Když ruští vojáci vpadli na Ukrajinu, bylo jejímu synovi 16 let. „Dva roky jsem se ho marně snažila přemlouvat, aby před válkou utekl do zahraničí, ale pořád to odmítal. Je rozhodnutý bránit vlast,“ vypráví Julija Bojko z milionového ukrajinského města Dnipro, které se nedávno stalo i cílem ruské balistické rakety. „Letos měl syn 18 let, tak už může na frontu jako dobrovolník,“ dodá žena, načež se rozbrečí. „Je to velká bolest, ale zároveň si jeho rozhodnutí zaslouží úctu,“ pokračuje. Slzy se ovšem nezastaví.
O matkách čerstvě dospělých synů, kteří bojují za vlast, napsal slavné drama již spisovatel Karel Čapek. A nazval ho Matka. Nyní Čapkův příběh reálně prožívají statisíce ukrajinských maminek.
MATKA: Neboj se, já tě dobře schovám, nikdo nebude vědět, že jsi doma. Nesmíš ven, ale to vydržíš – všecko vydržíme, dokud se to venku nepřežene. Ani nebudeš vědět, že je válka.
TONI: Prosím tě, maminko, pusť mě, pusť mě, abych se mohl hlásit jako dobrovolník! Mami, já tady nemohu zůstat.
Dialog z Čapkovy hry Matka je až neuvěřitelně aktuální. Dramatik dílo uvedl v Národním divadle v únoru 1938, kdy Evropě hrozil válečnými plameny Adolf Hitler. A ve Španělsku už dokonce probíhala krvavá občanská válka.
Od té doby se mnoho nezměnilo, na starém kontinentě se opět bojuje a ukrajinské matky se zdráhají vydat své syny do válečné mašinérie. Jenže mnozí právě plnoletí kluci chtějí bránit vlast v první linii. Se zbraní v ruce, a třeba i zemřít jako hrdinové.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Fico vyrazí do Ruska za Putinem. Je to proruský mafián a hrozba, míní Kolář
Mami, jestli chceš, tak odjeď sama...
Také Julija Bojko z milionového ukrajinského města Dnipro by syna ráda uchránila před zákopy, v nichž jde o život 24 hodin denně. Tvrdit, že nějaká matka pošle vlastní dítě ochotně do války, je nesmysl, to by přece šla proti mateřskému pudu. „Když nás v únoru 2022 napadli Rusové, přála jsem si, aby můj tehdy 16letý syn přečkal válku v nějaké bezpečné zemi,“ vypráví žena, civilním povoláním expertka na ekologii.
Když s plánem přišla za synem, dostala nečekaný protinávrh: „Mami, jestli chceš, tak odjeď sama... Já zůstanu doma a budu bránit svoji zem.“ Nakonec zůstali v Dnipru oba, matka Julija to nevzdávala a téma dočasné emigrace otevřela ještě mnohokrát. „Napřed jsem věřila, že válka skončí do roka, tak jsem se upínala k tomu, že syn na jejím konci bude ještě nezletilý. A dokud měl 17 let, tak jsem téma ještě pořád otvírala, syn ale pokaždé vycestování příkře odmítl.“
Teď už je matkou 18letého brance, o němž rozhodují vojenské úřady.
Radní z Buči: Desítky obětí genocidy stále nemají jména. Kreml vrahy umlčuje
Symbol genocidy z počátku ruské invaze nese jméno Buča. „Válečné zločiny nepřežilo 504 civilistů, přibližně 60 těl se ale zatím nepodařilo identifikovat,“ uvedl tajemník tamní městské rady Taras Šapravskyj pro CNN Prima NEWS. Invazní vojska v Buči, což je vlastně velké předměstí Kyjeva, zničila také čtyři tisíce domů. „Přes 90 procent objektů už jsme opravili a vnější ránu tak zacelili. Spáchaná zvěrstva však zůstanou hlubokou jizvou v našich srdcích,“ říká tajemník. Jména vrahů z ruských jednotek přitom Ukrajinci údajně znají, před soud je ale nedostanou. „Jednotky, které se v Buči podílely na mučení civilistů, posléze Putin poslal bojovat na nejhorší místa fronty. Aby se zbavil svědků, kteří by jednou mohli promluvit,“ míní Šapravskyj.
