Předvolební rozhovor se slovenským expremiérem Robertem Ficem
Přijmout Ukrajinu do Severoatlantické aliance (NATO) je zárukou třetí světové války. V obsáhlém rozhovoru pro CNN Prima NEWS to řekl slovenský expremiér a předseda strany Směr-SD Robert Fico. Prohlásil, že kvůli předešlým vládám a darování zbraní Ukrajině na její obranu proti Rusku je dnes slovenská obrana v katastrofálním stavu. Své soupeře označil za nejslabší, jaké kdy ve volbách zažil.
Podle sázkových kanceláří patříte k favoritům na úřad slovenského premiéra. V uplynulých měsících jste se na dálku střetl třeba s českým prezidentem Petrem Pavlem či ministrem zahraničí Janem Lipavským. V případě, že se znovu stanete premiérem, jak podle vás budou vypadat vztahy mezi Českem a Slovenskem? Stejně jako doposud, nebo se změní?
Ve své dlouhé politické kariéře jsem zažil mnoho českých partnerů a měl jsem s nimi výborné vztahy, ale nepamatuji si, že by někdo činil pokusy zasahovat do vnitropolitické situace na Slovensku. Ať se na mě český pan prezident nehněvá, já si ho velmi vážím, ale řekl věty, které se vymykaly rámci respektování souseda. Já jsem mu tehdy vzkázal, že na Slovensko se chodí s kloboukem v rukou, a ne na hlavě. Za těmito slovy si stojím. Není vhodné mluvit o vnitropolitické situaci v jiných zemích. Ani já to nikdy nedělal. To ale nemění nic na tom, že jsem měl vždy fantastické vztahy s Čechy. Mnozí čeští politici jsou dokonce moji osobní přátelé a nadále s nimi komunikuji. A bude mi velmi záležet na tom, aby tomu tak bylo nadále. Bez ohledu na to, kdo stojí v čele české vlády nebo kdo je hlavou státu České republiky či kdo je předsedou Parlamentu, zda přichází zleva nebo zprava, nebo jestli je to progresivec či liberál. To nemůže být překážkou v tom, aby vztahy byly takové, jaké mají být. Udělám pro to všechno.
Po volbách v roce 2020 vás mnozí odepisovali. Komentátoři hlásili, že je to začátek konce vaší politické kariéry. Co je za vaším návratem na výsluní?
V roce 2020 jsem byl rozhodnutý. Po poměrně dlouhé a velmi úspěšné politické kariéře jsem se chtěl věnovat práci v jedné nadaci, chtěl jsem předat vedení strany Peteru Pellegrinimu (tehdejší 1. místopředseda Směru-SD, dnes předseda strany Hlas-SD, pozn. red.), ale zároveň jsem chtěl zůstat součástí strany a pomáhat obsahově, aby nesešla z levicového chodníku. Došlo však na události, na které bylo nutné reagovat. Především jsme zjistili, že nová koaliční vláda pod vedením Igora Matoviče se rozhodla zneužít trestní právo na likvidaci opozice. Druhý moment byl odchod části poslanců ze Směru. Tehdy se na mě poměrně dost lidí ze strany obrátilo a ptali se, co s tím, zda to necháme celé zničit. Já jsem se rozhodl, že se znovu postavíme na vlastní nohy. Všem, kdo ve Směru zůstali, jsem tehdy řekl: „Buďte trpěliví, protože trpělivost přináší růže. V našem případě červené růže.“ (úsměv) To se i stalo. Bylo několik momentů, kvůli nimž jsem se v roce 2020 rozhodl opětovně vrátit k tvrdé politické práci. Já už tehdy nebyl v předvolební kampani, vedl ji Peter Pellegrini. Neměl jsem žádné billboardy, nikde jsem nebyl. Počítal jsem, že končím. Ale člověk míní a pánbůh mění.
