„Nikdo ve válce nechce umřít, už si ale vzala milion životů. Dohromady na ukrajinské i ruské straně fronty,“ odhaduje 50letý Pavlo Gudimov v rozhovoru pro CNN Prima NEWS. Známý ukrajinský umělec, který už dostal také nabídku stát se ministrem kultury. „Takové gigantické krveprolití si nikdo nedovedl představit, ale Evropská unie si to úplně nepřipouští a někdy se chová jako spící kráska,“ dodává Gudimov. Válku s Ruskem lze podle něj vyhrát jen společně, v pevném šiku Ukrajiny s demokratickou Evropou. „V opačném případě půjdou Rusové dál. A dovedu si představit, že už teď někdo v Kremlu vážně navrhuje, že Karlovy Vary jsou typickým ruským městem.“
Jste hudebník, galerista, kurátor ale také kulturní aktivista, kterému byla nabídnuta funkce ministra kultury. Bohužel, na frontě umírají i nejlepší ukrajinští umělci. Můžete připomenout osud některého z nich?
Možná bych to nejprve zobecnil. Nikdo nechce ve válce umřít, na ukrajinské a stejně tak na ruské straně fronty, to je normální instinktivní reakce. Ve válce byste nechtěl zahynout ani vy, a samozřejmě ani já si to nepřeji. Přesto došlo od začátku ruské invaze ke krveprolití takových rozměrů, jaké si před válkou nedovedl nikdo ani představit.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Nemožné se stalo realitou? Ukrajina obdržela první západní stíhačky F-16, potvrdil Zelenskyj
Spící kráska Evropa rozměr války nevnímá
Můžete odhadnout, kolik obětí už si válka vyžádala na ukrajinské straně?
Uvedu spíše celkový odhad obětí na obou stranách konfliktu, který si mi zdá relevantní. Dohromady je to asi milion mrtvých. Je to obrovská tragédie, kterou by si předem nikdo neodvážil prorokovat, teď je to ale tvrdá realita. Jde doslova o gigantické krveprolití, které se přitom děje na velmi omezeném prostoru, proto si v Evropské unii rozsah této války pořád nechcete úplně přiznat. Zeptám se vás, dovedete si alespoň připustit, že válka na Ukrajině už může mít milion mrtvých?
Jatka a hromada mrtvol u Pokrovsku. Ruské ztráty jsou masivní, okupanti však postupují
Ukrajina i Rusko stahují čím dál více ozbrojených sil do východního okolí Pokrovsku. U tohoto doněckého města, které leží na klíčové zásobovací trase ukrajinské armády, nyní zuří extrémně brutální boje. Ruská armáda denně posílá na de facto jistou smrt desítky či stovky vojáků. Okolí Pokrovsku je doslova poseto hnijícími těly okupantů. Ale i když Kreml trpí katastrofálními ztrátami, přesto v posledních dnech zaznamenává postup.
Zdráhám se tomu uvěřit. Historik Jiří Šedivý například uvádí, že na jatkách první světové války zemřelo v rakouských uniformách „pouze“ 140 tisíc Čechů. Milion? V souvislosti s válkou je takové číslo mimo českou představivost.
Ano, je těžké si to vůbec připustit. Přitom se tato válka neodehrává někde na jiné planetě, ale bojuje se na Ukrajině, která sousedí hned se čtyřmi členskými státy Evropské unie. Evropa si rozměr tohoto krveprolití nechce přiznat a vlastně je to pro vás i velmi pohodlné, že se snažíte nevidět, o jak velký problém jde. Někdy proto mluvím o Evropě jako o spící krásce.
Je pravda, že když se za humny odehrává tragédie připomínající svými rozměry první a druhou světovou válku, čekal bych v českých médiích více zpráv o průběhu války. Co s tím?
Musíte více přemýšlet nad tím, co se vlastně děje. Na Ukrajině teď pociťujeme, že na nás Evropa spíše zapomíná. Když třeba volám nebo píšu někomu do unie, často se mě zeptá: „Tak co, už je to u vás lepší?“ Přitom přece každý ví, že to lepší není a nemůže být. Češi i další Evropané už prostě nejsou ochotni tuto válku příliš sledovat a média jí věnují pořád menší pozornost. O Ukrajině se moc nemluví, jenže válku s Ruskem můžeme vyhrát jedině společně s vámi, s Evropskou unií.
Rozhovor vzniká během vaší návštěvy Brna v Nadaci Partnerství. Když ale půjdu za roh do hospody, uslyším tam, že to není naše válka. Jak to zařídit, aby i řadoví občané ve střední a západní Evropě válku na Ukrajině vnímali také jako osobní ohrožení, při kterém jednou může jít i o jejich životy?
Pokud se spící krasavice Evropa konečně neprobudí, bude to jednou katastrofa i pro ni. Na Ukrajině jsme až tolik nespali a na možnou válku s Ruskem jsme se připravovali od počátku konfliktu na Donbase v roce 2014. V moderních dějinách Ukrajiny jsme vlastně museli pořád počítat s ruskou vojenskou hrozbou. Narodil jsem se v západoukrajinském Lvově, který Rusko během dvacátého století hned několikrát ovládlo a od roku 1944 až do roku 1991 bylo město součástí Sovětského svazu.
Rusové už možná plánují obsazení Karlových Varů
Pokud by Rusové ovládli dnešní Ukrajinu, potáhnou dále na západ?
