Ledecká: Pro úspěch na olympiádě jsem udělala vše. Připravené mám tělo i hlavu

Když přijela v Koreji do cíle závodu super obřího slalomu, nemohla uvěřit svým očím, když u svého jména viděla na výsledkové tabuli jedničku. O setinu sekundy porazila Rakušanku Annu Veithovou. Takový výsledek nečekala ona, vlastně nikdo. Šlo o jedno z největších překvapení v historii alpského lyžování na olympijských hrách.

Naopak vítězstvím ve snowboardovém paralelním slalomu „jen“ potvrdila své dominantní postavení. Jako první žena zvítězila na zimních olympijských hrách ve dvou různých sportech.

Od té doby nadále patří mezi absolutní světovou špičku ve snowboardingu, mezi lyžařkami o takové postavení stále ještě bojuje.

Vstoupila jste do olympijské sezonu odpočinutá a také nažhavená?
Ano, léto jsem si opět užila, protože jsem zase byla v Řecku. Hodně jsme tam zapracovali na kondici s mým fyzioterapeutem Michalem Lešákem.

Takže to nebyla úplná dovolená?
Ne, mě totiž nebaví se válet na pláži. Jsem závodní typ, takže se vždy těším, až začne sezona. Přiznám, že trpím v přípravě, a proto i v létě závodím s lidmi, kteří jsou kolem, třeba s bratrem nebo právě s fyzioterapeutem. Některé výsledky ani nejsou publikovatelné, protože jsem dostala několikrát tzv. na zadek.

Ještě před startem sezony jste absolvovala tzv. Atomic Day, setkání závodníků této rakouské lyžařské značky s médii. Jde pro vás o výjimečnou věc?
Jsem ráda, že mě vůbec pozvali. Letos tam byli kvůli pandemii koronaviru jen ti nejlepší. Kilde, Schiffrinová a další esa. Je mi to ctí, že jsem tam s nimi mohla být. Prošli jsme celou továrnu a ukázali nám, jak se lyže dělají.

Také jste dostala nové lyže Revoshock. Vyhovují vám? V čem jsou revoluční, jak tvrdí výrobce?
S novými lyžemi jsem spokojená, protože je to fakt jízda. Měli jsme šanci je otestovat už vloni jako tovární závodníci. Takže přece jen nějaká privilegia ještě máme. Je to celé hlavně o tom gripu lyže, s tou novou technologií cítím, jak lyže hezky zabere do oblouku a drží mě v něm, i když je trať ledová.

Jsem závodní typ, takže se vždy těším, až začne sezona. Přiznám, že trpím v přípravě, a proto i v létě závodím s lidmi, kteří jsou kolem, třeba s bratrem nebo s fyzioterapeutem.

V Číně se kvůli pandemii koronaviru žádné lyžařské závody nekonaly. Je to handicap, že neznáte sníh ani podmínky, které vás čekají?
Díky tomu, že jsem i snowboarďačka, mám výhodu a tamní sníh znám. Závodili jsme tam, sice na jiném kopci, ale aspoň nějakou zkušenost a představu mám, jaké by tam mohly být podmínky. Tedy na rozdíl od lyžařů, kteří tam ještě neměli ani závod. Lyžařské závodní svahy jsem viděla zatím jen na fotkách, takže se snažíme se připravit. Ale o Koreji jsme taky nevěděli skoro nic a dopadlo to tam docela dobře… (smích)

Mluvilo se o zásahu do vašeho týmu. Slovenka Petra Vlhová vám chtěla „přetáhnout“ servismana Miloše Machytku. Jak si ceníte toho, že se vám ho podařilo udržet?
Je to nejlepší servisák na světě a já mám to štěstí, že je pořád se mnou a velmi si toho vážím. Jsem si vědoma, že celý tým měl několik nabídek, proto si tolik vážím, že jsou loajální a zůstávají se mnou. Nevím, čím to je, že je to táhne ke mně, přestože oni jsou nejlepší na světě. (smích) Tedy já si to myslím. Jsem ráda, že nikam neutíkají.

Co je nejdůležitější na spolupráci se servismanem? Pocit důvěry?
Miloš má několik výhod. Zaprvé je velmi svědomitý a pracovitý. A je jedno, co právě dělá. Jestli je na kopci nebo jezdí na skútru či mi pomáhá s lyžemi, přenáší věci. Dává tomu 150 procent každý den. Ta jeho energie mi pomáhá. Vstanu a vidím, že Miloš už má všechno připravené a stále pracuje. To je něco speciálního, co u jiných týmů nevidím. I když jedeme v kabince se špičkovými týmy, tak jejich závodníci si musejí všechno odnést sami, připravit si boty, ale já už boty připravené mám a ještě je k tomu nalitý čaj. (smích) Sice jsou to maličkosti, ale… To, že ho mám v týmu, je pro mě velmi důležité. Ale to i pro ostatní.
Tomáš Bank (lyžařský trenér): Trenér Franz Gamper (italský kouč olympijských norských olympijských vítězů Jansruda a Svindala, Ledeckou trénuje od října 2020 – pozn. red.) říkal, že toto v jeho čtyřicetileté kariéře ještě nikdy neviděl a nezažil, že servisák připraví lyže i jemu.