Vaši kritici a političtí rivalové tvrdí, že se v politice snažíte udržet jen proto, abyste měl imunitu před zákonem. Co na to říkáte?
Když nemáte argumenty, tak používáte takové hlouposti. Nikdy jsem nebyl ani podezřelý, ani obviněný z žádné ekonomické trestné činnosti. Ale na druhé straně, a to je pravděpodobně světový rekord, o kterém se moc nemluví, já jsem byl za ty tři roky v opozici od roku 2020 čtyřikrát obviněný. Čtyřikrát. Všechno to bylo za názory či postoje. Dokonce tu byl pokus dostat mě do vazby za dvě tiskové konference, kde jsme s kolegy hovořili o daňových podvodech exprezidenta Andreje Kisky – ten dnes reálně stojí před soudem – a pana Matoviče. Možná jsem měl výhodu, že v mém případě musel napřed jednat parlament, ale moji kolegové, jako třeba Robert Kaliňák (exministr vnitra, pozn. red.), si natvrdo vyzkoušeli vazbu. A to za názor, za svobodu projevu. To tu nikdy nebylo.
Nemají argumenty, neumějí nás normálně porazit, a proto vytahují kriminální zbraně. Ale uvědomte si, že o tom se v zahraničí moc nemluví. Tady ale přímo ve vazbě umírají lidé. Například generál Milan Lučanský (bývalý policejní prezident Slovenska, pozn. red.) nebo advokát Ľubomír Krivočenko zemřel, protože mu neposkytli základní zdravotnickou pomoc. To potvrdil i slovenský ombudsman s tím, že jeho právo bylo porušeno. Ústavní soud už vydal téměř 30 rozhodnutí, která konstatovala, že základní práva lidí, kteří byli nezákonně stíhaní, byla porušena. Dnes všichni víme, a Slovensko je o tom přesvědčené, že se expremiéři Matovič s Eduardem Hegerem rozhodli, bohužel i s prezidentkou Zuzanou Čaputovou a současnou vládou Ľudovíta Ódora, použít trestní právo k naší likvidaci. Mysleli si, že když mě dají do vazby, tak se vedení Směru ztratí a strana nebude schopná jít dál. Ale přepočítali se, protože jsme postavili neuvěřitelně silný právnický i politický tým a jsme tu. Mojí motivací v roce 2020 vrátit se k politické práci bylo také to, že nám část poslanců odešla, založili si novou politickou stranu a měli silné prohlášení. Dnes je všechno úplně jinak a jsem přesvědčen, že když budeme tvrdě pracovat, tak úspěch přijde. Jsem rád, že dnes stojíme před další příležitostí sestavovat vládu, a doufám, že to tak i bude.
U tématu policejního stíhání ještě chvíli zůstaneme. Na své kandidátce máte v první desítce bývalého policejního prezidenta Tibora Gašpara, který je trestně stíhaný. Je možné, že bude zvolen a stane se prvním trestně stíhaným poslancem. Není to špatný signál směrem k voličům, potažmo i do zahraničí?
Máme i jiné strany, kde jsou lidé obvinění a kandidují. Můžu zmínit třeba Petera Žigu z Hlas-SD a další. Dnes už je to na Slovensku skoro jako v Rumunsku, kdo není obviněný, nemůže dělat politiku. (úsměv). Ale teď vážně. Pozorně sleduji politiku v České republice, protože mnoho vašich politiků znám i osobně. Umíte si představit, že máte speciálního prokurátora, ve vašem případě máte státní zastupitelství, a že by v jeho čele byl s obrovskými pravomocemi bývalý politik, který nenávidí aktuální opozici? Mluvím o našem speciálním prokurátorovi Danielu Lipšicovi. On byl vždy na opačné straně a vždy vůči nám projevoval nenávist, ať už byl ministrem vnitra, či spravedlnosti. Vám vadí, že je někdo na kandidátce obviněný, ale on je pravomocně odsouzený za zabití člověka (Lipšic v roce 2016 při dopravní nehodě usmrtil chodce, za což dostal podmínku, pozn. red.). Umíte si představit, že by vrchní státní zástupce v Česku byl pravomocně odsouzený ze zabití člověka? Ale kdyby jen to. Podvodem získal advokátní zkoušku a prokazatelně podvodem získal bezpečnostní prověrku, bez které by nemohl být speciálním prokurátorem.
