Jedinou správnou reakcí na americká cla je odpověď z pozice síly, protože právě z této pozice jedná i Amerika, říká v rozhovoru pro CNN Prima NEWS europoslankyně Danuše Nerudová (STAN). Donald Trump je podle ní „devadesátkový obchodník“, který zapomíná na význam Evropy pro americkou ekonomiku. „Zavedení digitální daně by bylo citelným zásahem,“ komentuje potenciální reakci EU.
Hlasování o usnesení k Akčnímu plánu pro autoprůmysl se přesouvá na květen, aby se do něj mohly zanést některé nové prvky. Co by se mělo změnit?
V tuto chvíli nemáme důvod o nelegislativní rezoluci hlasovat, protože už existuje konkrétní legislativní návrh (představený Evropskou komisí, pozn. red.), který je potřeba co nejrychleji schválit. Obsahově se v podstatě shoduje s verzí, kterou jsem s Luďkem Niedermayerem vyjednala v rámci EPP – rozkládá pokuty za sledování emisí na tři roky.
ČTĚTE TAKÉ: Musk po boku prezidenta skončí, měl Trump prozradit kolegům. Vadila i jeho nepředvídatelnost
Český autoprůmysl vítá, že se nakonec podařilo prosadit právě toto tříleté období. Automobilky si uvědomují také to, že extrémní pozice (návrh zprůměrovat pětileté období, pozn. red.), kterou Česká republika v tomto tématu zastávala, není udržitelná. Zástupci průmyslu dokonce varovali i politiky z ODS, že pokud se Česko bude v této debatě chovat jako dítě, které se vzteká a dupe nohama, může to vést k tomu, že s námi v Radě už nikdo nebude chtít jednat.
Co tedy bude obsahem návrhu, který se týká amerických cel? Právě ona byla jedním z důvodů, proč došlo k odsunutí hlasování o usnesení k Akčnímu plánu.
Není potřeba přijímat žádné usnesení (k Akčnímu plánu, pozn. red.), když je legislativa venku. Pokud se dohodne v souvislosti se cly na auta nové usnesení Evropského parlamentu, to uvidíme. Záleží, jak se vyvine vyjednávání s novou americkou administrativou. Zvlášť když víme, že u Trumpovy administrativy neplatí nic déle než jeden den – v tomto případě opravdu platí, že nic není staršího než včerejší noviny. Počkejme tedy na reakci Evropské komise, která má přijít 13. dubna, a sledujme, jaký efekt to bude mít na americké straně.
Reakce EU? Zacílit na big tech firmy
Jak by tedy podle vás měla reakce EU vypadat?
V tuto chvíli je vše předmětem jednání a situace se vyvíjí velmi dynamicky. Evropská komise už oznámila svou reakci – zavedení recipročních cel, což vítám. V této situaci je totiž jedinou správnou reakcí odpověď z pozice síly, protože právě z této pozice jedná i Amerika.
Před dvěma týdny jsem se vrátila ze Spojených států, kde jsem jednala s republikánskými kongresmany. Komunikace s Trumpovou administrativou je mimořádně obtížná – republikáni se primárně nechtějí setkávat s politiky Evropské unie, takže vyjednávání je velmi složité a v podstatě na mrtvém bodě.
Komisař pro obchod Maroš Šefčovič byl jednat ve Washingtonu již vícekrát, a jednání se podle dostupných informací skutečně nikam neposunula. Cla se zdaleka netýkají pouze automotive. Takže jaká opatření by měla EU přijmout?
Není to tak, že by Evropská komise neměla žádná esa v rukávu, pokud by situace dál eskalovala.
Už v roce 2023 přijala „bazuku“, soubor opatření, která by v případě nutnosti mohla zásadně zasáhnout americký trh – zejména v digitálním sektoru. Tento nástroj zahrnuje například omezení vlastnických práv nebo zdaňování příjmů ze streamovacích platforem. Nejtvrdším opatřením, které Komise drží v ruce, je pak digitální daň, která by americké technologické společnosti zasáhla nejcitelněji.
Trump je „devadesátkový obchodník“. A když mluví o obchodním deficitu v oblasti zboží, zapomíná, že pokud by započítal i služby, americká ekonomika by se dostala do přebytku.
Jak silnou kartou jsou cla nebo daň na „big tech“? Kolik by mohly třeba přinést do evropského rozpočtu?
Nechci spekulovat nad přínosem digitální daně pro evropský rozpočet – dívám se na to spíše ze strategického hlediska. Samozřejmě by její zavedení mělo fiskální dopad. Klíčové ale je, že by představovalo velký problém pro americké fondy. Evropský trh je totiž pro ně významnější než ten americký – v Evropě je 450 milionů spotřebitelů, zatímco v USA jen 335 milionů.
Zavedení digitální daně by tak bylo citelným zásahem, a to zejména proto, že prezident Trump je „devadesátkový obchodník“. A když mluví o obchodním deficitu v oblasti zboží, zapomíná, že pokud by započítal i služby, americká ekonomika by se dostala do přebytku. Digitální daň by tedy mířila přímo na tento aspekt a mohla by změnit dynamiku transatlantických obchodních vztahů.
Kde najít peníze na obranu?
Sama jste za frakci EPP zpravodajkou příjmů nového evropského rozpočtu. Komise nedávno přišla s ambiciózním plánem uvolnit přísná rozpočtová pravidla a umožnit mobilizovat až 800 miliard eur na obranu. Kde plánuje tyto peníze vzít?
