Než se medik dostane do nemocnice, kde si ho vyžádali, často už není potřeba, popsala úskalí nařízené pracovní povinnosti koordinátorka mediků na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy Kateřina Koudelková. Studentka šestého ročníku všeobecného lékařství mimo jiné dodala, že komunikace s ministerstvem zdravotnictví neprobíhá optimálně. „Informace se k nám dostávají z médií a přes děkany,“ vysvětluje medička, která jako dobrovolnice pomáhá na centrálním příjmu Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.
Od pondělí 8. března platí pracovní povinnost pro vysokoškolské studenty čtvrtých a pátých ročníků všeobecného lékařství, pro všechny ročníky vysokých a vyšších odborných škol, které se připravují na nelékařské zdravotnické povolání nebo pro studenty třetích a čtvrtých ročníků středních zdravotnických škol. Povinnost se netýká například těch, kteří již dobrovolně ve zdravotnických zařízeních pomáhají.
Kolika mediků se pracovní povinnost týká?
Konkrétně u nás na fakultě je takových lidí opravdu málo, protože velká část z nás se do pomoci v nemocnicích už zapojila dobrovolně. Dělám koordinátora nejen u nás, ale také spolupracuji s ostatními koordinátory, tak vím, že celorepublikově se bez pracovní povinnosti zapojilo už 2 160 studentů, jen u nás je to 464. Situace se ale liší kraj od kraje, třeba v Olomouci se jedná přibližně o 30 zájemců.
Kateřina Koudelková
Pětadvacetiletá studentka šestého ročníku všeobecného lékařství a druhého ročníku nutriční terapie na 3. lékařské fakultě UK. Jako dobrovolnice začínala ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady na covidovém oddělení, poté se přesunula na centrální příjem. Na fakultě zastává také pozici hlavní koordinátorky mediků a spolupracuje s koordinátory z ostatních českých lékařských fakult.
Pokud už ale pracovní povinnost přijde, jak funguje proces, než se student dostane do zařízení, které o něj zažádalo?
Nemocnice, která je v nouzi, pošle hejtmanovi daného kraje požadavek na počet studentů. Hejtman poté osloví příslušné fakulty, jež mají seznam mediků, kteří mohou začít plnit pracovní povinnost. V Praze tuto funkci zastává rektorát. Důležité je, že o místě nasazení rozhoduje trvalé bydliště, ne škola, kde medik studuje. Takže když zažádá nemocnice z Chebu, přednostně se bude hledat člověk s bydlištěm v Karlovarském kraji.
Jak dlouho to celé trvá?
Celé je to strašně administrativně složité a od první žádosti nemocnice až do nasazení studenta může uplynout klidně 14 dnů. Na podzim jsme se setkali s případy, že než medik na určenou kliniku dorazil, už ho nepotřebovali. Jenže se stalo, že daného studenta stáhli třeba z oddělení, kde následně chyběl. Protože se jednalo právě třeba o přesuny mezi Prahou a nemocnicemi v jiných krajích, cestoval zbytečně.
V tom případě ale musí požádat ještě hejtman hejtmana.
Přesně tak. Celý proces se tak ještě natáhl a studenta v čase, kdy dorazil do nemocnice, už zkrátka nepotřebovali. Na podzim totiž nebyla výjimka pro dobrovolníky, takže pracovní povinnost byla nadřazená pracovní smlouvě, kterou případně student v nemocnici měl. Momentálně, pokud již student pomáhá, by ke změně pracoviště dojít nemělo, pro „volné“ mediky je proces stále stejný. K nám na fakultu ale zatím od pondělí žádné nařízení o pracovní povinnosti nedorazilo.
Když se o sebe student stará sám, nemá z čeho platit nájem.
Medici se proti pracovní povinnosti často ohrazují, jaké jsou hlavní důvody?
