Rozhovor se slovenským exprezidentem Andrejem Kiskou
Šéf Národní rady a kandidát na prezidenta Peter Pellegrini mě zklamal, byl by jen prodlouženou rukou premiéra Roberta Fica. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS to řekl slovenský exprezident Andrej Kiska. Dodal, že Pellegrinimu podpora ze strany českého expremiéra Andreje Babiše či bývalé hlavy státu Miloše Zemana spíše uškodí. Kiska naopak vychvaloval druhého finalistu prezidentských voleb – exministra zahraničí Ivana Korčoka. Pošramocené vztahy s Českem ale podle něj můžou normalizovat oba dva kandidáti.
Setkáváme se krátce před 2. kolem prezidentských voleb na Slovensku. Zeptám se přímo. Kdo zvítězí? Ivan Korčok nebo Peter Pellegrini?
Tak to dnes nikdo neví. Průzkumy ukazují, že je to velmi těsné a bude záležet na tom, kdo přijde volit. Záleží, zda se demokratická část Slovenska vzepře a přijde ve velkém, ale je pravda, že to bude záležet také na Harabinovcích (příznivci ultranacionalistického kandidáta Štefana Harabina; pozn. red.) a voličích extremističtějšího typu.
ČTĚTE TAKÉ: Slovenské prezidentské volby: Získal by váš hlas Pellegrini, nebo Korčok? Napoví vám kalkulačka
Oba finalisty jste ještě coby prezident jmenoval do různých funkcí. Pellegriniho premiérem, Korčoka velvyslancem v USA. Jaký na vás tehdy dělali dojem a máte jej u nich dodnes?
U pana Pellegriniho u mě došlo k velkému zklamání. Jmenoval jsem ho do funkce premiérem poté, co musel po vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové (investigativní novinář a jeho snoubenka; pozn. red.) odstoupit Robert Fico. Ten měl velmi silné prohlášení, že i když není premiérem, tak to nic neznamená a bude zemi nadále řídit. Ale u Pellegriniho se ukázalo, že vůbec nemá zájem ho poslouchat na slovo. Ukázalo se to tehdy pěkně u odvolání policejního prezidenta Tibora Gašpara, který byl součástí symbolu mafie našeho státu. V nové vládě, kde se stal premiérem Pellegrini, byl ministr vnitra (dnes ministr školství Tomáš Drucker; pozn. red.), který Gašpara nechtěl odvolat, protože se bál Fica. Neodolal tlaku, já jsem Pellegriniho tedy pověřil vedením ministerstva vnitra a ten do hodiny Gašpara odvolal. Ukázal, že se Fica nebojí. Ten měl zároveň na Pellegriniho velmi mnoho opravdu urážlivých vyjádření, o kterých sám věděl, takže jsem byl přesvědčený, že už se s ním Pellegrini dohromady nedá.
Dnes jsou spolu ve vládní koalici…
Bohužel, po posledních parlamentních volbách se ukázalo, že politika je umění možného a politické obchody se dějí. Pellegrini uzavřel koalici a Fica máme zpět. V tomto mě zklamal.
A co Ivan Korčok?
U Korčoka jsem žádný takový špatný moment nezaznamenal. Naopak. Prvně jsme se potkali asi před 10 lety, kdy byl naším velvyslancem při Evropské unii. Já v tu dobu ještě nebyl inaugurován, ale už jsem byl zvoleným prezidentem, měl jsem možnost se s ním potkat a říkal jsem si: „WOW! To je super člověk.“ Velmi jasně definoval problémy. Postupně jsem ho za ty roky měl možnost potkat mnohokrát a velmi si na něm vážím, že i když byl státním tajemníkem (slovenský ekvivalent českých náměstků; pozn. red.), tak nikdy ze svých základních hodnotových pravidel neodstoupil. Vždy je držel.
Pellegriniho nyní před volbami podpořili český expremiér Andrej Babiš (ANO) a také bývalá hlava státu Miloš Zeman. Myslíte si, že to může mít na slovenské voliče nějaký efekt?
