Nyní trenér, dříve výborný hráč. Jalonen na ledě trhal rekordy, jen v NHL se spálil

Rozdílností mezi bývalým a současným trenérem reprezentace bychom našli pochopitelně mnoho. Jednou z nich je to, jaké byly jejich hráčské kariéry. Zatímco u Filipa Pešána bylo vrcholem sedm zápasů v extralize, Kari Jalonen načerpal na ledě podstatně více zkušeností, dosáhl mnoha úspěchů. Podívejte se, jaký byl Fin hokejista.

Velká část života Kariho Jalonena je spjata s klubem Kärpät Oulu. Mezi lety 2004 až 2008 ho trénoval, ale hlavně ve městě Oulu vyrůstal a zamilovával se v něm do hokeje. Je odchovancem Kärpätu, na konci 70. let minulého století začínal nakukovat do prvního týmu a tedy i SM-liigy. Tehdy byl jedním z největších talentů finského hokeje, proto na šampionátu do 20 let v roce 1980 táhl jako kapitán reprezentaci ke stříbrné medaili.

Ačkoliv tehdy ještě nebylo zvykem, aby evropští hráči mířili do zámoří, Jalonen – i když jeho jméno nikdy nefigurovalo v draftu – se vydal v pouhých 22 letech za dobrodružstvím, konkrétně do Calgary Flames. NHL byla zcela něco jiného, tehdy značně tvrdého. A to vytáhlému technickému útočníkovi ze starého kontinentu tolik nevyhovovalo. Těžká adaptace na styl mu odepřela více zápasů.

V první sezoně odehrál 25 utkání, do toho vypomáhal farmě „plamenů“. Ani druhý ročník zdaleka nekopíroval jeho nejlepší představy, spíše se na ledě objevoval ještě sporadičtěji. Proto chtěl zkusit štěstí jinde. A domluvil se s největším rivalem Calgary – Edmontonem Oilers. Dorazil v nejlepší možné době, zároveň pro něj nejhorší. Organizace tehdy s partou kolem Wayna Gretzkyho mířila na vrchol, v sezoně 1983-1984 vybojovala svůj první Stanley Cup. U oslav už ale Jalonen nebyl. Za „olejáře“ odehrál jen tři zápasy a ročník se vydal dohrát domů do Oulu.

Král kanadského bodování

Pokračoval ve helsinském IFK, poté se opět vrátil do Kärpätu a zejména sezona 1986–1987 vyšla Jalonenovi znamenitě. Zápisem 93 bodů za 29 gólů a 64 asistencí vytvořil rekord finské ligy. Byl to takový počin, že ani za dalších 35 let se ho žádnému hráči nepodařilo překonat. Nejblíže – a zároveň velmi daleko – byl v ročníku 1998–1999 Čech Jan Čaloun s 81 body.

Okusil také na jeden rok švédskou ligu, nicméně brzy byl zpět ve Finsku, a to v TPS Turku. Tato kapitola byla vyloženě titulová, pomohl získat klubu hned čtyři vavříny. Na úplném začátku 90. let ukončil reprezentační kariéru, během které odehrál jen na mistrovství světa 50 utkání. Ale úplně poslední zápas a gól v dresu Suomi zapsal na akci s názvem Goodwill Games v USA. Rozlučková trefa padla do československé brány, kterou střežil Petr Bříza.

Ještě vystřídal různá místa ve Finsku a tečku napsal ve francouzském Rouen. I tam byl u jednoho titulu.

I když veřejnost dnes vnímá Kariho Jalonena jako především výborného kouče, jeho hráčská kariéra rozhodně nebyla k zahození. Ale vytrácela se z paměti, když v moderní éře přicházely zajímavé trenérské štace. „Jalonen je považován za jednoho z nejlepších hráčů a trenérů v historii Finska. Těší se maximálnímu respektu,“ poznamenal před časem šéf sportovní sekce finského deníku Hufvudstadsbladet Filip Saxen to, že se nynějšímu kouči národního týmu dostává dvojnásobného uznání.

V TPS začínal na střídačce jako asistent, za pár let povýšil. Následně se stěhoval do milovaného Oulu, střihl si angažmá také v Helsinkách a okusil také KHL. Nejprve v Nižném Novgorodu, poté si do životopisu přidal Lev Praha, kterému pomohl k druhému místu.

V roce 2014 přišel vrchol, kdy dostal místo u finské reprezentace a na šampionátu 2016 v Rusku byl u stříbrného úspěchu. Další čtyři sezony strávil ve švýcarském Bernu a užil si dvě mistrovské oslavy. Pak už vyslyšel volání o pomoc českému hokeji.

Tagy: