoho v tu chvíli nenapadne, že právě on (za pomoci „divnopravidla“ o zlatém gólu) připraví Čechům hořký konec spanilé ostrovní jízdy.
Bierhoff v 73. minutě zápasu srovnává na 1:1, boj o zlato jde do prodloužení. Jde o vůbec první duel na tak významném turnaji, kde se uplatní takzvaný zlatý gól. Nejde o nic jiného než o náhlou smrt, kterou známe z hokeje. Jestliže v prodloužení, které se hraje na dvakrát 15 minut, padne gól, zápas končí. Pokud ani jeden tým neskóruje, o postupujícím (případně vítězi turnaje) rozhodne penaltový rozstřel.
Kouba: Byly to experimenty
Běží pátá minuta a Jürgen Klinsmann z nouze zacentruje ve velkém vápně směrem, kde tuší Olivera Bierhoffa. Ten míč zpracuje zády k brance Petra Kouby a vystřelí z otočky. Balon po teči českého obránce Michala Horňáka nepatrně změní směr, na což Kouba stihne zareagovat tak, že míč jen jakoby pohladí. Střelu sice trochu ztlumí, ale kulatý nesmysl se s odrazem o tyčku došourá za brankovou čáru. Je konec. Německo získalo svůj třetí titul evropských šampionů, Češi berou stříbro.
Zpočátku jsou zklamaní, s odstupem času má stříbrná medaile cenu zlata. Jenže pachuť zvláštního pravidla o zlatém gólu přetrvává dodnes. „Byly to nějaké experimenty organizace UEFA. Říkám experimenty, protože příslušné komise pak vyhodnotily, že to nebylo šťastné pravidlo a netrefili se úplně do černého,“ řekl CNN Prima NEWS smutný hrdina zmíněného okamžiku ve finále Eura 1996 Petr Kouba.
MS ve fotbale 2022
Takzvaný zlatý gól do pravidel fotbalu zavedla světová organizace FIFA v roce 1993. Hokejové označení „náhlá smrt“ odmítla s tím, že má negativní konotace. Nebylo však automatické, že se pravidlo na turnajích uplatní. O tom si mohli rozhodnout pořadatelé. Euro 1996 bylo prvním takovým velkým turnajem. Je paradoxní, že na zlatý gól došlo až v jeho posledním zápase. Zlatý gól pak rozhodl ještě čtyři utkání v rámci šampionátu světového, v jednom případě v roce 1998 (osmifinále Francie–Paraguay) a ve třech pak v roce 2002 (osmifinále Senegal–Švédsko a Jižní Korea – Itálie, čtvrtfinále Turecko–Senegal).
Hořké Euro 2004
„Myslím si, že náhlá smrt ve fotbale opravdu není ideální pravidlo,“ dodal Petr Kouba. Ke stejnému názoru po zkušenostech došli i sami fotbaloví funkcionáři. Ukázalo se totiž, že hra je v prodloužení nezáživná, týmy brání, protože nechtějí udělat chybu. Zřejmě proto evropská organizace UEFA přišla v roce 2002 s „vylepšením“ v podobě stříbrného gólu. Spočíval v tom, že pokud jeden z týmu v prodloužení skóroval, zápas pokračoval do konce té části overtimu, ve které gól padl. Jinak řečeno, pokud jedno z družstev inkasovalo v prvních 15 minutách, mělo možnost ještě do konce prvního poločasu prodloužení vyrovnat, aby se hrála i část druhá.
Jenže i tentokrát se záhy ukázala slabina této klauzule a opět u toho byli Češi, a to pouhých osm let po památném finále ve Wembley. V roce 2004 se Euro konalo v Portugalsku. Český tým přijel v ještě silnější sestavě než v roce 1996 do Anglie. Reprezentační dres už oblékal i Tomáš Rosický, Milan Baroš nebo Jan Koller, z Pavla Nedvěda už byla fotbalová megastar. Češi si v základní skupině poradili s houževnatým Lotyšskem, otočili nádherný duel s Nizozemskem a „náhradníci“ porazili tradičně silné Německo.
Ve čtvrtfinále přešli přes Dány a v semifinále na ně čekalo Řecko. Tým, který celý turnaj předváděl defenzivní antifotbal. Více než jeden gól vstřelil pouze v úvodním zápase proti domácímu Portugalsku. Když od té doby Řecko vyhrálo, bylo to vždy výsledkem 1:0. Češi si byli vědomi, že semifinálový duel nebude snadnou záležitostí, přestože Řekové patřili k outsiderům turnaje.
Stříbrným gólem k bronzu
V základní hrací době gól nepadl, utkání šlo do prodloužení. Když se blížil konec jeho první části, uhodilo. Bohužel do nesprávné branky. Ve 105. minutě Řekové zahrávali rohový kop, k němuž se postavil náhradník (střídající v 91. minutě) Vassilios Tsartas. Centrem do malého vápna našel hlavu Traiana Dellase, který poslal míč do sítě Petra Čecha. Naši už neměli čas na odpověď, právě proto, že gól padl v samém závěru první části prodloužení. Bronzová medaile byla už jen chabou náplastí.
UEFA pravidlo o stříbrném gólu po Euru 2004 zrušila. Stříbrný gól v semifinálovém utkání mezi Českem a Řeckem byl navíc jediný, který padl. Do propadliště dějin se pak poroučel i gól zlatý a prodloužení se vrátilo do starých kolejí. „Škoda, že se ta pravidla musela ověřovat zrovna na zmíněných dvou akcích, a že jsme tak u toho byli dvakrát my,“ zavzpomínal Petr Kouba.
