Proč už do televize nikdy v životě nevkročí? Co ho zaměstnává v době pandemie koronaviru, kdy nemůže veřejně vystupovat? A jak hodnotí aktuální postoje bývalého prezidenta Václava Klause, který byl jeho spolužákem na Vysoké škole ekonomické? I to známý hudebník, textař, humorista a malíř prozradil v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.
Když jsem vás žádal o rozhovor, svěřil jste se mi, že pokud by se jednalo o jakoukoliv televizi, odmítl byste. Proč?
V televizi jsem prožil desetiletý maraton. Deset let totálního nasazení. Vzpomínám na to s láskou, ale na podzim svého života se chci věnovat ještě jiným věcem než jen psaní monologů, scének, klipů a pak nervnímu natáčení. Jsem v penzi. Mám radost, když mě nic nebolí, nebrní, nepálí ani nesvrbí.
Čemu se tedy věnujete?
Ráno se protáhnu, vyčistím si zuby, trochu se umyju, nasnídám se a pak celý den maluju nebo si brnkám na kytaru. A večer piju pivo a čumím na seriál.
Jen očipováním veškerého lidstva se podaří nad koronavirem zvítězit. Ale mě očipují, jen když si mě najdou a chytí.
Písničky ještě skládáte?
Tomu se nevěnuji už asi tak 30 let. Už někdy v polovině 80. let jsem si při dvousté písničce řekl, že toho bylo dost, a zaměřil se jen na hraní a mluvené slovo. Toto předsevzetí jsem musel porušit při natáčení svých zábavných show v 90. letech, kdy mi smlouvy přímo předepisovaly napsat pro každý díl tři nové písničky. Ale jednalo se víceméně jen o hudební doprovody soutěží, klipů a grotesek. Jen některé písničky z této éry se ukázaly být samonosnými a mohly být v budoucnosti zařazeny na některá naše alba.
Neuvažoval jste o tom, že byste udělal výjimku a složil něco na současnou dobu, kdy svět paralyzovala pandemie koronaviru?
Napsat píseň na aktuální dění mě ani ve snu nenapadlo. Aktuálním tématům jsem se vždycky vyhýbal.
Česká společnost je rozdělena. Někdo bere COVID-19 jako hrozbu, jiní ho považují za zbytečného strašáka a další míní, že jde jen o to lidstvo takzvaně očipovat. Jaký názor máte vy?
Také si myslím, že jen očipováním veškerého lidstva se podaří nad koronavirem zvítězit. Ale mě očipují, jen když si mě najdou a chytí.
Jsou podle vás vládní opatření v boji proti pandemii adekvátní?
Zatím mi připadají správná. Když se jakžtakž zvládla první vlna, neměli jsme asi tak brzo rozvolňovat. Ale opozice a chroničtí „protestanti“ se o to dost zasadili. Otázka je, jestli by si virus i přes trvající otravování stejně nešel svou cestou. Myslím, že všichni naši politici, ať už vládní nebo opoziční, mají možnost za něco bojovat, zviditelňovat se a získávat body pro budoucí volby.
Vám a vašim blízkým se tato nemoc vyhýbá?
Dosud ano.
Václava Klause – ať s rouškou, nebo bez roušky – budu mít vždycky rád už proto, že i díky němu jsme nezůstali jen u perestrojky.
Vaším spolužákem na Vysoké škole ekonomické byl exprezident Václav Klaus. Přátelili jste se v době studií?
Tenkrát jsme se znali jen matně, naše tehdejší přítelkyně byly ale nejlepší kamarádky. Sblížili jsme se a spřátelili až po sametovém předání moci dogmatických komunistů těm hodnějším komunistům.
Jak se stavíte k jeho názorům na koronavirus, kdy například odmítá na veřejnosti nosit roušku?
