V roce 1989 si Češi mohli za průměrnou mzdu koupit 317 čtvrtek másla, nyní 1029 balení. Přesto se až 47 procent obyvatel České republiky domnívá, že aktuální ceny zboží jsou horší než v roce 1989. Ve skutečnosti je to hlavně optický klam, protože na cenovkách jsou vyšší čísla než před 34 lety. Vzhledem k průměrné hrubé mzdě jsou nyní ceny nižší, mnohdy i několikanásobně, a to téměř u všech potravin anebo elektroniky. Z průzkumu agentury STEM/MARK přesto vyplývá, že každý šestý Čech se domnívá, že se před rokem 1989 měli lidé lépe. Čísla Českého statistického úřadu takový názor nepotvrzují.
Průzkum agentury STEM/MARK vznikl pro uskupení občanských organizací Festival svobody, a to u příležitosti 34. výročí sametové revoluce. Názory části respondentů jsou ovšem v rozporu s údaji Českého statistického úřadu (ČSÚ).
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Před rokem 1989 jsme se měli lépe, myslí si každý šestý Čech. Průzkum překvapil
1989: 396 kg cukru. 2023: 1696 kg cukru
Tak například průměrná cena za kilogram krystalového cukru činila podle ČSÚ letos v říjnu 24,90 koruny. V roce 1989 stálo stejné balení cukru 8 korun. „V prvním pololetí roku 2023 dosáhla průměrná hrubá měsíční mzda 42 249 koroun,“ informuje Dalibor Holý, ředitel odboru statistiky trhu práce a rovných příležitostí ČSÚ. V roce 1989 to bylo 3 170 korun.
Prostým výpočtem dojdeme k následujícím číslům. V roce 1989 si občan Československé socialistické republiky (ČSSR) mohl za průměrnou hrubou měsíční mzdu koupit 396 kilogramů krystalového cukru. Aktuálně si ovšem občan České republiky (ČR) koupí neuvěřitelných 1696 kilogramů cukru. Více než tunu a půl sladidla vyrobeného z cukrové řepy, zatímco v roce 1989 to byly sotva čtyři metráky.
Na průměrnou mzdu nedosáhl každý ani v roce 1989
A co máslo? Nad jeho cenou se pláče nejvíce a pamětníci se slzou v oku vzpomínají na zlaté časy před rokem 1989, kdy čtvrtka másla (250 g) vyšla na 10 korun. Výplata tak stačila na 317 čtvrtek. Nyní máslo vychází průměrně na 41,05 koruny, takže za mzdu lze pořídit 1029 čtvrtek másla. V roce 1989 byly ceny řízeny centrálně, pod 10 korun za 250 gramů se máslo nedalo nikde opatřit. Jeden velký český řetězec bude ve středu 22. listopadu prodávat čtvrtku másla za 27,90 koruny, takže jedna výplata tam postačí na 1525 čtvrtek.
Kdo namítne, že na průměrnou mzdu 42 249 korun dosáhne jen z poloviny, dojde nakonec ke stejným výsledkům. Jestliže mnohá prodavačka musí na jaře roku 2023 vyjít s platem 21 120 korun, v roce 1989 si prodavačka nevydělala více než 1 580 Kč (a třeba kulisák v divadle dostával jen 1000 korun). Kupní síla špatně placené prodavačky přepočtená na másla či jiné potraviny je opět daleko vyšší v současnosti než za socialismu.
1989: Čtyři mzdy za televizi. 2023: Čtyři televize za mzdu
Levnější je drtivá většina potravin, ovšem i mnoho položek spotřebního zboží. Dražší jsou zejména energie, nájemné a některé služby. Jenže v průzkum agentury STEM/MARK uvedlo 47 procent respondentů, že aktuální ceny zboží jsou horší než v roce 1989.
