Rozhovor s ruským aktivistou Filippem Sedovem
Ruský aktivista žijící na Slovensku Filipp Sedov je znám svojí podporou Ukrajiny a popisováním života v Rusku. Kvůli svým názorům se neváhá dostat do potyčky s příznivci Vladimira Putina. Sedov v rozhovoru pro CNN Prima NEWS popisuje, že jeho blízcí z Ruska mu dnes často nadávají do vlastizrádců. Na svých názorech kvůli tomu však nic měnit nehodlá.
Coby Rus jste se už několikrát postavil proruským aktivistům na Slovensku. Co vás k tomu dohnalo?
Především chci poděkovat lidem z Občanského tribunálu (Skupina příznivců Ruska konající demonstrace na Slovensku; pozn. red.), protože díky nim teď můžu spolupracovat se slovenskými školami a veřejně podporovat Ukrajinu. To se vyplatí, protože mladí lidé často nemají tak pevný názor na to, co se děje. A já to dělám prostě proto, že to tak cítím. Chci podporovat Ukrajinu, která je napadena mým státem, a je mi to líto.
Hasiči v Charkově bojují s mohutným požárem po ruském útoku Zdroj: AP
Ukrajinský důstojník z 56. samostatné motorizované pěší brigády pálí z raketometu na nákladním vozidle směrem k ruským pozicím na frontové linii u Bachmutu v Doněcké oblasti na Ukrajině v úterý 5. března 2024. Zdroj: AP
Nadia se svými třemi dětmi se v Kyjevě loučí s manželem Volodymyrem Golubnyčem. Ukrajinský nadporučík 72. mechanizované brigádybyl zabit během bojů s ruskými silami v obci Vodjane nedaleko Avdijivky 19. února. Zdroj: AP
Na snímku pořízeném ukrajinskou záchrannou službou prohledávají záchranáři trosky po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024. Zemřelo při něm nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno, uvedli místní představitelé. Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 71. brigády Jaeger pálí z houfnice M101 na ruské pozice na frontové linii u Avdijivky v Doněcké oblasti na Ukrajině v pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Ruka oběti leží v kaluži krve po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024, při kterém zahynulo nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno. První raketa zasáhla domy, a když na místo dorazily záchranné týmy, dopadla druhá raketa, uvedly úřady. Zdroj: AP
Dým a oheň stoupají nad vodní elektrárnou Dnipro po ruských útocích, pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Na snímku pořízeném ukrajinskou záchrannou službou sedí šokovaný záchranář po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024. Zemřelo při něm nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno, uvedli místní představitelé. Zdroj: AP
Zdravotník utěšuje ženu na místě ruského leteckého útoku v Záporoží na Ukrajině v pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 28. samostatné mechanizované brigády pálí ze 122mm minometu na ruské pozice na frontové linii u Bachmutu v Doněcké oblasti na Ukrajině v neděli 3. března 2024. Zdroj: AP
Členové rodiny Vitalije Alimova truchlí nad jeho tělem během pohřbu v ukrajinském Bilhorodu-Dnistrovském v pondělí 18. března 2024. Alimov. Hasič, byl zabit při ruském útoku na Oděsu v pátek 15. března. Zdroj: AP
Ukrajinští vojenští experti sbírají zbytky rakety u zničené budovy v Kyjevě, Ukrajina, pondělí 25. března 2024. Zdroj: AP
Muž projíždí na kole kolem elektrárny po ruském útoku v Charkově na Ukrajině, pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Poškozené auto na místě ruského útoku v ukrajinském Charkově, středa 20. března 2024. Zdroj: AP
Hasiči pracují poblíž kráteru vzniklém po ruském útoku v Kyjevě, Ukrajina, čtvrtek 21. března 2024. Zdroj: AP
Tank ukrajinské 17. tankové brigády pálí na ruské pozice v Časiv Jaru, dějišti prudkých bojů mezi ukrajinskými a ruskými jednotkami v Doněcké oblasti, čtvrtek 29. února 2024. Zdroj: AP
