Proč dostanou kompenzace za ušlý zisk restaurace, hotely, autobusoví dopravci a skiareály, ale hudebníci ne? Takovou otázku si klade česko-slovenský hitmaker Vašo Patejdl, který za loňský rok kvůli pandemii koronaviru a s ním spojeným vládním opatřením přišel o 80 koncertů. Kompenzace v rámci vládního programu COVID – Kultura nepovažuje za dostatečné. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS popsal, jak se kvůli covidu změnil jeho život.
Narodil jste se v Čechách, většinu života prožil na Slovensku, ale před několika lety jste se vrátil zpátky. Co vás k tomu přimělo?
V životě někdy nastane situace, kdy se musíte zásadně rozhodnout, jak dál. V roce 2015 jsem se podruhé oženil a s mou současnou manželkou, která pochází z Vysočiny, jsme řešili, kde se usadíme. Nakonec jsme se rozhodli pro Prahu. Hlavní roli hrálo to, že jsem tu v poslední době měl a pořád mám víc pracovních příležitostí než v Bratislavě.
V čem je největší rozdíl mezi životem v Česku a na Slovensku?
Já velký rozdíl nevidím. Samozřejmě jde o to, kde v Čechách a kde na Slovensku. Globalizace funguje, a tak všude jsou stejná nákupní centra, stejné obchody, stejná auta… Nicméně se mi zdá, i když se to nedá paušalizovat, že v Čechách a hlavně v Praze je víc divadel, je tady víc festivalů, celkově se tady i „obyčejný“ člověk dostane snadněji ke kultuře.
Vašo Patejdl (66)
Zpěvák, klávesista, skladatel a textař. Spoluzakladatel skupiny Elán. V roce 1985 z kapely odešel a vydal se na sólovou dráhu. V roce 1996 se do skupiny vrátil. Napsal hudbu k řadě filmů. Mezi nejznámější patří Fontána pre Zuzanu. Píše také muzikály. S první manželkou Alenou má dva syny: Václava a Róberta. S druhou ženou Miluší, kterou si bral v roce 2015, syna Benjamina.
Kdo podle vás po rozdělení udělal větší pokrok?
Hlavně ten pokrok mohl být jak v Čechách, tak na Slovensku větší a rychlejší. To bychom ale museli mít vlády, kterým by na tom záleželo. Na Slovensku, které mělo co dohánět, je možná ten pokrok vidět trochu víc, ale i podle infrastruktury – cesty, dálnice, železnice a další, jsme na tom asi stejně.
Považujete s odstupem let rozdělení Československa za správný krok?
Já jsem vždycky byl proti rozdělení. Někomu to ale asi vyhovovalo a vyhovuje. Nejvíc jsem se bál, že mezi nás postaví hranice. Naštěstí tu máme ten takzvaný schengenský prostor. I když – za mámou do Bratislavy jsem se kvůli omezením na hranicích už několik měsíců nedostal…
Stěžovat si nemůžeme, protože u veřejnosti převládá názor, že si jen tak zpíváme a hrajeme a stejně bychom se měli věnovat nějaké ‚normální‘ práci.
Uvítal byste v Česku euro, kterým se už několik let platí na Slovensku?
Mně ta momentální situace celkem vyhovuje. Tím, že mám, nebo tedy měl jsem, hodně vystoupení na Slovensku a příjem i v eurech, pořád nějaké to euro v peněžence mám. Je příjemné v zahraničí neřešit kurzové rozdíly. Ty naopak sleduju ve vztahu euro versus česká koruna. A když je to výhodné, směňuju… Nejsem ekonom a už vůbec se nevyznám v makroekonomii. Nevím, jestli je euro pro ČR řešením, ale docela chápu, že si Velká Británie, Švédsko, Švýcarsko a další země ponechávají svou národní měnu.
Když se hraje sportovní utkání mezi Českem a Slovenskem, komu fandíte?
V mládí jsem samozřejmě fandil Československu. Jako malý kluk jsem hrál fotbal za Slovan Bratislava a pak jsem mu i dlouho fandil. Sport mám rád, dokonce i aktivně, ale nikdy jsem nebyl typický fanda a sportovní přenosy sleduju jen sporadicky. Takže v utkání mezi Českem a Slovenskem fandím oběma, na rozdíl od mého nejmladšího syna Benjamina, který zásadně vždycky fandí slabšímu. A tím jsou v poslední době ve fotbale i v hokeji bohužel většinou Slováci.
Jak vnímáte současnou pandemii?
