Italská letadla poprvé přeletěla jezero Milada
Jezero Milada vzniklo v 90. letech minulého století v rámci rekultivace krajiny po těžbě hnědého uhlí v severozápadních Čechách. Vodní plocha dnes slouží převážně k rekreaci a je vyhledávaným cílem obyvatel z blízkého okolí, zejména Ústí nad Labem, Teplic a přilehlých obcí. Kdo by se však nadál, že Milada sehraje roli jednoho z klíčových faktorů při boji s požárem v národním parku České Švýcarsko. A že poslouží jako „pítko“ pro ocelové ptáky italských hasičů.
Je čtvrtek, krátce před devátou hodinou ranní, když vystupuji ze svého vozu na jednom z parkovišť v těsné blízkosti jezera Milada. Z vyvýšeného místa pozoruji hladinu vodní plochy, která je klidná jako zrcadlo. „Ticho před bouří,“ říkám si a s batohem na zádech jdu hledat místo, odkud budu pozorovat show, kterou zdejší krajina dosud nezažila a nejspíše už ani nezažije.
Nejsem však jediný, kdo se vydal pozorovat nabírání vody letadly Canadair pro hašení požáru lesa v Národním parku České Švýcarsko. A stejně jako desítky dalších zvědavců netuším, kdy přesně se dvojice strojů nad tři kilometry dlouhým a 700 metrů širokým jezerem zjeví. Vím jen, že hasiči měli v sedm hodin poradu, na níž se o čase startu letounů z letiště ve Vodochodech rozhodne.
Nekonečné čekání
Dokonce ani nevím, ze kterého konce nádrže budou letouny vodu nabírat. Den před ostrou akcí proběhl nad Miladou cvičný průlet, kdy pilot nad hladinu nalétával ze směru od Ústí nad Labem. Pro jistotu se „utábořím“ někde v půlce, abych byl připraven i na variantu, že „nálet“ proběhne od Teplic.
„Tady je to perfektní,“ pomyslím si, když potkám asi dvoumetrový betonový výběžek do vody. A mám štěstí, jsem tu první, nemusím se s nikým dělit o skvělý výhled. Je skoro deset hodin, každou chvíli pokukuji na flightradar, abych zjistil, jestli Canadairy už z Vodochod odstartovaly. Nic, jen policejní vrtulníky u Hřenska a pár Cesen, motajících se kolem Roudnice nad Labem.
Lidí přibývá. Chvílemi po stezce vedoucí těsně kolem vody proudí davy jak na Václaváku. Státní i městská policie dohlíží, aby se nikdo z návštěvníků do jezera nevrhl. Od čtvrtka platí zákaz koupání, a to až do odvolání. Kolem desáté hodiny se aktivita policistů zvýší, což může být známka, že Canadairy jsou již na cestě. Pár minut před půl jedenáctou je objevím na flightradaru, kterak si to „hasí“ hezky v tandemu východně od Benešova nad Ploučnicí.
Plnou natankuje za pár vteřin
Nemíří však rovnou na Miladu, po chvíli prolétávají přímo nad Hřenskem a na samém česko-německém pomezí se stočí k jihozápadu a letí pro vodu. Vtom se zpoza horizontu ozve charakteristické burácení motorů a první z obou krasavců se objeví nad jezerem. Kupodivu ale nejde dolů, jen prolétává.
Nad protějším kratším břehem však vezme ostrou pravotočivou zatáčku a konečně se jakoby chystá sednout na hladinu. Té se však jen lehce dotkne a kapičky vody se rozstříkávají na všechny strany. První z Canadairů jde do ostré akce. A jen těsně za ním i druhý.
Během několika vteřin se oba stroje zvednou a nesou nad Hřensko 12 tisíc litrů vody. Přihlížející dav zahučí úžasem. Pro všechny je to obrovská podívaná, byť má nepříliš radostné souvislosti.
50 kubíků za hodinu
Jezero Milada je od národního parku České Švýcarsko vzdáleno asi 30 kilometrů, voda z letadel by se tedy měla snést do pár minut. A skutečně, během čtvrthodinky se hasicí letouny znovu vynoří zpoza kopců, jež Miladu lemují. Tentokrát si piloti zvolili variantu, kdy nad hladinu nalétávají na levou ruku. Dalších 12 tisíc litrů pro Hřensko.
Jestliže se Canadairy dokáží s nádržemi vody nad Českým Švýcarskem otočit čtyřikrát za hodinu, znamená to, že tamní lesy každých 60 minut zkrápí skoro 50 tisíc litrů vody. Ne nadarmo si od letadel patřících italskému hasičskému sboru všichni slibují průlom v boji s požárem. Člověku se při pohledu na umění italských pilotů rozbuší srdce. Na tuhle podívanou by se dalo koukat celý den. Grazie, Italia!
