Dobrovolné opakování ročníku je třeba zvážit, říká šéf asociace základních škol

Místo postupného návratu dětí do škol v průběhu března se školy uzavřely i pro ty nejmenší. Mnozí rodiče už ani nevěří, že se jejich ratolesti ještě letos do lavic vrátí. Je vůbec možné, aby děti rok distanční výuky, která nemůže zejména u žáků prvních stupňů základních škol plnohodnotně nahradit prezenční výuku, dohnaly? Podle šéfa Asociace ředitelů základních škol Michala Černého většina dětí „ztracený“ rok dožene, ale je potřeba si přiznat, že některým z nich určité mezery zůstanou.

Zlegalizovat pro letošek možnost požádat o opakování ročníku, aniž by dítě propadlo, je minimálně zajímavý nápad. Aspoň by se ukázalo, kolik rodičů by o to opakování skutečně stálo.

„Mezi nimi jsou ovšem i děti, které škole mnoho nedají ani za normálních okolností. Já osobně u většiny svých žáků nějaké fatální mezery nepozoruji, ale nemohu to bohužel říct o všech,“ říká Černý. Ohledně problematiky závěrečných ročníků zmiňuje, že deváté třídy, stejně jako poslední ročníky středních škol a učilišť, jsou hodně o opakování. Nová látka se v nich už tolik neprobírá. „Ti, co budou pokračovat na vyšším stupni, budou mít šanci mezery dohnat, ti ostatní nebudou mít jak. Otázka zní, jak moc to vadí. To nedokážu odhadnout,“ přiznává.

Jako matka desetiletého syna sama pozoruji, jak děti postupně ztrácejí o školu zájem a klesá u nich motivace. Dříve nadšené dítě, které chodilo do školy natěšené na spolužáky i paní učitelku, se dnes den co den s velkým sebezapřením připojuje k on-line výuce, jež neustále vypadává. Každý den se mě ptá, jestli už to tak bude napořád, a říká, že ho to nebaví. Nemělo by ministerstvo školství začít jednat? Podle Černého je to v tuto chvíli spíše v rukou pedagogů.

Podle platné legislativy dnes dítě musí mít pětky nebo stovky hodin absencí, aby mohlo opakovat ročník.

„Ovšem dobré a praktické metodiky není nikdy dost. Možná by se mohlo více upozorňovat na slepé uličky distanční výuky, třeba snahy učit on-line stejně jako prezenčně, nebo na jednotvárnou a nezábavnou asynchronní výuku. Pokud si učitelé tyto chyby neuvědomují, jsou velmi málo efektivní a jejich snaha přichází zbytečně nazmar,“ říká.

Podle něho je úkolem ministerstva hlavně vytvořit v rámci celkových opatření vlády takovou situaci, aby se děti co nejdřív mohly začít vracet do škol. A pro školy včas připravit jasný a srozumitelný itinerář případného návratu. Co se týče dohánění vzdělávacích výpadků, líbí se mu představa kempů cílených na děti, které to budou potřebovat.

V posledních týdnech se také začíná masivně hovořit o tématu opakování ročníků, nebo alespoň o nabídnutí takové možnosti jednotlivcům. Podle šéfa Asociace ředitelů ZŠ je plošné opakování technicky nemožné. „Možná by se dalo uvažovat o možnosti dobrovolného opakování ročníku, pokud by o to rodiče konkrétních dětí měli zájem. Podle platné legislativy dnes dítě musí mít pětky nebo stovky hodin absencí, aby mohlo opakovat ročník. Zlegalizovat pro letošek možnost požádat o opakování ročníku, aniž by dítě ‚propadlo‘, je minimálně zajímavý nápad. Aspoň by se ukázalo, kolik rodičů by o to opakování skutečně stálo,“ myslí si Černý.

90 procent učitelů pracuje v této době víc hodin než za normálních okolností. Distanční výuka je náročná pro všechny.

