Severoatlantická aliance (NATO) je na případný vojenský úder z Ruska aktuálně připravená. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS to uvedl ředitel Odboru společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU (SZBP) na ministerstvu zahraničí David Konecký. Dodal, že Česká republika je díky členství v NATO dnes v nejvýhodnější situaci pro obranu ve své historii.
Chystáte se na Valné shromáždění OSN. S čím tam za Českou republiku jedete?
Jedeme tam s velmi logickou a očekávatelnou konstrukcí, která samozřejmě vychází z toho, že se nacházíme v druhém roce otevřené války v Evropě, kde je Rusko agresorem. To přitom pošlapalo veškeré normy a principy mezinárodního práva a organizace OSN je právě ztělesněním těchto principů i garant, který má zajistit jejich dodržování. Rusko přitom v Radě bezpečnosti i jako agresor sedí a zásadně organizaci ovlivňuje.
Znamená to, že my jako země, která je přímo na hranici Evropy a téměř bezprostředně sousedí s konfliktní zónou, kde se všechna ruská zvěrstva odehrávají, samozřejmě tuhle situaci vnímáme citlivěji a jsme vnímáni jako ti, kteří jsou jí bezprostředně ovlivňováni. To je jeden z hlavních cílů, se kterým naše delegace do New Yorku jede – upozorňovat na ruskou agresi a na to, že to není žádný lokální nebo evropský problém, ale je to problém celé architektury mezinárodních vztahů.
PODÍVEJTE SE na čerstvý úder Ukrajinců na ruské okupanty:
K ruské delegaci se ještě dostaneme. Můžeme každopádně dnes říci, že hlavní agendou, která se řeší na půdě OSN, je právě válka na Ukrajině?
To by bylo asi příliš zjednodušující. Z pohledu Evropy a velké části civilizovaného světa, a to se, myslím, projeví na Valném shromáždění, je to samozřejmě jeden z klíčových aspektů. A pokud se podíváte na historii hlasování na Valném shromáždění OSN, vždy se více než 140 států světa postavilo za Ukrajinu proti ruské agresi.
Ale současně, a to je vidět na programu těch klíčových akcí, jichž se vedoucí delegace, pan prezident, zúčastní, vidíte, že tam jsou tři klíčové pilíře, které tohle odráží. Pro nás je velmi důležité vystoupení pana prezidenta v Radě bezpečnosti OSN právě na téma Ukrajiny. Jde o zasedání, které se bude konat ve středu a ve čtvrtek. Pan prezident vystoupí na půdě Rady bezpečnosti, to znamená tam, kde sedí Rusko jako agresor a blokuje působení tohoto orgánu, jenž je klíčový pro mezinárodní bezpečnost.
Na toto jednání bude pochopitelně upřená velká pozornost a řada zemí má zájem v Radě bezpečnosti vystupovat. Vedle toho ale pan prezident bude, a to se týká prvního dne, vystupovat na summitu k Cílům udržitelného rozvoje.
K čemu konkrétně bude mluvit?
Půjde o vystoupení k cíli číslo 16. Těch cílů je 17 a Česká republika se dlouhodobě hlásí k cíli číslo 16, což je tematicky mír, spravedlnost a silné instituce. Skrz tento summit udržitelného rozvoje a naše vystoupení chceme dát najevo, že ruská agrese je něco, co ovlivňuje nás všechny a musíme to takto vnímat, ale současně nejsme lhostejní k problémům, kterým některé země ve světě čelí, ale my úplně stejným způsobem ne. Jsou to věci od bezpečnosti přes energetiku po dodržování lidských práv, fungování státu a zkrátka všechno, co bychom označili jako základ bezpečnosti, prosperity a stability.
Chceme vysílat signál, že Ukrajina a ruská agrese vůči ní je zcela zásadní a přelomová událost v mezinárodních vztazích a OSN je jedna z institucí, která na agresi musí adekvátně reagovat. Ale současně jsme si vědomi, že existuje mnoho problémů, jimž čelí řada zemí světa a v konečném důsledku také my. Chceme s těmito problémy pomáhat, a to z mého pohledu jsou dvě vzájemně se posilující agendy, protože potřebujeme, aby nedošlo k takzvané únavě z Ukrajiny.