Já se zlobím na svět
Čapkova hrdinka z Matky, která ve válce postupně přišla o čtyři syny a pátého chtěla před narukováním co nejlépe ukrýt, vlastně řešila stejný problém: „Já se zlobím na svět. Pořád posílají mé děti na smrt za něco velkého, za nějakou slávu nebo spásu nebo co.“
Když Ukrajina první den po napadení Ruskem vyhlásila válečný stav a všeobecnou mobilizaci, branná povinnost začala platit pro všechny muže od 18 do 60 let. A v tomto věkovém rozmezí také žádný muž nesmí opustit hranice Ukrajiny. „Přímo do války se sice oficiálně mobilizují muži až od 25 let, ale na to se nelze spolehnout. Navíc dobrovolně může do armády každý, kdo oslavil osmnáctiny, a to se dotýká i syna,“ pokračuje Julija Bojko v emotivním vyprávění. A rozpláče se, načež slzy nemůže dlouho zastavit.
Následující dialog z Matky od Karla Čapka totiž zůstává aktuální i 86 let po svém uvedení v Národním divadle v Praze. A kdo ví, v kolika ukrajinských rodinách se od počátku ruské invaze podobný hovor také odehrál.
Copak ty bys mohl jít někoho zabíjet?
MATKA: Ty bys tedy chtěl jít na vojnu? Já jsem opravdu měla… velkého syna, Toni, ale ten sliboval… něco jiného než tohle, pamatuješ se? Já jsem měla syna, kterého jsem učila… nenávidět válku, že? Který říkal, mami, až my budeme velcí, tak už nikdy nebude válka; my ji nechceme, my už nebudeme zabíjet, my už se nedáme honit na jatky; mami, jak může někdo vzít do ruky zbraň proti člověku, – pravda, Toni?
TONI: Ano, ale – tohle je něco docela jiného, mami. To je jen obrana, víš?
Neznámé dopisy T. G. Masaryka a K. Čapka: Historik je objevil u dcery odbojáře
„Směl-li bych Vás pozvat na černou kávu a chvilku hovoru, kdykoliv by se Vám hodilo, stačí mě zavolat na číslo 54211,“ napsal spisovatel Karel Čapek v dopise z roku 1937 přednostovi Vojenské kanceláře prezidenta republiky Sylvestru Bláhovi. Dopis se zachoval v rodině Bláhovy neteře Dagmar Hamšíkové, kde ho v minulých dnech objevil historik Jan B. Uhlíř.
MATKA: Copak ty bys mohl jít někoho zabíjet?
TONI: Ano, maminko. Totiž já myslím… když člověk musí –
MATKA: A šel bys – rád?
TONI: Děsně rád, maminko.
Kdy mohou matky změnit názor?
Julija Bojko i její syn vidí v Dnipru válku každý den. I to, jak je těžké se ubránit okupantům. Na milionové město Rusové pravidelně útočí drony, raketami a nejnověji to zkusili balistickou raketou Orešnik.
Dnipro (Dněpropetrovsk) bylo už za sovětské éry průmyslovým centrem jaderné energetiky či kosmického průmyslu a dodnes je to metropole ukrajinské zbrojní výroby. Nejnovější zprávy z fronty tvrdí, že Rusové se už přiblížili k Dněpropetrovské oblasti (kraji) na vzdálenost pouhých osmi kilometrů.
Nejméně 14 životů si vyžádal sobotní ruský útok, který zasáhl obytný dům v ukrajinském Dnipru. (14.1.2023) Zdroj: Profimedia.cz
Nejméně 14 životů si vyžádal sobotní ruský útok, který zasáhl obytný dům v ukrajinském Dnipru. (14.1.2023) Zdroj: Profimedia.cz
Po útocích dronů či raket umírají v oblastní metropoli i děti, třeba 14. ledna 2023 zahynulo po ruském zásahu bytového domu na sídlišti Peremoh 45 lidí, z toho šest dětí. Čapkovo drama Matka přitom vrcholí scénou, kdy rozhlas oznámí útok nepřítele na základní školu: „Nepřátelská letadla napadla dnes ráno vesnici Borgo a svrhla pumy na obecnou školu. Do prchajících dětí střílela ze strojních pušek. Osmdesát dětí bylo raněno. Devatenáct dětí postříleno. Třicet pět dětí bylo výbuchem… roztrháno.“
V tu chvíli Čapkova hrdinka zaváhá, načež změní názor.
