Zaoceánský sen či futuristický chrám. Takové přezdívky si vysloužil plovoucí hotel Four Seasons Barrier Reef. Avšak přehlídka luxusu skončila neslavně. Nedávno vodní monstrum rozebrali v Severní Koreji, napsal týdeník Der Standard.
Za vznikem monstrózního hotelu stáli australský developer Doug Tarcy a jeho syn Peter. Tvar osamělé mořské vlny navrhl švédský inženýr Sten Sjöstrand, který se později stal uznávaným námořním archeologem. Stavba čněla do výšky 24 metrů, vyrobená byla z betonu a oceli. Délka činila 89,2 metru, na šířku měřila 27,6 metru a vážila kolem 12 tisíc tun. Stavba se uskutečnila v Singapuru a stála 39 milionů amerických dolarů, což odpovídá 94 milionům eur (2,3 miliardy korun) v dnešní kupní síle, píše web týdeníku Der Standard.
ČTĚTE TAKÉ: Trable kolem metra D. Na podzim se stavět nezačne, Prahu by to mohlo stát až miliardu navíc
Hotel měl sedm pater se 140 dvoulůžkovými pokoji a 34 luxusními apartmány. Nabízel tenisový kurt, dvě restaurace, diskotéku, dva bary, knihovnu, saunu, konferenční místnosti, posilovnu a potápěčskou školu. Zařízení na odsolování mořské vody dodávalo 20 tisíc litrů sladké vody denně. Tři generátory dodaly 2,3 megawattu elektřiny.
Odpad se spaloval ve speciální peci při teplotě 1 400 stupňů Celsia tak šetrně, že se do ovzduší téměř neuvolňovaly žádné spaliny. Odpadní voda se čistila v čističce pomocí chloru a UV záření.
Díky masivním ocelovým řetězům, které dohromady vážily 480 tun, a za pomocí osmi kotev se „usídlil“ u Velkého bariérového útesu poblíž Austrálie. Vzhledem prosklené podlaze mohli hosté sledovat 400 druhů korálů a 1 500 druhů ryb. Cena za noc v „plovoucím hradě snů“ se v počátcích fungování vyšplhala až na 1 100 dolarů (asi 25 tisíc korun). Ještě před otevřením v březnu 1988, byl hotel plně obsazen na další měsíce dopředu.
Zázraku techniky se ale problémy nevyhýbaly. Hotel na rozdíl od výletních lodí neměl stabilizátory, značně se houpal a mnozí hosté dostali okamžitě mořskou nemoc. V září 1988 objevili potápěči na dně moře dva kilometry od hotelu protitankové miny z druhé světové války. Obsazenost klesla na pět procent. Ve snaze přilákat hosty provozovatelé snížili cenu pokojů na 130 dolarů. Přesto tři čtvrtiny lůžek zůstávaly volné a prohlubovaly se finanční problémy.
Nakonec skončil v Severní Koreji
Hotel se nakonec přestěhoval na jih Vietnamu do Ho Či Minova města a zakotvil na řece Saigon. V zimě roku 1989 otevřel své brány pod názvem Saigon Floating Hotel. Opět se mu začalo dařit. Na pomalu tekoucím toku nikdo mořskou nemoc nedostal a nikdo nežádal splnění žádných ekologických norem. Jenže konkurence nespí. V polovině roku 1990 se v bezprostřední blízkosti plovoucího zázraku postavilo několik dalších luxusních hotelů a znovu byly na pořadu dne finanční problémy, uvádí televize CNN.
Plovoucí ubikace nakonec získala jihokorejská společnost a poslala je do Severní Koreje, kde sloužily k tomu, aby Jihokorejci mohli na severokorejském území trávit dovolenou. Na tomto místě také docházelo k setkáním válkou rozdělených rodin. Hotel se stal symbolem diplomatických vztahů mezi oběma znesvářenými Korejemi a dominantou prázdninového regionu Kŭmgang-san.
V červenci 2008 se ale přihodil incident, kdy severokorejský voják zastřelil rekreanta z Jižní Koreje. Údajně během túry vstoupil do zakázané vojenské zóny. Turistika skončila. Plovoucí hotel zpustl a začal chátrat.
V říjnu 2019 vůdce Kim Čong-un popsal „plovoucí hrad snů“ jako „ošuntělý“ a „nevzhledný“, a proto ho nechal rozebrat.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Nebezpečný most na dálnici D1