A vidíte, že k ní začíná na mezinárodním poli docházet?
Zatím nevidím absolutně žádný náznak, že by k ní docházelo, ale není možné například třetím zemím v Africe, Latinské Americe nebo v Indo-Pacifiku říkat, že jediná věc, která nás zajímá, je jejich podpora pro věc, již my vidíme jako globální. Nemůžeme jim říkat, že co se děje u nich v regionu, nás nezajímá a budeme to řešit, až se vyřeší ruská agrese vůči Ukrajině. Tohle nemůže a nebude fungovat a my tímto způsobem vůbec nepostupujeme. A ten třetí pilíř je také do velké míry spjat s tématem ruské agrese. Je to vystoupení pana prezidenta na Valném shromáždění OSN.
Pan prezident bude vystupovat první zahajovací den, což je velmi prestižní časové umístění a opět předpokládám, že základní vyznění toho projevu bude: Ano, OSN je jedno z míst, kde se tato agrese musí řešit. Ano, je to jedno z míst, které řeší řadu problémů současného světa, a musíme určitým způsobem OSN zreformovat, abychom všem těmto problémům dokázali účinně čelit. Jako červená nit se skrze všechna témata táhne ruská agrese vůči Ukrajině.
Musím se tedy zeptat, je vlastně v plánu případně i nějaké setkání, nebo dokonce jednání pana prezidenta s americkým protějškem Joem Bidenem?
Nechci komentovat program pana prezidenta. Je známo, že velmi tradiční akcí zde je recepce, kterou pořádá americký prezident. Jsou na ni pozvány hlavy delegací a je to místo, na kterém může dojít k setkání našeho prezidenta s americkým. Takhle bych to nechal a uvidíme. Ten týden, kdy probíhá klíčový segment Valného shromáždění OSN v New Yorku, se tam děje řada věcí. Je to časově nějak rozplánováno, ale potom dochází k různým časovým posunům a zádrhelům.
Pohybovat se po New Yorku mezi různými místy je opravdu složitá záležitost, dochází ke skluzům. Pan ministr Lipavský minulý rok na recepci nakonec jel metrem, protože jeho kolona uvízla v provozu a bylo jednodušší a rychlejší dopravit se tímto způsobem. Někteří ministři tam, myslím, dokonce přijížděli na kolech. Jsou různé způsoby pohybu a tím chci naznačit, že máme podrobný časový plán, ale potom jsou určité věci, které podle toho plánu neběží.
Je známo, že velmi tradiční akcí zde je recepce, kterou pořádá americký prezident. Jsou na ni pozvány hlavy delegací a je to místo, na kterém může dojít k setkání našeho prezidenta s americkým.
Zmínili jsme případnou reformaci OSN. Občas se právě objevuje kritika, že OSN při různých mezinárodních problémech, například právě u války na Ukrajině, funguje příliš pomalu, možná až rigidně. Jak to vidíte vy?
Mezinárodní organizace, zvlášť pokud jsou vedeny pravidlem konsenzu, což OSN není, ale má také rozhodovací pravidla, která jsou poměrně složitá, mohou být pomalejší v reakci na vývoj, než by to byla například reakce jednoho státu, kde je rozhodování mnohem jednodušší a vlastně není do něj zapojeno tolik aktérů.
Současně je ale jasné, že určité situace zkrátka není možné trvale vyřešit způsobem, že bude jednat jeden stát nebo jejich koalice. Pro určité problémy, jež se týkají celého světa, potřebujeme platformu, která zahrnuje všechny tyto, nebo ideálně rozhodující, státy, a OSN je jedna z těch platforem.