Situace na Slovensku před volbami 2023
V roce 2020 se k moci na Slovensku dostala koalice postavená na odporu k expremiérovi Robertu Ficovi a jeho straně Směr-SD. Do čela nové vlády se postavil lídr hnutí OLaNO Igor Matovič. Ten těžil z podpory Slováků, kteří byli naštvaní na dosavadní poměry v zemi a také kvůli vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové.
Matovičovu vládu však provázely skandály, chaos a střety. Nepomohla ani výměna premiéra, kdy Matoviče vystřídal Eduard Heger. Jeho vláda později přišla o většinu v Národní radě, později o důvěru a nakonec ji prezidentka Zuzana Čaputová nahradila úřednickou vládou Ľudovíta Ódora. Ta má Slovensko dovést k předčasným volbám v září 2023.
Máme tu úplně jiné problémy než to, že někoho uměle obviní, protože Tibor Gašpar byl vynikající policejní prezident. Stíhaný je jen proto, že s námi je silný. Určitě jste zaregistrovali, že ho před několika dny zadrželi. Představte si, že ho několik týdnů před parlamentními volbami ráno v 5:00 přišli sebrat k němu domů a zadrželi ho na 48 hodin, aby ho pak pustili bez podání návrhu na vzetí do vazby. O čem to celé bylo? Toto je to nejmenší, co mě trápí. Mě trápí, jak je zdevastovaný trestní systém. Pane redaktore, je tu systém udavačů a vyšetřovatelů Národní kriminální agentury (NAKA), kteří jsou obvinění z nejzávažnějších zločinů, jaké existují. Dovedete si představit, že byste měl v Česku vyšetřovatele, který je reálně nahrán, když říká, že chce zapálit auto své kolegyně vyšetřovatelky? Tito lidé jsou povyšováni, mají vyšší platy, zůstaly jim průkazy i zbraně. Dokonce jednoho z nich, Pavla Ďurku, posunuli na Úřad inspekční služby, tedy přesně na ten úřad, který tyto věci prošetřuje. To jsou anomálie.
Ukončím to konstatováním, že jsme vedli velký spor, kdy mají být na Slovensku předčasné parlamentní volby. Trvali jsme na tom, ať je to do května nebo června. Oni řekli, že ne, že to musí být 30. září, aby orgány činné v trestním řízení dokončily svoji práci vůči opozici. Otevřeně to říkali, ať už to byli pánové Matovič, Heger, nebo (Richard) Sulík. Otevřeně přiznávali, že potřebují čas do 30. září k likvidaci opozice. Čekáme, zda na nás vytáhnou ještě nějaká obvinění. Nevím, co ještě přijde. To je problém, který na Slovensku máme. Ne to, zda někdo je, či není formálně obviněný.
Pro vás osobně jsou to letos desáté parlamentní volby. V čem se podle vás odlišují od těch předešlých?
Když porovnáváme kvalitu stran, nikdy jsme neměli tak slabě připravené soupeře, pokud jde o obsah a program. Když položíte soupeřům elementární otázku, co by udělali jako první rozhodnutí hned po nástupu do vlády, váhají a nevědí, co mají říct. Když se jich zeptáte, co budou dělat s veřejnými financemi, které rozvrátili… Zde jeden údaj. Když jsem odcházel z vlády v roce 2018, deficit byl 0,7 procenta. Dnes je sedm procent. Udělali desetkrát větší deficit a mají dvakrát vyšší výdajovou složku státního rozpočtu, než jsme měli my. Když jim tyto otázky pokládáte, netuší, co by s tím dělali. V tom je pravděpodobně základní rozdíl, když porovnávám připravenost stran při předešlých parlamentních volbách.
