Ubytování v ostravském hotelu Corrado, jehož součástí je střelnice, mohl ruským agentům GRU vydávajícím se za obchodníky se zbraněmi doporučit bývalý důstojník StB Luděk Petřík, jenž 16. října 2014 zahynul ve Vrběticích. „Kluci ze střelnice mi potvrdili, že sem chodil střílet i jeden z těch zabitých,“ říká CNN Prima NEWS majitel hotelu Maxmilián Šimek. Petřík mohl mít vazby již na sovětské tajné služby, v StB měl na starost vnějšího nepřítele. A později pracoval pro firmu Imex Group v Ostravě, jejíž sklady vybuchly.
Ostrava je sice třetím největším městem v Česku, v rámci Evropy je to ale bezvýznamné sídlo, které už nemá ani 300 tisíc obyvatel. Dohasínající ocelové srdce republiky. Proto zní až neuvěřitelně, že z takového postindustriálního „zapadákova“ se dají ovlivňovat zásadní vojenské konflikty ve světě.
Dodávka zbraní firmy Imex Group, která zřejmě přes bulhraského prostředníka mířila k protiruským silám na Ukrajině nebo v Sýrii, se totiž stala trnem v oku Putinova režimu. A Hlavní správa rozvědky (GRU) poté asi rozhodla o zlikvidování zásilky.
Imex v roce 2014 utržil za prodej zbraní 90 milionů korun, firma sídlí v secesní činžovní vile v Milíčově ulici v Ostravě. Dům je to zvláštní, neboť je propojen se dvěma policejními budovami, za komunistů tu sídlilo například oddělení pasů a víz. Vcházíme do vily, o níž se v Ostravě říká, že v ní StB opečovávala konspirační či jiné služební byty. Imex Group sídlí až skoro pod střechou, v někdejším kvartýru s táflovanou halou. „Nezlobte se, tady novinářům nikdo nic neřekne. S těmi mluví jen pan Radek Ondruš,“ vítá nás sekretářka. Telefonní číslo, které vzápětí píše na papírek, je pouze zdvořilost. Nikdo to nebere.
Tip na hotel z Imexu
Imex, co to vlastně znamená? Import a export explozí? Imex má kontroverzní pověst, na což už po tragédii ve Vrběticích upozornil tehdejší ministr Andrej Babiš. Jeho výroky teď řeší justice, neboť zbrojaři se cítí poškozeni. Opatrně řečeno: Tahle firma občas prodala zbraně i tam, kam by neměla.
Sídlo obchodníků se zbraněmi Imex v Ostravě, vpravo ve vile. Budova vlevo patří Policii ČR. Zdroj: Ivan Motýl
Jména Luděk Petřík a Vratislav Havránek sekretářce nic neříkají, v roce 2014 prý u zbrojařů ještě nepracovala. Oba byli zaměstnanci Imexu, kteří za podivných okolností zemřeli 16. října 2014 při detonaci firemního skladu ve Vrběticích. Ptáme se hlavně na Petříka, který měl za minulého režimu funkci kapitána StB a dostal na starost sledování činnosti západních tajných služeb v Severomoravském kraji. „Nic nevím,“ trvá na svém sekretářka.
Kongo, Uganda, Jižní Súdán, Afghánistán, Donbas, Libye… Promítají se v hlavě názvy států, kde má samopal cenu zlata. Je jich mnohem více, ale pořád je divné, že je to najednou i ostravské téma. Míříme k ostravské pivovarské restauraci, která je dnes známa spíše jako střelnice a hotel Corrado. „Ten tip na ubytování nejspíš ruští agenti dostali od někoho z Imexu,“ odhaduje hoteliér Maxmilián Šimek. A také jeden z nejznámějších ostravských podnikatelů. Nikoli kvůli majetku, ale díky svéhlavosti, s níž hlavně na přelomu milénia bojoval za práva živnostníků a restituentů.
Živnostník s tankem
Když Šimkovi po jeho návratu z kanadské emigrace odmítlo město Ostrava vydat rodinné pozemky u svinovského nádraží, postavil na jiný rodinný grunt, přes který ale vedla rušná městská tepna, německý tank. Šimek totiž nesnáší, když mu do podnikání zasahují „staré struktury“, vždyť právě před komunisty v roce 1981 utekl na Západ.
Německý tank teď stojí na zahradě hotelu Corrado. Na památku, rodinné pozemky díky obrněnci nakonec vybojoval. Vliv někdejších bolševiků na současný veřejný život v Česku ale považuje za alarmující. „O těch ruských bolševicích ani nemluvě. Zabraný Krym, obsazený východ Ukrajiny, agenti s novičokem v Salisbury, výbuch ve Vrběticích. Putin si prostě dělá, co chce,“ říká Šimek.
Hotel Corrado v Ostravě, v němž přespali ruští agenti, hlídá německý tank. Zdroj: Ivan Motýl
Agenti ruské vojenské rozvědky GRU Anatolij Čepiga a Alexandr Miškin, kteří podle BIS zrealizovali výbuchy ve Vrběticích, ovšem v říjnu 2014 přespali právě v hotelu Corrado. Šimek už to ví asi tři roky. „To bylo v době kolem toho novičoku v roce 2018, když policie zjistila, že o čtyři roky dříve bydleli tady u mě,“ vysvětluje. Stejní diverzanti z vražedného komanda 29155 totiž v roce 2018 v britském Salisbury spáchali atentát na dvojitého agenta Sergeje Skripala, když se ho pokusili zabít nervově paralytickou látkou novičok.