Dodává také, že distanční výuka je náročná nejen pro děti a jejich rodiče, ale také pro samotné učitele. Podle Černého je potřeba myslet na to, že 90 procent učitelů pracuje v této době určitě více hodin než běžně. „Pokud mají vlastní malé děti, není to vůbec lehké, což znají i jiné profese pracující na home office. Po zavření školek už jsem musel řešit stížnosti rodičů na to, že malé učitelské dítě narušovalo jejich dětem výuku. Také paní učitelky-samoživitelky to mají extrémně složité. Nemá ale smysl plakat, každý to máme nějaké, v něčem lepší a v něčem horší. Nejde porovnávat neporovnatelné,“ říká.

Co se týče znalostí žáků na gymnáziích, tam podle předsedkyně Asociace ředitelů gymnázií Renaty Schejbalové nejsou velké mezery. „Je pravda, že sebelepší distanční výuka nenahradí plnohodnotně výuku prezenční. Žákům třeba chybí praktická cvičení z přírodovědných předmětů, bylo by zapotřebí učivo více procvičovat, upevňovat. Na to se budeme muset zaměřit, až žáci nastoupí do školy,“ říká.

Možnosti distanční výuky jsou značně limitované, a to především v oblasti praktické výuky.

K tématu se vyjádřil také viceprezident pro školství a vzdělávání Jiří Zajíček. „Za uplynulý rok jsme se významně posunuli v oblasti využití distanční výuky na základních a středních školách. Před rokem to bylo něco naprosto nepředstavitelného,“ říká a dodává, že možnosti distanční výuky jsou značně limitované, a to především v oblasti praktické výuky, kterou lze realizovat pouze v omezené míře. „Obecně lze říct, že jsme schopni na dobré úrovni zvládnout distanční vyučování především na druhém stupni základní školy a na středních školách s menším obsahem praktického vyučování. Co postrádám, je osobní kontakt s žáky, kteří přicházejí o celou řadu sociálních kontaktů a podnětů,“ zmiňuje Jiří Zajíček.

Dodává také, že dosažené výsledky ve vzdělání nelze zcela srovnávat s prezenční výukou. „Do budoucna vidím velký možný potenciál v nasazení některých prostředků distanční výuky i při prezenčním vyučování. Velkou výhodou je skutečnost, že se žáci i jejich učitelé naučili tyto prostředky využívat, a proto je možnost propojení s prezenční výukou reálná a efektivní,“ doplňuje.

Děti strádají a mnohé z nich rezignovaly na jakoukoliv aktivitu, jen tupě přijímají informace, u některých se objevují projevy autistického spektra, sebepoškozování, pocity zmaru, totální osamocení.

Náročnost a velkou zátěž pro pedagogy v rámci distanční výuky potvrzuje také zástupce ředitele Domu dětí a mládeže (DDM) hl. m. Prahy Iveta Nová. „Kvalitní distanční výuka zabere mnohem více času než prezenční. Vnímám také, že děti strádají a mnohé z nich rezignovaly na jakoukoliv aktivitu, jen tupě přijímají informace, u některých se objevují projevy autistického spektra, sebepoškozování, pocity zmaru, totální osamocení,“ popisuje. Dodává ale, že i když dětem budou určité znalosti chybět, je otázkou, jak moc jsou důležité. „Však už dlouho voláme po zrušení zbytečného učiva. Možná je teď vhodný čas na redukci a úpravu obsahu jednotlivých předmětů na základní škole,“ dodává. Podle Ivety Nové představuje největší problém dlouhodobá distanční výuka na středních odborných školách, učilištích a vysokých školách, kde je potřebná praxe. „Znalosti se dají předávat i on-line, dovednosti rozhodně ne,“ říká.

