osvobození Prahy

Pomoc vlasovců při Pražském povstání byla zásadní, zachránili mnoho životů, řekl v pořadu K věci na CNN Prima NEWS historik Petr Blažek. Připomněl, jak tyto jednotky obsadily ruzyňské letiště, takže vojáci nacistického Německa nemohli na povstání reagovat bombardováním ulic hlavního města. Podle odborníka však s tímto krokem sám generál Andrej Andrejevič Vlasov nesouhlasil.

K hrobu, v němž je na Olšanských hřbitovech uložen MUDr. Oldřich Kopeček, chodí jeho dcera Olga Vidová již 80 let. „Němci ho zastřelili hned první den povstání. A vlastně jsem byla téměř u toho, stalo se to jen kousek od našeho bydliště ve Vítězné ulici na Malé Straně. Chtěl pomoci postřeleným, ale dostal zásah z kulometu,“ líčí žena u rovu na Olšanech. „A tady teď chudák leží,“ zaklepe na žulovou desku.

Jaké by bylo Československo, kdyby se Američané nezastavili v Plzni a přispěchali na pomoc Pražskému povstání, které vypuklo 5. května 1945? „Prioritou pro Washington byl vstup Sovětského svazu do války s Japonskem, a proto nechtěl Moskvu provokovat postupem až do Prahy,“ vylučuje tuto možnost historik Jan B. Uhlíř, přední odborník na dějiny protektorátu. „Ale ani případná přítomnost Armády Spojených států amerických v Praze by v budoucím vývoji Československa nehrála žádnou roli,“ dodává.

Násilnosti vojáků Rudé armády na ženách z května 1945 jsou pořád téměř tabu. I když se jich na území dnešní České republiky odehrálo bezpočet, historici se tématu spíš vyhýbají a rodiny obětí o něm nerady mluví. „Ruští vojáci hromadně znásilnili moji babičku Hedviku, která způsobeným zraněním podlehla. Táta se mi ale s jejím příběhem svěřil teprve nedávno,“ vypráví pro CNN Prima NEWS dvaapadesátiletý učitel Milan Krupa. Následující reportáž připomíná pět událostí spojených s násilnostmi rudoarmějců vůči ženám.

K poslední velké bitvě druhé světové války v Evropě došlo mezi 8. a 12. květnem 1945 v prostoru mezi Příbramí a Milínem u Slivic. Ještě čtyři dny po podpisu bezpodmínečné kapitulace se zde jednotky SS a německého wehrmachtu bránily partyzánům, oddílům místních Revolučních gard a postupující Rudé armádě.

Váleční fotografové na všech stranách konfliktu pořídili desetitisíce fotografií z bojů i devastovaného zázemí. Konec války oslavovali všichni lidé, ne všichni vojáci ale složili hned zbraně.

Osmý květen máme v našich kalendářích označený jako „Den vítězství“. Ve střední a západní Evropě je tento den v současnosti spojen s oslavami konce druhé světové války. Vždycky to ale tak nebylo. Je to jen další státní svátek a den, kdy nemusíme do práce, nebo něco víc?

Poslední dny druhé světové války již ukázaly, že studená válka mezi mocnostmi už začala. Doplatilo na to Československo.

Sporů kolem sochy maršála Koněva se chopil jak mainstreamový, tak dezinformační tisk. Oč ve sporu vlastně jde?