Ukrajinský voják kontroluje škody na budově v Kyjevě po ruském leteckém útoku, Ukrajina, pondělí 25. března 2024. Zdroj: AP
Zraněný ukrajinský voják Oleksandr leží na lůžku ve zdravotnickém autobusu dobrovolnického praporu „Hospitallers“ během evakuace do bezpečné oblasti v Doněcké oblasti na Ukrajině ve středu 28. února 2024. Zdroj: AP
ukrajinští vojáci nesou národní vlajky a vlajky 3. útočné brigády během pohřebního obřadu 27letého Jehora Vološina, známého také pod volacím znakem „Kobzar“, v Pavlohradu v Dněpropetrovské oblasti. Seržant Vološin z 3. útočné brigády byl zabit v bojích u Avdijivky 21. února 2024. Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 3. útočné brigády se dívají přes brýle nočního vidění (NVG) během noční mise na frontové linii u Avdijivky v Doněcké oblasti na Ukrajině, středa 20. března 2024. Vojáci 3. útočné brigády pokračují v udržování obranných linií v Doněcké oblasti poté, co ukrajinská armáda v únoru 2024 opustila Avdijivku. Zdroj: AP
Příbuzný v Kyjevě truchlí nad rakví s ostatky 28letého Nodara Nasirova, dobrovolníka gruzínské legie, který byl zabit v boji proti ruským jednotkám. Gruzínská legie je vojenská jednotka tvořená převážně etnickými gruzínskými dobrovolníky. Zdroj: AP
Hasiči v Charkově bojují s mohutným požárem po ruském útoku Zdroj: AP
Ukrajinský důstojník z 56. samostatné motorizované pěší brigády pálí z raketometu na nákladním vozidle směrem k ruským pozicím na frontové linii u Bachmutu v Doněcké oblasti na Ukrajině v úterý 5. března 2024. Zdroj: AP
Nadia se svými třemi dětmi se v Kyjevě loučí s manželem Volodymyrem Golubnyčem. Ukrajinský nadporučík 72. mechanizované brigádybyl zabit během bojů s ruskými silami v obci Vodjane nedaleko Avdijivky 19. února. Zdroj: AP
Na snímku pořízeném ukrajinskou záchrannou službou prohledávají záchranáři trosky po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024. Zemřelo při něm nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno, uvedli místní představitelé. Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 71. brigády Jaeger pálí z houfnice M101 na ruské pozice na frontové linii u Avdijivky v Doněcké oblasti na Ukrajině v pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Ruka oběti leží v kaluži krve po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024, při kterém zahynulo nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno. První raketa zasáhla domy, a když na místo dorazily záchranné týmy, dopadla druhá raketa, uvedly úřady. Zdroj: AP
Dým a oheň stoupají nad vodní elektrárnou Dnipro po ruských útocích, pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Na snímku pořízeném ukrajinskou záchrannou službou sedí šokovaný záchranář po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024. Zemřelo při něm nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno, uvedli místní představitelé. Zdroj: AP
Zdravotník utěšuje ženu na místě ruského leteckého útoku v Záporoží na Ukrajině v pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 28. samostatné mechanizované brigády pálí ze 122mm minometu na ruské pozice na frontové linii u Bachmutu v Doněcké oblasti na Ukrajině v neděli 3. března 2024. Zdroj: AP
Členové rodiny Vitalije Alimova truchlí nad jeho tělem během pohřbu v ukrajinském Bilhorodu-Dnistrovském v pondělí 18. března 2024. Alimov. Hasič, byl zabit při ruském útoku na Oděsu v pátek 15. března. Zdroj: AP
Ukrajinští vojenští experti sbírají zbytky rakety u zničené budovy v Kyjevě, Ukrajina, pondělí 25. března 2024. Zdroj: AP
Muž projíždí na kole kolem elektrárny po ruském útoku v Charkově na Ukrajině, pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Poškozené auto na místě ruského útoku v ukrajinském Charkově, středa 20. března 2024. Zdroj: AP