Spíš si myslím, že negativní. Když jsem kandidoval proti Ficovi, tak Zeman podpořil jeho. Myslím si, že slovenští voliči jsou dostatečně sebevědomí a nemají rádi podpory ze zahraničí, umí si vytvořit názor sami. A zvlášť Babišovo vystoupení tu působilo paradoxně. Myslím, že Pellegrinimu to vůbec nepomáhá.
Ať se prezidentem stane Korčok nebo Pellegrini, co lze od nich očekávat? Jakým směrem se vydají?
U Korčoka je to jednoduché. Myslím, že bude pokračovat v tom, co dělá Zuzana Čaputová. Pan Korčok je jasně proevropský, prospojenecky orientovaný a hodnotový člověk. Nemám u něj pochyby. U Pellegriniho teď nevím. Velmi jsem znejistěl, když se na svoji stranu snažil získat Harabinovce, nebo když chválil ministra zahraničních věcí Juraje Blanára za to, že se sešel a vyfotil s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem. Nebo kvůli tomu, jak zahlasoval společně s Ficem za novelu trestního zákoníku, která mimo jiného zkracovala promlčecí dobu při znásilnění. Pellegrini tak nyní dělá kroky, které mě nesmírně zklamaly. Mám obavu, že kdyby se tím prezidentem stal, že by nadále vykonával Ficovu prodlouženou ruku. Tím, že mu Fico dává svoji podporu, si ho svým způsobem kupuje. To by bylo velmi špatné pro naši zemi, kdyby tu byl takový prezident.
Kampaň před 2. kolem se zdála být poměrně vyhrocená. Jak ji hodnotíte vy?
Nehodnotím ji ničím zvláštním. Pamatuji si před deseti lety kampaň proti mé osobě. Slovensko bylo oblepené billboardy a miliony letáků šly do schránek s tím, že jsem lichvář, scientolog a nevím, co všechno dál. Necítím tam nic dramatického, když to například porovnám s českými volbami.
Mám obavu, že kdyby se prezidentem stal Pellegrini, že by nadále vykonával Ficovu prodlouženou ruku. Tím, že mu Fico dává svoji podporu, si ho svým způsobem kupuje.
V úvodu jste zmínil, že na výsledku voleb se odrazí zejména to, zda ke 2. kolu přijdou voliči Štefana Harabina a nacionalisté. Je tohle podle vás přesně ten klíčový faktor, který rozhodne volby, nebo tam vidíte ještě něco?
Jsou tu dva faktory. Jeden je, abychom my všichni, kteří nechceme Ficova člověka v prezidentském paláci, přišli volit, aby nás bylo co nejvíce. Je pravda, že druhým faktorem je, že když se podíváme na výsledky 1. kola, které za mě osobně dopadlo velmi dobře, tak je otázka, jak by volili lidé od Harabina a možná dalších kandidátů. Kdybychom vycházeli čistě matematicky z těchto dvou čísel, tedy že nepřijde dostatek prodemokratických voličů a zároveň by všichni nevoliči Korčoka podpořili Pellegriniho, tak si myslím, že je šance, že by Pellegrini získal více hlasů. Zda se tak stane uvidíme za chvíli. Já ale věřím, že ne.
Mluvilo se ale také o maďarské menšině. Lídr strany Maďarská aliance a neúspěšný prezidentský kandidát Krisztián Forró podpořil před 2. kolem Petra Pellegriniho.
Krisztián Forró ale vůbec nereprezentuje celou maďarskou menšinu. Tím, že paradoxně Pellegrini jel za Orbánem do Maďarska, aby se mu vtíral kvůli získání maďarských voličů, vůbec nemusí znamenat, že ho budou volit. Uvidíme, sám jsem na to zvědavý.
Setkáváme se zároveň v době rozkolu mezi vládami českého premiéra Petra Fialy (ODS) a jeho slovenského protějška Roberta Fica. Zásadní nesoulad je na zahraniční politice, zejména kvůli odlišnému pohledu na ruskou invazi na Ukrajinu. Jak se na tento rozkol coby bývalá hlava státu díváte?
