Rozhovor s Kateřinou Neumannovou před mistrovství světa v klasickém lyžování (zdroj: CNN Prima NEWS)
Před 16 lety ve stejném areálu zazářila. Ve středu začíná mistrovství světa v klasickém lyžování v německém Oberstdorfu, kde Kateřina Neumannová v roce 2005 získala svoji první zlatou medaili ze šampionátu. Nejen o tom mluvila slavná lyžařka v pořadu Nový den na CNN Prima NEWS. Je to přesně 23 let, co se vrátila se zlatými hokejisty z olympiády v Naganu. A řeč přišla také na tuzemskou pandemickou situaci.
Na místě, kde ve středu začíná mistrovství světa v klasickém lyžování, vybojovala Neumannová před 16 lety zlatou medaili v závodě na 10 kilometrů volně. Oberstdorf tedy u slavné bývalé české reprezentantky vyvolává příjemné vzpomínky.
„Získala jsem tam své první velké zlato. Byly tam i méně povedené závody, nicméně vzpomínka na zlatou medaili přebije všechny ostatní. Už jen proto, že jsem vyhrála jen o 1,2 sekundy, bylo to drama do úplného konce. Nejen pro mě, ale i pro diváky,“ uvedla Neumannová.
A zhodnotila také letošní trať. „Je tam jedno zásadní těžké stoupání, kde se bude rozhodovat většina závodů. Nebude to zadarmo. I krátké sprinterské tratě jsou velmi náročné. Ke všemu se dá minimálně v prvních dnech šampionátu očekávat velmi teplé počasí. To bude komplikovat život nejen lyžařům, ale také servismanům,“ prohlásila.
Oproti časům, kdy Neumannová úřadovala na trati, český tým ztratil na síle. „Vzpomínám právě na šampionát v roce 2005, kdy jsme o medaile bojovali ve všech disciplínách. Tak úžasné to asi teď čekat nemůžeme,“ poznamenala k tomu, že bronzovou „placku“ vybojovalo i mužské duo Dušan Kožíšek a Martin Koukal v týmovém sprintu.
„Na druhou stranu v aktuální sezoně ukázali naši reprezentanti několik pěkných výsledků v čele s Kateřinou Razýmovou, předvedl se i Michal Novák. Těším se na všechny a celkově celé závodění. Konečně tam bude kompletní světová špička,“ řekla olympijská vítězka z Turína v roce 2006.
Právě to je její nejslavnější úspěch kariéry. Neumannové se podařilo vyskočit na olympiádě na pódiu nejvýše až při vůbec poslední příležitosti. V závodě na 30 kilometrů předvedla drtivý finiš a ulovila zlato. V cíli jí pak běžela jako první pogratulovat tehdy dvouletá dcerka Lucie. Z tohoto momentu vznikly památné fotografie.
Řidič musel z okna stírat šampaňské
Neumannová kromě turínských her zazářila i na jim předcházejících v Salt Lake City a těch ještě více vzdálených v roce 1998 v japonském Naganu. Tam si doběhla pro stříbro a bronz, další velký zážitek na ni čekal, když se vracela domů. Z Asie totiž cestovala leteckým speciálem, na jehož palubě byli také hokejoví hrdinové, kteří v Naganu nečekaně ovládli takzvaný turnaj století. Přesně před 23 lety přistálo letadlo s cenným nákladem v Praze, kde čekala nadšená masa lidí.
„Je těžké vybavit si jednu konkrétní vzpomínku. Bylo to ohromně dlouhých 48 hodin, které začaly odjezdem z Nagana do Tokia. Ale asi nikdy nezapomenu na to, že když jsme pak jeli autobusem z Ruzyně do centra, řidič musel stěrači stírat šampaňské nebo nějaký sekt, který nám fanoušci z venku stříkali na okna. To je něco, co se už pravděpodobně nestane. Tedy určitě ne mně,“ usmála se Neumannová.
Různé historky léta kolují už o letecké přepravě ze vzdáleného Japonska do České republiky. „Byli jsme tam fajn parta. Bylo hezké, že nás kluci hokejisti vzali i s holkami ze štafety mezi sebe, nedělaly se rozdíly, jestli je tam někdo hokejista, nebo lyžařka. Užila jsem si to se vším všudy,“ zavzpomínala dále Neumannová.
I když to za dva roky bude už 25 let, legendární olympiáda stále zůstává v živé paměti. „S některými hokejisty z Nagana se vídám celkem často. Například Martina Ručinského vídám na tenise na Štvanici, stejně tak Jardu Jágra. Někteří ale zmizeli za oceán a vlastně jsem je od roku 1998 neviděla. Vzpomínky ale zůstanou navždycky. Přijde mi, že to bylo celkem nedávno a ono už to bude za chvíli čtvrt století,“ prohlásila.
Neměli bychom se snažit věci obcházet
Nagano bylo ryzím symbolem vítězství, které je v dnešní pandemické době poměrně vzdálené. V čem je podle Neumannové největší potíž? „Podle mě jsme málo disciplinovaní. To, že jsme jako Češi v minulosti uměli například obejít nějaké věci, se teď úplně nehodí zkoušet. Necítím se dostatečně erudovaná na to, abych rozklíčovala, kde je problém, ale podle mě jedním z nich může být právě disciplinovanost,“ uvedla Neumannová.
Oba rodiče má starší 80 let. „Proto jsme se snažili řídit zdravým rozumem. V první fázi, která skončila nedávno naočkováním, jsme dělali maximum pro to, abychom je ochránili. Odstěhovala jsem je na Šumavu, kde mám naštěstí alternativu v podobě chalupy. Já sama pak sportuji, jak to jen jde, dělám vše pro to, abych co nejvíce ochránila i sebe. Ale snaha o to, pohybovat se co nejvíce venku, je jasná,“ vypočítala.
Se svojí nyní 17letou dcerou také naplno zažívá distanční výuku. „Lucka je v tomto naprosto v pohodě, protože na tuto formu výuky už byla zvyklá z minulosti, kdy studovala rok v Americe. A když se vrátila, z hlediska sportování také měla ve škole trochu jiný režim, takže se to pro ni stalo standardem. Nic nového. Největším problémem je, že mladá generace teď nemá přímý kontakt s kamarády, ať už ve škole, nebo i při sportu, který také teď funguje ve velmi individuálním režimu. To je větší problém než samotná škola,“ uzavřela 48letá Neumannová.