MATKA: Copak někdo zabíjí děti? Malé, usmrkané děti (strhne ze stěny pušku a podává ji oběma rukama synovi): Jdi!
Slzy i hrdost
Také Julija Bojko z Dnipra tuší, že teď už syna nemůže nijak zastavit. Část ukrajinské společnosti navíc volá po masových odvodech nejmladších branců, včetně čerstvě plnoletých. A také Washington vybízí Kyjev, aby mobilizoval již od 18 let, jinak ruské okupanty nezastaví ani se západní vojenskou pomocí.
Řehka: Rusko stupňuje útočnou politiku vůči Ukrajině i Západu. Musíme se připravit, řekl Pavel
Rusko stupňuje útočnou politiku vůči Ukrajině a západnímu světu. Buduje koalici, na které se podílí Írán, podporuje ji Čína, a dokonce se fyzicky přidala i severokorejská armáda. Na zahájení velitelského shromáždění české armády to v úterý řekl náčelník generálního štábu Karel Řehka.
Pro matky jsou to muka. „Syn tuhle zemi miluje a říká, že jinak se nemohl rozhodnout,“ říká Bojko. „Odejít do ciziny považoval za zbabělost a teď už za hranice nemůže. Pro mě je to pláč i hrdost v jednom, k jeho rozhodnutí mám hlubokou úctu, ale zároveň je to velká bolest,“ popisuje rozpolcené nitro. A znova se z pod víček začnou hrnout slzy.
Začarovaný kruh, protože poptávka armády po vojácích je v přímém protikladu s úlohou matky v dějinách lidstva. A když maminka z Čapkova dramatu promlouvá z jeviště, proč syna nemůže poslat do války, je to zároveň i manifest za všechny ženy na planetě Zemi, které kdy byly (a budou) postaveny do stejné situace.
MATKA: Copak nemám žádné právo na život, který jsem zrodila? Copak jsem si za ty tisíce let nic nevysloužila? Prosím vás, děti, udělejte to kvůli mně, kvůli své pošetilé, utahané mámě, a řekněte sami, že Toniho nemusím dát – tak to řekněte, copak neslyšíte?
Milion obětí, to je milion matek
Vojenští analytici počet vyřazených vojáků na ukrajinské straně odhadují různě, Ozbrojené síly Ukrajiny zřejmě ztratily přes 400 tisíc vojáků. A každý z těch mužů ve vojenském mundůru je synem konkrétní ženy, to je 400 tisíc matek.
Na obou stranách konfliktu má Ruskem rozpoutaná válka už asi milion obětí. To je milion matek, protože ani na ruské straně si jistě žádná máma nepřeje, aby její syn skončil v tratolišti krve na bojišti.
Čapek s výhradami
Julija Bojko z Dnipru se v minulých dnech zúčastnila stáže v brněnské Nadaci partnerství. Akce zaměřené na poválečnou obnovu Ukrajiny. „Celý týden jsem v Brně pociťovala velkou podporu naší země a sliby konkrétní pomoci mě teď obrovsky motivují,“ říká.
Do České republiky přitom odjížděla spíše skepticky naladěná. „Protože okupanti nám zabíjejí sotva dospělé kluky. A dokonce jsem už byla v takové defenzivě, že jsem měla pocit, že v Dnipru už nemá cenu nic opravovat, protože to Rusové zničí znova. Pobyt v Česku mi dal novou energii. Podléhat skepsi, když pořád máme šanci se Rusům ubránit, to nedává smysl.“
Jenže k ukrajinskému vítězství asi nestačí jen zbraně ze Západu, ukrajinská armáda potřebuje vojáky. A tenhle problém také zazněl v Čapkově hře Matka: „Vždyť ta válka ještě není u konce! Ještě se může krásně vyhrát. Jen dosadit nové síly.“
Kde ty vojáky vzít? Čapek v závěru své hry hlásá, že za vlast je třeba se obětovat. A do války podle něho musejí všichni muži. Slavný dramatik byl ovšem chlap, takže už v roce 1938 mnohé ženy s konečným vyzněním jeho hry nesouhlasily. A Čapkova závěrečná válečná výzva k sotva zletilému, aby vstoupil do armády, se matkám synů nelíbí ani dnes.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Žít v Rusku je stresující, popsal Just. Občanství nechce, své články musí posílat ke kontrole
