Kam až zajde ochrana whistleblowerů? Hrozí prolomení bankovního tajemství, varují experti
Zákon o ochraně oznamovatelů může zajít podle odborníků příliš daleko. Zdroj: Profimedia.cz
Poslance čeká jednání o návrhu zákona o ochraně oznamovatelů z dílny ministerstva spravedlnosti. Jedná se již o třetí verzi legislativní normy, která má chránit takzvané whistleblowery. Přestože se ministerstvo vypořádalo s řadou připomínek, v předloženém návrhu zůstala například možnost prolomit bankovní tajemství. Zákon přitom musí být účinný nejpozději v prosinci tohoto roku.
Legislativní norma má poskytnout ochranu lidem, kteří oznámí podezření na protiprávní jednání. A to zejména ze strany těch subjektů, na které takzvaný whistleblower upozorňuje. Zákonodárci mají už jen asi půl roku na to, aby zákon do českého práva zavedli, což po České republice vyžaduje směrnice Evropského parlamentu z října 2019. Termín totiž vyprší 17. prosince letošního roku.
Za nejkontroverznější změnu ve třetí verzi předkládaného návrhu odborníci považují rozšíření možností prolomení povinné mlčenlivosti. Původní návrh počítal s tím, že whistlebloweři budou moci zákonně či smluvně zakotvenou mlčenlivost porušit jen v určitých specificky definovaných případech. Tedy v situacích, kdy převládá veřejný zájem na oznámení protiprávního jednání nad dílčími zájmy veřejných nebo soukromých subjektů.
Kdo nemusí mlčet
Zatímco některá (zejména právnická) povolání jsou takzvaně z obliga (mlčenlivost advokátů, soudců, notářů či daňových poradců nelze prolomit za žádných okolností), výjimka se má týkat prolomení bankovního tajemství. „Zákonodárce se zde pohybuje na tenkém ledě. Prolomení bankovního tajemství je téměř na stejné úrovni, jako kdyby tak učinil v případě daňových poradců,“ upozornil pro CNN Prima NEWS Michal Nulíček, partner v advokátní kanceláři Rowan Legal.
Nulíček považuje za problematické také rozšíření ochrany, která se dostane samotnému oznámení. Původně se totiž měla ochrana týkat pouze nezbytného obsahu, bez něhož by oznámení nemohlo být podáno. „Nyní chce zákonodárce poskytovat ochranu oznámení jako celku, což může mít závažné dopady z hlediska ochrany důvěrných informací a citlivých dat. Obzvláště pokud se oznámení budou zveřejňovat,“ dodal advokát.
Čtěte také
Z textu návrhu se také vytratilo ustanovení, jestli whistleblower může oznámení podat anonymně, či nikoli. To je podle Nulíčka u takového typu legislativy závažným nedostatkem, protože se jedná o „základní parametr fungování samotného oznamovacího systému“. Může se však jednat pouze o chybu, která bude v dalším legislativním procesu odstraněna. Důvodová zpráva k předkládanému návrhu zákona totiž s možností anonymního podání počítá.
Interní oznamovací systémy
Pokud Parlament předložený návrh v dané podobě schválí, budou v tuzemských organizacích muset vzniknout takzvané interní oznamovací systémy. „Taková snaha je chvályhodná. Nejde primárně o to, aby oznamovatel kontaktoval policejní či správní orgány. Snaha o nápravu by měla vzejít od subjektu samotného,“ uvedl dále Nulíček. V praxi to bude znamenat, že whistleblower na pochybení upozorní samotnou organizaci, v níž působí, a na takové oznámení pak může organizace (například zaměstnavatel) efektivně zareagovat. Cílem tedy je předejití pochybením s cílem zjednání nápravy.
Povinnost zřídit takové interní oznamovací systémy se původně měla týkat především veřejných zadavatelů a všech zaměstnavatelů s více než 50 zaměstnanci, v aktuálním návrhu je tato hranice snížena na 25. Bez ohledu na počet zaměstnanců se tato povinnost vztáhne také na zaměstnavatele vykonávající činnost dle zvláštních předpisů ve finanční oblasti (podniky kapitálového trhu, investiční fondy, pojišťovny a podobně) nebo orgány veřejné moci činné v oblasti správy daně z příjmů či odvodu za porušení rozpočtové kázně.
Čtěte také
Současná verze předloženého zákona počítá i s rozšířením oblastí, u nichž může whistleblower oznámení vůbec podat. Nadále se tak přibližuje původní dikci evropské směrnice. Nejaktuálnější úprava zahrnuje i finanční instituce, ochranu finančních zájmů Evropské unie a fungování vnitřního trhu, včetně ochrany unijních pravidel hospodářské soutěže. Zásadní rozdíl v dikci návrhu zákona a směrnice zůstává bohužel stále zachován.
Kdo to bude kontrolovat?
Významnou úpravou prošla i samotná úprava ochrany oznamovatelů před takzvanými odvetnými opatřeními. Oznamovatel má být chráněn před „pomstou“ nejen ze strany toho, proti němuž podání učinil, ale ze strany kohokoli. Novinkou je dále zákonné zakotvení práva na přiměřené zadostiučinění při způsobení majetkové újmy odvetným opatřením.
Kontrolu nad dodržováním zákona má vykonávat, podle povahy subjektu, buď ministerstvo spravedlnosti, nebo inspektoráty práce. To ale podle může být podle Michala Nulíčka v praxi hůře proveditelné. „Už samotné začlenění inspektorátů práce je problematické, protože pod ně a priori agenda ochrany oznamovatelů nespadá. Může to způsobovat zbytečné průtahy v řízeních,“ namítl.
Podle něho by bylo praktičtější, kdyby kontrolu dodržování zákona prováděla nezávislá agentura. Přesunutí agendy oznamovatelů pod ministerstvo spravedlnosti považuje Michal Nulíček spíše za nešťastné. Návrh zákona o ochraně oznamovatelů je na programu schůze Poslanecké sněmovny, která začala ve středu odpoledne. Poslanci o něm mají jednat v prvním čtení.
Čtěte také
Petr Musil byl ekonomický redaktor CNN Prima NEWS a vysokoškolský učitel, v současné době působí jako člen Národní rozpočtové rady.
