Po útocích mladistvých v Hradci Králové nebo ve škole v Rudolfově už se nikde v Česku nemůžeme cítit bezpečně, varoval v rozhovoru pro CNN Prima NEWS bezpečnostní expert plukovník Martin Hrinko. Musíme si zvykat, že útoky ozbrojených útočníků budou v naší zemi běžné. Navíc se dá očekávat, že do dvou až tří týdnů se objeví následovník útočníka z Hradce a bude chtít zopakovat něco podobného, zdůraznil bývalý ředitel služby pořádkové policie Policejního prezidia ČR, který dnes vyučuje na CEVRO Univerzitě a vede městskou policii v Českých Budějovicích.
Co vám jako první proběhlo hlavou, když jste slyšel o útoku v Hradci Králové?
Pomyslel jsem si, že se jedná o další útok masového vraha a v tomto případě první takový útok s více mrtvými na miste činu v prostoru obchodního centra. Navíc v relativně klidném kraji, podobně jako je třeba Jihočeský, kde nedávno přišel do školy žák se zbraní. Je to důkaz, že se dnes v žádné části republiky nemůžete cítit bezpečně. Stává se to bohužel úplně běžným trendem.
ČTĚTE TAKÉ: Truchlení za oběti, soudržnost i zvýšený zájem o zbraně. Útok v Hradci Králové hýbe společností
Poté, co se začaly zpřesňovat informace, mi už bylo jasné, že nejde o masového vraha, ale že to bude třeba nějaký osobní konflikt. Pachatelem byl 16letý mladík, kterého řadíme do generace Z. Dokážu si představit, že tato generace není zvyklá na vyhrocené situace, střet nebo slovní pře. Co přesně se na místě stalo, ale stále ještě nevíme, tak nechci předjímat.
Znepokojuje vás to, že pachatelem byl 16letý kluk?
Podívejte se na Rudolfov (Žák v lednu přišel do školy a namířil zbraň na učitelku, pozn. red.), to je to samé. Tam byl chlapec dokonce mladší. Dnešní mládež je prostě psychicky nevyzrálá. Za nás byli mladí rozumově kousek dál, byli povahově odolnější vůči krizovým situacím. Pokud je mladý člověk zvyklý hrát si na počítači a řešit veškeré problémy ve virtuálním světě tím, že někoho zabije a má několik životů, může prostě reálné situace v běžném životě špatně vyhodnotit a dopadne to tak, že někoho pobodá. Vzpomínáte si na útok na Smíchově v obchodním centru?
Ano.
Po tomto útoku psychicky nemocné ženy se začalo mluvit o tom, že by se kuchyňské nože a ostré předměty s dlouhou čepelí nabízely ve specializovaných obchodech podobně jako střelivo.
Mělo by to tak být?
S tím upřímně nesouhlasím, protože si chci jako zákazník svobodně vybrat, co koupím. Ale je fakt, že dostupnost bodnořezných prostředků je velká a dostane se k nim každý. Pokud se tyto situace budou opakovat, lze očekávat, že i tato varianta bude na stole.
VIDEO: Lidé vzpomínají na oběti útoku v Hradci Králové
Nebezpečí hrozí všude kolem nás
Domníváte se tedy, že takových situací bude přibývat?
Může být, protože každý takový případ, který je v médiích, může inspirovat další. Je tak docela možné, že budou zhruba do 14 dnů nebo tří týdnů nějací následovníci. Pokud se to uklidní, mohlo by se vše vrátit do normálu, pokud by ale takové případy přibývaly, tak věřte tomu, že zákonodárci začnou přemýšlet nad tím, jak se budou bodnořezné zbraně prodávat a jak útokům zabránit. Další věc je, že security služba by měla mít možnost chodit normálně ozbrojená, což dnes nesmí. Byznys není jen prodat produkt, ale ochránit i nakupující, kteří tam chodí.
Máme si začít zvykat, že takovéto útoky budou běžné?
Ano, začíná se to stávat standardem. Byť jsme na to nebyli zvyklí, tak se možná i kvůli migraci, médiím, počítačovým hrám dostáváme do standardu Evropy. Školní útočníci, masoví vrazi i útočníci na veřejnosti – budeme se muset připravit, že tyto věci se stanou součástí našich životů.
