To se německé fotbalové reprezentaci ještě nikdy nestalo. Na olympijský turnaj do Tokia odlétá s minivýpravou, jak ji nazvala tamní média. V týmu je pouze 18 hráčů místo povolených 22.
Trenér Stefan Kuntz přesto chce udělat tzv. z nouze ctnost a věří, že se jeho mužstvo vzepře nepřízni osudu. Reprezentační kouč „jedenadvacítky“, který si před 25 lety zahrál finále Eura 1996 v londýnském Wembley proti Česku, neztrácí sebevědomí ani kvůli akutním personálním problémům. „Samozřejmě bych byl rád, kdyby se objevili ještě jeden nebo dva hráči, ale… Přesto i tito kluci budou na olympiádě v ráži. Jsem přesvědčený, že do toho dají všechno“ tvrdí Kuntz o svém „minitýmu“ několik hodin před odletem do Japonska.
A jen pár hodin před tím, v pondělí večer, se kouč „dočkal“ další omluvenky. Levý křídelník Ismail Jakobs se senegalskými kořeny odmítl na olympiádu odcestovat kvůli svému přestupu z bundesligového 1. FC Kolín nad Rýnem do francouzského prvoligového klubu AS Monaco.
„Je to zklamání, když se vám nedostane potřebné podpory. Protože nakonec jsme omezeni i my přímo v mužstvu. Pokud by se něco stalo, přišlo nějaké zranění, může to být při menším počtu hráčů, nepříjemné až nebezpečné,“ cituje deník Stuttgarter Nachrichten sportovního ředitele Německého fotbalového svazu Jotiho Chatzialexiou.
Trenér Kuntz se dostal do nepříjemné situace, nepříjemnější o to víc, že posledního odpadlíka už ani nemůže nahradit. Nemá kým. „V lednu jsme museli sestavit seznam 100 hráčů. Obvolali jsme všechny z tohoto seznamu. Těchto 18 zůstalo,“ vysvětluje Kuntz.
V lednu jsme museli sestavit seznam 100 hráčů. Obvolali jsme všechny z tohoto seznamu. Těchto 18 zůstalo.
Vzhledem k blížícímu se startu německé bundesligy, která startuje přesně za měsíc, prý ani nebylo možné „najít“ více profesionálů, kteří by se sportovního svátku zúčastnili. „Někteří hráči ani sami nechtěli, jsou i kluby, které své fotbalisty odmítly uvolnit, takže nás vlastně nepodpořily,“ stěžuje si Kuntz a poukazuje na historickou událost: „Myslím, že to není ideální znamení směrem k německému fotbalu. Ale především v žádném jiném sportu nejsou neobsazena všechna možná místa v týmu.“
A to je právě ono. Všichni sice vědí, že olympijský fotbalový turnaj nemá vzhledem k omezením věku hráčů (23 let se třemi výjimkami) takovou prestiž jako mistrovství světa či kontinentální šampionáty, ale ještě nikdy se nestalo, aby některé z mužstev tzv. nenaplnilo soupisku. To nechápe ani třiatřicetiletý veterán Max Kruse, jeden z povolených starších hráčů, kterému je o dvanáct let více než nejmladšímu Lucovi Plogmannovi.
„Nerozumím tomu, proč se tolika hráčům nechce jet. Myslím, že to bude jedinečný zážitek. Držet v rukou olympijskou medaili je pro mnoho sportovců to nejkrásnější. Stejné by to mělo být i u nás fotbalistů,“ domnívá se útočník 1. FC Union Berlín a se vzdorem v hlase dodává: „Dokud bude na hřišti našich jedenáct lidí, pokusíme se udělat všechno pro to, abychom získali zlatou medaili. Ta má větší cenu než jakékoli peníze.“
Experti očekávají, že i přes problémy se skládáním mužstva ho bude Kruseův přístup provázet celým turnajem, což podpořila i týmová rada při jednáních o prémiích. „Kluci přijali první nabídku a dostanou stejně jako ostatní sportovci. Nejedou reprezentovat kvůli penězům, chtějí hrát na olympiádě. To je od nich úžasné znamení,“ pochvaluje si kouč Kuntz.
Dvacet tisíc eur za zlato
Německý olympijský a sportovní výbor hodlá vyplácet 20 000 eur (v přepočtu 512 tisíc korun) na hlavu za vítězství v kolektivních sportech.
Německo se utká v základní skupině fotbalového turnaje v Jokohamě nedaleko Tokia s obhájci zlata Brazilci a Saudskou Arábií, k poslednímu duelu proti Pobřeží slonoviny pocestují do Sendaie. „Naším cílem je dostat se do čtvrtfinále,“ říká Kuntz. Aby toho tým dosáhl, spoléhá na „určitou uvolněnost a týmového ducha“.
Pokud by Němci svou skupinu vyhráli, mohou se přesunout do olympijské vesnice. O tom jim na pondělním společenském večeru před odletem vyprávěly příběhy a anekdoty bývalé házenkářské hvězdy Stefan Kretzschmar a Christian Schwarzer. Proto si i fotbalisté chtějí vyzkoušet život ve vesnici – i když v okleštěné podobě kvůli pandemii koronaviru. „Cílem by mělo být, abychom se tam dostali. Tak se na to připravujeme a uděláme pro to vše. Je pro nás všechny čest hrát na olympiádě. Jsme tu, abychom dosáhli co nejlepšího výsledku,“ uzavírá záložník Maximilian Arnold z VfL Wolfsburg. A motivací prý není jen pobyt v olympijské vesnici.
