Komunitě olašských Romů vládnou vajdové v čele s králem, 55letý vajda Josef Stojka z Ostravy je vnukem jednoho z panovníků a sám se také může stát králem. Aktuálně má ale Stojka jiné starosti, trápí ho, že se Romové odmítají očkovat. „Když jsem měl covid, lékaři už rodině oznámili, že umřu. Přežil jsem, proto propaguji očkování,“ říká v rozhovoru pro CNN Prima NEWS, v jehož průběhu volal i hlavní hygieničce Pavle Svrčinové.
Když jsme spolu mluvili loni v listopadu, nabádal jste Romy, ať infekci COVID-19 berou vážně. Ale odmítal jste očkování, které se podle vás neslučuje s křesťanskou vírou. Kdy jste změnil názor?
Prodělal jsem těžký covid, a doslova za pět minut dvanáct skončil na JIPce v ostravské fakultní nemocnici. Sám jsem si nepřipouštěl, že bych mohl umřít, ale rodině už lékaři oznámili, že to nepřežiju. Doslova jí řekli, že už není naděje na záchranu.
Jak dlouho jste byl ve špitále?
Měsíc. Lékaři i sestry se starali perfektně, ale zachránila mě i moje víra v Ježíše Krista.
Po vyléčení jste si asi uvědomil, že kromě víry je potřeba i lékařská věda. Jak se tedy proměnil váš názor na očkování?
Každý člověk je svobodný, musí se k očkování rozhodnout sám. Osobně jsem pro očkování. Můj názor je, že by se Romové měli nechat očkovat vakcínou od firem Pfizer/BioNTech anebo Moderna. Moje žena už je očkována, já jsem nemoc prodělal, takže mám zatím imunitu, ale chystám se na injekci od Pfizera.
Píchnou mě a umřu. Mladí Romové z vyloučené lokality mají z očkování hrůzu
Dvaadvacetiletá Magdalena Burianová, která žije ve vyloučené lokalitě v Osoblaze na Krnovsku říká: „Bojím se! Opravdu se bojím, nenechám si to píchnout,“. Od pátku 4. června se přitom registrace k vakcinaci proti infekci covidu otevírá i mladým lidem ve věku 16 až 29 let. „Nikdo se nenechá očkovat, to vám tady potvrdí každý. Ani já ne, mám strach,“ obává se i 30letá Hana Ferencová.
Minulý týden jsem psal reportáž o vyloučené lokalitě v Osoblaze na Krnovsku, což je smutné ghetto pro asi 400 Romů v odlehlém kraji u polských hranic. Očkovat se tam nechce nikdo. Prakticky všichni říkají něco v tomto smyslu: „Mám strach, že když si to nechám píchnout, zemřu.“
Tomu strachu rozumím, internet je plný dezinformací, že se po injekci umírá. Ale chtěl bych také říct, že ti lidé na radnicích ve městech, kde jsou ghetta, by se měli stydět. Protože je to o segregaci, do těch ghett nikdo nechodí s osvětou o vakcínách – ani starosta, ani lékaři, nikdo z majority tam nepřijde.
Romové z Osoblahy a dalších ghett, která jsem od vypuknutí pandemie navštívil, říkají totéž.
Přitom právě majorita by měla z oči do očí vysvětlovat Romům, jak vakcína funguje. Že injekce dokáže zabránit těžkému průběhu nemoci, že pak lidé neriskují život. Že je lepší se nechat píchnout než umřít, tak jako jsem málem zemřel já. Když mě propouštěli z Fakultní nemocnice v Ostravě, říkal mi lékař: „Pane Stojka, nikdy bych nevěřil, že odsud odejdete živý.“ Já jsem odešel po svých, covid ale zabil hodně dalších Romů.
Kolik asi?
To nelze spočítat, ale jen v mé širší rodině, která je opravdu velká, a žije v celém Československu, to bylo šestnáct příbuzných.
V Československu?
My olašští Romové hranici mezi Českem a Slovenskem moc neuznáváme.
Kdo všechno v rodině zemřel, kolik měli let?
Od 21 do 70 let. V Nitře zemřela matka i se synem, nejmladší oběť v rodině měla 21 let, další 44 let a 50 let, samí mladí lidé. Je mi jich strašně líto.
Kdyby se stihli naočkovat, tak by žili?
Samozřejmě. Doufejme, že se moje varování dostane i do těch vyloučených lokalit, v Čechách i na Slovensku. Naši Romové, kteří žijí na Západě, třeba v Irsku a Anglii, jsou rozumnější. Podle mých zpráv jsou skoro všichni očkováni anebo v pořadníku na očkování. Ale v těch ghettech ty informace nemají, přitom jde Romům o život. Hlavně těm nad padesát jako mně, ale jak už jsem říkal, umírají i dvacetiletí. Spoléhám také na pomoc paní hlavní hygieničky Pavly Svrčinové, která je z Ostravy. A víte co, já ji hned zavolám (vytáčí číslo).
STOJKA: (telefon vyzvání) Dlouho to vyzvání, asi má hodně práce…
SVRČINOVÁ: Ano, šéfe?
STOJKA: Aaaa, dobrý den, paní hygieničko, tady aktivista Stojka.
Já jsem prožil ten covid v těžkém stavu, jak víte. Chtěl jsem, abyste se vyjádřila a povzbudila Romy, jestli mají vzít tu vakcínu.
SVRČINOVÁ: Pane Stojko, víte, že už o tom diskutujeme opakovaně. A vždycky jsem vám říkala, že musíte aktivizovat svoje lidi, aby šli k očkování v co největší možné míře. U vás byl přece průběh dosti závažný, a jediná cesta, jak se vyhnout podobně těžkému průběhu, je právě očkování.