Dětí s řečovou vadou přibývalo už před covidem. Bude hůř, hraje se o čas, říká expertka

Zdraví

Pandemie koronaviru zasáhla celou společnost a dopady krize se dotýkají i klinické logopedie. Na jaře loňského roku se museli logopedi přizpůsobit a připravovat konzultace on-line. V současné době sice ambulance fungují za přísných hygienických podmínek, ale pro rodiny v karanténě vyvstal jiný problém.

MŠMT: V období dvou až tří let se zaměříme na cílenou podporu

K případnému opakování některých ročníků se vyjádřila mluvčí MŠMT Aneta Lednová. „Šetření ve školské soustavě potvrzují, že distanční výuka přináší rozevírání pomyslných nůžek a nestejný přístup zejména v rodinách ze sociálně méně podnětného prostředí. Cestou proto není plošné opakování ročníku, ale cílená podpora těchto dětí. Ministerstvo školství tedy říká, že nejen v létě, ale i v dalším období dvou až tří let zde musí být dostatečná podpora na vyrovnávání sociálních nerovností,“ zmiňuje.

Dodává, že z tohoto důvodu se resort již od prosince snaží získat dostatek prostředků z Fondu obnovy a rozvoje. „Stejný argument platí také pro zkrácení letních prázdnin. Cestou je cílená podpora těm, kteří to potřebují, a to nejen prostřednictvím letních škol a letních kempů, ale také formou doučování, ať už ve školách, či doma v období následujících tří let tak, aby se zmírnily nerovnosti, ke kterým došlo v době pandemie,“ upřesňuje.

Děti by se měly vrátit do lavic co nejdříve, včera bylo pozdě

Otázkou však zůstává, kdy se žáci skutečně vrátí do škol. Bude to ještě letos? Podle ředitelky pedagogicko-psychologické poradny pro Prahu 1, 2 a 4 Galiny Jarolímkové by se MŠMT mělo primárně zaměřit na co nejrychlejší a nejbezpečnější návrat dětí i pedagogů k prezenční výuce. Poukazuje na to, že stále chybí plán a strategie, podle čeho se připravovat. „Nelze se přece vrátit do školy ze dne na den. Pedagogové se musí připravit. Zapomíná se také na učitele, nejen na děti.“

Galina Jarolímková vnímá jako nejproblematičtější školní věk druhé a deváté třídy základních škol, dále pak maturitní ročníky a závěrečné ročníky učebních oborů. „Žáci druhých tříd přišli o část školy už vloni na jaře a chybí jim upevnění toho, co se naučili. Prvňáčci mají velkou šanci vše dohnat, pokud tedy v září bude výuka probíhat prezenčně. Je ale pravda, že učit dítě číst a psát on-line je velmi obtížné,“ vysvětluje.

Dříve se rodiče odkladu mnohdy bránili, dnes ho budou vyžadovat z obav, že distanční výuka bude pokračovat i v příštím školním roce.

Galina Jarolímková se vyjádřila také k současné problematice ohledně odkladů školní docházky. Rodiče podle ní teď častěji vyhledávají rady ohledně školní zralosti svého dítěte a častěji také žádají pro své děti odklad školní docházky.

„Zhruba třetina populace dětí před zahájením povinné školní docházky vyžaduje speciální odborné posouzení školní zralosti,“ říká. Poukazuje na to, že v minulosti byl trend opačný. Rodiče se mnohdy bránili odkladu, protože řádný nástup dítěte vnímali jako něco, co potvrzuje jakousi normalitu jejich dítěte. „Do pedagogicko-psychologické poradny by měli zajít rodiče určitě tehdy, když dětský lékař (či jiný odborný lékař) napíše doporučení k odkladu školní docházky. Dále pokud to doporučí učitelka mateřské školy nebo učitelka základní školy při zápisu do 1. třídy. Samozřejmě i v případě, kdy se názory neshodují nebo kdy rodiče mají určité pochybnosti,“ vysvětluje Galina Jarolímková a dodává, že sama není zastáncem plošných odkladů školní zralosti.