V první řadě je důležité pochopit, proč Fico dělá to, co dělá. Po vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové od něj odskočili řekněme normálnější voliči. Fico si na tom dně, na kterém byl, uvědomil, že pokud se chce znovu dostat k moci, tak musí oslovit extrémisty, komunisty, neofašisty a skupiny na kraji společnosti. Oslovil je a získal. Koneckonců, extremisté jako třeba Marian Kotleba (lídr strany LSNS odsouzený za propagaci fašismu; pozn. red.) se nedostali do Národní rady, protože je Fico pohltil. Teď jako správný populista, protože ti nikdy neříkají, co si opravdu myslí a naopak hlásí, co si přeje jejich volič, se snaží k nim promlouvat proruskou a protievropskou propagandou.
Čili míníte, že je to čirý pragmatismus?
Ano, absolutně. Když byl Fico premiérem a já prezidentem a setkávali jsme se s představiteli Evropské unie, tak nebylo proevropštějšího politika. A pak tu byly oslavy Slovenského národního povstání, kde tak nadával na EU, že jsem se za něj styděl. To je typický Fico, typický populistický politik. Teď dělá kroky, za které se běžný Slovák stydí. My jsme stejně jako vy obrovsky pomohli Ukrajincům a stojíme za nimi, a najednou tu máme člověka, který pomalu začíná zpochybňovat, kdo stojí za tou válkou.
PODÍVEJTE SE: Kdo bude slovenským prezidentem?
Vraťme se k tomu rozkolu a kroku české vlády pozastavit setkávání obou vlád.
Setkávání slovenské a české vlády byla spíš symbolická. V praxi se na nich moc neudělalo, ale bylo velmi pěkným symbolem přátelství mezi našimi zeměmi. Jsem přesvědčen, že na světě nejsou země, které k sobě mají tak blízko, jako právě Česko a Slovensko. Velmi si vážím české vlády, že dala jasný signál, že pokud slovenská vláda bude dělat kroky, které jsou absolutně proti zdravému rozumu, našim spojencům a základním hodnotám, tak si s ní nechce sedat za jeden stůl. Vůbec to neznamená, že by se narušily vztahy mezi Čechy a Slováky. Že dala česká vláda tento symbolický výstražný prst vzhůru, bylo velmi důležité a vážím si toho.
Vztahy nicméně narušené jsou, minimálně mezi těmi vládami. Ať už se stane prezidentem Ivan Korčok nebo Peter Pellegrini, mají předpoklady k tomu situaci napravit?
Určitě mají.
Oba dva?
Jsem přesvědčený, že se Pellegrini v případě zvolení, i když je to trochu Ficův člověk, pokusí tyto politické vztahy znormalizovat.
Když jste v roce 2020 odcházel z politiky, tak se zdálo, že ke konci míří i politická kariéra Roberta Fica. Tehdy prohrál volby, skončil v opozici, opustili ho Pellegrini a další lidé, kteří založili Hlas-SD. Dnes je ale již počtvrté premiérem a jeho spojenec se může stát prezidentem. Co na jeho návrat na výsluní říkáte?
Každá země se hýbe v sinusoidách. Někdy máme lepší vlády a prezidenty, někdy horší. Návrat Fica, ale také Roberta Kaliňáka (dnes ministra obrany; pozn. red.) či zmíněného Tibora Gašpara, k moci je velmi smutným signálem pro nás všechny, kteří jsme byli na náměstích po vraždě Kuciaka a Kušnírové, a chtěli jsme nové, slušné Slovensko.
Proč se to stalo znova je výsledkem několika faktorů. Zaprvé má nesmírně silnou motivaci. Tu nejsilnější, protože mu reálně hrozí vězení, i jeho souputníkům. Kajícníci (spolupracující obvinění; pozn. red.) včetně bývalého ředitele Finanční správy Františka Imreczeho jasně svědčí o tom, jak zneužíval svojí moc. Proto v opozici vyhrožoval prokuratuře, soudcům a dalším. Ví, že když se chcete vyhnout vězení, tak se musíte dostat k moci. Druhým byla velmi špatná situace. Válka na Ukrajině, pandemie koronaviru, společnost se otřásala a vaše země také. Zatřetí byl na Slovensku problém i samotná vláda Igora Matoviče. Svým přístupem a vládnutím Ficovi umožnil návrat zpět. Tato kombinace znamenala, že ten, který nejvíc selhávajícího Matoviče kritizoval, se k té moci dostal.
