Papež František při návštěvě Slovenska otevřel i temnou kapitolu z konce války, kdy postupující Rudá armáda hromadně znásilňovala ženy i nezletilé dívky. Svatý otec se v Košicích poklonil památce 16leté Anny Kolesárové, která se ruskému vojákovi odmítla poddat, a ten ji zastřelil. Vatikán aktuálně chystá i blahořečení oběti sexuálního násilí Rudé armády ze Sobotína na Šumpersku, čeští historikové se přitom tématu spíše vyhýbají.
Šestnáctiletá Anna Kolesárová se před příchodem Rudé armády do obce Vysoká nad Uhom na východním Slovensku schovala společně s otcem a dalšími vesničany do sklepa. I tam ale dívku objevil sovětský voják a vyzval ji, aby mu v domě připravila něco k jídlu. Byla to jen záminka, Annu se vzápětí pokusil znásilnit. Ta se mu ale vyškubla z rukou a utekla nazpět do sklepa. Rozlícený rudoarmějec dívku pronásledoval a před zraky otce ji zastřelil. Stalo se to 22. listopadu 1944.
Papež František příběh Anny Kolesárové dobře znal už před návštěvou Slovenska, kde se oběti veřejně poklonil. Dívku v roce 2018 prohlásil za blahoslavenou, což je předstupeň nutný ke svatořečení. A tento týden se ocitl téměř na místě vraždy, neboť Košice dělí od Vysoké nad Uhom necelých osmdesát kilometrů. Svatý otec o Anně Kolesárové emotivně promluvil při mši svaté pro slovenskou mládež na košickém fotbalovém stadionu, a to v souvislosti s láskou a hrdinstvím: „Máme před očima blahoslavenou Annu, hrdinku lásky. Promlouvá k nám, abychom všichni usilovali o vznešené cíle,“ prohlásil.
Romové, holocaust i rudoarmějci
S úporností, která je nepříjemná i části katolického kléru, otvírá papež František temné stránky historie i současnosti.
Při návštěvě Slovenska připomněl podíl režimu katolického kněze a slovenského prezidenta Jozefa Tisa na vyvraždění 100 tisíc židovských sousedů. Na romském sídlišti Luník IX v Košicích ve stejný den naznačil, že vztah slovenské majority k romské minoritě není ideální. A rovněž v Košicích otevřel i téma sexuálního násilí vojáků na ženách. Nejen jako historickou křivdu, ale také jako obecný problém, který doprovází i některé aktuální vojenské konflikty.
„Papež opět připomněl věci, které už se zdály být jakoby zastřené a zapomenuté. A to je dobře,“ chválí Františkovu odvahu katolický farář Milan Palkovič ze Sobotína na Šumpersku. „Češi mají k dějinám trochu falešný přístup. Od roku 1945 se o sexuálním násilí na ženách nesmělo mluvit, ale když to bylo po revoluci konečně možné, zase se začalo říkat, že tyhle věci se staly dávno, a že se mají nechat spát,“ uvažuje kněz.
Podle Palkoviče česká společnost ráda řeší třeba Bitvu u Lipan anebo to, zda se Československo mělo v roce 1938 bránit Německu vojenskou silou. „Ale pak jsou tu témata, ke kterým je obecná nechuť,“ říká. Problematika sexuálního násilí ze strany Rudé armády se ho přitom bytostně dotýká. Každý den prochází v Sobotíně kolem hrobu 29leté řádové sestry Marie Paschalis Jahnové, kterou potkal podobně smutný osud jako Annu Kolesárovou.
Rudoarmějec ji zastřelil při modlitbě
Vlastně se třetí den žilo v míru, byl 11. květen 1945. Marie Paschalis Jahnová tehdy pracovala jako dobrovolná ošetřovatelka v místní škole, která sloužila jako lazaret i starobinec. Tragickou událost pečlivě zaznamenal tehdejší sobotínský farář Bruno Esch: „V pátek 11. května projížděl kolem jeden ruský voják na kole. Zastavil a vstoupil do budovy. Sestra M. Paschalis chtěla sejít ze schodů. Vyděšená vběhla zpět do místnosti, kde se zdržovali staří lidé, dílem ležící na postelích. Rudoarmějec rozrazil dveře a požádal mladou sestru, aby ho následovala.“
Řeholnice věděla, co ji čeká, a vojáka odmítla poslechnout. Rudoarmějec ji uchopil za paži, žena se mu však vytrhla a ukryla za stůl. „Voják vystřelil do stropu. Když ji znovu vyzval, aby s ním šla, odpověděla rozhodně: ‚Zastřelte mě, Kristus je můj ženich, jen jemu patřím!‘ Poklekla, vzala do ruky kříž, políbila ho a modlila se. Rus vystřelil. Sestra padla dozadu a byla na místě mrtva,“ zapsal předchůdce dnešního sobotínského kněze.
Marie Paschalis Jahnová patřila do rodiny řeholnic kongregace sester svaté Alžběty, která v České republice působí i dnes. Střelnou ranou ze sovětských zbraní zahynulo na jaře 1945 i dalších devět sester řádu, tyto případy se ale odehrály na dnešním území Polska.