Tak jako všechny nemoci, které lidstvo nemá podchycené a nezná na ně lék, beru i koronavirus jako velkou hrozbu. Chápu, že v této situaci jsou nutná některá omezení. Je tu ale spoustu jiných chorob, které jsou taky nebezpečné a společnost se kvůli nim neomezuje. Kvalitu života chápe každý trochu jinak a povinné omezování kontaktů například pro seniory může být někdy horší než možnost případné nákazy. Na to se ale nikdo neptá… Nejsem si taky jist, jestli se dozvídáme všechny relevantní informace. Mám 12letého syna, obecně mi vadí, že děti nesmí do školy, když lidi můžou chodit do zaměstnání, někdo tedy s omezením. Pro děti je to ztracený rok s nedozírnými následky na vzdělání, praktické stereotypy, socializaci.
Vám a vašim blízkým se covid zatím vyhýbá?
Naštěstí ano. Alespoň si myslím. Snažíme se dodržovat všechna doporučená opatření. Když jsme někdy v listopadu dostali podle mě střevní chřipku z jídla, dali jsme si pro jistotu 14denní karanténu a vůbec z domu nevycházeli. Ale někteří naši známí to už prodělali.
Věříte, že jedinou nadějí je nechat se naočkovat?
Já se všeobecně časově neověřeného očkování bojím. Nechci dělat reklamu pro ani proti, počkám, až na mě přijde řada. I když – je mi šestašedesát. Když to bude nevyhnutelné pro to, abych znovu mohl vystupovat a živit svou rodinu, tak ano.
Která vláda si podle vás v boji proti koronaviru vede lépe – česká, nebo ta slovenská?
Nevím, která vláda na světě tento boj zvládá nejlépe. Ono se to každý týden mění. Koronavirus neřeší, kdo je u moci, prostě jede. Politiky v principu nemám rád. Teď mi je jich tak trochu líto. Byli zvyklí bojovat s politickými protivníky. Mohli s nimi komunikovat. Teď je jejich nepřítel neviditelný a bez politických hesel. Najednou fakt musí řešit blaho národa. A dělají to nejlíp, jak umí. Bohužel.
Jak se díváte na opatření, která vlády zavádějí?
Některá mi fakt připadají přehnaná. Ale zákaz jezdit z okresu do okresu, jako to bylo na Slovensku o Velikonocích, nebo zákaz navštěvovat se v rodině, jak je to tam teď, mi už připadá trochu jako stanné právo…
Někteří hudebníci se kvůli nucené pauze obávají o svou existenci. Jak moc současná pandemie postihla vás?
Na rok 2020 jsem měl naplánovaných asi 80 koncertů. Na všechny byly smlouvy s klauzulí o vyšší moci. Od března jsem odehrál tři. Některé se bez nároku na honorář zrušily, některé bez záruky přesunuly. Přišel jsem o hodně peněz. Ušlý zisk. Nikdo mi ho nenahradí. Chápu. Proč ale ušlý zisk, kompenzace dostanou restaurace, hotely, skiareály, autobusoví dopravci a další. Proč někdo ano a někdo ne? Teď přišla vláda s tím, že dá umělcům jednorázově 60 tisíc korun. To je od března, odkdy se v podstatě nemůže hrát, asi šest tisíc na měsíc. Já naštěstí jako autor mám nějaké tantiémy od OSA (Ochranný svaz autorský, pozn. red.). Ale co ti muzikanti, co je nemají? Kolik let studovali a cvičili na svůj nástroj a z čeho teď mají žít? A platit zase odvody vypočítané z příjmů v roce 2019. Stěžovat si ale nemůžeme, protože ve veřejnosti převládá názor, že si jen tak zpíváme a hrajeme a stejně bychom se měli věnovat nějaké „normální“ práci.
Když už jsme u toho, v jaké jiné profesi byste se dokázal uživit vy?
Jestli bude situace s koronavirem trvat ještě nějakou dobu, budu nad tím asi muset začít uvažovat… Vždycky jsem byl docela manuálně zručný. Občas doma musím něco složit, opravit, třeba nábytek. Tak možná opravářem.
Skupina Elán by teoreticky mohla fungovat dál i bez Joža Ráže, na značku máme právo. Ale bez něj by to nebylo ono.
Co vás nyní zaměstnává, když nemůžete koncertovat?
