Slepec Petr Haluška za volantem závodního auta (zdroj: CNN Prima NEWS)
Petr Haluška nemá přezdívku Slepý bandita náhodou; od narození nevidí. Ani to mu však nebrání plnit si i nejodvážnější sny. Jelikož je blázen do aut, řídil už i tank či bojové vozidlo pěchoty. Teď sedl do závodního speciálu a na okruhu v Brně s ním díky pomoci navigátora překonal slepecký rychlostní rekord.
Nevidí na volant, nevidí, kam jede, nevidí vlastně vůbec nic. Přesto se Petr Haluška nebojí stříhat zatáčky Masarykova okruhu v Brně jako eso formule 1. V zeleno-bílo-černém krasavci KTM X-BOW zajel kolo v rekordním čase 3:40.531. Když po středečním poledni prosvištěl cílovou rovinkou, na displeji tachometru svítila cifra 186,7 km/h.
Žádný nevidomý pilot po téhle trati nejel nikdy rychleji.
Upřímně – v takhle nadupané káře to tu žádný nevidomý pilot nikdy ani nezkoušel.
Petr Haluška řečený Slepý bandita Zdroj: Václav Toman
Jenže veselý ladič klavírů původem z Mladé Boleslavi zdolává zdánlivě nepřekonatelné překážky odjakživa. Větu „To přece nejde“ slyšel mnohokrát už jako malý kluk v dětském domově, mnozí mu nevěřili ani teď, když se rozhodl sednout za volant bouráku, který z nuly na sto zrychlí za pouhé čtyři vteřiny.
„Dělám to proto, abych inspiroval ostatní nevidomé,“ vysvětloval v brněnském depu muž s přezdívkou Slepý bandita, který po okruhu mazal rychlostí legendárního jezdce Nikiho Laudy. „Jde mi o to, aby se taky nebáli plnit si své sny. Asi by od nich nebylo rozumné zkoušet to hned jako já se závoďákem na Masarykově okruhu, mohou jít ale postupně, krůček po krůčku. Taky jsem přece ve dvanácti začínal na parkovišti se škodovkou stopětadvácou.“
K autům ho kdysi dávno přivedl jeho strýc, od té doby je jimi doslova posedlý. Přestože je na vlastní oči nikdy nespatří, vyzná se v nich jako málokdo. Kamarádi mu své vozy svěřují, jakmile mají pocit, že je s nimi něco v nepořádku – Haluškovi stačí si vrčící motor poslechnout a hned ví, o jakou lapálii se jedná.
Hlavně ho však moc baví auta řídit. Už loni v květnu stanovil slepecký rekord mosteckého autodromu. Před ostrou jízdou na Masarykově okruhu strávil hodiny na simulátoru, brněnskou trať si do omrzení projížděl prstem na 3D modelu.
Petr Haluška se svým navigátorem a s vozem, se kterým v Brně zajel rekordní čas. Zdroj: Václav Toman
Pochopitelně by to nedokázal sám i v žihadlu pádícím po moravských zatáčkách mu ze sedačky spolujezdce pomáhal navigátor Robert Kotlaba.
„Je to dost adrenalin,“ popisoval Kotlaba. „Na strach vlastně ani není prostor, člověk se musí neustále soustředit. Nesmíte být myšlenkami jinde. Je to velmi podobné tomu, co běžně prožívají navigátoři v rallye. Tam se jezdí rychle a navigátor taky musí pořád něco povídat. I Petrovi musím neustále říkat, kam má jet. Nejhorší je to paradoxně na rovince. Na ní člověk obvykle jede bez problémů, protože to má všechno hezky před sebou. V našem případě jsme však sem tam cukli doleva doprava, bylo potřeba ho korigovat. Je každopádně jasné, že jde o dobrého závodníka. Hned poznáte, že má pro auta cit.“
Po dojetí ostré jízdy si ti dva plácli. Haluška neskrýval dojetí.
„Jsem spokojenej! To auto je famózní, parádně poslouchá,“ pochvaloval si. „Snad můžu říct, že jsme se toho zhostili s bravurou.“
Rád posouvá hranice možného. V rámci projektu Nevidomí za volantem se snaží propojovat dva zdánlivě neslučitelné světy milovníků motorsportu a lidí se zrakovým handicapem. V Brně se mu to zjevně povedlo.
„Nevíte, jestli už jel ten slepý?“ ptal se hospodský nedaleko od okruhu. „Pane, to je u mě závodník! Má kuráž!“
