Žádný drtivý tlak Švédů, vzhledem k rozbité sestavě více než statečný boj. Nicméně resumé semifinále baráže o mistrovství světa v Kataru je takové, že česká fotbalová reprezentace je z kola venku a čekání na „mundial“ potrvá minimálně 20 let. Přečtěte si postřehy CNN Prima NEWS po utkání, které po gólu Robina Quaisona ze 110. minuty vyhráli Seveřané 1:0 a sen Tomáše Součka a spol. se rozplynul.
Více než statečný boj
Bez Patrika Schicka, celkově polovina stabilních členů národního týmu pryč. Na spočítání omluvenek pomalu nestačily prsty na obou rukách. Do toho protivník s hráči působícími v nejlepších evropských klubech. Nešlo se divit, že nejen sázkové kanceláře jednoznačně favorizovaly Švédy. Vyhlídky na postup do druhého kola baráže proti Polsku nebyly bůhvíjaké, mluvilo se spíše o zázraku.
Ale podceňovaný mančaft zanechal na stockholmském předměstí dojem. Svěřencům Janneho Anderssona byl více než vyrovnaným soupeřem, spíše to byli Češi, kdo vystřihl nebezpečné pasáže volající po brance. Třeba útočník Jan Kuchta – náhrada za obávaného a zraněného forvarda Bayeru Leverkusen – pracoval po celou svoji službu trvající 83 minut velmi dobře. A právě on byl skórování několikrát blízko. Sice už v národním týmu párkrát nastoupil, ale toto byla první velká zkouška se lvem na hrudi, za kterou si zasloužil lichotivou známku. Dobrých pracantů by se našlo více, bez zmínky by neměl zůstat ani Michal Sadílek. I on zažil zatím nejvýznamnější utkání v reprezentaci. Stejně jako neúnavný Adam Hložek.
MS ve fotbale 2022
Sečteno, podtrženo převážně neozkoušeným mužům patří pochvala. Vyčítat snad lze jen občasnou nerozhodnost v koncovce.
Šilhavého okatý zastírací manévr
To, jak Jaroslav Šilhavý poskládá sestavu, bylo jednou velkou neznámou. Jak již bylo napsáno, absencí bylo nezdravě moc a reprezentace musela spoléhat na jakési „béčko“. Málokdy bylo představení základní jedenáctky očekáváno netrpělivěji. Zvolený personál ovšem víceméně odpovídal předpokladům.
Když se více než hodinu a čtvrt před výkopem objevili na sociálních sítích vyvolení pro barážový duel, překvapilo především rozestavení. Ryzí středový záložník Sadílek na beku? Ne, to se nezdálo pravděpodobné. I když oficiální podoba sestavy říkala, že Češi budou hrát ve formaci 4-4-2, všem bylo jasné, že v reálu bude uskupení vypadat jinak. Trenérský štáb v čele s hlavním trenérem Šilhavým si zřejmě myslel, že zmate okolí včetně Švédů. Ne, se všemi možnostmi, které mají, nebylo těžké vydedukovat, že s vybranými fotbalisty nebude hrát národní tým na čtyři obránce, ale na tři. Jestli mělo jít o moment překvapení, tak se nepovedl.
Rozmetené obraně nedělal záskok ostudu. Naopak
Absence jednoho ze současných nejlepších útočníků všech evropských soutěží – Patrika Schicka – byla pro českou partu velkým problémem. Tím dalším pak alarmující situace v obraně. Z defenzivních stálic národního týmu nebyl k dispozici nikdo, a tak se před gólmana Tomáše Vaclíka postavila ryze improvizovaná obrana. Mladíček David Zima, často zatracovaný Jakub Brabec a také Tomáš Holeš, jehož klasickým postem je střední záložník.
Tento nouzový záskok si však vedl znamenitě. Jako by vůbec nebylo znát, že trio spolu hraje poprvé. Zejména Brabec – toho času patřící Arisu Soluň – likvidoval jeden zárodek šance soupeře za druhým. Žádný průšvih se nekonal. Jedna kardinální chyba nakonec přece jen přišla. I když Švédi si s českými zadáky ve 110. minutě pohráli náramně a rozhodující gólová akce zakončená Quaisonem byla těžko bránitelná.
Proč Jankto, a ne Lingr?
Kouč Šilhavý je známým konzervativcem a více než leckterý jiný trenér sází na své oblíbence. Jedním takovým mužem je záložník Jakub Jankto, který v sestavě proti Švédům nechyběl. Ve španělském Getafe není příliš herně vytížen, což znamená, že letním přestupem z Itálie udělal spíše krok vzad. Jenže nejen fanoušci už si zvykli, že Jankto má místo v základní jedenáctce prakticky rezervované a jeho aktuální forma nehraje roli.
V Solně odchovanec Slavie Praha rozhodně nepatřil mezi nejlepší hráče. Už před zápasem Šilhavému fanoušci spílali, že místo Jankta neobsadil aktuální tahoun „sešívaných“ Pražanů Ondřej Lingr. Z pozice křídelníka jen v lize v probíhající sezoně dal 12 gólů. Ano, do reprezentace byl povolán vůbec poprvé, ale proč nevyužít fazony?
Je dost možné, že konec v semifinále baráže byl pro Šilhavého i vzhledem ke smlouvě, která brzy vyprší, rozlučkou s reprezentací.
Havel to měl na noze…
Běžela čtvrtá minuta nastavení základní hrací doby. Tomáš Souček nacentroval přesně na naprosto osamoceného střídajícího beka Milana Havla. Fotbalovou hantýrkou to měl hráč Viktorie Plzeň vyloženě na noze a mohl být slavný. Ale v obrovské příležitosti selhal, míč poslal zcela mimo bránu. Tuto šanci si bude zřejmě vyčítat ještě v listopadu, kdy šampionát v Kataru začne.
(Ne)gól
Co se nepovedlo Havlovi, zvládli Češi v prvním poločase zásluhou Jana Kuchty. Síť brankáře Olsena se zavlnila, už nastala velká radost. Jenže tu narušil rozhodčí Michael Oliver odpískaným faulem. Zorientovat se na první pohled ve skrumáži bylo těžké, a tak situaci zkoumal systém VAR. Ten potvrdil verdikt anglického sudího. Opakované detailní záběry vyvolaly otázku: Proč? Rozhodčímu se nelíbil souboj stopera Švédů Viktora Lindelöfa s Jakubem Brabcem předcházející Kuchtově trefě. Přitom „opakovačky“ ukázaly, že to byl pilíř defenzivy Seveřanů, kdo šlápl Brabcovi na nohu a pak se teatrálně skácel na zem. Toto měl být regulérní gól.
