Dostat se na fotbalové mistrovství světa není žádná sranda. Vyprávět by mohli třeba i Italové, úřadující mistři Evropy, kteří na „mundialu“ budou absentovat podruhé v řadě. Jsme ale v Česku, a tak je nutné zmínit, že čekání národního týmu na největší akci se protáhne minimálně na 20 let. Sen o Kataru byl pryč po čtvrteční baráži proti Švédsku. Nejen těsnou prohru 0:1 po prodloužení pro CNN Prima NEWS rozebírá bývalý reprezentant Karel Poborský.
Když Češi na světovém šampionátu v roce 2006 po výhře nad USA, ostudě s Ghanou a porážce od pozdějších mistrů světa z Itálie vypadli už ve skupině, mluvilo se o zklamání. Všichni cítili, že tento tým s Rosickým, Nedvědem nebo Zdeňkem Grygerou měl na víc.
MS ve fotbale 2022
MS v Německu už je zaprášené, ale právě s odstupem času se nabízí si pouhé účasti na světové scéně pořádně vážit. Tomáš Souček, Antonín Barák či Patrik Schick zatím nezažijí největší možnou fotbalovou akci na vlastní kůži. Jaké to je, jim může vyprávět i Karel Poborský, někdejší hráč Manchesteru United či obou pražských „S“.
Chybělo českému výkonu proti Švédsku nakonec méně, než jste čekal před zápasem? Očekávání nebyla velká vzhledem k extrémně vysokému počtu absencí.
Musím říct, že ano. Výkon byl mnohem lepší, než jsem očekával. Opravdu jsme byli relativně blízko postupu do finále baráže proti Polsku. Ale víte, jak to je – stejně tak jsme byli daleko. Toto jsou bohužel zápasy, ve kterých není možná žádná oprava. My jsme po celý dlouhý zápas s prodloužením nedokázali dát gól, byť jsme měli několik příležitostí a jednu obrovskou šanci Havla. Soupeř se dlouho dostal jen do dvou pološancí, ale pak jednou krásnou akcí rozhodl. Nelze říct, že bychom měli smůlu, na druhou stranu, kluci opravdu odevzdali maximum. Odcházeli se vztyčenou hlavou, možná proto to bolí o to víc.
Ukázalo se naplno, jak bolestivá byla absence kanonýra Bayeru Leverkusen Patrika Schicka, který standardně řeší finální fázi skvěle? Ptám se, protože proti Švédům byla občas vidět jakási nerozhodnost v koncovce…
Je to tak. Tato utkání rozhodují hráči jako Patrik. Dodávají určitou nadstavbu, berou situace na sebe, jsou schopní svým umem zvrátit zápas. Takového fotbalistu jsme proti Švédsku neměli. Výkon byl kolektivní, dobrý, nicméně Schick tomu chyběl.
Trenér Jaroslav Šilhavý musel před barážovým duelem vařit z vody, velká pozornost byla věnována zejména tomu, jak poskládá defenzivu. Co jste říkal na to, jak fungovala improvizovaná tříčlenná obrana s Davidem Zimou, Jakubem Brabcem a Tomášem Holešem?
Vařil z vody, ale fungovalo to. Podle toho, co říkal, ozkoušeli si to v tomto složení jen v jednom tréninku. Klobouk dolů před nimi i před rozhodnutím realizačního týmu, protože v obraně jsme opravdu problémy neměli. Začali jsme trošku ztrácet, až když se vystřídalo větší množství hráčů. Ti, kteří přišli na hřiště, nebyli schopní se do zápasu rychle dostat.
Hložkovi nové klima pomůže
Jak se vám líbili další hráči, kteří zažili první velký zápas v reprezentaci s vydatnou minutáží – Jan Kuchta, Adam Hložek nebo Michal Sadílek?
Kuchta byl výborný, odpracoval strašně moc a rozdal se pro tým. To samé Sáďa, naběhal spoustu kilometrů. A Hložan? Je to pořád dokola. Platí u něj jakýsi dvojí metr. Stále je to velmi mladý – devatenáctiletý – hráč, všechno má před sebou. Na druhou stranu se nemůže zbavit toho, že od něj už čekáme trochu víc. Měl by hrát v klíčových zápasech hlavní roli, nicméně možná máme větší očekávání, než by bylo zdrávo. Vezmu to ale opačně. Neviděl jsem nikoho, kdo by propadl, což je pozitivní do budoucna.
