Po tornádu s nadějí i bez ní: Úžasní dobrovolníci i sebevražda, pomáhá šéfdirigent
Opravy následků ničivého tornáda jsou v plném proudu. „Dneska mi přijeli pomoct umělci z Brna, to je úžasná solidarita,“ pochvaluje si 69letý Vojtěch Svoboda z Lužic. Bednění pro novou střechu zrovna pomáhá stavět Dan Kalousek, šéfdirigent orchestru Městského divadla Brno. Z přízemního domu vlastně zůstaly jen obvodové zdi.
Vojtěch Svoboda je přesto životním optimistou. I po tornádu. „Vím, všichni to nezvládajů tak jak já. Jedna paní vedle z Mikulčic raději skočila z mostu,“ vypráví.
Z ocelových nosníků střechy na Svobodově domu zůstala jen pokroucená hromada šrotu. Pana domácího jsme u trosek potkali už druhý den po řádění tornáda, tehdy se radoval z jediné věci. Že s manželkou vůbec přežili. A jejich syn po dalších jedenácti dnech dodává: „Měli štěstí. Než se schovali do prádelny, máma schytala hned několik zranění od poletujících cihel anebo skla. Dva dny si ji nechali v nemocnici.“
Zbyly mu jen obvodové zdi
S nadějí i bez ní. To je název jedné inscenace současného dramatika Tomáše Vůjtka. Ve čtyřech vesnicích v moravském Podluží, které běsnící živel místy srovnal se zemí, teď stejné drama prožívají v reálu. A to už jedenáct dnů. Většina poškozených naštěstí vsadila na naději a v téhle víře jim hodně pomáhají dobrovolníci přijíždějící z celé republiky.
Čtěte také
Ve svátek svatého Cyrila a Metoděje jsme v domě u Svobodů našli hned sedm dobrovolníků. Umělců z Brna. „Ve chvíli, kdy řádilo tornádo, jsme měli zrovna zkoušku koncertu k výročí hudebního skladatele Zdeňka Merty. Spontánně jsme se domluvili na brigádě, kterou zrovna dneska realizujeme,“ vypráví Dan Kalousek, šéfdirigent orchestru Městského divadla Brno. Na střeše nepomáhají jen muzikanti, ale i zpěváci smíšeného sboru Ars Brunensis, kterému Kalousek také šéfuje.
„Ti lidé potřebují pomoc,“ říká stroze šéfdirigent a zároveň sbormistr. Nechce zbytečně květnatě popisovat, proč dneska sedm umělců přijelo do Lužic. „Mají dobré srdce,“ chválí je majitel napůl zříceného domu Vojtěch Svoboda. Použitelné jsou de facto jen obvodové zdi, na kterých právě roste bednění věnce a dřevěné krovy. „Dneska tu byl znova statik, většina poškozených stropů bude muset také dolů,“ líčí Vojtěch Svoboda mladší.
Stropy mají spoustu děr směrem k otevřenému nebi. „Veškerý nábytek v přízemí rozstřílely kousky cihel, tašek, skla a všeho možného, co přineslo tornádo,“ popisuje syn. „Podívejte se, tohle jsou záseky letícího skla a dalších předmětů. To je jako gilotina,“ ukazuje jeho otec stopy živlu na vnitřních stěnách. V bytě zůstalo jen pár židlí a stůl. Koberce, matrace, skříně, to vše je kaput. Zkázu dokončily deště z minulých dnů, neboť provizorní plachta na střeše nebyla dokonalou krytinou.
Přišly jste mi dát pusu?
Umělci z Brna se také vzdali jednoho společného honoráře a na krizový štáb do Lužic přivezli 30 tisíc korun v hotovosti. „Jeden kolega pochází přímo z Lužic, proto jsme jeli sem. Ale že jsme skončili zrovna u pana Svobody, to je náhoda. Je to hodně zničený dům a poslal nás sem krizový štáb.“
Čtěte také
Během rozhovoru přicházejí dvě mladé dívky z Charity ČR a ptají se: „Dobrý den, vy jste pan Svoboda?“ A bývalý horník zdejších lignitových dolů po havířsku žertuje: „Co to říkáte, že jste mi přišly dát pusu?“ Holky nemají na žerty náladu, přinesly smlouvu. Česká katolická charita se rozhodla pomoci právě panu Svobodovi, výši částky si ale nikdo z přítomných nepřeje zveřejnit. Jsou to desetitisíce, škoda na domě se přitom blíží ke čtyřem milionům.
Rodina se teď logicky upíná hlavně k verdiktu pojišťovny. „Občas někdo přijde a dá mi pár tisíc rovnou do kapsy. Jedna paní mi darovala ojetý automobil, ten můj už je ve šrotu, tornádo ho úplně zničilo,“ rekapituluje Vojtěch Svoboda starší.
„Víc než peníze se tady teď podle mě cení práce. Po nás tu dneska něco zůstane,“ dodá hrdě další z brněnských umělců. Stavební činnost samozřejmě řídí lidé od fochu, na vše dohlížejí tesaři a zedníci, které zajišťuje krizový štáb.
Nezůstalo jim vůbec nic
„Odvezla jsem dneska z domu strašně moc sutin,“ vypráví 47letá dobrovolnice paní Barbora. A vyzdvihuje, že i muzikanti a zpěváci dokážou zabrat v dělnické pozici. Když je třeba. „Nechtěla bych být v kůži majitelů domu. Nezůstalo jim vůbec nic. A ta žena je navíc docela dost zraněná. A přece tu tragédii nesou statečně,“ klaní se před manželi Svobodovými.
Téměř vše zničeno, v interiéru se podařilo zachránit jen několik kousků nábytku. Na snímku manželé Svobodovi. Zdroj: Ivan Motýl, CNN Prima NEWS
Na rozloučenu pak Vojtěch Svoboda znova zdůrazní, že se opravdu narodil jako optimista. Dobře si totiž uvědomuje, že každý není tak odolný. „Někteří to psychicky nezvládli. Jedna paní z Mikulčic skončila po tornádu se zraněním v nemocnici v Kyjově. Z toho ji dostali za dva dny, ale zranila se jí i duše, což lékaři nepoznali. A když ji pustili, skočila v Kyjově ze železničního mostu rovnou na koleje.“
Většina poškozených sice věří na naději a pomoc dobrých lidí, jiné ale zkáza rodného gruntu hodně zranila. A jak se ukazuje, mohou to být i smrtelná zranění.
Čtěte také
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