PODÍVEJTE SE: Kdo je kdo ve slovenských volbách?
Zmínil jste osobu Petera Pellegriniho a dalších, kteří odešli ze Směru, aby si založili vlastní stranu – Hlas-SD. Jak na ně dnes nahlížíte? Odpustil jste jim?
Nebyl důvod, abychom to brali osobně. Faktem je, že při zakládání strany měli velmi silná prohlášení, ale zatím jim to vůbec nevyšlo. To je však jejich problém, o jejich politiku se nestarám. V tomto okamžiku je důležité si říci něco jiného. Peter Pellegrini jako předseda nové politické strany Hlas se na mě obrátil a požádal mě o podporu členství ve Straně evropských socialistů (zkráceně PES, partaj sdružující sociální demokraty na evropské úrovni, pozn. red). My jsme s tím souhlasili, protože jsme řádnými členy a oni potřebovali podporu. My jsme dvě sesterské strany, jsme v jedné evropské politické struktuře. Máme i velmi podobné programy, protože těžko vymyslet něco jiného, když vzešli ze Směru. Stále jsou se Směrem duševně propojení, jen si dali jinou nálepku. Je velmi důležité, aby se to přetavilo do povolební spolupráce. Já jsem dalek toho, abych sestavoval vlády. Odmítáme to ani nekomentujeme průzkumy, ani nevylučujeme či nepotvrzujeme partnery. Ale logika věci dává, že dvě strany, které jsou si podobné a mají společnou almu mater, program a jsou stejně mezinárodně zakotvené, by měly tvořit základ nové vlády. Když se mě ptáte na Pellegriniho, nepřemýšlím o tom, že bych mu měl něco odpouštět. Přemýšlím, jak dát znovu síly dohromady, protože Směr a Hlas jsou základ stabilní a úspěšné vlády. Když se toto stane, a klidně si to napište na papír, tak na osm let bude na Slovensku vláda postavená.
Pro nás je v daném okamžiku rozhodující, aby nová vláda garantovala zahraničněpolitickou orientaci Slovenska, ale pozor – se suverénními postoji. Na každou hloupost Evropské unii zase nekývneme.
Slovenská média dávají Směr dohromady s hnutím Republika a Slovenskou národní stranou, případně s Hlasem. Jsou všechny tyto strany pro vás potenciálními koaličními partnery?
Při vzniku vlády se musíte pragmaticky dívat na programové prohlášení. Když politické strany soupeří, často používají různé nástroje a mnohdy řeknou věci, které se vymykají rámci našeho názoru na věc. Teď například velký povyk způsobil návrh z dílny právě zmiňované Republiky, že by chtěli zorganizovat referendum o členství Slovenska v NATO. Na to všichni odpovídáme, že naše zahraničněpolitická orientace je jasná, a to na Evropskou unii a NATO. Proto by asi nikdo nešel do dobrodružství takového typu. Ani by nesouhlasil, aby něco takového bylo součástí programového prohlášení vlády. Zkusme přijmout pravidlo, že pokud nějaká strana nemá být součástí politického systému, tak to může být jen proto, že je protiústavní či nedemokratická. Ale na to máme mechanismy. Když má být nějaká strana zlikvidována či zrušena, tak generální prokurátor může dát návrh na rozpuštění politické strany k Nejvyššímu soudu. Pokud to tak ale není, všechny politické strany mají právo soupeřit a na konci dne, pokud mají přes pět procent, si mohou sednout za stůl a sestavovat vládu. Pro nás je rozhodující, aby nová vláda garantovala zahraničněpolitickou orientaci Slovenska, ale pozor – se suverénními postoji. Na každou hloupost Evropské unii nekývneme.
Na co například?