Jak dlouho jste plánovala sezonu, abyste své závodění rozdělila mezi lyže a snowboard?
Plán sice máme, ale víte, jak to je s našimi plány. Pořád je musíme měnit podle aktuální situace, je to jedna velká improvizace. Mrzelo mě, když jsem minulou zimu absolvovala na prkně jen jeden závod, velmi mi to chybělo. Proto chci zařadit víc závodů, aby bylo tělo připravené na změny. A mohla se rozhodovat podle toho, jak se cítím a ne podle toho, jak mi poručí tělo.

V minulosti jste zdravotně trpěla kvůli přechodům z lyží na snowboard a obráceně. Je to nyní lepší?
Ano, to se váže i ke spolupráci s mým hlavním partnerem Red Bullem. Na základě výsledků testů jsme do přípravy zařadili novou složku, která by nám měla pomoci takové případy eliminovat, snad i vyřadit. Věřím, že už se ty problémy dít nebudou. Udělala jsem pro to maximum. Víc snad už ani nešlo a tělo se cítí dobře.

Nemohu konkrétně říct všechno, protože je to know how. Nejen moje, ale i Red Bullu. Díky nim jsem na jejich klinice absolvovala několik testů, abychom zjistili, jak funguje celé mé tělo, jak pracují svaly.

Na co jste se v přípravě nejvíce zaměřila?
Nemohu konkrétně říct všechno, protože je to know how. Nejen moje, ale i Red Bullu. Díky nim jsem na jejich klinice absolvovala několik testů, abychom zjistili, jak funguje celé mé tělo, jak pracují svaly. Jsem šťastná, že takového partnera mám, protože mi pomohl sestavit skvělý plán přípravy, vím, že jsem se zlepšila a cítím se dobře. A pokračujeme v tom i v průběhu sezony.

K čemu jste došli?
Řešili jsme, jakým způsobem zapojovat zadek. Zjistili jsme, že proti jiným sjezdařkám ho mám malý. Na tom musím zapracovat, aby se mi ostatní lyžařky nesmály…

Trenér Tomáš Bank mluvil o tom, že byste měla přibrat…
Když já bych chtěla jen ten hezký zadek, kila moc ne. (smích) K tomu poznámku, Tomáš vařil při soustředění. A neskutečně. Chtěla bych vypíchnout, že není jen organizačně schopný trenér, že mi radí s prohlídkou na kopci, natáčí videa, hlídá časomíru, vše organizuje, ale ještě k tomu fantasticky vaří. Jeho manželka Martina může být ráda, že ho má.

V programu ZOH 2022 je nejdříve snowboard, až pak na lyže. Tedy opačný program než na hrách Pchjongčchangu 2018. Je to pro vás lepší?
Uvidíme. Je to jednodušší v tom, že se nemusím rozhodovat. Že obě disciplíny nejsou ve stejný den. Ale jsem hlavně ráda, že je vše na stejném místě a nemusíme se s celým týmem přesouvat. Myslím, že je to dobře, že mám nejdřív snowboard. Ale nevím, proč si to myslím. (smích)
Tomáš Bank: Myslím, že to pro nás bude lepší. Na olympiádě v Koreji jsem totiž na Ester viděl, že občas byla myšlenkami jinde, protože tam přijela pro medaili na snowboardu. Takže pokud tady bude mít už snowboard za sebou, tak se budeme moci plně věnovat jen lyžím.
Justin Reiter (trenér snowboardingu): Těžko na to odpovědět. Vždy trénujeme tak, abychom byli připravení na cokoliv. Už v létě jsme kvůli programu na olympiádě střídali přechody ze snowboardu na lyže a obráceně. Ale těším se, že Ester pojede snowboard jako první a pak všem nakope zadek na lyžích.

Jak jste dělila v přípravě na sezonu čas mezi lyžování a snowboarding?
V první části jsme se věnovali super-G a sjezdu na jednodušších tratích, abych se soustředila na sjezdový postoj, poté i obřímu slalomu na rovinatějších tratích. Postupně jsme přecházeli na prudší kopce. Čas dělím půl na půl, určitě mám víc tréninkových dnů na snowboardu než loni. Po přesunu do Ameriky, jsem byla víc na lyžích.

V minulé sezoně jste na snowboardu absolvovala jediný závod. Sledovala jste, zda se objevily nové konkurentky?
Ale ano. A rychlých holek je tam pořád dost. Navíc přicházejí nové, mladá krev. Je jasné, že všechny se připravují. Ale já se také připravuji. V tomto je to stejné, ať na lyžích, nebo na snowboardu. Udělám vše proto, abychom jim mohla konkurovat, abych je pořádně prohnala.

