Úrodné polnosti na Ukrajině už třetí rok kontaminují výbušniny nebo paliva a oleje ze zničené techniky. „Je to ekologická katastrofa,“ říká pro CNN Prima NEWS Olha Lyashchuk z respektované ukrajinské organizace Ecoclub. „Výbuchy dělostřeleckých granátů, raket nebo úniky kapalin ze zasažených tanků i dalších vojenských vozidel, to vše každý den násobí zkázu zemědělské půdy,“ popisuje plíživé zamořování evropské či světové obilnice, jak se Ukrajině přezdívalo před ruskou invazí. Nápravy škod budou podle ní trvat desetiletí, nebo spíše ještě mnohem déle.
Na obou stranách fronty se denně vypálí ohromující množství dělostřeleckých granátů či jiných střel a raket, uprostřed válečné vřavy se ale příliš nemyslí na ekologické následky pro úrodnou ukrajinskou černozem. Na to přijde čas až po vítězství jedné či druhé strany, případně po uzavření jiného příměří.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Záběry obrovské exploze. Ukrajinci zdemolovali ruský obrněnec, stačil jim dron s výbušninou
Paliva z tanků do polí
„Každá střela, která dopadne na zemědělskou půdu a do volné přírody, a jsou to desítky tisíc výbušnin denně, to je zkáza. Těžké kovy z granátů nebo paliva, oleje a další látky, které uniknou do půdy z vyřazené techniky, to vše způsobuje lokální ekologické katastrofy,“ upozorňuje Olha Lyashchuk z uznávané ukrajinské organizace Ecoclub.
I v Ecoclubu teď ale zkázu pouze tiše sledují. Na frontě jde permanentně o život, v takovém kontextu nejsou environmentální otázky prioritou. „Zatím nemůžeme nějak odborně zkoumat, o jak velké znečištění jde. Na frontových liniích to budou obrovské škody,“ přemítá aktivistka. Například tank T-72, který používají obě válčící země, vyjíždí na bojiště přibližně s 1 500 litry paliva. Mazací souprava tanku navíc obsahuje dalších 130 litrů olejů, takže zasažený stroj může bezprostřední okolí zamořit na dlouhou dobu.
Zničený ruský tank na ukrajinském bojišti Zdroj: Getty Images
Verdunský mlýnek na maso se čistí 116 let
Ekoložka připomíná první světovou válku (1914-1918) v obávaném kotli u francouzského Verdunu. Takzvaný verdunský mlýnek na maso nepřežilo 600 tisíc vojáků válčících stran. Odhadem na tamním bojišti vybuchlo 60 milionů granátů a dalších 15 milionů granátů se zarylo do země, aniž by explodovaly. Půdu zamořily i chemické zbraně.
Olovem či arzenikem kontaminovaná „rudá zóna“ na verdunském bojišti je i 116 let od konce první světové války nepřístupná veřejnosti, jde zhruba o 100 kilometrů čtverečních půdy. Kompletní vyčistění tohoto území může trvat dalších 200 až 300 let, podobně ale válka zasáhla i mnohá frontová území na Ukrajině, například během bitvy o Bachmut.
Ve chvíli, kdy Ukrajinci nasazují životy a sveřepě brání každou píď země před ruskými okupanty, se však těžko upozorňuje, co tahle válka způsobí právě životnímu prostředí. „Zavírat před tím oči, to ale také nedává smysl,“ kontruje Olha Lyashchuk. Sbírá proto i praktické zkušenosti v někdejších válečných zónách: „Zajímám se například o podobně postižená místa, kterými se prohnala válka v bývalé Jugoslávii v devadesátých letech.“
Válka není nikdy ekologická
Hlasy odborné veřejnosti, které upozorňují na dopad války pro ukrajinskou ekologii, stále přehlušují kanonády na bojištích. Čeští vědci ovšem na semináři Válka proti Ukrajině – válka proti životnímu prostředí upozornili, že jde o nezanedbatelný problém.
„Neexistuje nic jako environmentálně šetrná válka,“ prohlásil na semináři Miroslav Havránek, ředitel České informační agentury životního prostředí. „Když je tank zasažený, nezmizí jako v počítačové hře, ale zůstane na místě a do okolí vytečou provozní tekutiny. Každý zničený tank je vlastně bod kontaminace,“ dodal Havránek a připomněl, s jakým úsilím zasahují čeští hasiči, když při autonehodě uniknou provozní kapaliny. Na Ukrajině nikdo nezasahuje.
A zasáhnout nemůže ani Olha Lyashchuk z ukrajinského Ecoclubu. Organizace se proto aktuálně soustředí hlavně na využívání obnovitelných zdrojů ve válkou ohrožené městské infrastruktuře. „Když nemocnice přijde o dodávku elektrické energie ze sítě, mnoho životů mohou zachránit solární panely,“ vysvětluje. Ecoclub například pomohl se spuštěním solární elektrárny v Mykolajivu poblíž frontové linie, město je tak častým terčem ruských útoků. „Bohužel, setkáváme se i s tím, že Rusové zničí i tyto nové solární elektrárny.“
Olovo i ochuzený uran
Podle různých odhadů vystřelí Ukrajinci až 10 tisíc dělostřeleckých granátů denně, Rusové dokonce až 25 tisíc. Drtivá většina bojů (s výjimkou Kurské oblasti) se přitom odehrává na ukrajinském území, takže Ozbrojené síly Ukrajiny v rámci obrany země musí ničit vlastní ekosystém. Střely kontaminují půdu olovem, kadmiem či antimonem a tyto látky se v případě budoucího obdělávání zamořených polností mohou dostat i do potravin. Předpokládá se také přítomnost toxického ochuzeného uranu. Ten je například součástí nábojů do amerických tanků Abrams, které jsou součástí západní pomoci bojující Ukrajině.