Třeba k protiruským sankcím. Co to je za sankce, když ruská ekonomika jde nahoru a Evropská unie je v recesi? Poškodily nás, nikoliv druhou stranu. Máme úplně jiné názory na migrační politiku. Odmítáme návrhy, že buď si vezmete migranty, nebo za každého zaplatíte 20 tisíc eur. Odmítáme rušení práva veta. Chceme být suverénní v zahraničněpolitické orientaci, a proto je sestavování vlády výsostně pragmatická věc, ale u programového prohlášení si Směr nemůže dovolit, a ani to nedovolí, aby tam byly nějaké odchylky od naší jasné orientace na sociální, právní stát a samozřejmě zakotvení ve zmíněných strukturách. Proto jsem velmi opatrný při vyjadřování, jak má vláda vypadat. První vládu jsem sestavil v roce 2006 s Hnutím za demokratické Slovensko a SNS. Tehdejší volby jsme vyhráli s 29 procenty, ale v roce 2010 jsme měli 34 procent. Tak asi jsme to nedělali špatně, když nám lidé po čtyřech letech dali ještě více procent. Zopakuji tedy, že základem úspěšné vlády, která bude dobře mezinárodně zakotvená, stabilní, sociální a také rozumná, protože víme, co chceme se Slovenskem dělat, je spolupráce Směru a Hlasu. Máme také velmi dobré zkušenosti se SNS, protože od roku 2016 až 2020 jsem spolupracoval s Andrejem Dankem.
Připomenu, že tehdy jste spolu byli v koalici.
Ano. Nemám absolutně žádné problémy se s ním bavit. Nebudu teď ale v žádném případě sestavovat nějakou koaliční trojku či čtyřku. Dodám ještě jednu věc, že na Slovensku se může stát, že propadne mnoho hlasů, protože je hodně stran, které jsou na pětiprocentní hranici. Jestliže propadnou, tak ve druhém skrutiniu se bude přerozdělovat velký počet mandátů. Pokud motyka vystřelí, jak na Slovensku říkáme, může se stát, že dvě politické strany získají více než 75 mandátů (Slovenská národní rada má celkem 150 poslanců, pozn. red.). Možné to je.
Je tu někdo, o kom dopředu řeknete, že s ním sestavovat koalici nebudete? Těžko si třeba představit, že byste vládl s Igorem Matovičem...
Vidíte, logika věci je neúprosná. Neděláme formální prohlášení, jak to bude, přestože dnes všichni někoho vylučují. Je nějaká strana, která má tři procenta, a už vyloučila spolupráci se všemi. Nejenže nebudou v parlamentu, ale dokonce už vyloučila jakéhokoliv partnera. My jsme v tomto velmi opatrní, ale logika věci dává, že spolupráce s některými stranami je prakticky vyloučená. To je vše, co k tomu můžu říct.
Slovensko od začátku války na Ukrajině Kyjev podporuje, a to mimo jiné i vojenským materiálem, posílá mu náboje i zbraně. Vy zastáváte názor, že Slovensko by Kyjev tímto způsobem nemělo podporovat. Proč?
Možná že kdybyste znal rozsah toho všeho, co současná vláda a ty předcházející v čele s pány Matovičem a Hegerem poslaly na Ukrajinu, tak byste nevěřil. Možná to bude vypadat, že vyzrazuji nějaké státní tajemství. My jsme země, která nemá například protivzdušnou obranu. Odevzdali jsme systém S-300, který byl velmi efektivní a dobrý, zadarmo na Ukrajinu. Pak nám na chvíli půjčili rakety Patriot, ale ty se ze Slovenska stáhly. My dnes nemáme dobře chráněný vzdušný prostor. Ten nám nyní chrání česká, maďarská a polská letadla. Poslali jsme obrovské množství vozidel BVP, munice, houfnic. Pak došly na řadu i naše stíhačky MiG-29. My dnes nemáme žádná letadla.
Obranná schopnost Slovenské republiky je na katastrofální úrovni. Sklady jsou prakticky vyprázdněné. Rozumím tomu, vláda si tímto způsobem kupovala odpustky. Možná to řeknu trochu surově, ale kdyby došlo k nejhoršímu a nejbrutálnějšímu porušení demokratických práv na Slovensku, tak věděli, že jim nikdo nic nepoví. Tady se děly věci, ať už šlo například o zmiňovaný trestní systém. Byly tu tak obrovské korupční kauzy této vlády, že jsme čekali, že jim i ti slavní velvyslanci ze zemí Evropské unie něco řeknou. Byli potichu, protože platila zásada, že kdo pomáhá Ukrajině, ten bude pohlazen po hlavě a nic špatného se mu nestane. Zadruhé se vytváří umělá atmosféra nákupu zbraní. Slýcháme, že je třeba koupit všechno možné, tlačí nás třeba do nesmyslného nákupu amerických vrtulníků Viper pro námořní pěchotu. Vždyť my nemáme moře, máme Zemplínskou šíravu, obrovskou přehradu. Na co nám nabízejí věci, které nepotřebujeme? Chceme od Američanů nějaké čtyřkolky, které si umíme vyrobit sami.
Další vyzbrojování Ukrajiny povede k dalším deseti- a statisícům mrtvých lidí. I tak si na konci dne budou muset sednout za jednací stůl a na něčem se dohodnout.
Myslíme si, že to dělali úmyslně, aby měli odpustky, aby se nakupovaly americké zbraně, ale dobře věděli, že to nepomůže. Další vyzbrojování Ukrajiny povede k dalším deseti- a statisícům mrtvých lidí. I tak si na konci dne budou muset sednout za jednací stůl a na něčem se dohodnout. Já si neumím představit, že by Rusko jen tak odešlo z Krymu nebo opustilo území, které kontroluje. Buďme trošku realističtí a pragmatičtí. Vidíme, že sankce vůbec nefungují. Dokonce jsme Ruské federaci v mnohých oblastech pomohli. Když nevyráběli nějaké produkty, tak se Rusové vzmohli a najednou zjišťujeme, že mají hospodářský růst. Každý týden se psalo, že krachují, krachují a krachují. Ale vůbec nekrachují. Možná že je to ještě naopak posílí. Náš názor tedy je, neposílat ze státních zásob, pokud tam ještě vůbec něco je, na Ukrajinu žádné náboje ani vojenskou výstroj. Kdybych byl součástí evropských struktur jako předseda vlády, tak bych velmi tlačil na Evropskou unii: Proboha, už se změňte z vojenské organizace na mírový projekt a pojďme tlačit na bojující strany, aby zasedly za stůl, jednaly a našly nějaký kompromis. A jsou i další premiéři, kteří budou mít podobný názor. Na našem názoru k Ukrajině se nic nezměnilo. Pomáhat humanitárně, ale vojensky ne.
A co potenciální členství Ukrajiny v NATO?
Považuji za šílenství, aby Ukrajina byla členským státem NATO. Vždyť to je záruka třetí světové války. Představte si, že Ukrajina bude členským státem NATO a dojde k nějakému konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou. V takovém případě jsme v tom všichni. Šli byste bojovat na Ukrajinu proti Rusům a chránit kdesi na tamních hranicích zájmy Ukrajiny? To by prostě byla situace, která by celý svět mohla přivést do třetí světové války. V tomto máme úplně jasno.
V souvislosti s válkou na Ukrajině zmíním ještě nedávný průzkum agentury Median SK, podle kterého si až pětina Slováků, konkrétně 19 procent, myslí, že válka na Ukrajině není a jde o hoax. Čím to podle vás je? O čem to vypovídá?
