Obklopila mě téměř tma, neviděl jsem ani motor, ale náhle zahlédl jsem hroty velechrámu sv. Víta. Tak líčil aviatik Jan Kašpar svoji nejslavnější cestu po nebi, první český dálkový let z Pardubic do Prahy v roce 1911. Od narození Jana Kašpara uplynulo 140 let, svět spatřil 20. května 1883. První úspěšný pokus odlepit aeroplán od země učinil v roce 1910 a paradoxně k tomu přispěla splašená kráva. Nad Čechy a Moravou létal pouhé dva roky, aby v březnu 1927 zemřel v neutěšených finančních poměrech. Spáchal sebevraždu, otrávil se benzinovými výpary. Při pohřbu se o tragickém konci nemluvilo a již v roce 1928 Češi postavili aviatikovi první pomník.
Do dějin letectví se Jan Kašpar zapsal především prvním dálkovým letem na území Rakouska-Uherska. Z Pardubic do Prahy, respektive na letiště v Chuchli. Ve výšce asi 800 metrů nad zemí proletěl i nad Pražským hradem a Petřínskou rozhlednou. Slavného rekordu dosáhl v sobotu 13. května 1911 a pro dobový deník Národní politika to byla událost dne.
„Trať vzdušná, kterou inž. Kašpar proletěl, měří 120 km, doba letu přesně měřena jest 1 hodina 32 minut, jest tudíž výkon inž. Kašpara jediný dosud provedený výkon tohoto druhu, nejdelší cestovní let bez zastávky, nejen v Čechách ale v celém Rakousko-Uhersku vůbec,“ popisoval vzdušnou plavbu reportér oblíbeného českého deníku.
Letadlem na svatbu
Národní politika na trasu letu vyslala zvláštního zpravodaje. „Bylo přesně 6 hodin a 13 minut. Výkřik můj: ,Na shledanou v Praze!‘ zanikl v hluku motoru,“ barvitě líčil reportér pardubický start a pochlubil se, že Kašparovi daroval do letadla tabulku čokolády. Letec se zase svěřil: „Jakmile dostanu se do 100 metrů výšky, namířím ihned ku Praze. Jen abych přijel včas na tu svatbu.“ Kašpar byl totiž v sobotu 13. května 1911 pozván na svatební obřad svého přítele ze studií.
„Inž. Kašpar zmizel nám za vysokým lesem z dohledu. Doletí?“ ptal se reportér, když se mu stroj ztratil na obzoru. Aviatik zatím letěl. Novinář o tom byl telefonicky ubezpečen pozorovateli z Kolína i z Českého Brodu. „Inženýr Kašpar byl nad Kolínem v 6 hodin a 47 minut ve výši as 400 metrů,“ hlásil do telefonu kolínský informátor.
První český aviatik Jan Kašpar Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
První český aviatik Jan Kašpar Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Přes mraky zahlédl Hradčany
Po šťastném přistání v Chuchli u Prahy promluvil pro Národní politiku přímo Jan Kašpar: „Letěl jsem zcela klidně stále stoupaje, až dostihl jsem Kolín. Orientoval jsem se zcela dobře podle silnic a dráhy, takže ani chvíli nebyl jsem v rozpacích, kde se nalézám. Podle rybníku poznal jsem, že jsem blíže Běchovic, a odbočil jsem tudíž hodně napravo. Minul jsem vodárnu nad Libní, Prosek a zamířil odtud k Vltavě, jejíž tok jsem sledoval. Byl jsem ve výši 800 metrů a tu považoval jsem za dostatečnou na přelétnutí Prahou.“
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Drama v Klatovech. Srazila se přistávající letadla. Mezi zraněnými byly i děti
Jenže v centru Prahy aviatika překvapila hustá mlha, takže ostrov pod sebou mylně považoval za Žofín, byla to však Štvanice. Kvůli zataženému nebi se mu nepodařilo přelétnout nad Národním divadlem, jak si předsevzal v Pardubicích. Z oblak ale spatřil Pražský hrad a Petřínskou rozhlednou.