Ekoložka Olha Lyashchuk z organizace Ecoclub přijela do České republiky na pozvání Nadace Partnerství z Brna a mimo jiné navštívila tornádem pobořenou obec Lužice na Hodonínsku. Viděla i následky zářijových povodní: „Válka teď ničí ukrajinské obce a města podobně jako živelní pohromy. Obnova je nutná v obou případech, a po tornádu jste to zvládli skvěle.“
Pět postižených obcí na Hodonínsku při likvidaci katastrofy vyprodukovalo 210 tisíc tun odpadu. „Odstraňování odpadu v rozbombardovaných městech bude velkým úkolem i pro Ukrajinu,“ říká aktivistka. Ale bude mít vůbec smysl znova postavit třeba hornické město Vuhledar na Donbase, o které se bojovalo od počátku války?
Je to ekologická katastrofa, říká pro CNN Prima NEWS Olha Lyashchuk z respektované ukrajinské organizace Ecoclub. Úrodné polnosti už třetí rok kontaminují výbušniny nebo paliva a oleje ze zničené techniky. Zdroj: Ivan Motýl
Lidé chtějí rychlou obnovu
Z panelové výstavby ve Vuhledaru zůstaly jen trosky nebo strašidelné skelety. „S obnovou by se nemělo spěchat za každou cenu. V Sarajevu i jinde v rozstřílené Bosně a Hercegovině mi říkali, že obnovit rychle paneláky v původním stylu, to nebyl moc dobrý nápad,“ varuje ekoložka Lyashchuk před ukvapeně rychlou rekonstrukcí zničených sídel.
„Válka je přece i příležitost, jak to po ukončení bojů udělat nově a lépe. A určitě v duchu udržitelného rozvoje,“ věří. Jedním dechem ale přiznává, že takový postoj nesdílí celá společnost. „Bohužel, podobné vize zatím na Ukrajině způsobují spíše odpor. Většina lidí je pro rychlou obnovu a mluví o takzvaném návratu k normálu,“ dodává.
Kdyby byly v kapse ryby
Co je to ale normál? Vždyť značná část uprchlíků z Vuhledaru se domů vůbec nevrátí. „Než se začne s obnovou, je třeba každý konkrétní projekt důkladně analyzovat. Ukrajinská vláda už třeba rozhodla, že se znova postaví okupanty zničená Kachovská přehrada. Mnoho odborníků přitom říká, že takový obrovský projekt už nepotřebujeme,“ vypráví Olha Lyashchuk z Ecoclubu. „Stavba přehrady potrvá nejméně 10 let, tak dlouho tam ale na vodu nikdo nebude čekat. Životní podmínky se pod zničenou hrází mění už nyní, hlavně v zemědělství. A přizpůsobit se nové situaci je určitě lepší než se znova pouštět do megastavby.“
Podobně se podle ekoložky budou radikálně měnit i jiné regiony. Například zdevastovaný Donbas už asi nebude industriálním centrem země. „Tahle válka je strašná, ale můžeme ji chápat i jako šanci na velké změny.“ Aktivistka také často myslí na finanční prostředky, které už spojenci Ukrajiny vložili do války: „Kdyby tyto obrovské peníze šly místo na zbraně do modernizace naší země a na udržitelný rozvoj, tak už v tomto směru asi patříme ke světové špičce.“
Olha Lyashchuk ví, že tohle jsou utopie. „Kdyby byly v kapse ryby,“ reaguji na její snění českým příslovím. Ale žena přidá jedno ukrajinské pořekadlo, které není zdaleka tak pesimistické: „Nebylo by žádné štěstí, kdyby mi mu nepomohlo neštěstí.“
Zbraně pro mír i ekologii
A jak podle ekoložky skončí celý konflikt? „Seznam padlých přátel, známých ale i odborníků z řad ekologů nebo přírodovědců je už hodně dlouhý. Na frontě v tuto chvíli bojuje i moje sestra a její manžel, pocházím totiž z rodiny profesionálních vojáků. Nevím, kdy to skončí, ale prosím naše spojence o další vojenskou pomoc, bez které se opravdu neobejdeme.“
Souzní ovšem taková prosba s ochranou zemědělské půdy a vůbec ukrajinské přírody? Ekoložka Olha Lyashchuk má pádné vysvětlení: „Je v tom trochu paradox, ale od Západu teď potřebujeme ještě větší množství granátů a dalších zbraní, protože válku lze zastavit jedině silou. A pokud budou boje pokračovat ještě rok anebo i několik let, čeká ukrajinskou obilnici stále větší ekologická katastrofa.“