Já se nezaobírám konspiračními teoriemi. Faktem je, že se doba výrazně změnila. Když jsem v roce 1992 poprvé vstoupil do politiky, měli jsme k dispozici pouze tištěné noviny, rozhlas, televizi a mítinky. Veřejné mínění ovlivňovali pouze lidé, kteří byli novináři či politologové, kteří o tom něco věděli. Dnes se kdejaký třicetiletý chlapec posadí ve svém dětském pokoji, protože se doteď nedokázal odstěhovat od maminky, je naštvaný na celý svět a ví, že přes sociální sítě může psát, co chce. Svět se výrazně změnil, tak se nedivme, že lidé nasávají různé typy informací. Já reálně vidím, že na Ukrajině je válka, kde jsou ohromné oběti na jedné i druhé straně. O to víc zdůrazňuji, že mírové řešení musí být v zájmu EU. Vezměte si, že EU nemá vlastní názor ani zahraniční politiku. Jen slepě kopírujeme, co nám stále nabízejí Spojené státy. Ty na válce profitují, EU na ní ztrácí. EU se musí naučit Spojeným státům občas říct i Ne! EU musí mít zájem na co nejrychlejším ukončení války na Ukrajině, a ne ještě více přitápět tím, že pošleme další a další zbraně, dáváme vojenské půjčky, kupují se zbraně a munice. Toto já považuji za nepochopení situace.
Často kritizujete prezidentku Zuzanu Čaputovou, máte spolu velmi napjatý vztah. Pokud se stanete premiérem, tak s ní pravděpodobně budete muset ještě pár měsíců komunikovat, její mandát končí až na jaře příštího roku. Umíte si to představit?
Myslím, že po 31 letech v politice jsem profesionál a vím, co mám a nemám dělat. V případě, že by Směr sestavoval vládu, tak profesionalita a zájmy Slovenska jsou na prvním místě. Ústavní činitelé musejí komunikovat. Nepatřím mezi lidi, kteří by bouchali dveřmi a nepodávali ruce. Ale období Zuzany Čaputové bude potřeba výrazně zhodnotit. Jak vznikla? Byla no name, podobně jako Andrej Kiska. George Sörös (americko-maďarský miliardář, pozn. red.) se otevřeně přiznal, že ji financoval. Všichni lidé kolem ní jsou ze struktur Sörösových mimovládních organizací. Prezidentka neudělala nic pro ochranu slovenských zájmů. Zmařila třeba referenda, vždyť tyto předčasné parlamentní volby tu už dávno mohly být. Postavila se otevřeně za zločince z NAKA.
Když hodnotíme její období, musíme otevřeně říci, že dopadla jako Kiska. Kromě toho to nebylo její svobodné rozhodnutí, že už nebude kandidovat. Řekli jí to, protože věděli, že už nemá šanci být opětovně zvolena, protože dělá neuvěřitelné věci. Umíte si představit, že prezidentka vyhlásí, že automaticky nepověří vítěze voleb sestavením vlády? Tím dává jasně najevo, že chce, aby úřednický kabinet vládl ještě několik měsíců. Ještě toto období, které bylo velmi špatné, musíme zhodnotit. Máme z toho velké ponaučení, že nám Sörös nemůže vybírat prezidenty. Vybral Kisku, vybral Čaputovou, tak by si už Slováci konečně mohli vybrat vlastního prezidenta. Budeme muset nějak eliminovat ten obrovský tlak mimovládních agentur a médií, které protlačují taková neznámá jména jako hlavy státu. Tohle musí skončit, musíme najít suverénního slovenského prezidenta či prezidentku. Teď tu suverénní prezidentka nebyla. Sama (Čaputová) řekla, že nerozumí zemi, ve které žije. Tak jak může být prezidentkou?
Když mluvíme o prezidentských volbách, vy sám jste v nich kandidoval v roce 2014 proti Andreji Kiskovi. Nezvažoval jste, že to zkusíte znovu?
Nechci se k tomu vracet, ale pan Kiska je dnes před soudem obžalovaný z obrovských podvodů právě v souvislosti s financováním prezidentské kampaně.
