ON TOPIC, Módní návrhářka a designérka Lucie Marková
S příchodem čínských gigantů na trh módy se toto prostředí celosvětově změnilo. A přestože je jednoduché dnes za pár korun a kliknutí na internetu sehnat téměř cokoli, stejně mnoho lidí dokáže stát před plnou šatní skříní s pocitem, že nemají co na sebe. Masové nákupy levných produktů nejsou udržitelné pro planetu ani pro nás. Módní návrhářka Lucie Marková v podcastu ON TOPIC odkazuje na nesmrtelný styl Francouzek, který může i dnes v mnohém inspirovat.
Kdo je Lucie Marková
Módní návrhářka a designérka MgA. Lucie Marková tvoří modely na hraně umění, filosofie a inovací. Mimořádný úspěch zaznamenala loni na prestižním Qatar International Art Festivalu (QIAF), kde jako první Češka získala ocenění Honored Fashion Designer Award (Female) 2024. Lucie se mimo jiné věnuje tvorbě digitálních střihů a při své práci využívá take umělou inteligenci. Její modely nosí například americká herečka Kate Mulgrew, anglický herec a básník Craig Charles, britský herec Chris Barrie, módní návrhářka a designérka Blanka Matragi nebo filmová producentka Olga Menzelová.
Jakým směrem se vyvíjí dnešní svět módy?
On je v tom vlastně neuvěřitelný chaos, protože s příchodem čínských gigantů došlo k masivnímu nárůstu online obchodování a do Evropy začalo proudit obrovské množství zboží, především z Číny. Všichni známe například Temu a Shein… Kvalita těchto produktů je extrémně nízká, takže to samozřejmě mělo velký vliv na to, co se prodává v Evropě a samozřejmě i na designérské produkty.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Češi jsou v módě praktičtí, říká stylista slavných. Nemusíte být výstřední, ale experimentujte
Jakto, že je cena těchto čínských produktů tak nízká a o čem se příliš nemluví?
Tyto továrny se snaží tlačit na to, aby cena, za kterou oni vyrábějí, byla třeba pod 2 nebo 3 eura za kus oblečení. To je pro nás v Evropě úplně nemyslitelné, protože tady když jdeme nakoupit látku, tak se pohybujeme třeba od 80 až 150 korun nahoru. Designéři často nakupují materiály, které stojí kolem 500 nebo 1000 korun za metr. Takže když si představíte, že ten produkt, který už dostanete ušitý, stál v nákupu ve výrobě 2 eura, je to naprosto nepředstavitelné – což samozřejmě souvisí s lidmi, kteří to dělají, v jakých jsou podmínkách, dále jaká je kvalita materiálů a jakým způsobem jsou suroviny získávány… To jsou věci, které jsou navázány jedna na druhou.
Na světě vzniká obrovské množství zbytků, které firmy nemohou zákazníkům jen tak dát.
A s tím souvisí i produkce dalšího a dalšího potenciálního odpadu…
Mně vlastně po celou dobu, co se věnuji téhle práci, fungovalo Paretovo pravidlo, tedy že 20 % toho, co děláte, vám zajistí 80 % vašeho zisku. A ono je to tak i u těch čínských gigantů. Oni vědí, že prodej 20 % toho, co vyrobí, je zajistí. Se zbytky si musí nějak poradit. Nemohou je zákazníkům jen tak dát, musí je dostat někam, kde se k nim jejich zákazníci nedostanou, aby se nestalo, že si zákazníci na tyto zbytky počkají. A tam vzniká ten velký problém, protože ti prodejci chtějí samozřejmě vydělat co nejvíce. V číslech to funguje, ale když se na to podíváme z hlediska toho, co provádíme planetě nebo jakým způsobem fungujeme jako udržitelná společnost, tak to nefunguje vůbec.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: Dítě si dnes koupíte jako svetr, legislativa je nutností, říká Kovářová o náhradním mateřství
Pojďme se na to podívat z pohledu běžného spotřebitele. Obecně Češi za módu (a nejen za ni) spíše nejsou ochotni příliš utrácet. Jak tedy docílit pěkného, ale i udržitelného šatníku? Protože to určitě nebude o „nakoupit si toho co nejvíc za co nejnižší cenu“.