S Larou Gutovou jsem si zkusila obřáček. A to jsem se naučila věcí. Tomáš doufá, že jsem se poučila. Dostala jsem od Lary na zadek, slušně řečeno. Dalo se to čekat. Ale čekala jsem, že to bude o víc.

Jak moc chybí, že jste druhé léto po sobě nemohla kvůli pandemii koronaviru za přípravou do Chile. Dají se v létě trénovat rychlostní disciplíny někde v Evropě?
Dají. Ale jen díky tomu, že můj tým je organizačně schopný. Samozřejmě mi Chile chybí, ale spíš z pohledu, že to tam mám ráda, jsou tam skvělé kopce, udělá se tam spousta práce a můžeme být na jednom místě, takže se nemusíme přesouvat. V Evropě spíš pořád hledáme, kde je dobré počasí, abychom byli ve správný čas na správném místě. Je to koordinačně náročnější, ale díky tomu týmu to vždy zvládneme.

Měla jste možnost trénovat s nějakými jinými týmy?
Hodně jsme jezdili sami, pak s finskými juniory. Ale jinak jsem se mohla porovnat s Kanaďankami i Švýcarkami. Třeba s Larou Gutovou jsem si zkusila obřáček. A to jsem se naučila věcí. (smích)

Jak to dopadlo?
Tomáš doufá, že jsem se poučila. Dostala jsem od Lary na zadek, slušně řečeno. To se dalo čekat. Ale čekala jsem, že to bude o víc. Obřák moc nejezdím, vím, že je na čem pracovat.

Velkým tématem celé sezony je povinnost očkování proti nemoci COVID-19 pro účast na olympijských hrách. Řešili jste to v týmu, případně s některými soupeřkami?
Dostali jsme od lékařů doporučení, abychom se očkovali, tak jsme se oočkovali a víc to neřešíme. Navíc se stejně před každým závodem Světového poháru musíme nechat testovat.

Jak se vypořádáváte s psychickým tlakem směrem k olympijským hrám?
Beru to tak, že před olympijskými závody jsme měli a máme hodně jiných ve Světových pohárech, ať na lyžích nebo na snowboardu. Tím jsme měli hodně možností na zkoušení. Počítám s tím, že na olympiádě budou chtít všechny holky vyhrát. Ale já taky. Všechny máme stejné šance.

Nezvažovala jste spolupráci s mentálním koučem, jako to dělají jiní sportovci?
Na to mám svoji maminku, se kterou si popovídám, když je mi ouzko. Nebo dědu (Jan Klapáč, bývalý hokejový útočník, v týmu bývalého Československa vyhrál mistrovství světa 1972 v Praze, má stříbro a bronz z olympijských her 1964 a 1968 – pozn. red.). Na psychice jsem pracovala i díky pomoci Red Bullu, kde jsem absolvovala další testy. Učím se spoustu nových věcí. Ale já jsem se v tomto vždy vzdělávala sama, zkoušela jsem různé techniky a bavilo mě to. Proto myslím, že mám připravené nejen tělo, ale i hlavu.

Pro mě bylo praktičtější být celou sezonu v Evropě, jako to bylo tu minulou. Ale beru to tak, že kde jsou hory, tak tam jsem doma a je jedno, kde to je. Náročnější je to pro tu organizaci, tedy pro Tomáše, ale vlastně pro celý tým.

Povezete s sebou pro odreagování novou knihu veršů pro děti od vašeho otce Janka, kterou ilustroval váš bratr Jonáš?
Vezu si ji s sebou už jen pro štěstí a také proto, že je skvělá. Jsem ráda, když od nich něco mám, protože tak často spolu nejsme. I když táta se mnou na olympiádu možná pojede.

Hodně jste mluvila o spolupráci s rakouským nápojářským koncernem. Je pro vás ta spolupráce skutečně tak přínosná?
Jsem šťastná, že jsem v Red Bullu a z toho, jak se ke mně chovají. Je fajn, jaké mám s nimi možnosti, že mě testují, že mi sestaví tréninkový plán. Je to dobré i z logistického hlediska, protože mi pomáhají zorganizovat tréninkové tratě, pomohou i s přesuny, ať soukromým letadlem nebo vrtulníkem. To je pro mě velká pomoc, protože já cestování špatně snáším a bývám unavenější po cestě než po náročném tréninku. Ale není to jen o Red Bullu. Jsem ráda za každého, kdo mě podporuje.

Co by s vámi udělalo uvažované rozšíření Světového poháru do nových destinací a s tím spojené cestování?
Pro mě bylo praktičtější být celou sezonu v Evropě, jako to bylo tu minulou. Ale beru to tak, že kde jsou hory, tak tam jsem doma a je jedno, kde to je. Náročnější je to pro tu organizaci, tedy pro Tomáše, ale vlastně pro celý tým. Třeba i pro Miloše (servismana – pozn. red.), který musí protřídit lyže. Oni tedy budou radši, protože nebudou muset nosit tolik tašek. (smích)