Každý máme svůj názor a myslím si, že každý máme i svou pravdu, zvláště ve věcech, kterým vůbec nerozumíme. A mám obavu, že ani epidemiologové. Jedna kapacita tvrdí, že virus do Vánoc chcípne, druhá kapacita, že ho zničí až vakcína, třetí, že nás postupně všechny vyhubí. Václava Klause – ať s rouškou, nebo bez roušky – budu mít vždycky rád už proto, že i díky němu jsme nezůstali jen u perestrojky.
Kulturní scénu velmi pobouřil výrok prezidenta Miloše Zemana o vyhladovění umělců. Cítil jste se také dotčen?
Od srdce jsem se zasmál a vzpomněl si na obrázek, na kterém snídají na zámecké zahradě pan prezident se svým poradcem Ovčáčkem. A ten se protahuje a táže se: „Pane prezidente, tak koho dneska nase...?“ Na výrok pana prezidenta, že čeští umělci vytvořili svá nejkrásnější díla, když hladověli, jsem přece jen reagoval a vzkázal mu, že já jsem svá nejkrásnější dílka vytvořil, když jsem byl přežraný.
Bojíte se o budoucnost české kultury?
Ne. Spisovatelé můžou dál psát, malíři dál malovat a jestli mají muzikanti svou muziku opravdu rádi, tak si můžou hrát doma sami pro sebe a nepotřebují k tomu diváky. Blbé to mají ti umělci, kteří musí být vidět. Herci, tanečníci, baleťáci a ti zpěváci, u kterých hraje důležitou roli oblečení, účes, vrtění, pohledy na dívky v první řadě.
V jednom z rozhovorů jste se zmínil, že jste příznivcem monarchie a vznik Československé republiky byla chyba. Co vás k tomuto přesvědčení vede?
Přesvědčen o tom moc nejsem, asi jsem to někde řekl buď v žertu, anebo se jednalo o úvahu, co by se dělo, kdyby Francouzi nerozbili svého budoucího silného konkurenta Rakousko-Uhersko. Možná by nebyl ani Hitler, ani Henlein, možná by ani nebyla 2. světová válka. A možná by Česko hrálo v Rakousku-Uhersku dominantní ekonomickou roli – jen čeští nacionalisté by holt trpěli a marně bojovali o jiný název a více kompetencí. Lidem by to asi bylo u zadku, kdyby se měli dobře. Ale to by musely Spojené státy v patové válce pomoci monarchiím a ne demokraciím. A to by asi nikdy neudělaly.
Jak se připravujete na vánoční svátky? Dárky už máte nakoupené?
V největším fofru v 70. a 80. letech jsem dárky kupoval až na poslední chvíli někde v letu v recepci nebo u pumpy, moji blízcí pak měli pod stromečkem zubní pasty, skleněné popelníky, oleje do auta. Letos, i když už mám relativně klídek a spoustu času, to asi kvůli dlouho zavřeným krámům dopadne podobně.
Už máte plán, kde a jak letos strávíte příchod nového roku?
Ještě nevím, jestli doma, anebo jako muzikant na nějakém bujarém novoročním večírku.
Jste zdatný vypravěč anekdot. Jaká vás v poslední době nejvíce pobavila?
Na žádný vtípek si nevzpomínám, ale naposledy mě pobavil v televizi Petr Rychlý, který v roli porodníka nějakou svou rozmazlenou rodičku uklidňoval, že jí v jeho porodnici žádné nebezpečí nehrozí, že třeba v takové Africe ženy rodí často tak, že si jen odskočí do křoví, rychle porodí zdravé dítě a ještě dohoní svou tlupu.
Ivan Mládek (78)
Od 70. let vystupuje se svou kapelou Banjo Band, kde hraje na tenorové banjo a zpívá. Je autorem více než 400 písní. Proslavil se také jako humorista, bavič a malíř. Napsal desítky povídek, recesistických pohádek a scénářů. Je také autorem několika deskových her. Mezi nejznámější patří Soudruhu, nezlob se (1991).