BIS se už v roce 2018 Šimka vyptávala na podrobnosti o ubytovaných ruských agentech, ten ale tajným službám moc nepomohl. BIS se přijela vyptávat celkem šestkrát, hoteliér však mohl pouze potvrdit, že se agenti zapsali v knize ubytovaných jako Alexander Petrov a Ruslan Boširov. „Byli tu zapsáni na tři noci od 13. do 16. října 2014. Pro BIS nebylo nějak těžké je najít, každého ubytovaného cizince musím do tří dnů hlásit cizinecké policii,“ říká hoteliér. A při akci ve Velké Británii agenti znova vystupovali pod identitou Petrov a Boširov.
V hotelové střelnici, kam se šli rozptýlit, už se přitom diverzanti zapsali jako Nikolaj Popa a Ruslan Tabarov. Stopy permanentně zametali, i když jak vidno, opakované použití stejných příjmení bylo z hlediska utajení zásadní chybou. S Maxmiliánem Šimkem sedíme v kožených křeslech klubové místnosti hotelu, která je vyzdobena vycpanými zvířaty z celého světa. A nejspíš si ve stejných fotelech hověli i ruští agenti, dost možná si prohlíželi i nabízené časopisy věnované střelectví.
Zda si tu byl v polovině října zastřílet i 59letý Luděk Petřík, zbrojíř ostravské firmy Imex Group, jejíž sklady s municí vybuchly ve Vrběticích, se zatím neví. „Je pravda, že se mě na to ptal i majitel Imexu pan Bernatík. Jestli jsem tady viděl pana Petříka v ty dny, kdy tu byli ubytováni agenti. Anebo jestli se nesetkali,“ líčí Šimek. Jak už bylo řečeno, kapitán Luděk Petřík byl za socialismu příslušníkem I. odboru Krajské správy Státní bezpečnosti v Ostravě, což potvrzuje seznam příslušníků StB na webu www.svazky.cz či záznam v Archivu bezpečnostních složek, který je rovněž přístupný on-line.
Role Luďka Petříka
„Jestli se agenti s Petříkem setkali, anebo si dokonce spolu zastříleli, to opravdu nevím,“ krčí hoteliér rameny. „Kluci ze střelnice mi potvrdili, že sem Petřík chodil střílet, že jsem ho od vidění musel znát, ale já si ho nepamatuji. Mluvili jsme o něm, když našli ve Vrběticích ty dva mrtvé.“ Tedy ostatky Luďka Petříka a Vratislava Havránka. Šimek se podivuje, že se o obětech téměř nemluvilo, mlčela i média, celá jména zemřelých se dokonce na veřejnost dostala až v minulých dnech.
Petřík měl sledovat „vnějšího nepřítele“, tedy aktivity západních služeb v Severomoravském kraji. StB na to nebyla sama, úzce spolupracovala se sovětskými službami, které působily třeba v Olomouci v rámci sovětských posádek. Reportér Jan Hrbáček z Ekonomického deníku uvádí, že se odbor, na kterém Petřík pracoval, zabýval i ochranou vojenských objektů Sovětské armády v Československu.
Majitel hotelu Corrado Maxmilián Šimek Zdroj: Ivan Motýl
„Ruští agenti měli nejspíš v Ostravě s Imexem nějaké jednání,“ odhaduje Šimek. Případně schůzku jen s Luďkem Petříkem. Hotel se střelnicí, na které si bývalý kapitán StB Luděk Petřík vystřílel i nějaká vítězství v rámci soutěží Střeleckého klubu, určitě nebyl jen náhodný tip z Bookingu. Jisté je, že agenti GRU Anatolij Čepiga a Alexandr Miškin se proměnili v popravčího Petříka i jeho druha, byť třeba náhodou. Munice totiž podle BIS možná měla vybuchnout později.
GRU vs. StB
Čepiga a Miškin byli oficiálně ohlášeni ve Vrběticích jako obchodníci se zbraněmi, i když opět s jinou identitou, tentokrát jako Tabarov a Popa. Povolení ke vstupu do muničních skladů dostali od 13. do 17. října, přičemž k výbuchu ve skladu č. 16 došlo 16. října v 9:25. A tehdy dodýchal i Luděk Petřík. GRU tak vlastně odstranila bývalého kapitána StB. „Jestli mu to buchlo pod rukama, anebo jak to bylo, nevíme,“ přemýšlí Šimek, co se mohlo ve skladu přihodit. V okamžiku exploze už ale Čepiga a Miškin nastupovali do letadla z Vídně do Moskvy.
Ve střelnici Corrado zrovna probíhá přezkušování majitelů zbrojních pasů. Jsou to ostřílení borci, většinou kolem padesátky, ale v roce 2014 ani dříve tu prý nikdo z nich nechodil trénovat. Spíš se ale nemají zájem pouštět do hovoru. Poslední otázka pro majitele Šimka je položena s mírnou nadsázkou. Budete si teď více kontrolovat, koho ubytujete? „To neovlivním. A přiznám se, že kdyby ti dva agenti přijeli znova, ani bych je nepoznal,“ říká hoteliér.