Zmínil jste protesty v ulicích po vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové v roce 2018. Tehdy pod jejich tlakem Fico rezignoval na premiérský post. Když vám tehdy předával demisi, řekl vám památná slova: „Neodcházím. Buď klidný, pane prezidente“. Dnes jsou proti němu opět protesty, ale nezdá se, že by kvůli nim tentokrát končil. Mají ty demonstrace smysl?
Mají. Je pravda, že kvůli nim neskončí, ale vydává to jasný signál od společnosti. Když chce Fico nějakou podporu, tak sváží lidi autobusy. Dělá to teď i Pellegrini, když sváží starší lidi i s pomocí starostů Směru-SD. Na Slovensku probíhají na desítkách míst spontánní protesty proti Ficovi a jen když teď měl akci Korčok, bylo tam asi sedm tisíc lidí. Já byl v Popradě či Spišské Nové Vsi a i tam byly stovky lidí. Je to dobrý signál společnosti, že nespí, a že existuje hranice, která když je překročena, tak se ta společnost dokáže velmi silně ozvat. Teď Fico a spol. chtějí zpolitizovat RTVS (slovenská veřejnoprávní televize a rozhlas; pozn. red.), ministryně kultury Martina Šimkovičová dělá kroky, nad kterými jen kroutíme hlavami. Protesty jsou dobrá ukázka občanského aktivismu „Dávejte si pozor, jsme tu a Slovensko si ukradnout nenecháme“.
A myslíte, že takovou hranici má i právě Robert Fico? Je něco, kvůli čemu by sám odstoupil, jako v roce 2018?
Myslím si, že teď ne. Jeho motivace nebýt trestně stíhaný je obrovská. Ústavní soud mu novelu trestního zákoníku a to, co chtěl nejvíce – zkrácení promlčecích lhůt u trestných činů – zastavil. Takže si nemyslím, že by u něj nějaká taková hranice byla.
Za pár měsíců skončí mandát prezidentce Zuzaně Čaputové. Jak byste její působení zhodnotil?
Jsem na naši prezidentku hrdý. Je pravdou, že jsou kroky a detaily, kde bych zareagoval jinak, ale to je normální. Jsme různí lidé. Ale jsem velmi hrdý na naši paní prezidentku.
Zuzana Čaputová končí již po jednom volebním období, stejně jako vy. Nemyslíte si, že to vám i jí může historie vyčítat?
Je to nepřenositelná zkušenost. Kdo to nezažil, ten to nezná. Co máme s paní prezidentkou společné, je, že jsme vzešli z nepolitického prostředí. Já šel do politiky kvůli mé charitě Dobrý anjel, protože jsem viděl, jak nám zbytečně umírají děti, selhává zdravotnictví a sociální systém, a chtěl jsem zemi pomoci ještě více. To byl můj důvod.
Paní prezidentka byla aktivistka a také chtěla zemi pomoci. Ani jeden z nás ale nebyl politikem. Šli jsme do toho a lidé občas nevím proč zapomínají, že když se člověk stane prezidentem, tak dává slib na pět let. Nedává slib, že tam bude deset let a určitě musí kandidovat znovu. Stalo se, že na ni kromě Fica, extremistů a neofašistů začal útočit také Matovič už coby premiér. Společnost se ještě více zpolarizovala a byla násilnější. Na náměstích byly proti ní tisíce naverbovaných lidí, křičely na ní ošklivá slova, a my jako demokratická část společnosti, která ji má ráda, jsme byli tak trochu zticha. Ten člověk je pak večer sám a přemýšlí, že do toho dává všechno a celý svůj život. Je to těžké. Obě její dcery mají ochranku. Že na vás budou kydat špínu se čeká, ale že i dcery Čaputové budou muset mít ochranku… Já ji absolutně rozumím.