STOJKA: Já to vím, ale můžete nějak povzbudit Romy, aby z očkování neměli strach, aby se nebáli o své zdraví?
SVRČINOVÁ: Když mají strach o své zdraví, tak by právě měli jít k očkování. Samozřejmě, že někdo může mít po injekci reakci typu bolest ruky anebo zvýšenou teplotu, ale to většinou přejde do dvanácti, nejpozději čtyřiadvaceti hodin. Sám jste prožil covid, takže přece víte, že infekce je mnohem horší než očkování.
STOJKA: Výborně, děkuji za povzbuzení Romů.
Odkud máte mobilní číslo na hlavní hygieničku, znáte se dlouho?
V politice působím léta jako člen rady vlády pro národnostní menšiny, v níž zastupuji olašské ale i další Romy. Byl jsem po celý covid ve spojení i s krizovým štábem vlády.
A dělá teď vůbec něco majorita pro informační kampaň mezi Romy?
Moc ne, ale nechci být úplně nespravedlivý vůči majoritě, v Ostravě nám s bojem proti covidu a s propagací očkování moc pomáhají dvě neziskovky, Vzájemné soužití aktivisty Kumara Vishwanathane a Společně (Jekhetane) Heleny Balabánové.
Josef Stojka (55)
Pochází z rodiny olašských králů (vajdů), léta byl také tajemníkem krále Jana Lipy. Člen Rady vlády pro národnostní menšiny a předseda Unie olašských Romů, která je prostředníkem mezi uzavřeným světem olašské komunity a majoritní společností. Často vystupuje i jako zástupce všech českých a moravských Romů a romský aktivista, především v rámci boje s drogami v romské komunitě. Je věřící křesťan v rámci sdružení Křesťanské misie, na jehož nedělní shromáždění v Ostravě-Hrabůvce přichází až 200 Romů.
To jsou ale jen dvě poměrně malé organizace, v Ostravě přitom podle různých odhadů žije 20 až 40 tisíc Romů.
Bohužel, spousta neziskovek si bere od státu obrovské peníze na práci s Romy, ale do těch ghett vůbec nechodí. Města se snaží Romy vyhnat z pěkných bytů v historických centrech měst, protože jim jde o byznys. A ti skončí někde na sídlišti na konci světa a majorita jim ještě vzkazuje: „Žijte si tam jak zvířata, trapte se.“ Celý ten systém spojený s takzvanou integrací Romů, do kterého jdou obrovské peníze i z Evropské unie, je špatně nastaven. Obrovské množství peněz se ztratí ještě předtím, než se použijí pro konkrétní pomoc Romům. S paní hlavní hygieničkou plánujeme letáky v romštině, ale nejlepší je, když se osvěta pro očkování dělá přímo prostřednictvím Romů, kterých si komunita váží.
To teď právě děláte.
Nejsem sám, hodně vakcínu propaguje i romský král Robert Beneš z Brna. I on přežil hodně těžký covid. Modlili jsme se za něho…
Za vás se v době nemoci také modlila rodina?
Nejen rodina, za mě se modlilo asi tisíc Romů, Olaši žijí v celé Evropě, v Irsku, Anglii, ve Švédsku… A dokud jsem mohl, tak jsem se během nemoci modlil zase za jiné těžce nemocné. Zhubnul jsem 22 kilo, neuměl jsem se ani napít. Když už to bylo lepší a nechal jsem si do nemocnice donést něco od McDonald's, vůbec jsem necítil chuť jídla. Hranolky chutnaly jak bláto, ale už je to trochu lepší. Jsem ale pořád vysílený, dostal jsem cukrovku, necítím se dobře…
Jak hodnotíte postup vlády při boji s pandemií?
Vím, že se to asi nebude líbit lidem, ale Babiš i Hamáček to zvládli na jedničku.
V Česku zemřelo 30 tisíc lidí, na počet obyvatel je to přece strašné číslo.
To je pravda. Romům někdy umřeli rodiče a další nejbližší i vinou lékařů, protože nebyly všude k dispozici ty nejlepší léky. A péče byla někdy zanedbaná, jeden 23letý Rom přišel k doktorovi a říkal, že se cítí hrozně, ale sestra na něho řvala, že simuluje. A on doma padl na zem, měl covid. Více než rok doktoři neléčili rakoviny a další těžké nemoci, to zkrátilo život stovkám dalších Romů.
Ze svých podzimních reportážích v ostravských vyloučených lokalitách vím, že mnoho Romů si vůbec existenci covidu nepřipouštělo, kdy se to změnilo?
Je to tak, mnozí z nás nechtěli dlouho přijmout, že tu ta nemoc je. Mysleli jsme si, že je to nějaký oblbovák a tak. Jenže pak začali lidé umírat, to byl ten zlom. Z Facebooku byla najednou černá kronika, umíral jeden za druhým. To byl najednou šok.
Teď už se ale v Česku moc neumírá, radikálně se snížil i počet nakažených. Věříte, že se Romové v takové situaci nechají přesvědčit k očkování?
Měli by, na podzim může nemoc přijít znova. Já vám to řeknu upřímně jako věřící člověk. Modlím se k Bohu, protože podle bible dobře víme, že má přijít antikrist, který použije nějakou zbraň proti lidstvu. Držím se toho, že izraelský národ, jeden z nejstarších biblických národů, už naočkoval 80 procent dospělých. Jsem velký zastánce izraelského národa a Romům říkám, že tamní vláda přece nechce zabít 80 procent Izraelců, ale že je chce zachránit. Já myslím, že příklad, jak přijali očkování v Izraeli, by si měli vzít k srdci i všichni Romové. A nejen Romové, ale i všichni Češi.