Ano, existuje řada důvodů pro kritiku, jako jsou jako pomalost a nedostatečnost. S tím se dá souhlasit, ale na druhou stranu to není důvod říct, že taková organizace je zcela neefektivní, a tak ji nepotřebujeme. V OSN běží kontinuálně řada reformních procesů, které se snaží organizaci přizpůsobit všem výzvám, jež se objevují. Jedna z těch akcí, na které půjde náš pan ministr, souvisí s takzvaným summitem budoucnosti. Bude to přípravná ministerská schůzka, summit by se měl odehrávat příští rok.
Proces běží několik let a summit budoucnosti by měl mluvit právě o tom, jak má vypadat OSN a její struktura, aby dokázala čelit všem těm budoucím výzvám. Když to mám shrnout, tak OSN v této chvíli nefunguje, jak má, a v případě ruské agrese vůči Ukrajině Rada bezpečnosti zkrátka nefunguje. Je to nefunkční orgán, aby bezpečnostně řešil tu situaci.
Ale to neznamená, že tuto instituci nepotřebujeme a že nepotřebujeme investovat do její reformy. Je to právě proto, že existuje řada různých témat, která nejsou řešitelná jinak než spojeným mezinárodním úsilím. Myslím, že to bude jedna z hlavních zpráv, jež New Yorku budou vyslány. Pro nás je na vrcholu samozřejmě ruská agrese vůči Ukrajině.
V posledních měsících se o OSN asi nejčastěji mluví v okamžicích, kdy ruský velvyslanec Vasilij Něbenzja právě opakuje narativ Moskvy, že například válka na Ukrajině je vyprovokována ze strany USA a Západu apod. Jaká je vlastně reálná podpora Ruska uvnitř OSN?
Myslím, že se ukazovala právě při všech těch rezolucích Valného shromáždění OSN, kdy víc než 140 států bylo výslovně pro podporu Ukrajiny a existovali pouze jednotlivci, autoritářské diktátorské režimy, které podpořily Rusko. To rozhodně není něco, na základě čeho by bylo možno říct, že Rusko má silnou podporu rozhodujících zemí světa.
Rusko si volí svou vlastní taktiku vystupování na půdě OSN. A je jedním z úkolů naší diplomacie Rusko na mezinárodních fórech izolovat, aby nebylo vnímáno jako někdo, jehož pozice je legitimní, nebo dokonce legální. A myslím, že se nám to kontinuálně od začátku ruské agrese vůči Ukrajině poměrně slušně daří, ale je potřeba do té snahy investovat. Je to kontinuální snaha, a jak říkám – je to jeden z úkolů naší diplomacie, na kterém de facto každodenně pracujeme.
Vyslání delegace, která bude na Valném shromáždění OSN, je jeden z důležitých momentů, kdy bude naše úsilí zesíleno jak vizuálně, protože na Valné shromáždění OSN je upřená velká pozornost celého světa, tak z hlediska úrovně, protože úroveň prezidenta je samozřejmě jedna z těch nejvyšších, ze které jsme schopni na mezinárodních fórech prezentovat naše zájmy a naše pozice.
PODÍVEJTE SE na ukrajinské dělostřelce v akci:
List The Financial Times před pár dny uvedl, že NATO plánuje na jaře uspořádat rozsáhlé, snad asi největší vojenské cvičení od dob studené války, údajně se ho má účastnit přes 40 tisíc aliančních vojáků. Je takové cvičení na místě?
Nebudu komentovat konkrétní plány Aliance na cvičení, nemám k tomu dostatečně detailní podklad. Ale obecně bych vám k tomu řekl, že cvičit v určitém rozsahu je klíčové pro koncept odstrašení. Musíme být schopni ukázat se jako obranná Aliance, že jsme schopni mobilizovat dostatečné síly a pracovat s nimi způsobem, který bude dostatečně odstrašující pro jakéhokoli agresora.
