„Asi to vymýšlela hlava, je to tragédie, tyhle přelety… šílený,“ sypal ze sebe útočník Patrik Schick po triumfu nad Nizozemskem. Karel Poborský zase hovoří o cestě na konec světa. Česká reprezentace velkolepě postoupila do čtvrtfinále Eura, ale jemnou pachutí je fakt, kde k sobotnímu střetnutí s Dánskem dojde. V daleké asijské zemi. V ázerbájdžánském Baku.
Někdo si tohoto černého Petra musel vytáhnout. Baku je v rámci Eura trnem v oku pro nejednoho fanouška, hráče, trenéra, experta i nezávislého pozorovatele. A nejvzdálenější možné místo šampionátu si teď k vlastní nelibosti vyzkouší česká a dánská reprezentace v rámci čtvrtfinále.
Z reakce Patrika Schicka po fantastickém nedělním představení národního týmu proti Nizozemcům bylo evidentní, jak moc se na cestu do Ázerbájdžánu „těší“. Bývalá opora reprezentace Karel Poborský má na věc také jasný názor. „Nevím, proč takhle důležitý zápas cpou na konec světa. To jsem nepochopil vůbec,“ uvedl pro CNN Prima NEWS.
Výprava na místo vzdálené tři tisíce kilometrů od Prahy bolí zvláště v kontextu toho, co Češi zažili naposledy. Osmifinále hráli v Budapešti, kam se fanoušci mohli dostat za pár hodin pohodlně i autem. A hlavně jich mohlo dorazit mnoho. Nejen proto, že v rámci Eura šlo o finančně nejpříznivější variantu, ale také kvůli tomu, že Puskás Arena nemá na rozdíl od ostatních stadionů mistrovství Evropy žádný limit pro návštěvnost.
Pekelná atmosféra se po dlouhých měsících hraní před poloprázdnými – nebo spíše úplně vylidněnými – tribunami stala návykovou drogou.
V Baku to bude zcela jiná situace. Sice se mohou ochozy zaplnit z více než 50 procent, tím pádem je povoleno, aby na olympijský stadion zavítalo až 31 000 fanoušků. Těžko ale říct, kolik jich skutečně dorazí. Z Česka přinejlepším 1 500.
Zaprvé už jen letenka do ázerbájdžánské metropole není levnou záležitostí. K tomu fanoušci potřebují pro vstup do země speciální vízum. A po návratu ze země, kterou české ministerstvo zdravotnictví řadí mezi ty s vysokým rizikem, musí i očkovaní nebo lidé po nákaze absolvovat PCR test.
A čeští fotbalisté jen posilní svoji účast na aviatické pouti, jak je možné specifické Euro nazvat. V základní skupině v letadle pendlovali mezi Prahou a Britskými ostrovy, celkově nalétali přes 7 600 kilometrů. Pak si udělali zmiňovaný „výlet za město“ do Budapešti, která je od Prahy vzdálená jen 444 kilometrů vzdušnou čarou, a zase zpět.
Dalekou cestu do Baku lze označit za expedici, do které se nikomu ze zúčastněných nechce. Ze čtvrtfinálových dějišť – mezi která se ještě řadí Mnichov, Petrohrad a Řím – jde jednoznačně o nejhorší variantu.
Zastánce letošního modelu Eura by nebylo složité spočítat. Moc jich totiž není. Uspořádat mistrovství Evropy původně dokonce ve 12 městech ve 12 různých zemích, vzešel z hlavy bývalého předsedy UEFA Michela Platiniho. Chtěl mít k výročí 60 let ME skutečně výjimečný turnaj a rozdávat radost z fotbalu po celém kontinentu. Bohužel šampionát vyšel na dobu, kdy je cestování více než komplikované. A „bohužel“ si leckdo říkal už před lety, kdy se mezi pořadatelskými městy objevilo Baku.
Jak je to vlastně možné? Nepatří Ázerbájdžán do Asie? Geograficky ano. Stát se nachází v oblasti Kavkazu u Kaspického moře. Ale podobně jako třeba Kazachstán nebo Gruzie spadá pod evropský fotbalový orgán UEFA, jehož členem je od roku 1994. Státy si zkrátka nemusí vybrat tu organizaci, která se podle polohy nabízí nejvíce – v tomto případě Asijskou fotbalovou konfederaci.
To, jak Euro v Baku (ne)táhne, ukázala už základní skupina A. I během ní platil uvedený a v rámci letošního šampionátu nadstandardní limit 31 000 fanoušků. Návštěvy však vypadaly následovně: Wales–Švýcarsko: 8 782 diváků, Turecko–Wales: 19 762 diváků, Švýcarsko–Turecko: 17 138 diváků.
Kvůli tomu, že jde o stadion olympijský, není pro fotbalové zápasy příjemným bonusem, že tribuny jsou od trávníků vinou atletické dráhy vzdálené více, než by bylo třeba. Další minus pro ázerbájdžánské dějiště. Do toho úmorné vedro. Na sobotu, kdy hrají Češi s Dány, hlásí předpověď 34 stupňů Celsia.
Propadák z roku 2019
Velkou kritiku si Baku vedle UEFA vysloužilo v roce 2019. O dva roky dříve bylo vybráno za hostitelské město finále Evropské ligy. Shodou okolností se do přímého souboje o trofej dostaly dva londýnské týmy, které se za bitvou musely vydat až na Kavzkaz – Arsenal a Chelsea. A zvláště Arsenal nechápal, proč se hraje tam, kde se hraje.
„Jsme nadšení, že jsme do finále Evropské ligy postoupili. Zároveň však chceme vyjádřit hluboké zklamaní z toho, kolik vstupenek jsme od UEFA obdrželi pro naše fanoušky a jak náročné pro ně bude se do dějiště utkání vůbec dostat,“ vzkazovali tehdy Gunners v klubovém prohlášení.
Vše hatily drahé letecké spoje, které navíc kapacitně – stejně jako ubytování v Baku – nevyhovovaly běžným podmínkám finále velké evropské soutěže. UEFA tak usoudila, že nejvhodnější bude rozdělit mezi oba týmy jen 6 000 vstupenek, ačkoliv se na stadion vejde takřka 70 000 diváků.
„Byli bychom rádi, aby UEFA v budoucnu v podobných případech vždy na prvním místě zohlednila logistiku a možnosti fanoušků, protože to, co se děje v aktuální sezoně, je zcela neakceptovatelné a už se to nesmí opakovat,“ dodal před dvěma lety Arsenal.