Karel Poborský byl spokojený s tím, jak si reprezentace v baráži proti Švédsku počínala, ačkoliv prohrála. Zdroj: Profimedia.cz
Myslíte si, že tuto zmiňovanou bolístku Hložek nejlépe vyléčí tím, když brzy odejde ze Sparty Praha? Že mu české prostředí trochu brání v ještě větším rozletu?
Asi by mu to pomohlo. Hlavně nové klima. Že by se o něm neustále nemluvilo jako o hvězdě, měl by větší prostor soustředit se na sebe. Ale nemyslím si, že jeho potenciál ve Spartě je vyčerpaný. Standardně by měl odvádět více.
A Hložan? Je to pořád dokola. Platí u něj jakýsi dvojí metr. Stále je to velmi mladý – devatenáctiletý – hráč, všechno má před sebou. Na druhou stranu se nemůže zbavit toho, že od něj už čekáme trochu víc.
Nechyběl vám v sestavě proti Švédům křídelník Ondřej Lingr, který má ve Slavii výtečnou fazonu? Na levém kraji nastoupil sice zkušený Jakub Jankto, ale v trápícím se španělském Getafe příliš nehraje.
Ale toto já na dálku těžko posoudím. Je tam realizační tým, který vidí, jak se hráč chová na tréninku, jaké má sebevědomí. Rozhodli se pro Jankta. Podle mě nepohořel, i když tam nějaká nadstavba od něj nebyla. Každopádně za 76 minut, které hrál, jsme neměli problémy a nebyl důvod nic měnit.
Nikoho by nenapadlo, že se čekání takto protáhne
Je jisté, že Česká republika bude čekat na mistrovství světa minimálně 20 let. Když jste si pro tuzemskou reprezentaci první a zatím jediný světový šampionát v roce 2006 zahrál, dokázal jste si v tu chvíli naplno užít tu jedinečnost, prestižnost a těžkou dostupnost akce?
Je to strašná škoda. Mistrovství světa je jiný level než Euro a byla to skvělá zkušenost. Sportovně, politicky i ekonomicky je pro český fotbal obrovská ztráta, že jsme nepostoupili. Budeme muset čekat dál. Teď je potřeba si to zanalyzovat, musíme si nastavit jasnou vizi do budoucna – třeba pětiletou nebo desetiletou. Musí se zlepšit propojenost školství se sportem, chce to zodpovědnější přístup. Vidíme, že v kontextu kolektivních sportů nejsme bez nějaké výjimečné generace schopní uspět. Fotbal není výjimkou.
Když se ještě vrátím do roku 2006, napadlo vás tehdy, že se vám povedlo něco výjimečného, co může přijít třeba až za další dvě dekády?
To asi ne. Takto jsem o tom nepřemýšlet. Byli jsme především rádi, že jsme se na šampionát dostali a nikoho nenapadlo, že se čekání protáhne tímto způsobem.
Konec šancí na účast na MS je obrovskou škodou z mnoha důvodů – třeba kvůli možné odměně 235 milionů za postup pro český fotbal. Ale asi hlavně tím, že momentálně – když se tedy národní tým jako před baráží nepromění v lazaret – má reprezentace poměrně silnou generaci. Bude to platit i za čtyři roky?
Myslím si, že ano. V této generaci totiž není nikdo, kdo by byl věkově vyloženě na hraně toho, že brzy ukončí reprezentační kariéru. Kluci mají vše spíše před sebou, měli by jít nahoru. Samozřejmě ale bude záležet na tom, jak budou hrát v klubech. A v jakých klubech. Záleží také, co se stane s trenérským štábem.
Ano, je totiž velmi pravděpodobné, že pro kouče Šilhavého byla baráž se Švédy víceméně rozlučkou s reprezentací. Jak byste okomentoval jeho angažmá, které obnášelo z různých důvodů mnoho kritiky, ale zároveň také velký úspěch v podobě loňského čtvrtfinále na Euru?
Nevím, jestli to je jeho konec, nebo ne. To je na jiných osobách. Každopádně podle mě patří Jardovi velký dík. Dostal se na Euro, kde udělal skvělý výsledek, v Lize národů s týmem postoupil do A skupiny a zajistil si baráž o mistrovství světa, což byl jeho další úkol. Jak jsem řekl, jestli má skončit, není na mně. Ale podle mě to není o trenérovi, ale o systémové práci. Tímto směrem by se měl FAČR ubírat, aby bylo jasné, co vlastně chceme.
Přesto, máte někoho, na koho byste ukázal a řekl si: „To by byl ideální nástupce.“?
Nepřemýšlel jsem o tom. A teď takhle narychlo mě opravdu nikdo nenapadá.