Tohle je základní premisa fungování jakýchkoliv ozbrojených sil a odstrašení v rámci Aliance je na tomto konceptu do velké míry postaveno. Spojenečtí vojáci spolu cvičí také proto, že každý stát má své vlastní ozbrojené síly. Neexistuje nic jako alianční armáda NATO. Je to konglomerát ozbrojených sil, národních armád jednotlivých členských států a ty spolu musí cvičit. Pokud se podíváte na přehled cvičení, kterých se účastní naši vojáci nebo probíhají na území České republiky, tak je to opravdu poměrně dlouhý seznam. Že se cvičí, je naprosto klíčová věc a je to v pořádku.
Cvičení v rozsahu, které bude nezbytné pro odstrašení nebo vyšle jasný signál, že jsme schopni v případě potřeby nasadit dostatečné ozbrojené síly, je zcela zásadní. Pokud se vrátím na začátek vaší otázky, tak ano, cvičení v Evropě, která budou demonstrovat dostatečnou schopnost mobilizovat a nasadit dostatečné množství ozbrojených sil, jsou zcela v souladu s bezpečnostním prostředím a s hrozbami, jimž v této chvíli čelíme.
Hypoteticky, při takovém počtu, v jaké míře by se vlastně mohlo zapojit Česko?
Na to neumím odpovědět, má to svou vojenskou logiku. Jedna věc je ambice ve smyslu být vidět při cvičení a druhá věc je efektivita, jak se cvičení přesně projevuje. Neumím odpovědět detailně, ale předpokládám, že vzhledem k tomu, že naše síly se už v této chvíli účastní poměrně robustním počtem vojáků na východním křídle Aliance, tak budeme schopni se v tom cvičení zapojit odpovídajícím způsobem.
Generální tajemník NATO pan Stoltenberg ještě před časem oznámil, že chce navýšit počet sil rychlé reakce ze 40 tisíc na více než 300 tisíc vojáků. Změnila by se v takovém případě nějak strategie Aliance?
To byl jeden z výsledků summitu NATO. Nemluvil bych jen o změně strategie jako takové, ale o změně přístupu k obraně aliančního území, tedy jakým způsobem tvoříme síly, které používáme. Aliance je určena pro teritoriální kolektivní obranu, nemá žádné útočné záměry. K tomu, abychom byli schopni dostatečně včas vygenerovat síly proti jakémukoliv protivníkovi, musíme mít odpovídajícím způsobem nastavené procedury, včetně časových.
A jedním ze zcela klíčových výsledků summitu NATO bylo potvrzení takzvaného Nového modelu sil. Velmi detailně o tom v období summitu mluvil náčelník Generálního štábu Armády ČR pan generál (Karel) Řehka. Jeden z výsledků je, že se jednak mění časy pohotovostí, jednak se mění logika, jakým způsobem se ty síly formují, a jedním z výsledků je, že budeme mít agilnější ozbrojené síly, které budou schopny lépe a rychleji reagovat na charakter hrozby.
Nechci to zjednodušovat pouze na otázku nasazení sil rychlé reakce. Ono je to s tím spojeno, ale není to úplně takto jednoduše interpretovatelné, protože to není hlavní cíl toho plánu. Ten je mnohem širší a zásadně mění architekturu a filozofii, jak se k ozbrojeným silám přistupuje, což je můj pohled jako diplomata a člověka, který se zabývá bezpečností. Obecně filozofie, která je v tomto modelu uplatňována, je samozřejmě reakcí na to, co se stalo v případě Ukrajiny a charakteru ruské agrese. Je to něco, co my jako civilisté očekáváme od ozbrojených sil. To znamená, že budou přicházet s modely, které budou reagovat na charakter té hrozby a podle toho se měnit.
Já se ptám i z toho důvodu, že z Ruska v posledních měsících často zaznívají výkřiky, že po Ukrajině je třeba napadnout další státy jako třeba Polsko nebo státy Pobaltí, potažmo případně i Slovensko s Českem. Chápu, že reakce pana Stoltenberga bude právě zaměřená na případné hrozby tohoto typu. Ale aktuálně, když se na to podíváme, je Aliance právě teď připravená na případný úder právě z Ruska?