Vůbec ne. Podle mě to vychází z francouzského typu odívání už spoustu let zpátky, který se v nás podvědomě po ta léta udržuje jako něco správného. Francouzky třeba z centra Paříže měly vždycky jen malou skříň, protože měly malé byty a v nich měly pár kousků, které se mezi sebou skvěle kombinovaly. A já si myslím, že to je ten nejlepší způsob, jaký můžeme použít. My opravdu nepotřebujeme celou jednu místnost na to, abychom tam měli šatník. Bez ohledu na to, jestli jsme celebrita, nebo ne. A stejně tak nepotřebujeme hromady mikin a hromady tepláků, stačí nám pár základních kousků, které dobře fungují. Já mám samozřejmě taky v šatníku pár levnějších kusů a pár dražších a kombinuji je mezi sebou, a to stačí. Někdy to může být i něco, co seženeme úplně levně. Může to být ale i kousek po babičce, který máme rádi. Francouzky většinou měly ve skříni jedny malé černé (dámské šaty jednoduchého střihu s kratší délkou sukně, pozn. red.), pár věcí do práce a pár věcí na volný čas, když chtěly vyrazit třeba do přírody. A doplňky, na kterých to stojí a padá, a kvalitní boty.
Po čem se tedy dívat, kde oblečení shánět?
Cesta je jednak se samozřejmě podívat po obchodech, kde je to dostupné a koupit si toho jen část. Také je obrovská možnost si to sami vyrobit. Je tu spousta designérů, kteří prodávají produkty k dotvoření nebo si můžete koupit látku a skutečně si něco sami ušít, koupit si jen střih. Třeba to, co mám na sobě dneska, kdybyste si šila, tak jsou to jen čtyři švy a máte to za chvilku hotové. Ty věci mohou být velmi jednoduché, takže to je za mě udržitelná cesta, jak se s módou dá pracovat. A jinak se zkrátka vzdělávat, číst, hledat.
Když se podíváme na klasickou pohádku o Popelce, tak Popelka kdyby šla na ples v šatech z Temu, tak by na prince dojem nikdy neudělala. A byla tam spousta nádherně oblečených dívek, ale ona byla výjimečná. Ono to hodně vychází hodně i z charakteru, takže je třeba fajn se podívat na to, kdo vám typově přijde zajímavý, podívat se, jak se obléká, co to je za člověka… a opravdu si rozebrat, o jaké jde kousky a kde se k nim dostat a pak si to vzít na sebe. Protože potom se stanete tím člověkem, kterým chcete být.
Vy sama díky tomuto pohledu máte za sebou velký úspěch…
U mě to začalo v momentu, kdy jsem oblékla sama sebe jako návrhářku, navrhla jsem šaty, které následně přistály v Dauhá v Kataru na přehlídce pro královskou rodinu. Nabídli mi, abych přivezla šaty, které viděli na Instagramu vyfocené na Dominice Burešové. A tak jsem o tom přemýšlela, hodně jsem to zvažovala, a nakonec odjela. A skončilo to neuvěřitelně, protože po mnoha komplikacích jsem skončila s cenou nejlepší designérky na Středním východě, což byl pro mě docela šok. Byl to takový pohádkový příběh.
Vyhrála jsem titul návrhářky a celé to začalo tím, že jsem sama sebe oblékla jako návrhářku, tak, jak bych si chtěla vidět a jak jsem si chtěla připadat.
Takže myslím, že i v životě mnoha lidí, kteří by třeba uvítali změnu nebo by chtěli něco zlepšit, tak by si měli uvědomit, že to mohou zlepšit právě pomocí toho, jak se obléknou. Móda je skutečně věc, která dokáže otočit život úplně naruby.
Jak nakoupit za nízkou cenu i u skvělých designérů a kolik práce dá ušít si něco na sebe? A jak se dá v návrhářství pracovat s umělou inteligencí? Pusťte si celý díl podcastu ON TOPIC s módní návrhářkou a designérkou Lucií Markovou. Najdete ho v úvodu článku, ale i v podcastových aplikacích, na YouTube a brzy také na Streamu.