Docela dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, že to bude na dlouho. Než to celé vypuklo, měl jsem obden koncert, ročně najel i 60 tisíc kilometrů, střádal čas na komponování a práci ve studiu. Zhruba tak od září jsem si uvědomil, že se s tím budu muset naučit žít. Naštěstí jsem měl v plánu několik projektů, na které mi předtím nezbýval čas, a tak jsem se zaměřil na ně. Už dlouho jsem se chystal natočit vánoční album, tak jsem se k tomu konečně odhodlal. Od léta u mě ve studiu zněly vánoční písně a výsledkem bylo album, které jsem nazval Moje československé Vianoce. Vyšlo začátkem listopadu, bohužel vánoční turné, které k tomu albu bylo plánované, se zrušilo. Tak snad letos…
Jak nyní vypadá váš běžný den?
V současné situaci to není moc zajímavé. Na všechno je relativně dost času, a tak se občas jen tak flákám. Ráno vstanu o něco později, udělám si čaj, kouknu na internet a pak se rozhodnu, jestli půjdu sekat a skládat dříví do krbu, nebo se pokusím složit něco geniálního u klavíru… Bohužel se ukazuje pravda, že nejlepší inspirací jsou pro skladatele termíny. A ty mě momentálně moc netlačí…
Skupina Elán, jejímž jste členem, ukončila svou činnost. Je to definitivní rozhodnutí, nebo je šance, že byste se v budoucnu znovu vrátili na scénu?
Rozhodnutí ukončit svou kariéru udělal Jožo Ráž v roce 2018. Skupina Elán by teoreticky mohla fungovat dál i bez něj, na značku máme kromě Joža právo i já a kytarista Jano Baláž. Ale bez Joža by to nebylo ono. Kdyby se tedy on případně znovu chtěl vrátit, můžeme o tom začít uvažovat. S klukama jsem v telefonickém kontaktu, bohužel když teď žiju v Praze, moc se nevidíme.
Jožo Ráž je známý svými svéráznými politickými názory. Prohlašuje například, že nenávidí kapitalismus, o komunistickém československém prezidentovi Gustávu Husákovi tvrdí, že to byl světový politik, opěvuje diktátory Fidela Castra nebo Che Guevaru. Souzníte s jeho postoji?
Jako všichni starší 30 let jsem i já zažil dobu, kdy se za odlišný než „správný“ názor perzekvovalo, něco jiného se říkalo doma, něco jiného na veřejnosti. Doufal jsem, že jedním z výdobytků listopadu 1989 bude i právo každého na vlastní názor, za který ho nebudou trestat. Bohužel i dnes je hodně lidí, kteří jsou schopni ostatní, kteří nesdílí právě jeho jediný „správný“ názor na cokoliv, politikou počínaje, třeba fotbalem konče, nenávidět, zatratit, nebo dokonce i fyzicky napadnout. Já s Jožem v mnohých věcech nesouhlasím, důležité ovšem je, že jsme si rozuměli v tom, co nás spojovalo, a to byla muzika. Prý to řekl Voltaire: „Nesouhlasím s Tvým názorem, ale budu do smrti hájit Tvé právo jej říkat.“
Těší mě, že život tak nějak pořád funguje. Zklamal mě ale přístup vlády a společnosti ke kultuře. Nikdo za ni nebojuje.
Politická témata jste tedy v kapele moc neprobírali?
V Elánu jsme měli demokracii už od samotného začátku. O všem jsme hlasovali a dělali jen to, na čem jsme se všichni shodli. Dodneška spolu vycházíme bez hádek a problémů, vzájemně se respektujeme, a když je potřeba, pomáháme si. Politiku jsme spíš jen komentovali. Národnostní, náboženské rozdíly neřešili. A to jsme tam byli Slováci, Češi, Maďaři, svého času i Rusíni, katolíci i evangelíci a kdovíkdo ještě. Nikdy jsme to neřešili, a to bylo na Slovensku občas kvůli tomu dusno…
Co vás v současné době potěšilo a co naopak zklamalo?
Potěšil mě kladný ohlas na mé vánoční album od známých i neznámých. Potěšilo mě, že v Praze zase konečně napadl sníh a mohli jsme si se synem postavit sněhuláka. Potěšilo mě, že mám pořád kolem sebe rodinu a kamarády, se kterými jsme se, samozřejmě za dodržení všech protikoronavirových opatření, sešli a oslavili Vánoce a silvestr. Prostě těší mě, že život tak nějak pořád funguje. Zklamal mě přístup vlády a společnosti ke kultuře. Nikdo za ni nebojuje. A když, tak jen za některou, tu státem podporovanou a dotovanou.