Aliance zcela jednoznačně dává najevo, že ochrání každý centimetr aliančního území proti jakémukoliv agresorovi a vzhledem k naší zkušenosti a k tomu, že bezpečnostní garance, které nám poskytuje členství v Alianci, jsou v naší historii naprosto bezprecedentní, se nacházíme v historicky nejvýhodnější situaci pro obranu a ochranu bezpečnosti České republiky a jejích občanů.
Američané tomu říkají „ironclad comitment“ k článku 5 ke společné obraně. Ten není absolutně ničím zpochybněn a existuje absolutní vůle spojenců ochránit každý centimetr aliančního území. Právě věci jako výsledky summitu ve Vilniusu, které tvoří škálu od politických až po konkrétní vojenské praktické věci, dávají jednoznačnou odpověď na otázku, jestli je Aliance připravená čelit bezpečnostním hrozbám a výzvám. Ta odpověď jednoznačně je, že je připravená a bude. A to právě tím, že probíhá neustálá adaptace, neustálé skenování prostředí a neustálé utvrzování aliančního konsenzu, co ty hrozby jsou. A dnes je v první řadě mezi těmi klíčovými hrozbami samozřejmě Rusko a jeho agresivní politika.
Ukazuje se na příkladu Finska a Švédska, že ve chvíli, kdy jste jako země připraveni, proces přizvání může být vlastně velmi rychlý.
Dovedete si představit, že by se v brzké době do Aliance připojila i Ukrajina, která o to usiluje?
Zpráva ze summitu ve Vilniusu byla jednoznačná. Ukrajina bude členem Aliance po splnění určitých podmínek. To, jaké ty podmínky jsou a jaký je časový horizont, o tom bych teď nespekuloval. Klíčové je, že tenhle závazek byl potvrzen a byl v ambicích posunut za rámec standardního jazyka, který jsme měli posledních 15 let od summitu v Bukurešti, a mimo jiné říkal, že Ukrajina bude členem Aliance.
Ukrajině byl teď přiznán nový formát vztahu s Aliancí – Rada NATO–Ukrajina –, což byl velmi důležitý posun. Současně se rozjely nové programy praktické spolupráce. Pracujeme na tom, aby Ukrajina byla co nejdříve připravena na členství v Alianci. Ukazuje se na příkladu Finska a Švédska, že ve chvíli, kdy jste jako země připraveni, proces přizvání může být vlastně velmi rychlý.
Vy jste nedávno v rozhovoru pro iRozhlas.cz mluvil o ruské ambasádě zde v Česku, že zde zůstává coby takový komunikační kanál. Jak často nebo v jaké míře je tento kanál využíván? Jak často tam probíhá kontakt mezi Českem a Ruskem?
Tohle není z mého pohledu klíčová otázka. Tou podle mě je, jestli ten nástroj máme a jestli ho můžeme využít. V případě, kdy uznáme za vhodné, že ten kanál potřebujeme použít, tak ho použijeme. Přistupovat k němu statisticky ve smyslu, jestli ho používáme málo, nebo moc, to je úhel, který my vůči téhle problematice neuplatňujeme.
Zeptám se ještě na jednu věc. V sousedním Slovensku se blíží předčasné parlamentní volby, v průzkumech vede expremiér Robert Fico a má poměrně solidní šanci, že se znovu stane předsedou vlády a bude sestavovat nový koaliční kabinet. Jeho rétorika je dnes přitom silně protiukrajinská, často se trefuje i do Západu či Evropské unie. Vnímá a sleduje to česká diplomacie?
Situaci na Slovensku sledujeme, s našimi slovenskými přáteli máme velmi nadstandardní vztahy. Například příští týden v New Yorku proběhne galavečeře, která bude připomenutím třicátého výročí členství České a Slovenské republiky v OSN. S našimi slovenskými kolegy jsme v každodenním kontaktu a samozřejmě sledujeme, co se na Slovensku děje. Tak, jak to sledujeme v každé zemi. Výsledek demokratických voleb je výsledek demokratických voleb a my jej budeme respektovat. Uvidíme, k čemu tento výsledek povede.