Špatná komunikace ze strany MŠMT

Lidé mají pocit, že na děti a jejich návrat do škol se stále zapomíná. Vláda zatím stále váhá a odkazuje se na špatnou epidemiologickou situaci. Už jsme zažili, že během jednoho týdne, kdy se mělo rozhodnout o návratu žáků posledních ročníků do škol, vláda z ničeho nic zavřela i první a druhé třídy a poprvé od začátku pandemie jsou doma i školkové děti. Právě ve špatné komunikaci vidí problém Jeanne Bočková z Centra pro talentovanou mládež.

„To, že v průběhu jednoho týdne vláda hovoří o částečném otevírání škol a vzápětí vyhlásí úplný lockdown, je špatně. Problém vidím také v tom, že doma na distanční výuce zůstali i ti nejmenší. U prvních a druhých tříd nelze ani hovořit o distanční výuce, ale spíše o domácím vzdělávání,“ přidává svůj názor.

Poprvé za dobu pandemie se uzavřely i mateřské školky

Do svízelné situace se dostali také rodiče předškolních dětí. MŠMT vydalo metodické doporučení, aby distanční výuka u předškoláků byla založena na komunikaci rodiče a učitele a občasném přímém kontaktu učitele s dítětem. „Mateřské školy by měly nabízet rodičům tipy na aktivity pro děti, které budou rozvíjet jejich grafomotoriku, matematické představy, sluchové vnímání a podobně. Zároveň se doporučuje, aby případný on-line kontakt učitele s dětmi nepřesáhl 30 minut denně při frekvenci jednou až dvakrát týdně,“ říká Kateřina Lánská z EDUin.

Dodává, že povinná předškolní docházka byla zavedena především kvůli podpoře dětí ohrožených sociálním vyloučením, kterým jejich rodina není schopna zajistit potřebnou podporu při přípravě na školní vzdělávání. To je třeba vzít v úvahu při plánování distančního vzdělávání u předškolních dětí v mateřských školách. Primárně by bylo tedy dobré zaměřit se na pomoc a podporu dětí cizinců a sociálně ohrožených dětí, na jejichž situaci se dlouhodobější výpadek předškolního vzdělávání opravdu může podepsat.

Podle Lánské bude dětem kvůli zavřeným školkám chybět především učení se určitému pravidelnému společnému pobývání, vnímání jiné než rodičovské autority a další specifika docházky do školky, ale to asi není nic, co by jim obecně znemožnilo nástup do školy. „Na druhou stranu v průzkumu Člověka v tísni, který se zaměřil na efekty povinného předškolního vzdělávání, se ukázalo, že právě socializace je jedním z podstatných benefitů, který děti ohrožené sociálním vyloučením z předškolního vzdělávání čerpají a který má pozitivní dopad i na jejich další úspešnost ve vzdělávání na základní škole. Dlouhodobé uzavření mateřských škol pak může mít negativní dopad i v tomto ohledu,“ dodává Kateřina Lánská.

Psycholožka: Ztracený rok dětem nikdo nevynahradí

A jak celou situaci ztraceného roku vnímá dětská psycholožka Simona Dejdarová? „Děti ‚ztracený‘ rok rozhodně nedoženou. Čas, který mohly trávit se svými vrstevníky, zkoumáním světa a vztahů, pěstováním svých dovedností a rozvíjením svých talentů, jim již nikdo nevrátí. Samozřejmě, je to rok života, který nikam nezmizel, prožili jsme ho. Ale školní znalosti a dovednosti má většina dětí oproti svým starším spolužákům rozhodně výrazně menší,“ vysvětluje. Dodává, že ještě větší rozdíly budou v práci se vztahy ve třídě a s třídním kolektivem. „Ve školách, kde moudře kladou na tuto součást výuky důraz a věnují se v prvních ročnících intenzivně i této části školního vzdělávání, budou jistě výpadek školní docházky pociťovat velmi citelně,“ uzavírá psycholožka.