„Náhle obklopila mě téměř tma. Neviděl jsem téměř ani motor, který náhle dvakráte za sebou vynechal. Když se tmavá, hustá mlha poněkud rozestoupila, zahlédl jsem hroty velechrámu sv. Víta a nádvoří hradčanského paláce, pak opět hustá mlha, z níž stěží rozeznal jsem rozhlednu, nad kterou jsem přeletěl, pak opět neviděl jsem ničeho, až náhle zaleskla se pode mnou hladina Vltavy. Mlha tak rychle, jak přišla, se rozestoupila a nyní již letěl jsem bezpečně k cíli.“
Jak vstupné na Kašpara zruinovalo pořadatele
Svatbu svého přítele aviatik stihl. A letadlo vlastní konstrukce bylo ještě večer odvezeno z letiště v Chuchli na Žofín a vystaveno. Jan Kašpar se v tu chvíli stal nejobdivovanějším Čechem a začal pořádat letecké exhibice. Za sedmnáctiminutový let 11. května 1911 ve Vysokém Mýtě si například řekl o honorář ve výši 2100 korun, což byl roční plat suplujícího učitele. Peníze potřeboval na aeroplány, v Pardubicích zakládal leteckou školu.
Železniční dělníci si ale vydělali jen 1 korunu a 68 haléřů za směnu, to znamená, že jejich roční výplata činila asi 530 korun. Pracovní týden byl tehdy šestidenní. Národní politika úspěšný exhibiční let popsala takto: „Aviatik inž. Kašpar pořádal veřejný vzlet ve Vysoké Mýtě před četně shromážděným obecenstvem. Po zdařilém letu, jenž trval 17 minut a při němž dosáhl výšky 500 metrů, hladce opět přistál.“
Kvůli vysokému honoráři a dalším nákladům akce ve Vysokém Mýtě zklamaným pořadatelům přinesla čistý zisk pouhých 24 korun. Přitom přišlo deset tisíc platících diváků. Aviatické družstvo Pardubice, které se organizace letecké show ve Vysokém Mýtě ujalo, proto od dalších plánovaných exhibicí s prvním českým letcem upustilo. Kašpar pořadatele nelitoval a hned navázal spolupráci s jinými promotéry a brzy se představil například v Přerově či v Mělníce.
Časopis Světozor o Janu Kašparovi v roce 1910 Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Časopis Světozor o Janu Kašparovi v roce 1910 Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Od bicyklu do závodních aut
V archivu Národní politiky se zachoval dopis, který někdy v té době sepsal na výzvu redakce přímo Jan Kašpar. Sportovní redaktor Kalva totiž aviatika požádala o životopis, neboť o dosud neznámém sportsmanovi z Pardubic neměl bližší data. „Nemyslím, že bych byl ve svém sportovním životě zažil něco zajímavého, ale chci Vám osvědčiti dobrou vůli,“ začínal Kašparův dopis. „Do sportu mě uvedl otec, sám horlivý cyklista, v době rozkvětu pardubické závodní dráhy; jako šestiletého hocha mě naučil jezdit na miniaturním roveru. A záhy jsem vystoupil jako závodník na pardubické dráze.“
Záběry z letu hrůzy: Letadlo se propadlo o stovky metrů, lidé naráželi do stropu
Let, na který jen tak nezapomenou, zažili cestující z texaského Austinu do německého Frankfurtu. Sedm z nich skončilo v nemocnici poté, co se zranili při nečekaných turbulencích. Na palubě byla i manželka hollywoodského herce Matthewa McConaugheyho.
Jan Kašpar se narodil 20. května 1883 do zámožné rodiny pardubického hoteliéra. Vystudoval strojní inženýrství na C. a k. české vysoké škole technické v Praze (1901–1907) a v roce 1908 bychom ho našli na inženýrské pozici u firmy Basse & Selve v Alteně v německém Vestfálsku. To už nezávodil na bicyklech, ale propracoval se na úspěšného automobilového závodníka. A s nadsázkou lze říci, že se stal prvním českým Fittipaldim.
Každou vteřinu jde o život
„V jízdě o cenu prince Jindřicha jsme získali čestnou plaketu. Startoval jsem v několika hvězdicových jízdách v jižním Německu. V jedné z nich jsme s panem Selvem, střídajíce se u volantu, ujeli — neslézajíce ovšem téměř z vozu — za 64 hodiny 2400 km. V deštivých a tmavých nocích jsme projeli Porýnsko, kus Holandska a končili závodem do vrchu u Eisenachu. První cena nám byla odměnou,“ napsal Kašpar v dopis pro Národní politiku.