Tím prvním je zmíněná složitá administrace, kvůli které se student dostane na místo, kde ho vlastně nepotřebují. Během pracovní povinnosti pak není zajištěné například ubytování, doprava a není ani jasné, jakou medik dostane odměnu. Takže když se student o sebe stará sám, nemá poté z čeho platit nájem. Dále není nikde specifikováno, jak bude vypadat jeho směna a kolik hodin musí odpracovat, takže si nemůže plánovat práci s ohledem na výuku. V tomto ohledu je daleko lepší například projekt M-72 Českého červeného kříže, kde jsou jasně dané podmínky, dobrovolnictví je tam více promyšlené, protože se dá lépe skloubit se školou.
Pětadvacetiletá medička Kateřina Koudelková působila na podzim na covidovém oddělení, poté se přesunula na centrální příjem pražské Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Zdroj: CNN Prima NEWS
Opatření ohledně zapojení mediků vyhlašuje ministerstvo zdravotnictví. Jak probíhá komunikace s resortem?
Bohužel přímo s námi nikdo nekomunikoval. Ministerstvo se spojilo pouze s asociací děkanů. To byla naše jediná možnost, tedy kromě médií, jak získat informace. Je mi líto, že téměř rok zde fungují studentští koordinátoři, ale nikdo s námi nemluví. Přeci jen se zapojováním studentů máme zkušenost. Opět zde musím zmínit iniciativu Českého červeného kříže, která v tomto ohledu funguje daleko lépe.
Komplikuje pracovní povinnost hodně samotnou výuku a uznávání zkoušek či praxí?
Pokud jde o samotnou docházku, zaleží na každém studentovi, jak se dokáže zařídit, pokud pracuje jako dobrovolník. Má třeba přes den školu a večer jde do práce. Co se týče praxí, pokud student dělá na oddělení, kde by měl mít výuku, škola mu uzná praxe v plném rozsahu. Poté máme i volitelné praxe, kde už může škola akceptovat i práci na covidovém oddělení nebo jakoukoliv dobrovolnickou činnost.
Takže pokud člověk studuje například oční lékařství, musí si praxi odsloužit ve svém zaměření.
Budu mluvit za naší fakultu, kde bylo možné se domluvit, takže i oční lékař mohl za práci na covidové jednotce získat třeba 50 procent povinné praxe. Zbytek si ale musel odchodit ve svém oboru.
Je to podle vás v této době spravedlivé?
Určitě ano, protože titul doktora garantuje, že student umí určitě úkony, se kterými se během studia musel setkat. Už nás upozorňovala i akreditační komise, že by mohl nastat problém s našimi tituly. Zkrátka bychom neměli odchozené povinné minimum na příslušných odděleních. U nás na fakultě ale takové problémy mělo jen kolem deseti studentů, protože pokud medik pomáhá dobrovolně, snáze si najde v nemocnicích odpovídající místo. Celkově ale musím říci, že naše škola se nám snaží vyjít vstříc a děkan rozesílá učitelům manuál, které předměty nám mají za práci v nemocnicích uznávat.
Ve frontě je 30 pacientů, kteří hodiny čekají na vyšetření.
Jak konkrétně jste se zapojila vy?
Začala jsem v říjnu jako dobrovolník na covidové jednotce, poté jsem ale přešla na centrální příjem, kde pracuji dosud. Starám se tak nejen o pacienty s covidem. Bohužel musím říci, že oproti podzimu se situace opravdu zhoršila. Máme ve frontě třeba 30 pacientů, kteří čekají hodiny na vyšetření. To je opravdu velký problém.
Několik českých nemocnic vyhlásilo stav hromadného postižení osob. Setkala jste se s nedostatkem lůžek?
Je pravda, že pacientů je daleko více, takže se běžně stává, že pro ně volná lůžka nemáme. Voláme dokola na různé stanice a další oddělení v naší nemocnici, jestli si je nemůže někdo vzít. Jinak i na příjmu máme vyhrazených deset lůžek, kde pacienti čekají, až si je bude moci přebrat jiné oddělení. V tu chvíli se snažíme zajistit maximální péči, kterou můžeme poskytnout. Tím, jak už pandemie trvá dlouho, se také naše práce už zaběhla a i studenti dokáží pomáhat daleko efektivněji. I tak je nápor na nemocnice obrovský a já doufám, že se vše zlepší díky očkování.