Ale já teď mluvím o vás.
Neměli bychom zapomenout, jak kandidatura pana Kisky vznikla – a vidíte, že dopadl katastrofálně. Pokud jde o volby v roce 2024, tak ať nám věříte, či ne, my jsme profesionální strana, která funguje na bázi struktur, ale toto téma aktuálně nerezonuje. Jsme stoprocentně soustředění na parlamentní volby. Od nich se bude posléze odvíjet náš postoj k těm prezidentským. A pokud Směr nebude součástí nové vlády, určitě budeme na prezidentské volby nahlížet jinak, než kdyby součástí byl.
Je mezi potenciálními zvažovanými kandidáty i třeba zmiňovaný Tibor Gašpar?
O tom jsme opravdu nemluvili. To bych přeháněl a vymýšlel si, kdybych něco takového řekl. Ale podle mého názoru to musí být člověk, kterého slovenská veřejnost již dobře zná. Nemůže to být nějaký Sörösův no name, jako tomu bylo doteď ve dvou případech. Velmi si vážím práce Ivana Gašparoviče (slovenský prezident v letech 2004–2014, pozn. red.). Zažil jsem ho a byl to přesně takový prezident, jakého by Slovensko potřebovalo.
Nedávný průzkum agentury Ipsos uvádí, že řada Slováků by po volbách mohla opustit svoji domovinu. V cizině už jich dnes podle ministerstva zahraničí žijí téměř dva miliony. Jak byste tento potenciální exodus chtěl řešit?
Tady se straší vším možným. Straší se, že se na Slovensko vrátí mafie, že bude ohrožená zahraničněpolitická orientace státu, že bude ohrožená demokracie a tak dále. Neberte vážně, co některé agentury vypouštějí ven, protože jsme tu měli i agentury, které nabízely, že vám za tisíc eur dají jedno procento navíc v průzkumech veřejného mínění. Země se musí uklidnit a stabilizovat. Je doslova rozvrácená po třech zbytečných letech. Čísla jsou hrozivá. Máme nejvyšší inflaci a nejvyšší zdražování v eurozóně. Máme do nebe stoupající veřejný dluh, ten sedmiprocentní deficit je jednoduše strašný. Klesají nám reálné mzdy. V roce 2022 klesly o 4,5 procenta, což je nejhorší za 22 let.
Jak to podle vás lze změnit?
Je potřeba, aby přišla vláda, která jako první věc musí svým veřejným výkonem zemi uklidnit. Lidé musejí vidět, že nastoupili zkušení profesionálové, kteří se nehádají před televizními kamerami. Poté musejí přijít stabilizační opatření, jako první třeba hypoteční úvěry. S nimi tu vybuchne obrovský problém a nikdo to neřeší. Máme připravenou státní bonifikaci úrokových sazeb, když na to přijde. Dále musíme uklidnit veřejnost, pokud jde o strašení prudkým nárůstem cen tepla a elektřiny v příštím roce. Musejí být připravené mechanismy jak kompenzační, tak silně regulační, protože já jsem etatista – zastánce silného státu. Volná ruka trhu úplně selhala a je velmi krutá k těm chudým a slabým, ale velmi štědrá k bohatým. Zapomeňme na volnou ruku trhu, stát musí regulovat a některé procesy řídit. Když tohle všechno uděláme, a máme v hlavně jasno, co chceme dělat, tak si myslím, že se není třeba obávat nějakého exodu do zahraničí. Studenti, pokud mají zájem v zahraničí studovat, nechť jdou. Máme tu velký problém s lékaři. Máme příslušné fakulty v Bratislavě, Martině i jinde, produkujeme obrovské množství lékařů, ale nemáme jich tady dostatek. To jsou věci, na které je nutné se soustředit, a ne na ně naříkat. Exodus určitě ne. Já si nedovedu představit, že by na Slovensku mohlo být ještě hůře než teď. Co se tu děje, to je konec světa.