Hasiči pracují poblíž kráteru vzniklém po ruském útoku v Kyjevě, Ukrajina, čtvrtek 21. března 2024. Zdroj: AP
Tank ukrajinské 17. tankové brigády pálí na ruské pozice v Časiv Jaru, dějišti prudkých bojů mezi ukrajinskými a ruskými jednotkami v Doněcké oblasti, čtvrtek 29. února 2024. Zdroj: AP
Ukrajinský voják kontroluje škody na budově v Kyjevě po ruském leteckém útoku, Ukrajina, pondělí 25. března 2024. Zdroj: AP
Zraněný ukrajinský voják Oleksandr leží na lůžku ve zdravotnickém autobusu dobrovolnického praporu „Hospitallers“ během evakuace do bezpečné oblasti v Doněcké oblasti na Ukrajině ve středu 28. února 2024. Zdroj: AP
ukrajinští vojáci nesou národní vlajky a vlajky 3. útočné brigády během pohřebního obřadu 27letého Jehora Vološina, známého také pod volacím znakem „Kobzar“, v Pavlohradu v Dněpropetrovské oblasti. Seržant Vološin z 3. útočné brigády byl zabit v bojích u Avdijivky 21. února 2024. Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 3. útočné brigády se dívají přes brýle nočního vidění (NVG) během noční mise na frontové linii u Avdijivky v Doněcké oblasti na Ukrajině, středa 20. března 2024. Vojáci 3. útočné brigády pokračují v udržování obranných linií v Doněcké oblasti poté, co ukrajinská armáda v únoru 2024 opustila Avdijivku. Zdroj: AP
Příbuzný v Kyjevě truchlí nad rakví s ostatky 28letého Nodara Nasirova, dobrovolníka gruzínské legie, který byl zabit v boji proti ruským jednotkám. Gruzínská legie je vojenská jednotka tvořená převážně etnickými gruzínskými dobrovolníky. Zdroj: AP
Je jedno velmi známé video, kterak stojíte právě před prezidentským palácem v Bratislavě, od podporovatelů Ruska dostanete mikrofon, do něhož se představíte jako rozený Rus, který tam vyrůstal, ale nakonec zařvete „Sláva Ukrajině!“ a vytáhnete ukrajinskou vlajku. Zprvu vám tleskali, ale po tomto okamžiku vás vybučeli a snažili se vám vlajku vyrvat z rukou. Dostal jste se někdy kvůli těmto svým názorům do konfliktu, při němž by došlo i na fyzické násilí?
Na mlácení ne. To, co se tehdy stalo (v březnu letošního roku) před palácem, mělo v květnu druhé kolo těchto tzv. „pochodů za mír“, ke kterému jsem se také chtěl přidat. Přišel jsem sem před prezidentský palác v Bratislavě a jeden muž mě chytil za ruku. Bylo to celkem nepříjemné.
Jak na vás lidé běžně reagují? Ať už na veřejnosti, nebo na sociálních sítích?
Myslím, že většina Slováků mě podporuje, čehož si velmi vážím a je mi ctí, že mohu veřejně mluvit o podpoře napadené Ukrajiny.
Každopádně, na Slovensku je poměrně značné množství lidí, kteří podporují Rusko, respektive slovně útočí na Ukrajinu. Čím si to vysvětlujete?
Myslím, že spousta těchto lidí má takový vzpomínkový optimismus. Chybí jim ta doba, kdy byli mladí a krásní. Další věc je, že ruská propaganda se snaží ovlivnit co nejvíce lidí i v zahraničí. Většina Slováků, kteří fandí Rusku, tam přitom nikdy nebyla.
Zmínil jste, že na slovenských školách mluvíte o dnešním Rusku. Co vlastně těm studentům vyprávíte?
Jen říkám, jaké to tam je, jak to tam vypadá a funguje, proč jsem na Slovensku či jaké mám zkušenosti z návštěvy Ukrajiny i proč ji podporuji.
A jaké ty vaše zkušenosti ze škol jsou?
Pozitivní. Většina žáků ráda poslouchá, souhlasí s tím, co říkám, a věřím, že to má smysl.
Já si myslím, že jediné východisko, které máme, je podporovat Ukrajinu, a tím pádem, že prohra Ruska bude znamenat konec režimu. Rusko musí prohrát válku, aby poznalo cestu dál.
Jak vlastně na Rusko, svoji rodnou zemi, dnes nahlížíte?
Je to velmi smutné. Je velmi smutné, co se tam děje, co si myslí tamní lidé a jak se chovají. Já si myslím, že jediné východisko, které máme, je podporovat Ukrajinu, a tím pádem, že prohra Ruska bude znamenat konec režimu. Rusko musí prohrát válku, aby poznalo cestu dál.