Jedním z řešení je systém půjček inspirovaný covidovými úvěry – 150 miliard eur, které si členské státy mohou půjčovat prostřednictvím EU za výhodnějších podmínek, než by získaly samostatně. Dalším nástrojem je rozvolnění rozpočtových pravidel až do výše 1,5 procenta HDP. Platí ale podmínka, že všechny tyto prostředky musí být investovány do obrany v Evropě.
Ta aktuálně vynakládá 78 procent svých obranných výdajů mimo EU. Nová opatření proto mají zajistit, aby investice směřovaly primárně do evropského průmyslu. Dalším krokem je úprava podmínek v Evropské investiční bance (EIB), aby mohla začít půjčovat i obrannému průmyslu. Další možností je investovat do obranného průmyslu na Ukrajině.
Je ale jasné, že nelze všechno financovat na dluh. Evropa bude muset vést diskuzi o nových zdrojích, jako je CBAM (příjem z tzv. uhlíkové daně platné pro státy mimo EU, pozn. red.) nebo reforma celních poplatků. Dnes není hodně produktů správně procleno, hlavně z Číny, a do evropského rozpočtu by také mohlo jít z cel více peněz díky digitalizaci, která státům snižuje administrativu, kterou s tím mají. Uvidíme ale, která varianta nakonec zvítězí.
Momentálně přispívají členské státy do evropského rozpočtu zhruba jedno procento svého HND (hrubý národní důchod, pozn. red.). Je ve hře i možnost, že toto číslo v budoucnu poroste?
Ta šance je reálná a leží na stole, což je patrné i z posunu postoje České republiky. Ta dlouhodobě zastávala názor, že evropský rozpočet není potřeba zvyšovat. Pro představu – objem evropského rozpočtu je přibližně stejný jako rozpočet Dánska, přestože slouží 27 členským státům. Věřím, že veškeré prostředky nad tuto hranici jednoho procenta by ale měly směřovat výhradně do evropské obrany.
Je to poměrně jednoduchá matematika – bez míru nebude ani blahobyt, ani kvalita života, na kterou jsme zvyklí.
Jak chcete tyto výdaje obhájit doma, před českými občany?
Je to poměrně jednoduchá matematika – bez míru nebude ani blahobyt, ani kvalita života, na kterou jsme zvyklí. Základní funkcí státu je zajištění obrany a bezpečnosti, a právě tyto výdaje přispívají k naplnění této základní funkce. Jde o prioritu, která spojuje občany napříč celou Unií – každý z nás vnímá bezpečnost jako jednu z největších hodnot. Jako matka chci, aby moje děti žily v bezpečné a mírové Evropě.
EU je nejúspěšnějším mírovým projektem na kontinentu a má v této oblasti zkušenosti i know-how. I proto byla tak rychle vypracována Bílá kniha o obranném průmyslu – a ač jsem často kritická k tomu, co Evropská komise publikuje, musím říct, že v tomto případě jde o skutečně kvalitní a ucelenou strategii, jak postupovat.
Evropa musí spolupracovat i mimo EU
Minulý týden jste se v Paříži účastnila bezpečnostní konference frakce EPP. Co tam zaznívalo a co jste si z ní odvezla?
Opakovaně zaznívalo, že si Francie uvědomuje svou roli v Evropě – a my všichni si zase uvědomujeme, že Evropa bude tak silná, jak silný bude její nejslabší členský stát. Zároveň chápeme, že Evropa se musí otevřít a spolupracovat i na jiných platformách než jen v rámci EU, například na úrovni G8 (formát sdružující premiéry a prezidenty nejvyspělejších ekonomik světa, pozn. red.). Koneckonců to dokázala i Ursula von der Leyenová tím, že mobilizace kapitálu v EIB bude probíhat i za účasti států jako Kanada, Norsko nebo Spojené království.
Myslím si, že chuť k hlubší spolupráci a větší jednotě byla zřetelná i ve Francii – tedy v zemi, kde se občané často k hlubší integraci stavěli zdrženlivěji nebo měla jiné cíle než například Německo. Teď bych ale řekla, že je tu skutečná vůle postupovat jednotně a vystupovat jako jeden celek.
Chuť spolupracovat a pomáhat Ukrajině je teď výrazně větší než dříve.
Na druhou stranu je to právě Francie, kdo dlouhodobě volá po společné evropské armádě.
Společná evropská armáda rozhodně není na pořadu dne – o tom nikdo v Paříži nehovořil. Všichni si uvědomujeme, že hlavní obrannou platformou je NATO. Diskuse se vedou o koordinaci společných nákupů a společných obranných projektech, ale o vytvoření jednotné evropské armády skutečně nepadlo ani slovo. To téma zkrátka není na stole.
A co vámi zmíněné Německo? Jaký je jeho postoj?
Myslím si, že postoj Německa, zejména v souvislosti s volbami a s Friedrichem Merzem (pravděpodobným budoucím kancléřem Německa, pozn. red.), se postupně mění. Chuť spolupracovat a pomáhat Ukrajině je teď výrazně větší než dříve.
MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT: Nerudová ke Konečné: Museli jste oplotit tuto zemi. To říkejte na Hradě, namítla šéfka KSČM