V každém automobilovém závodě riskoval život a sám byl přítomen u několika smrtelných zranění kolegů. Kašpar závodil i na prvních motorových člunech. Na Rýnu v Kolíně nad Rýnem se utopenec namotal na lodní šroub jeho člunu a vzápětí se těsně za lodí zřítil most právě budovaný přes řeku: „Vyjeli jsme na tréning a sotva jsme podjeli železný most, jenž se právě tehdy stavěl, ozval se hromový praskot a most se za námi zřítil. V životě a o životě rozhoduje často vteřina.“
Splašená kráva prodloužila let
Češi ovládli svět v letectví. Už nejsme žádná montovna Evropy, chlubí se výrobci
Čeští letečtí výrobci ovládli nejprestižnější veletrh v oboru AERO Friedrichshafen v Německu, kde tvořili asi třetinu z vystavujících. Jsou navíc úplnou špičkou mezi malými a sportovními stroji. Tuzemská veřejnost přitom mnohdy ani netuší, jak dobré jméno v tomto oboru světě máme. Češi se například stali největšími dodavateli malých letadel do USA.
Vteřiny pak o životě a smrti rozhodovaly i při každém aviatickém výkonu inženýra Kašpara. Doslova o sekundy šlo i v případě soupeření, zda na oblohu nad Království české vzlétne poprvé Němec či Čech. Byl to Němec Otto Hieronimus, který dostal svůj stroj nad zem jen několik dnů před Kašparem. Byly to ovšem v obou případech jen takové vzlety, nikoli dlouhé lety. Kašpar za svůj první skutečný let považoval až plavbu vzduchem nad pardubickými lukami ze 16. dubna 1910, na kterou později emotivně vzpomínal:
„Ten den zpozdil jsem se, ale maje již letadlo od mého neúnavného truhláře, mechanika a spolupracovníka Novotného připraveno, musil jsem ven, neb počasí bylo pěkné a cvičiště dosud volné, až na několik málo pasoucích se krav. Startoval jsem hladce přes celé cvičiště ve výši asi 10 metrů a chtěje přistáti, zpozoroval jsem náhle, že proti mně běží poplašená kráva. Mimovolně trhl jsem výškovým kormidlem, v tom okamžiku vystoupil jsem do výše asi 20 m a byl jsem již nad vesnicí.“ Takže k prvnímu letu českého aviatika pomohla česká kráva. Pro Kašpara to byl historický mezník: „Teprve od toho dne jsem vlastně uměl létati!“
Sebevražda s mnoha otazníky
Nelétal ovšem dlouho, po úspěšných exhibicích nad českými i moravskými městy ho velmi zklamalo, když se mu 28. července 1912 nepodařilo vzlétnout v Jindřichově Hradci. Váhání, zda se vrátit na nebe, pak přerušila první světová válka.
Po vzniku Československa se mu příliš nedařilo ani podnikání v oboru zpracování dřeva a údajně z finančních důvodů spáchal 2. března 1927 sebevraždu. Otrávil se benzínovými výpary. Podle některých současníků v té době pil hodně alkoholu, jiní pochybovali o Kašparově duševním zdraví. Průkopník české aviatiky tehdy neměl skoro žádné přátele a nový československý národ na jeho „roztažená křídla“ v čase mocnářství utěšeně zapomněl.
Jak už to v Čechách bývá, v den smrti si na někdejší celebritu všichni vzpomněli. Pohřbu se zúčastnily tisícihlavé davy a už v roce 1928 se Jan Kašpar dočkal v Pardubicích prvního pomníku. Na pohřbu se o sebevraždě taktně mlčelo, údajně zesnulému selhaly plíce. „Ač tolik vyzýván, nevrátil se do oblačných cest, jichž byl prvým českým dobyvatelem, až nyní, kdy jimi odešel do Neznáma,“ rozloučily se s letcem Lidové noviny v nekrologu z 8. března 1927.