Generální rada polské provincie řádu Alžbětínek proto od roku 2009 usilovala o blahořečení všech deseti obětí naráz a papež František jejich mučednictví letos na sklonku června skutečně potvrdil. „Blahořečení už teď nic nebrání, jen se celý akt musí důkladně připravit. Nesjpíše se tak stane příští rok,“ odhaduje sobotínský farář Milan Palkovič. Až dojemné je pak přízvisko, které dal Vatikán zastřelené Marii Paschalis Jahnové: Bílá růže z Čech.
Poslední svědectví pamětníků
Sobotín leží v pohraničí, většinu obyvatel tu proto do odsunu tvořili etničtí Němci. „Podobných bolestných události se tady po příchodu Rusů stalo strašně moc, sám jsem o tom ještě mohl mluvit s některými pamětníky, kteří nemuseli odejít do Německa,“ vypráví Palkovič. Otřesné příběhy slyšel například od starousedlice z nedaleké Loučné nad Desnou: „Tamní německé dívky se schovaly v lese, Rusové je ale vypátrali a hromadně znásilnili.“
Přímá svědectví se ztrácejí s odchody posledních pamětníků. Uvědomuje si to i Svatý otec, který takzvaně za pět minut dvanáct připomněl typ násilí z konce války, o kterém se moc nemluví. „Papež František během návštěvy Slovenska otevřel hned několik záležitostí, které má část společnosti nechuť otvírat,“ říká sobotínský farář.
Nebyl to ústřední bod papežské mise na Slovensku, František však načal téma, o němž na Slovensku ani v Česku skoro nic nevíme. Paradoxně se problémem důkladněji zaobíral snad jen švýcarský historik Adrian von Arburg působící donedávna v Praze a Brně. Jeho prvotním zájmem byl sice odsun Němců, ale v archivech našel i spoustu důkazů o zvěrstvech rudoarmějců na civilním obyvatelstvu, ať už šlo o české Němky, anebo o Češky.
Znásilnili i naši 63letou hospodyni
Podle historika Arburga rudoarmějci při osvobozování Československa znásilnili nikoliv tisíce, nýbrž spíše desetitisíce žen. V Národním archivu třeba našel zprávu z 25. května 1945, která dokumentovala otřesné ukrutnosti ruských vojáků na českých občanech Brna:
„Potkávám svého přítele lékaře. Strhané rysy obličeje, uplakané oči. V noci vtrhlo k němu několik vojáků Rudé armády a chtěli znásilnit jeho ženu. Stařičký otec klekl se sepjatýma rukama před vojáky na kolena a říkal jim, že se po čtyřletém žalářování vrátil z gestapáckého koncentračního tábora, a prosil, aby ušetřili rodinu jeho syna. Byl puškou surově odstrčen. Vojáky byla pak znásilněna nejen žena lékaře, ale i 10letá dceruška.“
Stejný pramen pokračoval: „Za chvíli nato od jiného známého dovídám se další ohavnosti. Vojáci Rudé armády znásilňovali ženu, která měla u sebe malé dítě. Zděšené dítě začalo plakat. Vojáci uchopili dítě za nožičky a udeřili jím o zem, načež pokračovali ve svých ukrutnostech. Na jiném místě vnikli vojáci do krytu, muže vyhnali ven a všechny ženy znásilnili. (...) Po několika dnech přichází naše posluhovačka, stařena 63letá. Byla znásilněna vojáky Rudé armády, pro silné krvácení musela se uchýliti do nemocnice.“
Autor svědectví přitom rudoarmějce v Brně napřed nadšeně uvítal: „Naše radost z vítězství a naše vděčnost Rudé armádě neznala mezí. (...) Utěšoval jsem se, že snad jen já jsem měl to neštěstí, že jsem byl tak strašným způsobem probuzen ze svého snu o osvobození bratrským ruským národem. Bohužel, rozmluva s dalšími známými připravila mne o tuto levnou útěchu. Ze všech stran dovídám se hrůzné zprávy. Ukrutenství, drancování, znásilňování – to je tenor všech těchto zpráv.“
Násilí příliš nezajímá ani historiky
„Z pera českých historiků zatím k tématu znásilňování žen Rudou armádou nevznikla žádná shrnující studie. Na rozdíl od Německa anebo Polska,“ říká přední tuzemský odborník na dějiny protektorátu a druhé světové války Jan B. Uhlíř. Podle historika je to způsobeno celkovým nezájmem historické obce o celou éru.
„Teprve nyní se třeba mapuje, kdo z českých odbojářů byl vlastně za války popraven v berlínské věznici Plötzensee,“ líčí, přičemž na výzvu německých historiků se na tomhle úkolu i sám podílí. Ve věznici bylo popraveno 617 hrdinů z Čech a Moravy. „Pokud se tedy historická obec dosud pořádně nezajímala ani o tyto odbojáře, těžko se bude zaobírat civilisty, tedy zneuctěnými ženami během osvobozovacích bojů,“ myslí si historik.
Papež František ale nyní jasně naznačil, že Češi a Slováci by tohle bílé místo v dějinách měli vybarvit. A na stadionu v Košících apeloval na mládež, aby se rozhodně více zajímala o příběh zavražděné Anny Kolesárové než o smyšlené osudy hrdinů béčkových snímků. „Prosím, nenechávejme naše dny plynout jako epizody v telenovelách,“ požádal nejmladší generaci.