Takto se Filipp Sedov dostal do názorového střetu s proruskými příznivci loni v září:
Občiansky tribunál vs proukrajinský Rus
Posted by Ovčiansky tribunál on Friday, September 2, 2022
Vy jste na Slovensku od roku 2018. Co vaši příbuzní a blízcí v Rusku? Ví o vaší aktivitě?
Někteří si myslí, že jsem vlastizrádce nebo že to dělám jen kvůli penězům a že mě platí americká ambasáda. Což není pravda (úsměv). Dělám to jen proto, že to tak cítím. Slovensko je můj domov, žiju tady. Ačkoliv nejsem občanem Slovenské republiky, tak mi záleží na tom, co se tu děje, a chci, aby tato země postupovala dále. Že nedá šanci minulosti.
Zmiňujete, že vás příbuzní označují za vlastizrádce. Jaké konkrétní názory tedy mají oni? Je to podle nich nevyprovokovaná válka?
Někteří si myslí, že Západ provokoval Rusko, aby napadlo Ukrajinu. Jiní, že je pravda někde uprostřed a nikdy se to nedozvíme. Poukazují na to, že z toho určitě má někdo výhody. Mnoho mých kamarádů uteklo z Ruska. Většina lidí v Rusku nemá pevný názor, spíš to nechtějí řešit. Když začala válka, tak si řekli: „Ok, je to na vás. Dělejte si, co chcete.“ Kdyby válka skončila zítra, tak budou souhlasit i s tím. Problém ale je, že druhá největší skupina lidí v Rusku jsou ti, kteří opravdu chtějí válku. Chtějí v ní pokračovat a už jim nestačí země, které mají obsazené, ale chtějí pokračovat dále.
Myslíte si, že svojí aktivitou zároveň neohrožujete své příbuzné v Rusku?
Pokud nedělají problémy a dokud jsou zticha, tak se nemají čeho bát. Jak jsem říkal předtím – oni mají jiný postoj k tomu, co se děje.
Řekl jste, že dnes je pro vás Slovensko domovem. Návrat do Ruska tak aktuálně nepřichází v úvahu?
V žádném případě, protože je to tam dnes velmi špatné. Je tam fašistický režim, který propaguje nenávist a chce zabíjet lidi. To odmítám.
Někteří experti hovoří o tom, že by se Rusku mohl přihodit podobný scénář jako Sovětskému svazu, tedy že se rozpadne. Myslíte, že něco takového může skutečně nastat?
Teoreticky ano, ale nevím, zda by to byla dobrá věc. To by byla obrovská krize a to, co by se dělo v některých částech bývalé Ruské federace, to by byl masakr. Radši změna režimu a to nám stačí.
Jak myslíte, že k takové změně režimu může dojít? Protože když se podíváte na situaci, zprávy či průzkumy z Ruska, tak se zdá, že Vladimir Putin stále drží otěže moci pevně v rukou.
Průzkumy v Rusku nejsou úplně férové (úsměv). To se dá změnit zejména tím, co se děje na frontě. To může obrovsky ovlivnit ten režim.
Na Slovensku, kde žijete, se blíží předčasné volby do Národní rady. V průzkumech vede expremiér Robert Fico a jeho Směr-SD. Říká, že když se stane premiérem, tak na Ukrajinu nedoputuje jediný slovenský náboj, že Bratislava nebude Kyjev vojensky podporovat. Co na to říkáte?
Že lže. Jen se tak tváří, protože chce získat hlasy a nechce, aby mu preference klesly. Jeho voliči chtějí, aby válka skončila, tak se během kampaně bude tvářit, že nebude podporovat Ukrajinu, ale přitom chodí na americkou ambasádu, odmítá výstup ze Severoatlantické aliance (NATO). Je to jen politická hra.
Takže v případě, že se Robert Fico znovu stane premiérem, podle vás podpora Ukrajiny ze strany Slovenska neustane?
Já si myslím, že ano, protože teď je tu politická kampaň. Ale přitom my, lidé, kteří odmítáme autoritářské režimy, nechceme, aby na Slovensku vládl člověk, který má takové názory a chování.