Nevím, co přesně v Kremlu plánují, ale myslím, že tam občas zazní třeba i to, že Karlovy Vary jsou typickým ruským městem. A že ho jednou obsadí i vojensky. Rusové vždycky chtěli střední Evropu.
Generál u harmoniky. Sovětští důstojníci operovali v ČSSR už před 21. srpnem 1968
Jen dva dny předtím, než sovětská armáda 21. srpna 1968 přijela do Československa s tanky a děly, poslala do jižních Čech delegaci generálů ozbrojených harmonikou. „Pod nejrůznějšími záminkami, například v rámci družebních návštěv, operovalo v Československu už týdny před okupací množství sovětských důstojníků i tajných agentů,“ říká historik Lukáš Cvrček, odborník na sovětskou okupaci z let 1968 až 1991.
V Evropské unii se hodně mluví o možném příměří mezi Ukrajinou a Ruskem. Anebo dokonce o ukončení války za cenu územních ústupků Rusku. Jak tyto vize vnímáte?
Nikdy v historii nebylo Rusko důvěryhodnou zemí, pokud šlo o mírové či jiné mezinárodní dohody. Jakákoliv dohoda s touto zemí byla dříve nebo později porušena. Smlouvy podepsané s Ruskem nemají ani cenu papíru, na kterém jsou sepsány. Jedinému nástroji, kterému Rusové ve svých dějinách rozumějí, je síla. A Evropa i celý demokratický svět teď Rusku musí tu sílu ukázat.
Hlavní zpravodajský pořad české veřejnoprávní televize Události se včera (3. srpna) věnoval válce na Ukrajině až po několika jiných reportážích, například o výměně řidičských průkazů. Takto asi neutvoříme povědomí o společném postupu proti Rusku?
Také na Ukrajině řešíme i všední záležitosti. Jenže ve srovnání s válkou, v níž se každý den umírá, jsou to prostě malé problémy. A ve světle zpráv z našich bojišť se ještě hodně zmenšují. Cítím to ale i tak, že svět se nyní zásadně mění jako celek. A že nejen na Ukrajině všechny ty malé problémy brzy vystřídají problémy skutečné.
Ministrem se stát nechci
Znova se vracím k tomu, že ve válce umírají také ukrajinští umělci, můžete připomenout několik jmen?
Je to velké množství jmen, takže by nebylo spravedlivé teď připomínat jen některá z nich. Abych udělal pouze úzký výběr umělců, to opravdu nejde, protože je mi strašně líto všech padlých.
Zrno: Na Donbase část lidí cítí nostalgii po SSSR. Just zmínil, kolik let může válka trvat
Na Donbasu i nyní najdeme lidi, kterým by úplně nevadilo, kdyby Rusko ve válce zvítězilo a oni by se ocitli pod ruskou správou. Nostalgie po Sovětském svazu je zejména mezi starším obyvatelstvem stále patrná. V pořadu Zprávy Plus to řekl vedoucí zahraniční redakce CNN Prima NEWS Matyáš Zrno. Podle spolupracovníka CNN Prima NEWS Jiřího Justa nejde Rusku o územní zisk, ale o „denacifikaci a demilitarizaci“ Ukrajiny a válka může klidně trvat deset let.
Už vícekrát jste prý dostal nabídku zastávat post ukrajinského minstra kultury, je to pravda?
Ano, jednu takovou nabídku jsem třeba odmítl letos na počátku května.
Proč?
Nechci nastupovat do funkce ministra ve chvíli, kdy můžeme mluvit o hluboké krizi, pokud jde o vztah státu ke kultuře. Poměrně zajímavě nastartovaný proces podpory kultury v době války nakonec úplně selhal.
Co se stalo?
Po začátku invaze jsem se podílel na zákonu, který vytvořil takzvaný Ukrajinský kulturní front. A ten měl synchronizovat válečnou realitu s podporou kultury. Nakonec se ale žádný z plánovaných projektů nerealizoval, ani se do kulturního frontu nedaly peníze. Je to velká škoda.
Umělec a válka, to nejde dohromady
Na frontě už padli frontmani nebo hráči slavných ukrajinských kapel, baletní sólisté, malíři, fotografové, filmoví herci nebo spisovatelé. Kdyby se válka posunula do Česka, tak si paralelně představuji, že by na frontě mohl zahynout třeba Vojtěch Kotek, Jaroslav Rudiš, Richard Krajčo nebo Vojtěch Dyk. Schválně říkám jména celebrit, aby na hrozby z Ruska více reagovala i česká veřejnost. Není to ale vlastně šílené, když na frontu musejí i svobodomyslní umělci, často dokonce pacifisté?
Pro vás tady v Brně je lehké pokládat podobné otázky, protože nežijete ve skutečné válce a zákopy tady zatím nikomu nehrozí. Pro nás je ale strašně těžké na takové otázky odpovídat.
Proč?
Už jsem říkal, že nikdo nechce zemřít. Všichni chtějí žít. Každá válka je velká chyba, skoro bych řekl, že genetická. Válka navíc rychle mění myšlení a brzy může člověka na frontě i úplně deformovat, což se stává také některým umělcům. Za sebe ale mohu říct, že umělec a válka, to prostě nejde dohromady. Zároveň je ale těžké zůstávat pacifistou, když proti vám jedou ruské tanky.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Každodenní projevy války. Časté výpadky proudu trápí Ukrajince, využívají generátory a baterie
