Martin Michek po Rallye Dakar
Loni na přetěžké zkoušce v saúdskoarabské poušti dosáhl na historicky nejlepší český výsledek v kategorii motocyklů. Na začátku roku 2022 Martin Michek pořadí tolik neřešil, byl kvůli všemožným trablím rád, že slavnou Rallye Dakar vůbec dokončil. A na vlastní kůži poznal, v jak lidském prostředí závodí. Třiatřicetiletý jezdec týmu Orion Moto Racing Group mluvil o zážitcích z písečného pekla v pořadu Nový den na CNN Prima NEWS.
„Vstával jsem pomalu jako na etapu ve tři hodiny ráno, ale bylo to daleko příjemnější, protože jsem jel autem a nefoukal žádný chladný vítr,“ poznamenal s úsměvem na úvod k brzké návštěvě studia CNN Prima NEWS.
Michek letos značně zaostal za tím, co v Saúdské Arábii předvedl loni, ovšem smutek nečekejte. Do města Džidda dorazil jako 36. motocyklista, každopádně ho těšilo, že se vůbec do metropole dostal.
Nejnepravděpodobnější auto na Rallye Dakar? V roce 1981 jel v poušti Rolls-Royce
Když se řekne Rolls-Royce a sport, člověk si představí tak maximálně limuzínu před golfovým klubem, u tenisových dvorců nebo na šachovém turnaji. Přesto se před jedenačtyřiceti lety jeden Corniche objevil na tom nejméně pravděpodobném místě na zeměkouli – na startu Rallye Paříž-Dakar.
„Letošní Dakar mi ukázal druhou tvář. Loni jsem vyrovnal historicky nejlepší český výsledek. Bylo to o tom, na jakém místě jsem dojel. Teď to bylo o závodním, ale hlavně i životním příběhu. Od dopravní nehody na dálnici to bylo jako na horské dráze. Ale myslím si, že jsem se s tím popral. Snažil jsem se české diváky co nejvíce upoutat k Dakaru a podle mě se to povedlo,“ popisoval závodník.
Musíte riskovat
Nečekaná nehoda před startem šesté etapy rozhodila jeho i celý tým. „Předjížděl jsem auto, které mě nevidělo a nahnalo mě do pruhu, kde byla betonová svodidla. Trefil jsem je naplno. Zničil jsem hrozně moc věcí. Dost mi pomohl i týmový parťák Milan Engel. Celý tým se podílel na tom, že jsem nakonec mohl dál jet. Byl to zádrhel, který mě zřejmě rozhodil a bylo to vidět na výsledcích. Potom se ale zase začalo dařit,“ uvedl, že po komplikaci brzy opět začal pomýšlet na vyšší příčky.
Přišla ovšem rána v 11. etapě, kdy nebylo daleko od toho, aby odstoupil. „Člověk už zase myslí na to, že se pohybuje ve špičce. Ta však jede velmi rychle a jste donucení riskovat. Já jsem vycítil, že bychom se mohli více přiblížit a snažil jsem se do toho dát maximum. Se srdcem závodníka do toho musíte dát úplně všechno.“
V plné rychlosti zamířil na dunu a před ním se objevila velká propast. „Jak jedete ve vlnitých dunách, terén splývá v rovinu, dálnici. Zvláště, když máte slunce v zádech. Občas na vás tedy čeká nemilé překvapení. Já jsem pak tvrdě narazil předním kolem, zničil ráfek. Musel jsem nějak dojet na nejbližší check point, kde zavládla velká lidskost Dakaru,“ podotkl Michek.
První dakarské vítězství Lopraise se rodilo na pozadí tragédie. Rallye byla úplně jiná
Valašsko dalo světu herce Bolka Polívku, žokeje Josefa Váňu, ale také legendárního šoféra závodních Tater Karla Lopraise. Před třiatřiceti lety se z Dakaru poprvé vrátil jako vítěz. Byla to tehdy dočista jiná soutěž, než jak ji známe dnes.
Jeden posledních jezdců nemohl pokračovat kvůli vlastním technickým problémům, a tak půjčil Michekovi potřebné přední kolo. „Ostatní sice zvládli etapu třeba za čtyři hodiny, já za osm. Ale dojel jsem. To bylo to nejhezčí.“
Jako sněhuláci
Podobné šlamastyky se neobjedou bez peprných slov, ovšem český motocyklista říká, že se rychle přeorientuje na to, aby nepříjemnost vyřešil. „Snažím se zachovat chladnou hlavu, ale stejně si napřed řeknete, že je to v… Potom se v dané situaci snažíte řešit problém, jak motorku opravit. Když je to neopravitelné a je potřeba konkrétní díl, spoléháte na to, že vás někdo zachrání.“
Na závěr promluvil o tom, jak těžké bylo popasovat se s počasím, které letos při Dakaru bylo v Saúdské Arábii divoké a dost chladné. „V autech je to dobrý. Ale na motorce zvlášť při ranních přejezdech narazíte v poušti na opravdu velkou zimu. Když jedete přes 200 kilometrů, jste nabalení jako sněhuláci,“ smál se Michek.