Neděje se nic neočekávatelného. Pokud se budeme bavit o útočnících ve škole nebo v obchodech, je to všude kolem nás. Děje se to v Německu i Rakousku, kde, jak víme, je takových případů podstatně více a bylo jen otázkou času, kdy tento fenomén dorazí i do České republiky. Když jsem přišel na policejní prezidium, hned jsme začali pracovat na metodice proti útoku aktivního střelce v Česku. Rok poté, co jsme práci dokončili, následoval Uherský Brod. Shodou okolností je to přesně 10 let.
Ministr vnitra Vít Rakušan mi v rozhovoru řekl, že si na to naopak zvykat nesmíme.
Být ministrem, řeknu to také. Dodal bych, že prevencí a intervenčními jednotkami musíme dělat vše pro to, aby k takovým věcem nedocházelo. Systém je u nás ještě pořád dobrý, ale policisté nemohou být všude, a reakční jednotky jsou sice kvalitní, ale nedokážou vyhodnotit každé riziko. Takže ano, zvykejme si, že ve zprávách budeme stále častěji slýchat o podobných excesech, jako je Hradec, Rudolfov atd.
Jakým způsobem je možné útokům předcházet? V soukromých obchodech jsou kamery, security a někde i vstupní rámy a stejně to evidentně nemusí stačit?
Jde o celý soubor opatření. Počínaje výchovou v rodině, přes školu i nějakou vlastní osobní bezpečnost. Dříve se šlo po after party domů a když někdo usnul na lavičce a probudil se až ráno, nic se mu nestalo. Dnes už je to jiné. Musíme být připraveni, že žijeme ve společnosti, která už není tak bezpečná, přesto že jsme stále jednou z nejbezpečnějších zemí na světě. Musíme očekávat, že nebezpečí hrozí všude kolem nás. Nechci strašit, ale preventivní chování znamená, že počítáme s tím, že se může něco stát.
Na školách by měly být bezpečnostní místnosti
Vážně mají bezpečnostní rámy tak velký preventivní význam?
V případě, že se někdo rozhodne zabíjet v obchodě, musí být prevence fyzická. Securitka, rámy. Většina politiků tvrdí, že rámy do obchodů nebo do škol jsou nesmysl. Věřte tomu, že pokud se tyto situace budou opakovat, dočkáme se jednou toho, že rámy v obchodech budou běžné a budeme je považovat za něco přirozeného. Chceme-li bezpečně nakupovat, budeme muset podstoupit i omezení našeho pohybu v tom smyslu, že prostě projdeme rámem a podrobíme se kontrole.
Začíná se objevovat myšlenka, že ve škole by mohl být povinně zaveden předmět socio-emoční výchova, který by se zaměřoval právě na duševní zdraví dětí. Je za vás toto součástí správné prevence?
Každý cesta, která povede ke zvládání emocí, je dobrá. Toto je skutečně prevence, ale bohužel se obávám, že pro studenty to bude nudný předmět. Za mě je špatně, že školy ustoupily například od takových nácviků civilní obrany či ochrany obyvatelstva. Žáci toho tedy ve vztahu k fyzické ochraně moc nevědí. Pokud se jim bude věnovat nějaký psycholog, určitě to pomůže, ale nevěřím, že tím odstraníme riziko útoků.
Nějaké jiné řešení, kudy by se školy ve zvýšení bezpečnosti měly vydat?
Co se ještě škol týká, určitě bych se začal aktivně zabývat otázkou takzvaných bezpečných místností – safe room, například na každém patře nebo ve vybraných místech školy. Jednalo by se o místnost klasické učebny ale se specifickým účelem pro odolné skrytí před útočníkem. Při správné koordinaci invakuace by se takhle mohli žáci při útoku vyhnout útočníkovi a bezpečné se schovat. Škola tím žákům zajistí bezpečí před střelcem minimálně po dobu 10 minut, než přijede policie. Je to podstatně lepší než to, co se učí, aby se děti zavřely do místnosti a zabezpečily dveře. Přes papundeklové dveře totiž střelec projde bez problémů.
Obecně jde o kombinaci opatření a je třeba prostě ve všech z nich přidat. Bezpečnost a ochrana obyvatel by se měla stát naší absolutní prioritou.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Počet dětských násilníků v Česku stoupl o čtvrtinu. Psychologové popsali varovné signály