Tak co třeba televizor? Průměrná cena nového televizního přijímače se v roce 1989 ustálila na částce 13 000 korun. Nyní je to 11 558 korun. Výpočtem zjistíme, že před 34 lety našinec za nový televizor zaplatil čtyři průměrné výplaty, a to ještě kapku dlužil. V roce 2023 si za hrubou mzdu koupí téměř čtyři televizory. Přesně spočítáno, vydělá si na tři televizory, a ještě mu zbude 7 575 korun. Levnější je dnes většina elektroniky.
ČSÚ srovnává i stavební materiál. Například pórovinové obkladačky (1m2) přišly v roce 1989 na 50 korun, nyní na 335 korun. Těsně před sametovou revolucí se tedy dalo za průměrnou mzdu obložit 63 metrů čtverečních, nyní 126 metrů čtverečních.
V akční slevě 4 267 piv na měsíc
Nejmarkantnější jsou ovšem rozdíly v potravinách. Pivař se mohl za výplatu upít k smrti již v roce 1989, ale nyní může v pivu utopit i hromadu přátel z mokré čtvrti. Statistici porovnávají průměrnou cenu láhvové desítky. Ta v říjnu 2023 poskočila na 12,54 koruny, v roce 1989 přišel lahváč na 2,50 koruny, a to ve všech krámech od Chebu po Čiernou nad Tisou.
Za průměrnou měsíční mzdu z roku 1989 si tedy Čech i Slovák mohli koupit 1 268 lahvových desítek, tedy 42 piv na den. Dnes si jich občan České republiky může dopřát 3 369 na měsíc, tedy 112 desítek na den.
Do hry přitom vstupují akční slevy, které komunismus neznal. Aktuálně lze v jednom velkém řetězci koupit značkovou desítku Budvar i za 9,90 koruny. Současný pivař si tedy za průměrnou měsíční mzdu může pořídit dokonce 4 267 budějovických desítek, tedy 142 lahváčů na den.
Levnější je i maso
Ačkoliv aktuální cena 175 korun za kilogram kuřecích prsních řízků někomu přijde přemrštěná, v roce 1989 to bylo 60 korun. Jinak řečeno, za dnešní průměrnou mzdu (42 249 korun) si může zákazník koupit 241 kilogramů kuřecích řízků, skoro osm kilo denně.
V roce 1989 by si za průměrnou mzdu (3 170 korun) mohl ve stejném řeznictví koupit jen 52 kilogramů řízků, necelá dvě kila na den. A to opět vstupují na scénu slevy, kdy našinec ve srovnání s rokem 1989 ještě více ušetří. V supermarketech lze aktuálně koupit prsní řízky i za 109 korun, při takové ceně stačí výplata na 387 kilogramů masa.
Tuna a půl kuřecího vs. Tuzex
A ještě je tu možnost zajet si pro kuřecí maso do Polska, kde lze běžně sehnat kilogram masa na kuřecí řízky i za 70 korun, takže našinec tam za hrubou měsíční mzdu koupí 603 kilo kuřecích prsou. Půl tuny a k tomu metrák navíc.
Příklad nákupu v Polsku je vhodný i z jiného důvodu. V roce 1989 byly cesty československých občanů do Polska zapovězeny, jen s pasem tam nikdo nemohl. K překročení hranic bylo nutné předložit notářsky ověřené pozvání od konkrétního polského občana. A když už se Češi do Polska přece dostali, našli tam jen prázdné krámy, až na čaj a třeba nějaké cukrovinky.
Suma sumárum. Zboží v roce 1989 nebylo levnější, navíc jsme žili v zemi z velké části zadrátované ostnatým drátem a západní zboží se objevovalo jen ve speciálních prodejnách s názvem Tuzex, v nichž se ovšem nedalo platit korunami. V Tuzexu přijímali pouze bony, oficiálně odběrné poukazy. K bonům se ale oficiálně dostal jen občan s příjmy na Západě, režim mu ovšem marky, dolary nebo libry nevýhodně proměnil na bony. Nelegálně se pak bony kupovaly od veksláků.
